Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Jedním z důležitých důvodů pro neutěšené dopady politik orientovaných na mise je to, že jsou předmětem dobývání renty (rent seeking) a ovládnutí dané mise. Velké množství vládních peněz, které může býti získáno pomocí různých žádostí o granty je úrodnou půdou pro crony kapitalismus (česky by se dalo říci kamarádičkovský kapitalismus) – a korupci.

Pro naše zdejší účely se chci zde zaměřit na to jak tento výraz používal jeden určitý Evropan – Ludwig von Mises. Ačkoliv mnoho moderních studentů Misese je často velmi skeptických k demokracii různých druhů, je jasné, že Mises sám používal tento výraz s uznáním. Ale, Mises používal tento termín způsobem, který je rozdílný od toho, jak se většinou používá dnes. Misesův pohled je v kontrastu s moderní koncepcí „demokracie“, ve které většinové pravidlo je nuceně uvaleno na celou populaci. Protože moderní demokratické státy vykonávají monopolistickou moc nad svou populací, není zde žádný únik před touto „vůlí většiny.“ 

Ekonom Murray Rothbard pojímal svobodu jako výsledek majetkových práv a vlastnictví sebe sama. Svobodě sdružování se nejlépe porozumí, pokud se pojímá jakožto „podmnožina práva na soukromé vlastnictví.“ Protože je majetkové právo absolutní a omezené jen ohledy na majetkové právo ostatních lidí, je svoboda sdružování lidí absolutní a omezená je jen svobodou sdružovat se anebo se nesdružovat s kým lidé sami chtějí.

Dosažení zabezpečení potravinové bezpečnosti je prioritou politických stran bez ohledu na ideologii. Tak, země pracují svědomitě na zajištění toho, že tento projekt bude splněn. Proaktivní přístup, který se snaží řešit tuto záležitost je obdivuhodný, ale ve svém sledování potravinové bezpečnosti přijímají některé země kontraproduktivní politiky. Předpokladu toho, že protekcionismus mírní risika potravinové bezpečnosti, se pořád ještě chápe mnoho tvůrců politiky, i když zde neexistuje žádný vztah.

Jaký byl stav Argentinské ekonomiky před nástupem presidenta Javiera Mileie do úřadu? Politiky, které Argentina sledovala od ukončení směnitelnosti pesa (1992-2001), a které začaly s Nestorem Kirchnerem (2003-2007) a pokračovaly za Cristiny Fernandéz de Kirchnerové (2007-2015), Mauricia Macriho (2015-2019) a zvláště za Alberta Fernandeze (2019-2023) byly katastrofální. Katastrofa tohoto typu argentinského socialismu 21. století se odrazila ve fiskálních a monetárních nerovnováhách, kterým Milei čelil, když vstupoval do Casa Rosada. S veřejným dluhem dosahujícím více než 400 miliard dolarů a téměř 60 miliardami dolarů komerčního dluhu  v termínu splatnosti, byl argentinský stát na pokraji krachu, svého desátého krachu od vyhlášení nezávislosti (rok 1816). V tu dobu vykazovala Argentinská centrální banka ve své rozvaze záporné dolarové rezervy.

Srdnatý, kurážný malý Rhode Island byl posledním státem (odporujícím přijetí Ústavy Spojených států). Obecně se předpokládá, že – předpokládají to i nejspolehlivější antifederalističtí historikové – u Rhode Islandu nebylo představitelné, aby šel sám svou cestou jako oddělený stát. Ale takové pohledy jsou výsledkem mystických politických hranic, u kterých se předpokládá, že obyčejné změny politických hranic a mezí nutně mají hluboký vliv na životy lidí anebo právní platnost na teritoriu nebo regionu. Ale, ve skutečnosti, politické hranice jsou jen pouhými výhonky v denním životě lidí, jejich ekonomických a společenských vztazích, můžou bez přerušení a změny pokračovat, jedno, zda jsou území velká, maličká nebo i neexistují. Švýcarsko anebo Nizozemí jsou malé, což nezabránilo tomu, aby jejich obyvatelé vzkvétali více, než si země velkosti Indie užívala prosperity. V případě svobodné země Rhode Islandu, její soběstační vnitrozemští farmáři by pokračovali ve farmaření a její obchodníci v obchodě s ostatními státy a zeměmi tak jako dříve. Ve skutečnosti lépe než dříve, protože tato země otevřená obchodu by mohla získat velkou popularitu pro to, že by fungovala jako svobodný přístav, jako "Ostrov tuláků", kde by se opět volně obchodovalo a pašovalo v souladu s velkou angloamerickou tradicí.

Bylo uváděno – od těch dnů až dodnes – že deprese, která zasáhla Spojené státy, zvláště obchodní města, byla zaviněna „nadměrnými“ dovozy Američanů, které začaly v roce 1783. Ale tento druh pseudo-vysvětlení jen prozrazuje ignorování ekonomie: boom v dovozech odráží dobrovolnou směnu a ekonomický vylepšení pro spotřebitele, a tak vyjádření výběru může být stěží příčinou všeobecné deprese. Ve zkratce, vylepšený standard života množství spotřebitelů odráží vylepšení situace a ne depresi. Je nemožné pro spotřebitele nakupovat „příliš mnoho“ dovozu, kvůli tomu, že tyto dovozy musí býti zaplaceny něčím, a toto placení je financováno z vývozů nebo z dříve nashromážděné hotovosti. Hotovost, byla opravdu naakumulována v koloniích nakonci války z britských a francouzských válečných výdajů. V tomto případě, placení odráželo hojnost spíše než bídu, a tyto nákupy byly po pustošení válek enormní pomocí. Proud bankovek je také výsledkem spotřebitelské touhy a samozřejmě nemůže pokračovat do nekonečna. Jasně, Američané si nemohli jen nakupovat z ciziny a nic neprodávat; opravdu, pokud by tak chtěli činit, museli by najít utopický roh hojnosti, ve kterém člověk potřebuje jen spotřebovávat bez toho, aby vyráběl nebo prodávala ve směně.

Nevíme jaký je váš věk, ale pokud již nejste mladým, pravděpodobně si pamatuje jak to bylo dříve. Pravděpodobně teskníte po "starých dobrých časech". Pravděpodobně jste řekli svým dětem nebo vnoučatům jak dobré byly věci ve starých dobrých časech. Ale co přesně bylo to, že dříve bylo tak dobře? Ve srovnání s dneškem, nyní máme všeho hojnost! Co nastane, když se pocity obrátí směrem k realitě, pokud se na ni podíváme blíže. Život se stal mnohem hektičtějším, nemyslíte? A to platí pro všechen život: rodinu a kariéru. Zkombinování rodiny a kariéry jde hůře a hůře. Pracovní tlak roste více a více a rodina je často ošizena.

Nevíme jaký je váš věk, ale pokud již nejste mladým, pravděpodobně si pamatuje jak to bylo dříve. Pravděpodobně teskníte po "starých dobrých časech". Pravděpodobně jste řekli svým dětem nebo vnoučatům jak dobré byly věci ve starých dobrých časech. Ale co přesně bylo to, že dříve bylo tak dobře? Ve srovnání s dneškem, nyní máme všeho hojnost! Co nastane, když se pocity obrátí směrem k realitě, pokud se na ni podíváme blíže. Život se stal mnohem hektičtějším, nemyslíte? A to platí pro všechen život: rodinu a kariéru. Zkombinování rodiny a kariéry jde hůře a hůře. Pracovní tlak roste více a více a rodina je často ošizena.

Krize ženství a úpadek feminismu v kostce.