Svoboda sdružování a kultura rušení
[Vyšlo dne 8. října 2024 na Mises.org. Autor: Wanjiru Njoya]
Ekonom Murray Rothbard pojímal svobodu jako výsledek majetkových práv a vlastnictví sebe sama. Svobodě sdružování se nejlépe porozumí, pokud se pojímá jakožto „podmnožina práva na soukromé vlastnictví.“ Protože je majetkové právo absolutní a omezené jen ohledy na majetkové právo ostatních lidí, je svoboda sdružování lidí absolutní a omezená je jen svobodou sdružovat se anebo se nesdružovat s kým lidé sami chtějí.
Pokud nežijeme všichni jako otroci tak by lidské interakce měly býti dobrovolnými. Správným etickým principem je to, že by nikdo by neměl býti nucen se sdružovat nebo nesdružovat s jinými lidmi proti své vlastní vůli. Z toho plyne, že antidiskriminační princip je nekompatibilní se svobodou se sdružovat. Občanskoprávní rámec pravidel založených na „chráněných důvodech“ jako je rasa, pohlaví nebo víra porušuje svobodu sdružování dvěma způsoby. Prvně tím, že nutí lidi do sdružování se s jinými lidmi proti jejich vůli, pro příklad tím, že uvaluje rozličně dopadající pokuty za nedodržení rasové anebo genderové „rovnosti“ v zaměstnávání. Za druhé tím, že zakazuje lidem se sdružovat s těmi, které by si sami vybrali, pro příklad pronajímatelům je omezena svoboda vybrati si svého nájemce. Zákon „Fair Housing Act“ zakazuje diskriminaci za stran přímých poskytovatelů bydlení, jako jsou pronajímatelé a realitní společnosti stejně jako ze strany jiných entit, jako jsou obce, banky nebo jiné instituce a bytové pojišťovací společnosti.
Tato omezení na svobodu sdružování byla původně obhajována jako nutná pro to, aby bylo dovoleno každému míti přínos ze soukromého vlastnictví a smluvní svobody. Nicméně, ekonomové jako Walter E. Williams ukázali, že zde není žádný empirický důkaz o překážkách, co se týká možnosti se něčeho účastnit, přinejmenším po přijetí zákonů „Civil Rights Acts“ roku 1866 a roku 1964 a později zrušení zákonů Jima Crowa“ v 60. letech 20. století. Díky tomu nabralo na významu nové ospravedlnění pro omezování svobody a převažujícím argumentem je tak nyní to, že omezení jsou nutná kvůli podpoře hodnot jako je diverzita, rovnost a inkluze. Antidiskriminační principy jsou tak nyní obhajovány ne jakožto způsob jak narušit překážky, které brání účasti na trhu, ale jakožto způsob jak prosazovat liberální hodnoty, které máme, jak se říká, všichni sdílet.
Zdánlivý konsensus na liberálních hodnotách je propagována akademiky, kteří argumentují tím, že „všichni rozumní lidé“ souhlasí ohledně důležitosti rovnostářství a jen se liší v tom jak je lépe implementovat. Tento zdánlivý konsenzus se odráží v jednotné politice. Jak Rothbard vypozoroval: „V celé otázce právně a soudně stanovených občanských práv‘, jsme spadli do pasti hry, která se nedá vyhrát, ve které ‚obě strany‘ přijaly stejný zhoubný axiom a jednoduše se přou o jeho výklad ve stejném rámci. Na jedné straně levicoví liberálové, kteří ve jménu rovnosti a občanských práv chtějí postavit mimo zákon ‚diskriminaci‘ kohokoliv, posunuli tyto věci vlastně k nařizování kvót pro zástupce údajně utiskovaných skupin v celé společnosti… Ale oficiální konzervativní opozice, která zahrnuje nejen neokonzervativce, ale také běžné konzervativce, právní konzervativce a levicové libertariány, přijala ten stejný axiom občanských práv a rovnosti.“
Kultura rušení
Axiom občanských práv a rovnosti, nyní často vyjádřený v mluvě zkratkou DEI (Diversity, equity, and inclusion = Diverzita, rovnost a inkluze), je mocnou zbraní v rukou těch, kteří na sebe berou diktát „našich společných hodnot.“ Používají nástroje kultury rušení (cancel culture) k ovládání toho, kdo se může nebo nemůže volně sdružovat s ostatními lidmi. Dav kultury rušení je proti svobodě sdružování pro rebely, kteří odmítají hodnoty DEI. Ačkoliv může býti prokázáno, že dav kultury rušení se ve většině případů mýlí, když jsou jeho důvody pro vymazávání někoho, založeny na ideologických sporech, v nichž se rozumní lidé silně rozcházejí, musí být zdůrazněno to, že svoboda sdružování nezávisí na prokázání toho, že dav kultury rušení nepřesně uvedl fakta anebo nebo že jeho názory jsou neoprávněné. Svoboda založená na sebe vlastnictví nezávisí na prokázání toho, že každý souhlasí ohledně toho. Jak má býti svoboda provozována. Svoboda sdružování je absolutní svobodou, jejíž hranice leží jen v tom bodě, kde zasahuje do práva ostatních lidí se svobodně sdružovat.
Zatímco kdokoliv je oprávněn bojkotovat ty lidi, s kterými nesouhlasí a podněcovat jiné, aby se připojili k bojkotu, je špatné používat podporu anebo moc státu k tomu, aby se zabránilo lidem sdružovat se svobodně na základě toho, že zastávají rozdílné názory nebo hodnoty. Jedním příkladem je probíhající rozruch nad uchováváním konfederační historie, který se týká musea v Georgetownu ve státě Delaware pro to, že vystavuje bojovou vlajku Konfederace. Národní asociace pro povznesení barevných lidí (National Association for the Advancement of Colored People; NAACP) namítá to, že museum je placeno z veřejných fondů a argumentuje, že jde o „podporování skupiny, která vystavováním konfederační vlajky vytváří postoj veřejné politiky, která útočí na city a důstojnost většiny Američanů.“ V září 2024 byli aktivisté nazpět ve zprávách: „Debata o konfederační vlajce vlající u Marvelova musea v Georgetownu pokračuje, protože delawarská akční skupina „Speak Out Against Hate“ (Mluvme otevřeně proti nenávisti) pracuje na tom, aby tuto záležitost přivedla nazpět do centra pozornosti a dostala vlajku dolů.“
Ideálně, pokud vezmeme v úvahu, že daně jsou krádež, měli bychom zrušit daně, a tak se vyhnout nutnosti rozporů o alokaci veřejných fondů. Ale pokud vezmeme, že každý je nucen platit daně, představa, že nějací samozvaní aktivisté by měli diktovat, které skupiny daňových poplatníků mají názory hodné jejich respektu, by měli býti odmítnuty. Odpor NAACP vůči tomuto museu je primárně založen na záměru musea sdružovat skupiny za účelem zachování historie konfederace, což je cíl, který NAACP považuje za „zraňující city“ a proti „hodnotám lidí.“ Jsou rozčileni vlajkou a pomníkem vystavěným organizací „Delaware Grays Sons of Confederate Veterans“ na pozemcích musea. No NAACP selhává v tom, aby si uvědomila, jak ilustruje nedávný průzkum, že Američané jsou rozděleni zhruba na půl stran otázky toho, zda by měli být monumenty konfederace zničeny, s 52 % podporou toho, aby byly zachovány. Tak jde o jasný případ, kdy se lidé rozumově neshodnou a žádná strana této debaty si nemůže nárokovat monopol na „hodnoty lidu.“ Každá strana zastupuje jen hodnoty těch, co sdílejí její pohled a svoboda sdružování se tak stává prvořadou.
Svoboda sdružování nezávisí na prokázání toho, že každý nebo i většina souhlasí s cíli jakéhokoliv sdružení. Svoboda sdružování je absolutní svobodou svobodných lidí, omezená jen svobodou jiných lidí se s těmito lidmi nedružit. Řešením pro kohokoliv, kde nesouhlasí s dědictvím uchovávaným v nějakém museu je jednoduše toto museum nenavštěvovat a ponechat druhým lidem svobodu podporovat toto museum, jak chtějí.
Autor překladu děkuje T. Macháčkovi za pomoc s překladem.