Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Srdnatý, kurážný malý Rhode Island byl posledním státem (odporujícím přijetí Ústavy Spojených států). Obecně se předpokládá, že – předpokládají to i nejspolehlivější antifederalističtí historikové – u Rhode Islandu nebylo představitelné, aby šel sám svou cestou jako oddělený stát. Ale takové pohledy jsou výsledkem mystických politických hranic, u kterých se předpokládá, že obyčejné změny politických hranic a mezí nutně mají hluboký vliv na životy lidí anebo právní platnost na teritoriu nebo regionu. Ale, ve skutečnosti, politické hranice jsou jen pouhými výhonky v denním životě lidí, jejich ekonomických a společenských vztazích, můžou bez přerušení a změny pokračovat, jedno, zda jsou území velká, maličká nebo i neexistují. Švýcarsko anebo Nizozemí jsou malé, což nezabránilo tomu, aby jejich obyvatelé vzkvétali více, než si země velkosti Indie užívala prosperity. V případě svobodné země Rhode Islandu, její soběstační vnitrozemští farmáři by pokračovali ve farmaření a její obchodníci v obchodě s ostatními státy a zeměmi tak jako dříve. Ve skutečnosti lépe než dříve, protože tato země otevřená obchodu by mohla získat velkou popularitu pro to, že by fungovala jako svobodný přístav, jako "Ostrov tuláků", kde by se opět volně obchodovalo a pašovalo v souladu s velkou angloamerickou tradicí.

První kniha s textem libertariánského argentinského presidenta Javiera G. Mileie v češtině spatřila koncem roku 2024 světlo světa! Tato útlá kniha přináší projev argentinského presidenta Javiera G. Mileie na 79. zasedání OSN. V úvodu této drobné brožury se píše, že velká česká media se o tomto projevu prakticky nezmínila a referovala o něm jen alternativní media, údajně dezinformační media. Mileiův projev se týkal kolektivistických a ekologistických projektů namířených proti svobodě "Agenda 2030" a "Pakt pro budoucnost". Agendu 2030 naopak vřele přivítal president České republiky Petr Pavel, jakožto náš společný cíl a plán pro udržitelný rozvoj. Její naplňování bychom měli dle něj urychlit. Tato agenda obsahuje rovnostářské a ekologistické cíle jako je umožnění všem lidem na světě, aby naplnili svůj potenciál v důstojnosti a rovnosti. Udržitelné spotřeby a výroby a čerpání přírodních zdrojů a podnikání urgentních kroků v rámci klimatické změny. Nebo zajištění spravedlivých a inkluzivních společností, které jsou oproštěny od strachu a násilí. 

Tento článek se zabývá tím, že hospodářské krise z poslední doby jsou zpravidla mělčí, ale jsou následovány poměrně dlouhou stagnací. Důvodem proto je ta skutečnost, že hospodářské boomy mají spíše charakter transferových expanzí než úvěrových expanzí, které vedou k boomu v investicích. Toto je navíc v souladu s tím, že pokročilá demokratická společnost má větší sklon ke spotřebě než k úsporám a investicím a nehledí tak daleko do budoucnosti.

Bibliografie Murraye N. Rothbarda na webu Bawerk.eu.

Jaký byl stav Argentinské ekonomiky před nástupem presidenta Javiera Mileie do úřadu? Politiky, které Argentina sledovala od ukončení směnitelnosti pesa (1992-2001), a které začaly s Nestorem Kirchnerem (2003-2007) a pokračovaly za Cristiny Fernandéz de Kirchnerové (2007-2015), Mauricia Macriho (2015-2019) a zvláště za Alberta Fernandeze (2019-2023) byly katastrofální. Katastrofa tohoto typu argentinského socialismu 21. století se odrazila ve fiskálních a monetárních nerovnováhách, kterým Milei čelil, když vstupoval do Casa Rosada. S veřejným dluhem dosahujícím více než 400 miliard dolarů a téměř 60 miliardami dolarů komerčního dluhu  v termínu splatnosti, byl argentinský stát na pokraji krachu, svého desátého krachu od vyhlášení nezávislosti (rok 1816). V tu dobu vykazovala Argentinská centrální banka ve své rozvaze záporné dolarové rezervy.

Mohou 100 % cla zabránit tomu, aby skupina BRICS přestala používat americký dolar? 

Dosažení zabezpečení potravinové bezpečnosti je prioritou politických stran bez ohledu na ideologii. Tak, země pracují svědomitě na zajištění toho, že tento projekt bude splněn. Proaktivní přístup, který se snaží řešit tuto záležitost je obdivuhodný, ale ve svém sledování potravinové bezpečnosti přijímají některé země kontraproduktivní politiky. Předpokladu toho, že protekcionismus mírní risika potravinové bezpečnosti, se pořád ještě chápe mnoho tvůrců politiky, i když zde neexistuje žádný vztah.

Knihovny našich universit obsahují stovky knih o nezaměstnanosti, hospodářských cyklech, inflaci a tak dále. Ale zřídka obsahují jednu jedinou monografii o deflaci. Její špatnost je mimo diskusi. Tato esej je tedy výjimkou a rozebírá měnové záležitosti a zejména právě DEFLACI. Snaží se deflaci rehabilitovat. A to i v případě sekundární deflace, která následuje po vzniku větší hospodářské krise. Je pravdou, že v případě hospodářské krise zde bude bez další vládní intervence – čili další inflace - deflační spirála. Není však pravdou, že tato spirála bude bezedná a zničí ekonomiku. Nebude to smrtelné risiko pro životy a blahobyt široké populace. Zničí v zásadě ty firmy a odvětví, které žijí parazitickou existencí na náklady zbytku ekonomiky, a které vděčí za svoji existenci našemu současnému systému neplnohodnotných peněz. I v krátkém období tak deflace snižuje naše reálné příjmy v dosti omezených mantinelech. A zamete půdu pro výraznou míru růstu ve středním a dlouhém období. Neměli bychom se obávat deflace. Měli bychom ji míti rádi tak moc jako naše svobody.