Jak Rhode Island přijal dobrovolně povinně ústavu Spojených států
[Autor Murray N. Rothbard. Vyšlo v knize Conceived in Liberty, Volume 5: The New Republic: 1784–1791]
Vychází k 30. výročí skonu Murraye N. Rothbarda
Srdnatý, kurážný malý Rhode Island byl posledním státem (odporujícím přijetí Ústavy Spojených států). Obecně se předpokládá, že – předpokládají to i nejspolehlivější antifederalističtí historikové – u Rhode Islandu nebylo představitelné, aby šel sám svou cestou jako oddělený stát. Ale takové pohledy jsou výsledkem mystických politických hranic, u kterých se předpokládá, že obyčejné změny politických hranic a mezí nutně mají hluboký vliv na životy lidí anebo právní platnost na teritoriu nebo regionu. Ale, ve skutečnosti, politické hranice jsou jen pouhými výhonky v denním životě lidí, jejich ekonomických a společenských vztazích, můžou bez přerušení a změny pokračovat, jedno, zda jsou území velká, maličká nebo i neexistují. Švýcarsko anebo Nizozemí jsou malé, což nezabránilo tomu, aby jejich obyvatelé vzkvétali více, než si země velkosti Indie užívala prosperity. V případě svobodné země Rhode Islandu, její soběstační vnitrozemští farmáři by pokračovali ve farmaření a její obchodníci v obchodě s ostatními státy a zeměmi tak jako dříve. Ve skutečnosti lépe než dříve, protože tato země otevřená obchodu by mohla získat velkou popularitu pro to, že by fungovala jako svobodný přístav, jako "Ostrov tuláků", kde by se opět volně obchodovalo a pašovalo v souladu s velkou angloamerickou tradicí.
Obyvatelé Rhode Islandu si uvědomovali příležitost, která před nimi čekala. Tak, jeden publicista v novinách ze Rhode Islandu ujišťoval své čtenáře, že nezávislý Rhode Island by se nestal „Alžírem“ (pirátskou základnou), ale Svatým Eustachem (velkým pašeráckým centrem Holandské Západní Indie, který tak pomohla válečnému úsilí Americké revoluce). (A)
Ale problémem samozřejmě je, že Rhode Island by mohl býti baštou svobodného obchodu, jen pokud by to imperiální Spojené státy dovolily, a samozřejmě ty by to nedovolily. Se svými cly, svými federálními daněmi, svými obchodními privilegii a omezeními, svoji již (tehdy) silnou touhou brát si půdu od jiných jakýmikoliv prostředky a hrát velkou roli na mezinárodní scéně, arogantní nové Spojené státy by nikdy neumožnily nezávislost Rhode Islandu skoro ve svých hranicích. Kvůli tomu, že tato enkláva by představovala maják svobody pro všechny demokracie a celý svět. Spojené státy nemohly počítat s republikou, která by byla stále věrná vlastní Americké revoluci a věrná také slavné libertariánské tradici nezávislého Rhode Islandu 17. století.
Sotva nové Spojené státy začaly, ve skutečnosti začal tento mocný stát hrozit Rhode Islandu. Státy Massachusetts, Connecticut a New York se obzvláště obávaly potencionálního rozkvětu Rhode Islandu za systému „pašování,“ a takoví federalisté jako Fisher Ames z Massachusetts a Egbert Benson z New Yorku vedli za své státy úsilí o použití násilí k vehnání Rhode Islandu do Unie.
Malý Rhode Island se snažil, snažil se velmi tvrdě. Odolávaje hroznému tlaku zevnitř a zvenčí, zákonodárný sněm Rhode Islandu po dva roky po odmítnutí (Unie) v březnu 1788, porazil ne méně než čtyři pokusy ke svolání shromáždění. A tyto porážky byly získány velkým rozdílem jako 44 ku 12 a 40 ku 14. Potom v září 1789 po intenzivním tlaku obchodníků z měst Providence a Newportu, sněm souhlasil s tím, aby byla města dotázána na instrukce a o měsíc později distribuoval po státě kopie s právními dodatky, které byly doporučeny Kongresem. Města včas poslala svoje instrukce a výsledkem bylo to, že zákonodárný sněm opět odmítl svolat shromáždění; rozdíl se jen mírně snížil na 39 ku 17.
Konečně sněm kapituloval a hlasoval pro shromáždění v lednu 1790 v poměru hlasů 34 ku 29, ale chrabrý senát zablokoval zákon poměrem 5 ku 4. Ale podvodná praktika - něco, co bylo použito v tak mnoha státech, aby se protlačila ústava – byla opět použita. Senát čekal do té doby, než jeden člen byl nepřítomen, a potom guvernér John Collins – no další guvernér, který obrátil kormidlem – zlomil poslední překážku a shromáždění bylo nakonec svoláno, aby se konalo v South Kingstonu dne 1. března.
Antifederalistická moc se velmi vytratila od doby, kdy města zamítla Ústavu před dvěma lety. Ale, pozoruhodně Antifederalisté měli pořád většinu tucet anebo nějak tak v delegátech na březnovém shromáždění. Konečně o pět dní později Antifederalisté prosadili odložení shromáždění poměrem hlasů 41 ku 28 do 24. května v Newportu.
Zostřující se fáze odporu Rhode Islandu byla nyní na dosah. Dva titánské vektory tlaku se sbíhaly nad obleženými a hrdinnými občany republiky Rhode Island. Prvně, Kongres Spojených států v první aktu mezinárodní agrese, hrozil uvalit totální embargo mezi Rhode Islandem a státy Unie. Ale pravděpodobně malý stát by se udržel bez ohledu na to. Za druhé, když se shromáždění znovu otevřelo, nečelilo hrozbě secese od fanatických federalistů, ale secesi jako skutečnému faktu. Nejvýznamnější město Providence oznámilo odtržení od státu, která bude pokračovat, dokud Rhode Island nepřijme bezpodmínečně Ústavu. A co více, Newport a jiná města hrozila udělat to stejné. Až nyní čelíce přímé vyhlídce na blokádu od moře a obklopení nepřátelskou mocí vedlo Rhode Island ke kapitulaci – a to, pozoruhodně a neuvěřitelně, jen rozdílem dvou hlasů 34 ku 32. Po všem tom čase a tlaku by obrat o jeden hlas vedl k porážce Ústavy v Rhode Islandu. Byl to opravdu poslední vzdor, který se jen o vlásek nezdařil.
I při zoufalém, konečném hlasování na Rhode Islandu se potvrdila obchodně/neobchodní analýza Jacksona T. Maineho o ratifikačním zápase ve Spojených státech. Všechna města v zálivu Narrangansett s výjimkou rozpolceného Warwicku se stala federalistickými. Stejně tak pobřežní města jihozápadní Grant Lands. Obchodně-navigační záliv a pobřežní města se skutečně stala federalistickými. A vnitrozemská venkovská města si udržela spolehlivě antifederalismus. Zjevně farmáři pěstující pro trh nedaleko zálivu Narrangansett a na pobřeží, stejně jako v New Yorku, ukázali svoji slabost natolik, že poskytli drobnou převahu pro federalistické vítězství.
Částečné vysvětlení konečné porážky je nicméně mnohem více neblahé. Během dvou sezení shromáždění z roku 1790, množství federalistických delegátů z měst vzrostlo ze 22 na 34: ve zkratce dvanáct delegátů zradilo voliče ze svých měst, která je zvolila pro to, aby oponovali Ústavě. Z těchto mužů (kteří samozřejmě poskytli více než marginální vítězství) bylo šest držitelů státních dluhopisů – minimálně dva z nich (Christopher Greene ml. z Warwicku a John S. Dexter z Cumberlandu) ve velkém množství. Rhode Island byl zatížen velmi těžkým břemenem státního dluhu a následně vysokými daněmi po Americké revoluci, a potom vydal velké množství papírových peněz, aby zaplatil dluh. Měna předvídatelně oslabila, ale většina dluhu byla současně splacena. Nyní v roce 1790 bylo docela jasné, že Hamilton protlačí svůj finanční program, aby federální vláda převzala všechen starý státní dluh. Věřitelé státu Rhode Island viděli svoji šanci, unikátní mezi státy, získat zaplaceno dvakrát za stejný dluh. Federalisté, kteří byli pro věřitele státního dluhu, se potom spojili se starou gardou státních věřitelů z řad Antifederalistů, aby přijali zákon prohlašující, že pouze část dluhů byla zaplacena, protože platba proběhla ve znehodnocených penězích. Tak, byl vytvořen náhle nový dluh a daňoví poplatníci federace byli postiženi tam, kde byli obyvatelé Rhode Islandu předtím obráni. (B)
Poslední bod konfliktu o ústavu ve státě Rhode Island: otroctví bylo jedním z jader sporu. Abolicionistický sentiment Kvakerů (protestantské křesťanské hnutí) byl ve Rhode Islandu silný, stejně jako instituce otroctví, které se stalo silným v zálivu Narrangansett na jihu a v pobřežních městech. Během 80. let 18. století vedli Kvakeři úspěšné úsilí za zrušení obchodu s otroky ve státě, stejně jako postupné zrušení samotného otroctví. Otroctví bylo zdrojem větší diskuse ve shromáždění Rhode Islandu, než jakákoliv jiná věc; z osmi členů komory nové Společnosti za zrušení otroctví ve Rhode Island, šest volilo proti přijetí Ústavy,
Poznámky:
(A) Manning J. Dauer, The Adams Federalists (Boston: Johns Hopkins Press, 1953), str. 339n.
(B) McDonald, We the People, str. 345-346. Ve skutečnosti se nicméně Rhode Island ukázal být věřitelským státem v konečném mezistátním vyrovnání účtů, a tak tento specifický kšeft nevyšel. James Ferguson, “Review of Forrest McDonald, E Pluribus Unum,” The William and Mary Quarterly (leden 1966): str. 150. [Editorská poznámka] McDonald, We the People, str. 321–325, 342; Main, The Antifederalists, str. 248.