Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Jaký byl stav Argentinské ekonomiky před nástupem presidenta Javiera Mileie do úřadu? Politiky, které Argentina sledovala od ukončení směnitelnosti pesa (1992-2001), a které začaly s Nestorem Kirchnerem (2003-2007) a pokračovaly za Cristiny Fernandéz de Kirchnerové (2007-2015), Mauricia Macriho (2015-2019) a zvláště za Alberta Fernandeze (2019-2023) byly katastrofální. Katastrofa tohoto typu argentinského socialismu 21. století se odrazila ve fiskálních a monetárních nerovnováhách, kterým Milei čelil, když vstupoval do Casa Rosada. S veřejným dluhem dosahujícím více než 400 miliard dolarů a téměř 60 miliardami dolarů komerčního dluhu  v termínu splatnosti, byl argentinský stát na pokraji krachu, svého desátého krachu od vyhlášení nezávislosti (rok 1816). V tu dobu vykazovala Argentinská centrální banka ve své rozvaze záporné dolarové rezervy.

Mohou 100 % cla zabránit tomu, aby skupina BRICS přestala používat americký dolar? 

Dosažení zabezpečení potravinové bezpečnosti je prioritou politických stran bez ohledu na ideologii. Tak, země pracují svědomitě na zajištění toho, že tento projekt bude splněn. Proaktivní přístup, který se snaží řešit tuto záležitost je obdivuhodný, ale ve svém sledování potravinové bezpečnosti přijímají některé země kontraproduktivní politiky. Předpokladu toho, že protekcionismus mírní risika potravinové bezpečnosti, se pořád ještě chápe mnoho tvůrců politiky, i když zde neexistuje žádný vztah.

Knihovny našich universit obsahují stovky knih o nezaměstnanosti, hospodářských cyklech, inflaci a tak dále. Ale zřídka obsahují jednu jedinou monografii o deflaci. Její špatnost je mimo diskusi. Tato esej je tedy výjimkou a rozebírá měnové záležitosti a zejména právě DEFLACI. Snaží se deflaci rehabilitovat. A to i v případě sekundární deflace, která následuje po vzniku větší hospodářské krise. Je pravdou, že v případě hospodářské krise zde bude bez další vládní intervence – čili další inflace - deflační spirála. Není však pravdou, že tato spirála bude bezedná a zničí ekonomiku. Nebude to smrtelné risiko pro životy a blahobyt široké populace. Zničí v zásadě ty firmy a odvětví, které žijí parazitickou existencí na náklady zbytku ekonomiky, a které vděčí za svoji existenci našemu současnému systému neplnohodnotných peněz. I v krátkém období tak deflace snižuje naše reálné příjmy v dosti omezených mantinelech. A zamete půdu pro výraznou míru růstu ve středním a dlouhém období. Neměli bychom se obávat deflace. Měli bychom ji míti rádi tak moc jako naše svobody.

Ekonom Murray Rothbard pojímal svobodu jako výsledek majetkových práv a vlastnictví sebe sama. Svobodě sdružování se nejlépe porozumí, pokud se pojímá jakožto „podmnožina práva na soukromé vlastnictví.“ Protože je majetkové právo absolutní a omezené jen ohledy na majetkové právo ostatních lidí, je svoboda sdružování lidí absolutní a omezená je jen svobodou sdružovat se anebo se nesdružovat s kým lidé sami chtějí.