Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Když jsem byl dítě, domníval jsem se, že rasismus bylo něco, co se stalo, když moje rodiče byli dětmi. Předpokládal jsem, že to je již dávno za námi a žil svůj život podle toho. Potom jsem se přestěhoval do města, kde bylo více černých než bílých a brzy zjistil jak naivně hloupým jsem byl. Rasismus je živý a daří se mu. Slyšel jsem bílý suchar, bělouš, bílá pakáž, nádeník, vidlák, zab bělouše, dostaň bělouše a podobně nepočítatelně vícekrát, než jsem slyšel ono strašlivé slovo na „N“ v tomto ne až tak férovém městě, které vyrostlo z popela než až tak občanské války. Připomínky na válku jsou všude, ale procházející se historik by měl raději sledovat své kroky, když hledá tyto připomínky, aby neriskoval vstup do špatné čtvrti, když má špatnou barvu kůže. To se stalo mě a je pro mě těžké tomu uvěřit. Opravdu lidé ještě myslí tímto způsobem?

Měl jsem za to, že western jako žánr zemřel a naposledy se dal sledovat někdy v šedesátých letech, protože dnes se z toho stalo "něco", co vyobrazuje Indiány jako soudruhy kibucového typu, které se snaží zlikvidovat bohatí árijští běloši. Ale evidentně jsem se mýlil a dočkal jsem se celkem příjemného pokoukání.

Zastánci volného trhu mají jasno, co by se mělo udělat se státními službami a činnostmi – měly by být privatizovány. Zatímco panuje značné zmatení ohledně toho, jak by tohoto procesu mělo být dosaženo, tak cíl je křišťálově jasný. Ale co, kromě snahy o urychlení privatizace, a vynucování si tohoto procesu nepřímo snižováním rozpočtů vládních agentur, má být mezitím prováděno? Nad tímto problémem se zastánci svobodného trhu sotva zamysleli. A to jsou jejich myšlenky ještě dost zamotané.

Pokud chcete vědět, proč si s některými libertariány naprosto nerozumíte a proč s některými se naopak velmi shodnete, čtěte. Urza, přední český anarchokapitalista, se konečně přiznal, že je progresivní "thick" levicový libertarián a morální relativista (tj. neexistuje objektivně poznatelné dobro a zlo). Tohle přiznání je nejen pro libertariány, ale i např. pro Stranu svobodných občanů, kde zuří „válka“ mezi levicovými a pravicovými libertariány a jejich spojenci, zásadní.

Pokud strávíte nějaký čas čtením blogů, jejichž autoři jsou vysokoškolští libertariánští studenti, musíte číst články zabývající se jejich láskou k promiskuitě, k užívání drog a k oplzlým alternativním životním stylům, to vše v zájmu toho, aby byli alternativními. Běžný argument, kteří tito libertariáni používají je to, že jejich volba spadá pod kategorii "subjektivních hodnot"; proto je chybné dělat jakékoliv morální soudy odsuzující jejich aktivity.

Po přečtení článku od Jeffrey Tuckera a Lew Rockwella, jsem se rozhodl něco napsat, co jsem dosud nebyl schopen napsat: paleolibertarianismus není vlastně typem thick (progresivního) libertarianismu. Pro ty, co neznají tento termín, zde podávám jeho krátké vysvětlení.

To už tak bývá, že politik ignoruje to nejlepší ze svého programu a plně se věnuje tomu nejhoršímu. S komplexnějším rozborem Trumpova působení ještě počkám (ale rozhodně se s ním člověk nenudí), nicméně zdá se, že v jeho obchodní politice se nám to nehezky naplňuje.

Nedávno mne jeden čtenář upozornil na pár let starý článek z USA s tím, že se jim dá mimo jiné vysvětlit současný kvas ve straně Svobodných. Myslím, že je to pravda (vedle jiných vlivů). Dá se jim, ale vysvětlit i to, proč se mnoho Svobodných označovaných za tzv. konzervativce, samo o sobě za konzervativce vlastně ani moc nepovažuje. USA jsou brány často jako vzor pro další vývoj, pokud by tomu tak bylo i v případě otázky boje za svobodu v Čechách a na Moravě, nejspíše se by to znamenalo pro Svobodné do budoucna asi rozštěpení.

Před dvěma lety vyšel na mises.cz (https://www.mises.cz/clanky/pravicakova-online-rukovet-2030.aspx) mnou sestavený seznam zajímavých webů, vhodných pro pravicově smýšlející publikum. Za ty dva roky proběhly určité změny, nicméně tento seznam považuji stále za velmi slušný.

Ve své knize "The Big Fat Surpise", Nina Teicholz polemicky tvrdí, že výživové směrnice USA velkou měrou přispěly k vzestupu nemocí srdce a k obezitě u americké populace. Od roku 1961, kdy American Heart Association (AHA) spojila konzumaci nasycených tuků s nemocemi srdce, se vládní byrokraté a tvůrci politik pustili do nízko tučné křížové výpravy. I přes horlivou kampaň ve prospěch nízkotučné diety obezita roste alarmujícím tempem a nemoci srdce zůstávají hlavní příčinou úmrtnosti v USA (pro grafy viz originál).