Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

[Vyšlo na The Ludwig von Mises Centre, autor Keir Martland, 29. 10. 2013]

Po přečtení článku od Jeffrey Tuckera a Lew Rockwella, jsem se rozhodl něco napsat, co jsem dosud nebyl schopen napsat: paleolibertarianismus není vlastně typem thick (progresivního) libertarianismu. Pro ty, co neznají tento termín, zde podávám jeho krátké vysvětlení.

Být thin (zásadový) libertarián znamená soustředit se pouze na libertariánskou politiku a filosofii, a nestarat se jakkoliv o kulturu. Thin libertarián odpoví na cokoliv s uštěpačným odseknutím "Dokud to neporušuje zásady NAPu." Pravděpodobně nejlepším příkladem tohoto, který vám mohu dát, by byl libertarián, který je zároveň kulturní relativista.

Eseje od Murraye Newtona Rothbarda jako papírová kniha

Být thick (progresivní) libertarián na druhou stranu znamená, zabývat se téměř úplně kulturními záležitostmi. Lépe řečeno mít kulturní agendu. Thick libertarián nehledí na vše jen skrze NAP, ale také se pokouší přesvědčovat, aby lidé podporovali jeho specifický alternativní životní styl. Jestliže se dva lidé chtějí rozvést, standartní thick libertarián by řekl "No, to neporušuje NAP", ale potom by dodal "a manželství je zastaralá a sexistická instituce" nebo něco s podobným efektem. (1)

Konečně být paleolibertarián znamená být ochotný "bránit neobhajitelné", být libertariánským extremistou a být nekompromisně intelektuálně radikálním (být ochotným vkročit do hájemství tabu).

Specifičtěji, paleolibertariáni budou raději využívat empirickou sociobiologii a revisionistickou historii ve spojení s používáním deduktivní Rakouské ekonomické školy a filosofie přirozeného práva k vytvoření velkého portrétu libertarianismu. Směřování paleolibertarianismu je anarchistické, proti masové imigraci, pro secesi, pro odškodnění, anticentralistické, pro vlastnickou diskriminaci, proti rovnostářské, pro patriarchální, proti alternativním životním stylům, pro elitářské, pro křesťanské, pro hierarchické, proti drogové závislosti a pro komoditní peníze a bankovnictví 100 % rezerv. (2)

Na první pohled můj seznam jsou samozřejmě většinou kulturní preference, jeden by si mohl myslet, že paleolibertariánství je typem thick (progresivního) libertariánství. Tvrdím, že tomu tak není. Proč? No, především to, co zde uvádím ve výše uvedeném seznamu jsou jen tendence a existují zde určité odchylky od nich v rámci paleolibertarianismu. Ale je zde něco, co spojuje seznam, který jsem uvedl výše a obecněji něco, co spojuje paleolibertariány s jejich "kulturními názory": alternativy, ke kterým máme tendenci se vyjadřovat v oblasti kultury, jsou v zásadě proti lidské přirozenosti nebo proti lidskému rozkvětu / blahobytu.

Pro příklad: masová imigrace vede k rasovým pnutím a vyšší míře kriminality a závislosti na sociálních dávkách; lidé, kteří vedou alternativní životní styly alá hippie mají tendenci nebýt tak zámožní jako ti, kdo participují v dělbě práce, vdají/ožení se a vlastní majetek (3); a ti co jsou drogově závislí často onemocní. Na druhu stranu, diskriminace je přirozenou částí lidského jednání (díky psaní této krátké statě, nejsem schopen dělat jiné věci - jeden by mohl říci, že diskriminuji jiné alternativní aktivity, které bych mohl dělat) a elitářství je výsledkem toho, že jedna skupina lidí dosáhla vyšší úrovně pokroku než jiné skupiny (opět je to nevyhnutelné a zcela přirozené).

"Mises věřil, že feminismus je prosazováním rovnosti, revoltou proti přírodě a tak je podobný socialismu; že rodina a manželská věrnost jsou základem civilizace; že je možné vytvářet širší zobecňování a pravděpodobně vědecké výpovědi o rasách a etnických skupinách; že patrné rasové nerovnosti by měly být studovány, ačkoliv by neměly být používány k ovlivňování státní politiky; že "evropocentrismus" je správným názorem; a že člověk nemusí projevovat chápavost směrem k masové kultuře a alternativní kultuře, což Mises důrazně nedělal, aby mohl prosazovat volný trh. Tak konzervativní byl Mises, co se týká kulturních záležitostí, opravdu, dnes by byl považován za reakcionáře." (Tucker, J. a Rockwell, L. The Cultural Thought of Ludwig von Mises, 1991). (4)

Levičácké kulturní názory potom jdou proti přirozenému řádu věcí: svoboda nebo rovnost, vyberte si. Palolibertariáni nemají žádnou kulturní agendu, ale my hrdě hájíme naši zaujatost směrem k západní civilizaci.(5) Proč bychom to nedělali? Bez ní by zde nebyl žádný takový koncept jako "libertarianismus". Břímě důkazů není na nás a naší obraně rodiny, vlastnických práv a tradic, ale na advokátech morálního libertinství a rovnostářství - obou "revoltách proti přírodě". K tomu, aby byl člověk radikální paleolibertarián, jeden nepotřebuje roboticky opakovat "všechny kultury si zasluhují rovné ocenění" a určitě by neměl výslovně útočit proti buržoasní civilizaci; skutečný libertarián bude bránit soukromé vlastnictví, to efektivně produkuje zdraví, bohatství a štěstí.

Poznámky překladatele:

(1) Představte si, že nebude existovat stát blahobytu anebo bude poměrně dost ořezaný. Rozvod v takové společnosti tak bude znamenat relativní ale bolestivý hmotný propad, i když zřejmě na vyšší úroveň blahobytu než za státu s pokročilým státem blahobytu. To povede k redukci počtu rozvodů a ke snaze lidí vlastní manželství více udržovat. Odtud pramení podle mého hoppeánské názory, že libertarianismus má blízko ke konzervatismu. Ovšem v rámci zásady NAPu.
(2) Samozřejmě vše toto směřování se musí dít v rámci doktríny NAPu! Co se týká křesťanství jde zde více o křesťanskou kulturu než o náboženství.
(3) "Slouží" tak druhým méně než ti, co vytvoří poctivě velký majetek.
(4) Mimochodem J. Tucker bývá dnes označován za thick libertariána a L. H. Rockwell za thin libertariána.
(5) Západní civilizace jako v podstatě jediná vedla ke vzniku nejen libertariánství, ale i klasického liberalismu, doktríny přirozených práv a soukromého vlastnictví apod. I to je důvod proč si ji mnoho libertariánů cení a je ochotno ji hájit.