Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Málokdo ví, že stát Oregon dekriminalizoval všechny drogy skrze hlasování. Noviny „Wall Street Journal“ nedávno zveřejnily tento článek: „Oregon dekriminalizoval tvrdé drogy: nefunguje to.“ (https://www.wsj.com/us-news/oregon-decriminalized-hard-drugs-it-isnt-working-78ee7476) Otázkou zde je, proč to nefunguje? V roce 2020 stát Oregon dekriminalizoval všechny drogy včetně tvrdých drog jako je heroin, pervitin, který si můžete připomenout jako klíčovou věc v hitu seriálu „Breaking Bad“ a fentanyl, velmi nebezpečný syntetický opiát. Fentanyl je dalším opravdovým příkladem nejnovějšího náhradního produktu války proti drogám. 

Podle ministerstva financí Spojených států ukazují koncová roční data ze září 2023, že deficit za celý fiskální rok 2023 byl 1,7 bilionu dolarů, byl tedy o 320 miliard dolarů větší než deficit předchozího roku (fiskální rok je v USA od října do září následujícího roku). Jakožto procento Hrubého domácího produktu (HDP) byl deficit 6,3 %, což je nárůst z 5,4 % za fiskální rok 2022. To znamená, že Spojené státy budou mít pravděpodobné nejhorší růst HDP očištěný o rostoucí (veřejný) dluh od roku 1929 anebo jinými slovy, že země je v recesi, která je zatemněna nafouklým deficitním utrácením.

Nedávné veřejné projednávání valorizace starobních důchodů před Ústavní soudem je velmi zajímavé pro ekonoma. Odhaluje totiž to jak nám rozsáhlá matematizace ekonomie (ne)umožňuje odhadovat budoucí vývoj makroekonomických agregátů, v tomto případě inflace. Z tohoto pohledu stojí za to uložit si vyslechnuté argumenty do podoby tohoto článku. Možná se budou v budoucnosti hodit pro diskusi s příznivci matematické ekonomie. 

Švédská regulace cen nájemného je široce nabízena mnoha lidmi, kteří nerozumí ekonomii jako model toho, jak by měl trh s vlastnictvím fungovat. Mladí lidé, pro příklad v Irsku, s oblibou poukazují na Švédsko jako na nirvánu, kde regulace cen nájemného zajišťuje jednoduchou dostupnost cenově dostupného a vysoce kvalitního nájemního bydlení.
 

Každý týden se setkáváme s lákavými politikami zavedenými nově zvoleným libertariánským presidentem Argentiny Javierem Mileiem. Libertariánská komunita je z něj v úžasu. Jeho příchod do politiky s otevřeně antisystémovým směřováním nešokoval jen lokální scénu v Argentině, ale také ve zbytku světa. Ale jak? Ctihodné libertariánské strany v každé zemi sotva dostaly dosti hlasů na to, aby se vůbec objevily v hlavních zprávách o volebním dni! Je zde mnoho důvodů proč toto mohlo nastat. My libertariáni se známe dobře a nikdo s minimem sebekritiky nemůže býti překvapen, že naše současná situace ve stranické politice je takováto. Zatímco politická kultura se liší dle zemí, naše vnitřní ideologické libertariánské diskuse jsou stejné. I když neexistuje žádný vzorec pro svobodu, může někdo považovat Mileiův Rothbardiánský vzor za zajímavý. Ve světě utápějícím se v destrukčních trendech, se objevuje mnoho rozumných hlasů. Sledují některé z nich podobné kroky? Podívejme se nyní na některé faktory, které přivedly Milei k presidentování.

Společnost žádá to a ono, slyšíme dnes zcela běžně. Mluví se o veřejném zájmu, společenské preferenci a podobně. Tyto záležitosti se pak zjišťují pomocí demokratického hlasování ve volbách, v parlamentu, ve vládě, ve výborech apod. Potíž je ovšem s tím, že tyto koncepty jsou v podstatě neurčité a nejasné. Podívejme se nyní na tuto věc podrobněji.