Javier Milei rozumí cestě do otroctví
[Vyšlo dne 12. II. 2024 na Mises.org. Autor: Augusto Bottari]
Každý týden se setkáváme s lákavými politikami zavedenými nově zvoleným libertariánským presidentem Argentiny Javierem Mileiem. Libertariánská komunita je z něj v úžasu. Jeho příchod do politiky s otevřeně antisystémovým směřováním nešokoval jen lokální scénu v Argentině, ale také ve zbytku světa.
Ale jak? Ctihodné libertariánské strany v každé zemi sotva dostaly dosti hlasů na to, aby se vůbec objevily v hlavních zprávách o volebním dni! Je zde mnoho důvodů proč toto mohlo nastat. My libertariáni se známe dobře a nikdo s minimem sebekritiky nemůže býti překvapen, že naše současná situace ve stranické politice je takováto. Zatímco politická kultura se liší dle zemí, naše vnitřní ideologické libertariánské diskuse jsou stejné. I když neexistuje žádný vzorec pro svobodu, může někdo považovat Mileiův Rothbardiánský vzor za zajímavý. Ve světě utápějícím se v destrukčních trendech, se objevuje mnoho rozumných hlasů. Sledují některé z nich podobné kroky? Podívejme se nyní na některé faktory, které přivedly Milei k presidentování.
Porozumění trhům
Ekonomika byla hlavním problémem Argentiny pro téměř celou její historii. Krise za krisí držely zemi ve stagnaci a aplikace různých receptů, i s novými stranami u moci, se nezdály přinášet jakékoliv nové výsledky. To je důvodem proč se zájem veřejnosti postupně obrátil k ekonomickým odpovědím. Javier Milei porozuměl této potřebě. Publikoval úspěšné knihy, články a i má svoji vlastní komediální divadelní hru na ekonomická témata.
Jeho opakovaná vystoupení v televizi od roku 2015 se děla proto, že pochopil to, jak televizní kanály vydělávají peníze. Kdykoliv se objevil v talk show, byl zde vzestup ve sledovanosti. Každý ho chtěl! I přes jeho excentrický vzhled, křik a množící se útoky, vyzařoval magnetismus, který naplnil diváky zájmem. Ačkoliv jiní oceňovaní libertariánští ekonomové se stali známými, nikdo se mu nevyrovná.
Ačkoliv nerozuměla všemu, co říkal, veřejnost pořád chápala, že neříká nesmysly - jeho řeč a argumenty byly logické a dávaly smysl. Pro příklad, při vysvětlování nelegitimnosti daní, učinil nesmrtelnou frázi "Dáváte přednost krádeži?" A přistoupil k tomu, aby vysvětlil, jak jsou daně nuceně vybírány, právě jako při krádeži. I to uzavřel odkazem na analogii s Lysanderem Spoonerem: "Přinejmenším lupič má více cti než politik; ukazuje svoji tvář a riskuje svůj život!"
Vzdělání
Jak Murray Rothbard říká v poslední kapitole „Manifestu svobody“: první a nutnou podmínkou pro libertariánské vítězství… je vzdělávání: přesvědčování a obrácení velkého množství lidí na svou stranu. Libertarián se tak musí zabývat náročným přemýšlením a vzděláváním, vydávat teoretické a systematické knihy, články a vědecké časopisy a účastnit se konferencí a seminářů. Na druhou stranu, vypracovanější teorie se nedostane nikam, když nikdo neslyšel o knihách a článcích; proto je potřeba publicity, sloganů, studentského aktivismu, přednášek, radia a televize, spotů atd.“
PODPORA WEBU
Mileiovo jednoduché vysvětlování libertariánské filosofie a ekonomických principů z rakouské ekonomické perspektivy, učinilo lidi poučenější. Sledování noční show, kde byl přítomen Milei nebylo jen nějakým momentem mysl otupujícího televizního odpadu: stalo se zkušeností, která otevírá oči. Navíc obvykle s sebou bere nějakou knihu. Jedno zda to byla jeho vlastní kniha nebo „Ekonomie v jedné lekci“ nebo „Osudová domýšlivost“. Někdy byl viděn s „Chaos Theory“ nebo „Obhajobou neobhajitelného.“ (https://www.cbdb.cz/kniha-346915-obhajoba-neobhajitelneho-defending-the-undefendable) Když se objevil, člověk si mohl poznamenat několik autorů nebo knižních titulů, které Milei také často sdílel na sociálních médiích. Zmiňování jmen jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Friedrich Hayek v hlavním vysílacím čase nebylo marné.
Opravdoví stoupenci
Mladí lidé tvořili hlavní část jeho stoupenců. Zvyklí na to, že když vyrůstali, viděli ty stejné lidi u moci, a ne příliš rozdílnou opozici, shledali v Mileiově projevu plamen naděje, který ozařoval možnou budoucnost s vlastnostmi bohatých zemí. Stoupenci se o Mileiovi začali zmiňovat v rozhovorech se svými vrstevníky, chovali se jako někdo, kdo nově začal mít v něco víru a chtěl, aby to všichni věděli. Bezpočet uživatelů začalo vytvářet obsah o libertariánství z citací, obrázků a videí, které šířily myšlenky, které se brzy staly velmi populárními. To je způsob, jakým se šířila démonizace myšlenek svobody a kapitalismu.
Sociální média
Tito zmínění stoupenci se stali klíčem, zvláště během voleb. Jejich výtečná komunikace a dovedná obratnost sloužila k demaskování, odkrývání a pokoření politiků a jejich podporovatelů dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Setrvalá práce byla působivá. Nabrala podobu memů, sloganů nebo trendových témat. Důležitost sociální sítě Xko, jakožto platformy pro svobodnou diskusi, byla mimořádná, na rozdíl od Mileiovi kampaně do kongresu v roce 2021, kdy jeho hlavní podporovatelé byli na Twitteru blokováni a vraceli se nazpět pokaždé s novým účtem. Třída politiků zaostala. Neměla ve virtuálním světě žádnou šanci, ten byl převzat před lety libertariány, zatímco politici zanedbávali lidi. I přes Mileiovu opozici, která použila veřejné peníze k tomu, aby polepila ulice svými tvářemi a platila velmi útočnou a obtěžující reklamu proti němu na sociálních médiích, jeho organické a decentralizované aktivity sdělovaly jeho vzkazy nepřetržitě, odolávajíce nekonečným útokům a diskreditujícím operacím.
Obrat stran paradigmatu
Tehdejší vláda, jejíž vlajkou byl „lid“ a pracující vrstva, ve skutečnosti sama sebe zasvětila násobení chudoby. Sami žili jako králové v totálním nesouladu s potřebami běžných lidí. Jejich hlavní stoupenci se sami skládají ze stejných lidí a lidí, kteří mají výhody ze státní parasitické mašinérie: odboroví předáci, vládní zaměstnanci, korporátní média, „umělci“ a „intelektuálové.“
Pracující lidé, kteří se rostoucí měrou vzdalují od těch, kdož si nárokují to, že je zastupují, souzní s Mileiovými myšlenkami. Proč? Protože nesou civilizaci a pokrok na svých ramenech. Dnes politická třída na globální úrovni používá různé motivy k tomu, aby poháněla strukturu systematického okrádání. Rasa, imigrace, klimatická změna, digitální měna – jak si jen vzpomenete. Tyto myšlenky byly implantovány elitami skrze prominentní osoby a média, které jsou financována veřejnými fondy. Čím více jsou radikální jejich pokusy, tím více ukazují svoji zoufalost.
My máme příležitost pro to, co se zdá býti novým začátkem světa s pronikavým návratem myšlenek, na nichž spočívá civilizace. Pokud Mises nazýval 20. století stoletím socialismu, může být, že budeme moci nazvat 21. století stoletím libertarianismu.