Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Libertariánský pohled je v této záležitosti jasný jako facka. Žádné dobrovolné chování dospělých lidí, ať je jakékoliv, by nemělo býti zakázané. Gayové ve Stonewallu měli právo na své straně a policie byla navzdory zákonům na špatné straně. (Norimberský proces prokázal oprávněnost práva ex post facto; to, že byl nějaký právní předpis v platnosti, neznamená, že je nutně oprávněný.) Člověk by si potom mohl myslet, že homosexuálové budou, přinejmenším ve větším množství, libertariány. Byli tehdy, v roce 1969 nebo přinejmenším jednali v duchu, který byl kompatibilní s touto filosofií. Bohužel, pokud to byl vůbec tento případ, jsme daleko od toho, aby to dnes bylo pravdou. Od obrany svého práva na volné spolčování z důvodu vzájemně dohodnutých účelů, se v moderní době přesunuly k útokům na práva jiných lidí.

Pře několika lety sněmovní podvýbor pro reklamu a propagandu při vládě pod vedením předsedy poslance Foresta Ar. Harnesse (1895-1974) zkoumal propagandistické operace federální vlády. Při jedné příležitosti výbor měl jako svědka vládou zaměstnaného doktora. Když byl tento otázán, zda jeho projevy pořádané v celé zemi presentují obě strany diskuse dotýkající se národního zdravotního pojištění, tento svědek odpověděl: „Nevím, co míníte oběma stranami.“ Tato naivní odpověď vrhá světlo na stav mysli lidí, kteří hrdě sami sebe nazývají progresivními intelektuály. Tito si jednoduše nedovedou představit, že by mohl být vznesen jakýkoliv argument proti různým návrhům, které navrhují. Jak to oni vidí, každý bez pokládání otázek, musí podporovat každý projekt, který má za cíl více a více vládní kontroly nad všemi aspekty života občanů a jejich chování. Nikdy se nepokoušeli vyvrátit námitky proti jejich doktrínám. Preferují tak, jak paní Eleanora Rooseveltová nedávno učinila ve svém novinovém sloupci, označit ty s nimiž nesouhlasí, za podvodníky. 

Studie Fraserova Institutu s názvem "Efekt čekací doby na mortalitu v Kanadě" odhaduje, že "nárůsty v čekacích dobách pro nutnou péči v Kanadě mezi lety 1993 a 2009 mohly vyústit v 25 456 až 63 090 (se střední hodnotou 44 273) dodatečných úmrtí mezi ženami." Přizpůsobíme-li to pro jinou populaci (USA má 9x tolik obyvatel než Kanada), tak střední hodnota na odhadovaných 400 tisíc dodatečných úmrtí mezi ženami za dobu delší než 16 let. To je přeneseně odhadem 25 tisíc dodatečných úmrtí mezi ženami každý rok, pokud by americký systém měl trpět podobným nárůstem mortality podobným tomu, který zažila Kanada díky nárůstu čekacích časů. Systém, který nad proporcionálně poškozuje ženy? Jak progresivní.