Antikapitalistická mentalita (Ludwig von Mises, Praha: Občanský institut 1994)
Psychologický pohled Ludwiga von Misese na antikapitalisckou mentalitu.
ᴥ s. 13 – obchody a výrobní podniky produkující luxusní zboží jsou v ekonomice druhořadé, nedosáhnou dimenzí velkého byznysu,
ᴥ s. 14 – rozhodnutí člověka být pánem svého osudu nemůže nikdy překročit omezení daná přírodními zákony,
ᴥ s. 15 – touha po novém a novém zboží vede člověka k pokroku,
ᴥ s. 16 – lidé podporují politiky, které protiřečí jejich vlastním životně důležitým zájmům,
ᴥ s. 19 – konzervativci a progresivisté tvrdí, že bohatství a uznání nezískávají ti jejich bližní, kteří si je zaslouží, obě skupiny předstírají nastolení spravedlivých metod distribuce,
ᴥ s. 20 – ekonomická tržní demokracie = služba spotřebitelům,
ᴥ s. 21 – kapitalismus nakládá s každým podle toho, jak ten přispívá k blahu svých bližních,
ᴥ s. 23 – člověk se snaží svést vinu za svůj neúspěch na něco jiného,
ᴥ s. 28 – američtí fyzici sympatizovali se socialismem a i komunismem, ekonomové brojí proti systému zisku,
ᴥ s. 29 – úředníky deptá styk s lidmi, kteří uspěli lépe než oni,
ᴥ s. 40 – dle obyčejného člověka se o technický pokrok posledních 200 let nezasloužil klasický liberalismus, volný obchod, laissez-faire ani kapitalismus, uskutečňoval by se v kterémkoliv systému organizace ekonomiky,
ᴥ s. 41/2 – levicové strany považují materiální pokrok za samohybný proces, lidé považují svůj životní standart za samozřejmý; management je dle nich vykořisťuje,
- růst produktivity práce je však důsledkem vyšší vybavenosti práce kapitálem a nikoliv růstem zdatnosti lidské práce,
ᴥ s. 46 – privilegované skupiny za feudalismu se spojili se socialismem, a to i přes hrozbu konfiskace majetku a omezení náboženských svobod,
ᴥ s. 47 – automatický předpoklad lidí, že tržní ekonomiku podporují jen bohatí,
- lidé věří, že socialismus zlepší jejich pozici a kapitalismus nenávidí, protože si myslí, že ji poškozuje,
ᴥ s. 48 – empirická fakta: životní úroveň v Americe větší než v ráji sovětů,
ᴥ s. 53-4 – detektivky: čtenář se ztotožňuje s detektivem a rozšiřuje si tak své ego,
ᴥ s. 62-66 – analýza sociálních románů a her,
ᴥ s. 64 – protikapitalistický E. Zola,
- spisovatelé považují svá dogmata za samozřejmá a nevyvratitelná,
ᴥ s. 69 – posouzení uměleckých děl je veskrze subjektivní,
ᴥ s. 71 – dnes není nikdo tak majetný, aby si postavil Versailles anebo Escorial,
ᴥ s. 77-8 – pojednání o produktivitě práce jako věci závislé především na vybavení práce kapitálem, míra akumulace kapitálu musí převyšovat růst populace, růst mezd i u těch profesí, kde nedošlo k růstu produktivity jednotlivce; růst mezd nezávisí na produktivitě jednotlivce,
ᴥ s. 81 – pokrok byl dán odstraněním privilegií,
ᴥ s. 82 – tzv. superliberalismus antiliberalismu (komentář: jde o svobodu loupit?),
ᴥ s. 84 – v Sovětském svazu měl občan plnou svobodu poslouchat příkazy svých nadřízených,
- Itálie převzala model jedné strany, ale profesor komunista Antonio Graziadei mohl svobodně publikovat marxistické spisy a pobíral státní důchod (komentář: a až roku 1928 odešel dobrovolně do exilu do Francie a i poté v Itálii publikoval - dle anglické wikipedie, heslo „Antonio Graziadei“),
ᴥ s. 87 – v tržní ekonomice pohádková bohatství se rozplývají zatímco lidé narození v chudobě získávají vysiká postavení a příjmy,
ᴥ s. 88 – každý člověk tím, že kupuje či nekupuje se stává členem nejvyššího soudu, který vymezuje všem zcela konkrétní místo ve společnosti; svoboda v kapitalismu znamená, že člověk není závislý na volbě ostatních o nic více, než jsou ostatní závislí na jeho volbě,
ᴥ s. 91 – stabilita a nehybnost neexistuje a přesto je utopická hnutí proklamují, změny iniciuje menšina činorodých,
ᴥ s. 92 – cechy a farmáři a zaměstnanci skupiny představující reakční duch a odpor k pokroku,
ᴥ s. 93 – katastrofu nezpůsobují doktríny, ale náchylnost veřejnosti je příznivě přijímat,
ᴥ s. 94-5 – komunismus antikomunistů,