Volební cirkus 2016
[Autor Tomáš Macháček]
Čtyři roky uběhly jako voda a ta opičárna je tu zas. Znovu se bude rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele nejvražednější mašinérie současnosti – amerického státu. Minulý souboj o republikánskou nominaci jsem sledoval skoro minutu po minutě a řeknu vám, že tolik křiváren bych snad nečekal ani v Putinově Rusku. Největší chucpe je pak, když volební podvodníci jako Romney, Putina, jakože z morálních výšin, kritizují. Přitom jsou naprosto stejní, jen Putinovi závidí, že on „nemusí“ hrát to demokratické divadýlko. Tyto volby jsem původně neplánoval nějak extra sledovat, ale nakonec se z nich vyklubaly dost možná nejzajímavější a nejzábavnější volby, které jsem kdy zažil. Jsem tak trochu volební závislák a mám to jako takového zvráceného koníčka.
Protože Ron Paul se těchto voleb neúčastní, zůstala nám už jen všelijaká zla a „menší zla“. A to včetně kandidáta Libertariánské strany Garyho Johnsona. Ten je se skřípěním zubů možná ze všech prezidentských kandidátů nejmenší zlo (a právě kvůli tomu, KDO jsou kandidáti dvou hlavních stran, zřejmě získá pro Libertariánskou stranu nejvíce hlasů v historii), ale rozhodně to není žádný zázrak, jak byste snad čekali od někoho, kdo se prohlašuje za libertariána. Gary „prostě-upeč-ten-zatracený-dort“ Johnson by třeba klidně nutil židovské pekaře péct dorty pro nacisty. To je ovšem jen jeden konkrétní aspekt celé té víry „libertariánů“ ve „společenskou toleranci“ – tedy „práva“ gayů či jiných skupin a vynucovaná slušnost mezi lidmi, které pošlapávají skutečná vlastnická práva a mírumilovné soužití. Johnsonův „running mate“ Bill Weld v tomto doslova exceluje, jak to Rothbard popsal před více než dvaceti lety a Weld se od té doby ještě zhoršíl. (1)
Příště bych rád slyšel od těchto zastánců kolektivních práv odpověď na otázku, která mne velmi pálí. Co když po židovském transsexuálovi budou chtít upéct dort nacistické lesbičky? Co pak, soudruzi?
To, co nabízí Libertariánská strana je ale k smíchu už skoro třicet let To je strana pro nespokojené středové voliče Republikánů a Demokratů, kteří chtějí větší výběr stran, ale program hledají podobný.
Volební program komediální dvojice Johnson-Weld je ukázkou toho, že slovo „libertarián“ si koleduje o osud slova „liberál“ – tedy levičák, kterému nevadí hulení trávy. Clintonová i Trump si za své „running mates“ vybrali mainstreamové představitele svých stran. Johnson si vybral Welda, který libertariánství neviděl ani z rychlíku. Ovšem vzhledem k programu si rovnou mohl za parťáka vybrat Šášu Krustyho. Libertariánský volební program, kapitola daně – Něco o snížení korporátních daní na polovinu? Snížení sazeb daně z příjmu jednotlivců? Konec dědické daně? Nic?
Ne, jen dost zlověstná hrozba nahrazení dosavadních daní jednou federální prodejní daní. No, není to skvělý důvod utíkat v listopadu k volební urně? Už brzy budou moct ze své charakteristiky libertariánství jako „low-tax liberalism“ škrtnout i to „low-tax“.
K vlastnictví zbraní se radši ani nevyjádřili, zřejmě kvůli Weldově zakazovačské povaze. Chválu si vysloužila ekoteroristická organizace EPA a od Welda i teroristická ikona Clintonová, berní úřad a během debaty na CNN se rozjel a volal po další vojenské akci proti ISIS a po vládních džobech pro černochy. Ani slovo třeba o centrální bance. Ale tak hlavně, že jim nevadí marijánka.
Vygooglujte si „Plan to Restore America“, klauni! Ať víte, jak má vypadat libertariánský volební program!
S takovýmito „libertariány“ nepotřebuje jeden ani klasické socany, aby si způsobil pálení žáhy. (2) To už skoro můžete volit bláznivou zelenou komunistku Jill Steinovou, která má aspoň jeden bod ve volebním programu, který strčí Johnsonovy konopné dýchánky do kapsy – snížení vojenských výdajů na polovinu a pozavírání vojenských základen v zahraničí.
Když Johnson získal nominaci, byl to ten nejtrapnější okamžik sjezdu Libertariánské strany. A to se tam jednu chvíli producíroval skoro nahý špekoun!
Ale alespoň do dalších voleb můžeme na tu grotesku zapomenout. Ve finále prostě jsou Trump a Clintonová.
Demokratická kampaň byla tradičně žumpou, ale byla sranda sledovat tu sebranku, jak se ostřeluje vlastními zbraněmi – tedy kupříkladu Hillary se to snažila uhrát na to, že ona jakožto (údajná, možná jde o rozsáhlou pravicovou konspiraci) majitelka vagíny by měla obdržet hlasy od ostatních majitelek vagín (v zastaralém sexistickém slangu se jim říkalo „ženy“), kdežto Bernie Sanders, jakožto (údajný) majitel penisu představuje nepokrokovou sílu. A taky to tak víceméně dopadlo a Hillary, jakožto největší vagína ze všech, přilákala feminacistky a vykastrované feminácky do svého tábora (stejně jako třeba velkou část černochů. Sanders zase vedl spíše u bělochů a mužů z řad „working class“).
Sanders je samozřejmě socialista a od Hillary se liší hlavně tím, že toho slíbil víc než ona. Např. Hillary navrhne minimální mzdu dvanáct dolarů za hodinu, Bernie prostě jde a trumfne to patnácti. Jeho politika není samozřejmě žádnou revolucí, ať už tvrdí tento „demokratický socialista“ cokoliv. Je to zcela v souladu s dlouhodobým směřováním celé Ameriky. A samozřejmě již stihl podpořit Clintonovou, takže jeho voliči teď „Feel the Bern“ v oblasti svých zadnic. Jeho kampaň však odhalila nespokojenost se stranickými pravidly a jednáním křiváků jako Hillary i na straně levice.
Když se mě někdo zeptá na charakter Clintonové, tak se mi vybaví ten rozhovor s ní, kdy opilá mocí popisuje likvidaci Kadáfího – „We came, we saw, he died“, následováno smíchem psychopata. Takhle ohavnou ženskou jsem neviděl od dob zvrácené Madeleine Albrightové, která na zprávu, že sankce vůči Iráku mají na svědomí smrt půl milionu iráckých dětí, reagovala: „We think the price is worth it.“ Pokud Clintonová vyhraje volby, tak úplně vidím, jak se s hlasitým „pufff!“, doprovázeným silným zápachem síry, zhmotní před Bílým domem, aby mohla složit prezidentskou přísahu.
Republikánská kampaň byla letos bohatá na kandidáty. Nejlepší z nich byl Rand Paul, který se dlouhodobě snaží najít společnou řeč s mainstreamovými Republikány, což je zřejmě i důvod, proč se ani nepřiblížil k výsledkům svého otce. Na úplném začátku průzkumy podkuřovaly Jebu Bushovi, ale brzy již nemohly ignorovat Trumpovu stoupající hvězdu. Ne, že by se nesnažily. Každý stát, kde Trump nezvítězil, byl označován za zlomový okamžik, kdy jeho kampaň zamíří ke dnu. No, nestalo se a Donald Trump získal republikánskou nominaci.
Blízké osobní vztahy s Clintonovými, ne zrovna jasná názorovou minulost, silácké až nereálné řeči, v některých věcech naprostý ignorant…dalo by se pokračovat dlouho. Prostě a jednoduše, pokud se prezidentem stane Don, tak rozhodně žádné zázraky nečekejte. Vlastně si myslím, že bychom mohli vést týdenní rubriku toho, co „Asshole in Chief“ zase vyvedl. Reálně ale máme dva kandidáty, což nás opět vrací k Trumpovi a Clintonové. Jací jsou a co slibují?
Smrt si říká Killary
Jeden z nejkrutějších hororů letošního roku – volební program Hillary Clintonové – obsahuje takové levičácké evergreeny jako rozšíření socialistického zdravotnictví v podobě Medicaid i Medicare a zabetonování Obamacare, vyšší minimální mzda, další peníze utopené v US Export-Import Bank, válka proti oxidu uhličitému, aktivní roli si střihla v rozkladu Lybie, kde zřejmě nechala obětovat členy americké ambasády, aby posílila zázemí pro intervenci, další obkličování Ruska a nezkrotná touha si zopakovat Studenou válku (když je teď v módě vše retro, proč si také nestřihnout retro Studenou válku, že?), aktivní role v syrské řezničině (není divu že si vysloužila přezdívku Killary), indoktrinace dětí už od školky, síťová „neutralita“, další šmírování, samozřejmě podstatně vyšší daně pro všechny (4), dárečky kulturního marxismu (homosexuální, rasová, ženská, transsexuální, zvířecí atd. „práva“, která navíc hodlá prosazovat i v cizích zemích), celosvětová válka proti teroru (a zatažení spojenců/loutkových režimů do ní), další utahování šroubů v oblasti vlastnictví zbraní, další dovoz voličů ze zemí třetího světa…Zkrátka kandidátka Washingtonu D.C., médií a Wall Streetu.
Jen to v sobě neduste a klidně zvracejte.
Assange a jeho Wikileaks slibují pustit na Hillary (na Trumpa nic nemají) mnohem více špíny z jejích emailů, ale i to, co již bylo uveřejněno, stojí za to. Potvrdilo se totiž to, co jsme si všichni mysleli. Tedy, že Hitlery vyzbrojovala Islámský stát v Sýrii, či že je loutkou George Sorose (ten dědek taky všude trčí jako bolavý prst), který jí například úkoloval, jak postupovat při krizi v Albánii (2011).
Současné narážky na její zřejmě chatrné zdraví jsou celkem nepodstatné. I kdyby Hillary už ani nepouštěli z hajzlu, aby jim nepodělala celý White House, jejím loutkářům to může být fuk. Figurka musí pouze vyhrát volby.
Pokaždé, když na Clintonovic mafii začne vyplouvat špína, začnou se v jejich okolí podezřele hromadit mrtvoly, které byly původně svědky atd., a které zemřely za podivných okolností – „nehoda“ v posilovně, smrt zastřelením do zad, podivná „sebevražda“….(3)
Nejnověji srazil Assangova právníka vlak – milionáře, který se nemusel k vlaku ani přiblížit, a který neměl jediný důvod páchat sebevraždu.
Úsvit populismu
Nejprve se podívejme na demokratické pozadí voleb. Ron Paul je dobrý člověk a jeho radikální zpráva dokázala zaujmout bezprecedentní množství Američanů (a nejen jich). Politika je ale špinavá záležitost. Plná emocí, předvádění se, chvástání, přehánění až lží, bombastických gest a projevů, zkrátka demokracie v celé své kanalizační kráse. Co se stane, když do žumpy pustíte takového hodného dědu, jakým je Ron? V nejlepším myslitelném případě (jakým dobrý doktor rozhodně je) se neutopí a neušpiní, ale čistou a holou pravdou proud splašků obvykle nezastaví. Takováto práce vyžaduje charismatem, sebevědomím a testosteronem oplývajícího chvástala s proříznutou pusou, který si nebere servítky a dokáže obvyklým obyvatelům politických stok vymáchat tlamy v jejich vlastních splašcích. A tady vstupuje na scénu mistr – „The Donald“.
Původně přehlížený Trump již od začátku volebního souboje o post kandidáta Republikánské strany dokazoval, že tyto volby neproběhnou dle přání stranického vedení. Ať už s jeho nominací nesouhlasí zločinci a (doufejme) politické mrtvoly z klanu Bushů, voliči dali přesvědčivě najevo, kterého kandidáta chtějí. Trump pohodlně (o nějaké dva miliony hlasů) překonal dosavadní rekord kampaně pro získání republikánské nominace8 a přesvědčil něco málo přes čtrnáct milionů lidí, aby mu dalo svůj hlas.
Jak je ale možné, že je tak populární mezi voliči (a nepopulární mezi straníky), když říká samé nepěkné věci?
Já bych řekl, že je to právě i tím, že říká „nepěkné“ věci. Američtí politici (obzvláště ti, kteří si říkají pravicoví) dělali voličům na hlavy tak dlouho, až voliči na smrtelné posteli sáhli po drsnější medicíně, která celý ten smluvený cirkus obchází. Tak dlouho byl Američanům cpán neomarxismus, až sáhli intuitivně (vzhledem k faktu, že většina lidí nenásleduje žádnou komplexní ideologii) k autoritativnějšímu prostředku, který by měl neomarxisty vypráskat z jejich životů. A Trump s tím počítá.
Přestože má některé Clintonovské názory, lze najít i dost světlých stránek. Zahraniční politika – zcela klíčové téma. Jak Robert Higgs a Murray Rothbard ukázali, válka je katalyzátorem růstu státu. Trump nevyhrožuje Rusku, zpochybňuje posvátnou roli dinosaura NATO, které si hledá další a další konflikty, aby omluvilo svou existenci. Vzepřel se neoconskému vedení strany a řekl, že válka v Iráku byla obrovská chyba. Navrhl, aby se Japonsko a Korea mohly bránit samy. Poněvadž hned nesliboval přeorat bombami Rudé náměstí, byl označen za Putinova agenta, což je rétorika Studené války (kdo nepodporuje všemocný Washington D.C. a jeho impérium, je ruský agent).
Zrušení Obamacare, možnost pro pojištovny konkurovat si mezi jednotlivými státy, decentralizace Medicaid – převedení do rukou jednotlivých států – vcelku slušný plán. Navrhl moratorium na nové regulace. No, aspoň něco.
Snížení daní – zde bohužel (zřejmě na nátlak strany) ustoupil ze svého původního radikálnějšího plánu, přesto by i tento nový plán vcelku znamenal zlepšení situace oproti současnému daňovému peklu.
Výdaje jsou většinou bohužel jen obligátní „cutting the waste“, nicméně pokud se vůbec Američané dočkají snížených výdajů alespoň v nějaké oblasti, bude to od Trumpa, nikoliv od Clintonové, která slíbila rozhazovat, kde to jen půjde. Citelně lepší postoj ke zbraním. Není to globální oteplovač. Nepodporuje diktaturu politické korektnosti.
Obchod? No jo. Tady to nevypadá moc dobře. Trump mává vysokými cly sem a tam a to si určitě zaslouží kritiku. Na druhou stranu ale napadl WTO a též NAFTA a další smlouvy o „volném“ obchodu jako nefér levárny, čímž si proti sobě popudil všechny ctihodné instituty, které údajně hájí volný trh.
Všichni zlí hoši ho nenávidí. To bývá celkem dobrý politický indikátor. Média vyhlásila Trumpovi v podstatě džihád. Kupříkladu se ho pořád snažili spojit s Davidem Dukem (známým členem Ku Klux Klanu), ale zkuste ve zprávách najít, že se Hillary oblizovala se senátorem Robertem Byrdem (též známý člen Klanu). Nebo to, kdo vlastně sype Clintonové peníze na kampaň.
Trumpova dcera Ivanka čelí dotazům, jak její otec jedná se ženami. Chelsea Clinton nikdy nedostane otázku na vztah jejího otce k ženám. Rád bych si myslel, že to je kvůli tomu, že všichni znají Billovu pravou identitu – slimák nacpaný v obleku, ale pravdu všichni známe. Jde o mediální nadržování. Zkrátka mediální shitstorm, snad nejhorší od dob McCarthyho. Trump ale umí hrát svou hru a obrací mediální zášť vůči jeho osobě ke svému prospěchu. Oficiální média vnímá stále větší část obyvatelstva, tak jako Sověti vnímali deník Pravda – tedy jako hlásnou troubu režimu s téměř nulovou pravdivostí.
Trump a Ron Paul opravdu nemají mnoho společného. Jedna věc je však přece jen spojuje – nenávist médii, stranických činitelů a „libertariánů“ v žoldu bratří Marxů…pardon Kochů. Ron Paul šel hluboko ke kořenům problému. Trump jen škrábe po povrchu, ale má velmi reálnou šanci změnit či aspoň trochu zpomalit onen suverénní pochod ke globalistické utopii.
Nigel Farage na Trumpově shromáždění pozitivně promluvil o populistickém boji proti hluboce zakořeněným státním parazitům z Washingtonu D.C. Legenda konzervativního hnutí, nedávno zesnulá Phyllis Schlaflyová, je spoluautorkou právě vycházející knihy The Conservative Case for Donald Trump. Těžké váhy libertariánského hnutí jako Walter Block a Ralph Raico založily stránku Libertarians for Trump. Zato #NeverTrump chudáčci fňukají na sociálních sítích a snaží se sami sebe přesvědčit, že Trump je horší, než Clintonová.
Shrnutí a výhled do budoucna
I pokud Trump volby nevyhraje, může tu strašit okolo a držet pod krkem zmetky jako Paul „Kochsucker“ Ryan a celou tu jejich stranickou mafii.
Ilana Mercer ve své knize The Trump Revolution: The Donald's Creative Destruction Deconstructed píše, že není ani tak důležitý Trumpův program, ale spíše Trump jako proces – proces kreativní destrukce. On totiž není součástí žádné strany, a jakožto OUTsider rozšlapává pavučiny pečlivě budované sociálně demokratické diktatury tím, že si maže na chleba celou tu médiokracii a oslovuje Američany přímo.
Nemoc politické korektnosti není žádnou novinkou, ale během Obamovy osmileté kampaně nenávisti vůči Americe, dosáhla rozměrů epidemie. A zde je nejspíš jediná změna, kterou by Clintonová oproti Obamovi znamenala – místo „white privilege“ by byli nevinní Američané šikanováni převážně kvůli „male privilege“. Hotovo.
S Clintonovou by se dostala k moci další bláznivá bába, která hodlá udělat s Amerikou to, co Angela Proletářka dělá s Německem – tedy totálně zničit zemi. Jakýkoliv Trumpův narcisismus naprosto bledne ve srovnání s krvelačností „řeznice z Benghází“. Kampaně jsou vždy o řečech a činy se samozřejmě ukážou až později. Ona ale již ukázala, co dokáže rozpoutat za peklo. U Trumpa alespoň pořád hoří plamínek naděje.
Shrnuto a podtrženo, u Trumpa je téměř jisté, že provede NĚCO špatně. Šance ale jsou, že provede alespoň něco dobře, a pokud bude dobrá konstelace hvězd, tak může udělat i relativně dost dobrého. U Clintonové si můžeme být naprosto jistí, že provede VŠECHNO špatně.
Tudíž, bez velkého nadšení, přesto však pevně a rozhodně říkám: „Trump 2016!“
Poznámky:
(1) http://rothbard.altervista.org/articles/big-gover-libertarians.pdf
https://mises.org/blog/rothbard-weld
(2) http://www.targetliberty.com/2016/06/libertarianism-is-not-about-being.html
http://www.nytimes.com/2016/06/02/us/politics/libertarian-party-gary-johnson-william-weld.html
http://libertyhangout.org/2016/07/there-is-no-logic-in-voting-for-gary-johnson/
(3) https://www.lewrockwell.com/lrc-blog/clintons-always-seem-leave-trail-dead-bodies-wake/
https://www.lewrockwell.com/2016/08/stephen-lendman/clinton-body-count-mounts/
(4) http://www.atr.org/full-list-hillary-s-planned-tax-hikes