Rothbardův Válečný kolektivismus jako e-kniha
V kontrastu ke starším historikům, kteří považovali 1. světovou válku za destrukci progresivních reforem, jsem přesvědčen, že válka přišla do Spojených států jako "naplnění," vyvrcholení opravdové apoteosy progresivismu v americkém životě. (1) Považuji progresivismus jako hnutí ve prospěch velké vlády (Big Government), pokud jde o ekonomiku a společnost, za spojení skupin nebo koalic mezi různými skupinami big byznysu, vedeného dynastií Morganů a rostoucí skupinou technokratů a etatistických intelektuálů. V tomto spojení měly být hodnoty a zájmy obou skupin sledovány pomocí vlády.
Big byznys by byl schopen použít vládu ke kartelizaci ekonomiky, k omezení konkurence, k regulování výroby a cen, a také by byl schopen spojit militaristickou a imperialistickou zahraniční politiku k otevření zahraničních trhů a k použití meče státu na ochranu zahraničních investic. Intelektuálové by byli schopní využít vládu k omezení vstupu do jejich profesí a pro získání pracovních míst ve velké vládě pro obhajování vládních aktivit a pro pomoc s jejich plánováním a jako zaměstnanci velké vlády. Obě skupiny také věřily, že tímto spojením, bude velký stát (Big State) moci být použit ke sladění a interpretování "národních zájmů," a tak poskytne "střední cestu" mezi extrémy "člověk člověku vlkem" laissez faire a hořkým konfliktům proletářského marxismu.
Oživením obou skupin progresivistů byl také postmileniánský pietistický protestantismus, který dobyl yankeejské oblasti severního protestantismu do 30. let 19. století a poháněl pietisty k tomu, aby používali místní, státní a konečně federální vládu k vykořenění "hříchu," aby učinili Ameriku a případně celý svět svatým, a tak přivodili vznik Království Božího na zemi. Vítězství stoupenců politika Williama J. Bryana (1860-1925) na národním sněmu Demokratické strany v roce 1896 zničilo Demokratickou stranu, jakožto nositele "liturgického" římské katolicismu a německého luteránství zasvěceného osobní svobodě a laiseez faire a vytvořilo hrubě homogenní a relativně neideologický stranický systém, který máme dnes. Po přelomu století tento vývoj vytvořil ideologické a mocenské vakuum zaplněné rozšiřujícím se počtem progresivních technokratů a administrátorů. Tímto způsobem se centrum vlády obrátilo od legislativy, která je přinejmenším částečně předmětem demokratické kontroly, k oligarchické a technokratické výkonné branži.
První světová válka přinesla naplnění těchto progresivních trendů. Militarismus, odvody, masivní intervence doma a v cizině, kolektivizovaná válečná ekonomika, vše to přišlo během války a vytvořilo mocný kartelizovaný systém, který se většina jeho vůdců pokusí ve zbytku svého života znovu vytvořit v době míru stejně jako tomu bylo ve válce. V kapitole o první světové válce své výtečné knihy "Crisis and Leviathan" se profesor Robert Higgs zaměřuje na ekonomiku a osvětluje spojení s odvody.
V této stati bych se chtěl věnovat oblasti, kterou profesor Higgs relativně zanedbává: tomu, jak přišly k moci různé skupiny progresivních intelektuálů. (2) Používám termín "intelektuál" v širším smyslu slova, který byl bystře popsán F. A. von Hayekem: to jest nejen teoretici a akademici, ale také všichni tvůrci veřejného názoru ve společnosti - spisovatelé, novináři, kněží, vědci, aktivisté všeho druhu - ty co Hayek nazývá "secondhandoví obchodníci s idejemi." (3) Většina z těchto intelektuálů, jakéhokoliv druhu nebo povolání, byli buď oddaní mesiášští postmileniánští pietisté nebo pietisté jiného druhu, zrození v hlubokém pietistickém domově, který ačkoliv nyní sekularizováni, pořád ovládáni intenzivní mesiášskou vírou ve spasení národa a světa skrze velkou vládu (Big Government). Ale navíc, zvláště charakteristicky většina z nich ve svém myšlení a propagování spojuje mesiášský morální anebo náboženský zápal s empirickou, údajně hodnotově neutrální a striktně vědeckou oddaností ke společenským vědám. Jedno, zda to je profese lékaře, která kombinuje vědeckou a morální oddanost k vykořenění hříchu anebo podobný postoj mezi ekonomy nebo filosofy, tato směs je typická pro progresivní intelektuály.
V této stati se budu zabývat různými příklady jednotlivých progresivních intelektuálů nebo skupin progresivních intelektuálů, jásajících nad triumfem své víry a svého vlastního místa v tomto triumfu, jakožto výsledku amerického vstupu do první světové války. Naneštěstí omezení prostoru a času předem zamezuje tomu, abych se zabýval všemi aspekty válečné aktivity progresivních intelektuálů; obzvláště, lituji toho, že musím pominout to, že bych se zabýval hnutím za povinné odvody, fascinujícího příkladu víry v "terapii disciplíny," který byl veden intelektuály z horní vrstvy a byznysmeny z okruhu J. P. Morgana. (4) Také opomenu jak vysoce významné tažení do války barev ze strany nacionalistických kazatel, tak válečné podněty směrem k setrvalé centralizaci vědeckého výzkumu. (5)
Není zde žádný lepší epigraf ke zbytku této stati, než blahopřejná nóta poslaná presidentu Woodrowu Wilsonovi poté, co dne 2. dubna 1917pronesl svůj válečný projev. Nóta byla poslána Wilsonovým zetěm a členem jižanského pietismu a progresivistou ministrem financí Williamem Gibbsem McAdooem, člověkem, který strávil celý svůj život jako průmyslník v New York City, pevně v okruhu J. P. Morgana. McAdoo napsal Wilsonovi: "Udělal jste velkou ušlechtilou věc! Pevně věřím, že je to boží vůle, že Amerika vykoná tuto vynikající službu pro lidstvo celého světa, a že vy jste boží nástroj." (6) To nebylo mínění, se kterým by president nemohl nesouhlasit.