Rasa je jak sociálním konstruktem tak platnou biologickou kategorií
[Vyšlo dne 30.XII.2018 na Radicalcapitalist.com]
Nemůžete projít 100 úrovní antropologických seminářů bez toho, abyste slyšeli to, co je uvedeno v titulku. A když lidé slyší, že rasa není biologickým konceptem, ale že jde spíše o sociální konstrukt, předpokládají, že kategorie, které jsou platné a používané v biologii nejsou sociálními konstrukty. Jinými slovy, předpokládají, že když je něco platnou biologickou kategorií a něco jiného sociálním konstruktem, jde o něco, co je spolu v protikladu. To však není jednoduše pravda.
Kdykoliv kategorizujeme předměty, rozhodujeme se věci seskupovat nějakým způsobem, který odporuje jiným způsobům. V tomto smyslu jsou všechny kategorie sociálními konstrukty. Pokud chceme, mohli bychom se zbavit kategorie „stůl“ tím, že na její místo vymyslíme dvě nové kategorie: jednu pro „stoly“, které jsou hnědé a druhou pro všechny „stoly“, které nejsou hnědé. Samozřejmě je užitečnější mít jednu kategorii, která označuje všechny stoly, a tak s touto jednou kategorií u stolů souhlasíme. Ale pointou je zde to, že jsme si vybrali „souhlas“ se schématem o jedné kategorii před jiným schématem. A tím pádem je něco „sociálního“ anebo „umělého“ ve všech kategoriích.
Ale toto není specifické jen pro rasu. Všechny kategorie včetně těch vědeckých jsou nástroji, jejichž platnost musí být určována tím, zda jsou anebo nejsou užitečné. Jednoduše názor o tom, že kategorie je vytvořená člověkem, nám nic neříká o tom, zda může anebo nemůže vědcům pomoci v predikování a vysvětlování přírodního světa. To zda je rasa sociálním konstruktem není důležité pro platnost tohoto konstruktu.
Je důležité zjistit, zda tyto „sociálně konstruované“ kategorie jsou také „biologicky reálné“ v tom, že jde o sociálně konstruované způsoby třídící přirozené biologické varianty. My bychom si mohli zvolit jinou cestu. Je zde téměř bezpočet způsobů jak by mohli lidé být seskupováni podle biologie. Ve skutečnosti si často vybíráme jiné způsoby. Pro příklad, když hovoříme o „diabeticích“ a „ne-diabeticích“ hovoříme o způsobu kategorizace lidí, který jsme vymysleli, a který je založen na biologických rozdílech mezi těmito lidmi. Znamená to, že diabetici nemají žádné místo v medicínské vědě? Sotva.
Tento fakt, že rasová kategorizace je vytvořena lidmi spíše než přírodou, byl rozpoznán před stovkami let. Pro příklad, když je uvažována povaha variant, většina kategorií poddruhů rané biologie a taxonomické členění, ke kterému byly přiřazeny rasy, tak zakladatel moderní biologické taxonomie Carl von Linné napsal: „Druhy a rody jsou považovány vždy za práci přírody, ale poddruhy jsou obvykle dány kulturou.“ (Stuessy 2009, str. 154).
Podobně Johann Friedrich Blumenbach (1795) zakladatel fyzikální antropologie, když tvrdil, že schéma s pěti rasami bylo lepší než schéma se 3, 4 nebo 6 rasami, řekl: „Pět druhů ras člověka může býti rozeznáno. Nicméně i mezi těmito arbitrárními způsoby rozdělení, jeden je řekněme po dlouhém bedlivém rozvažování lepší a vhodnější než ostatní, všechno lidstvo, pokud je nám dnes známo, zdá se mi, může býti nejlépe rozděleno podle skutečností v přírodě do pěti následujících ras: které mohou být určeny a rozlišeny od sebe navzájem dle jména: kavkazská, mongolská, etiopská, americká a malajská.“
Povšimněme si, že Blumenbach odkazoval k „variantám“ nebo k tomu, co je dnes nazývané poddruhy, jako k arbitrárnímu dělení. On také zmiňoval „skutečnosti přírody“, to odkazuje na ten fakt, že člověkem vytvořené kategorie třídí přírodní podruhy. Přesto Blumenbach jasně rozpoznal to, že rasové kategorie jsou vynalézány spíše než objeveny.
Tento fakt nebyl pominut ani budoucí generací rasových vědců. Ernst Mayer pravděpodobně nejdůležitější klasifikátor (taxonomist) 20. století a vynálezce nejpopulárnějšího kritéria poddruhů, nazval poddruhy jako „čistě subjektivní“ kategorie. Trval na tom, že „poddruhy jsou pouze striktně utilitární klasifikační prostředek pro škatulkování populačního vzorku.“ (Keita 1993). Když odpovídal v 60. letech 20. století biolog J. Tilden na stížnosti stran subjektivity taxonomie poddruhů, napsal: „Měli bychom míti, jak to já cítím, vnitřní rezervovanost stran toho, že náš systém existuje více v naší mysli než v přírodě. Nicméně náš systém může být užitečný jako nástroj, nemůžeme předpokládat, že žádný jiný systém by mohl dokázat vyjádřit stejný koncept stejně dobře nebo i lépe. V této linii uvažování, by koncept poddruhů neměl být více pod palbou kritiky, než jakákoliv jiná úroveň klasifikace, protože všechny jsou produktem lidské vynalézavosti.“ (Tilden 1961).
Jasně bylo dlouho známo mezi těmi, kteří viděli rasu jako biologicky reálnou, že rasa je také sociálním konstruktem. Navíc, v politicky neovlivněných souvislostech to je viděno jako nekontroverzní a vedlejší. Fakt, že kategorie je člověkem vytvořená naznamená, že nám nemůže pomoci predikovat a vysvětlovat přírodu. A tak má poněkud význam, zda má kategorie místo ve vědě či ne.