Proč se stal Tchaj-wan bohatým zatímco pevninská Čína trpěla
[Autor: José Niňo. Vyšlo dne 23.I.2019 na Mises.org, https://mises.org/wire/why-taiwan-grew-rich-while-mainland-starved]
Za posledních několik měsíců stouplo napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem. Čínský president Si Ťin-pching nedávno vyjádřil touhu sjednotit ostrovní národ s čínskou pevninou a nevyloučil možnost použít armádní síly k dosažení tohoto cíle. Již od konce čínské občanské války v roce 1949, která oddělila Tchaj-wan od čínské pevniny, hrozí Čína Tchaj-wanu jako vzbouřené provincii a nechce ho uznat za nezávislý národ. Ani v roce 2019 nejsou tyto dva národy mezi sebou přátelské. Tchaj-wan v současné době provádí velké vojenské cvičení zaměřené na případnou čínskou invazi. Čínští komunisté nemají nic v oblibě více, než je anexe Tchaj-wanu a jeho přivedení do jejich politické sféry zájmu. Tchaj-wan na druhou stranu má velký strach z toho, že by spadl k rukám Pekingu. Integrita relativně volné ekonomiky ostrova by mohla býti v ohrožení spolu s vysokým standardem života jeho obyvatel.
Již od 80. let 20. století se Tchaj-wan chopil politik svobodného trhu, které katapultovaly zemi mezi nejvíce ekonomicky rozvinuté země. Tchaj-wan se honosí na hlavu 48 095 dolary HDP a umístil se jako třináctá nejsvobodnější ekonomika světa podle Indexu ekonomické svobody za rok 2018 sestavovaném organizací Heritage Foundation. Ostrov také obdržel zářivé hodnocení v Indexu lidské svobody sestavovaném Fraserovým institutem za rok 2018, zde skončil desátý.
To jak se Tchaj-wan stal nejprominentnějším ekonomickým příběhem, plyne z politik Studené války smíchaných s pevnou oddaností tržním reformám na cestě k 21. století. Tchaj-wan byl původně součástí pevninské Číny [ve skutečnosti jen od sklonku 17. věku do roku 1895, kdy ho získali Japonci a pak ještě v letech 1945-1949, pozn. překladatele]. Po pádu dynastie Čhing zažila Čína politické rozdrobení, a to do té doby, než vůdce nacionalistů Čankajšek získal roku 1928 moc. Ve stejném čase komunisté vedení odvážným Mao Ce-tungem začali získávat na důležitosti a nakonec šli do střetu s Čankajškovou nacionalistickou vládou. Japonská invaze roku 1937 na nějaký čas spojila v Číně komunisty s nacionalisty.
Ale jakmile se kouř z druhé světové války rozptýlil, komunisté se rozhodli, že je nejlepší příležitost k úderu [ve skutečnosti jako první zaútočil Čankajšek, byť komunisté se spolu se Sověty se na válku také připravovali, pozn. překladatele]. Komunisté úspěšně zabezpečili své uchopení moci v Číně během Čínské komunistické revoluce roku 1949 [během občanské války v letech 1946-1949, pozn. překladatele] a nacionalisté ustoupili na ostrov Tchaj-wan a ustavili zde de facto Čínskou republiku.
Rané roky Tchaj-wanu jako samostatné země byly dosti kolísavé kvůli Čankajškově autoritativní vládě. Pod jeho železným stiskem země sledovala cestu nahrazování dovozů, která znamenala protekcionismus a dotování strategického průmyslu. Nicméně na rozdíl od pevniny si země udržela nějakou podobu soukromého vlastnictví a zůstal zde nějaký prostor proto, aby se soukromý průmysl nadechnul. Od roku 1952 do roku 1982 měl Tchaj-wan průměrné růstové tempo 8,7 %, zatímco jeho hrubý národní důchod vzrostl mezi lety 1965 až 1986 o 360 %.
Trhy: Tchajwanská skrytá zbraň
Po Čankajškově smrti roku 1975 si Tchaj-wan osvojil více přístup ekonomické politiky nezasahování. Do nultých let 21. století byl Tchaj-wan úspěšný na své cestě, aby se stal tržní ekonomikou. Během nultých let Tchaj-wan dodržoval pozoruhodnou fiskální zdrženlivost. Speciálně v letech 2001 až 2006 Tchaj-wan implementoval několikrát zmrazení výdajů, které dovolily soukromému sektoru růst rychleji než vládě. V této časové periodě rozpočtových omezení podíl vládních výdajů na celkovém HDP klesal.
Na rozdíl od jiných zemí, Tchaj-wan zdvojnásobil důraz na své tržní reformy. Chris Edwards upozorňuje, že Tchaj-wan v roce 2010 osekal daň z příjmu právnických osob z 20 % na 17 %. Toto současné číslo patří k nejnižším daním z příjmu právnických osob v rozvinutých zemích. Naproti tomu se tedy Čína může naučit jednu dvě věci od Tchajwanců.
Jak Tchaj-wan poráží Čínu
Historie Číny v průběhu 20. století byla jeden ekonomický totalitarismus. Za komunistického diktátora Mao Ce-tunga začala Čína s Velkým skokem vpřed, rozsáhlým úsilím o kolektivizaci čínské ekonomiky pod vedením čínského státu. Tržní mechanismy byly kompletně z ekonomiky odstraněny. Nejenže Velký skok vpřed zničil čínský výrobní sektor, ale zanechal miliony trpící hladem kvůli tomu, že čínská vláda nadměrně přidusila zemědělský sektor. Mao Ce-tungova prestiž utrpěla poté, co tento socialistický experiment selhal, ale to ho nezastavilo před sledováním dalších opatření sociálního inženýrství jako Kulturní revoluce v letech 1966 až 1976.
Díkybohu, chladnější hlavy zvítězily, když na politickou scénu přišel Teng Siao-pching. Ten vzal na vědomí, že je potřebná nová cesta, která by postavila zemi na nohy. Teng zavedl několik tržních reforem jako privatizaci půdy a ustavení speciálních ekonomických zón, které by učinily zemi atraktivnější pro zahraniční investice. Ačkoliv omezeného rozsahu, čínské reformy měly okamžitý dopad. Od roku 1978 do roku 2013 byl čínský roční růst HDP odhadován na nějakých přibližných 9,5 až 11,5 %.
Obr. 1 Srovnání růstu HDP na hlavu v Číně a Tchaj-wanu (2000-2010)
Jasně řečeno, Čína má pořád hodně práce před sebou. Tchajwanské konzistentnější zasvěcení se ekonomické liberalizaci umožnilo zemi si užívat vyšší životní standard než v Číně. Čína se řadí jen na 110. místo v Indexu ekonomické svobody organizace Heritage Foundation, zatímco Tchaj-wan se sám nalézá na záviděníhodném 13. místě. Podobně Čína obdržela nevýraznou známku v Indexu lidské svobody od Fraserova institutu, kde se nalézá na 135. místě. Na druhou stranu Tchaj-wan se umístil na 10. místě. Čínský HDP na hlavu je průměrných 15 399 dolarů, zatímco u Tchaj-wanu je HDP na hlavu 48 095 dolarů.
Obr. 2 Srovnání pořadí Číny a Tchaj-wanu v indexech ekonomické svobody (2010-2018)
Tchaj-wan nabízí důležitou lekci, pokud jde o zvažování rozvoje států. F. A. Hayek by se tak mohl aktuálně ocitnout na programu, protože to byl on, kdo tvrdil, že menší politické jednotky jsou více nápomocné k ekonomické svobodě a prosperitě. Ve své knize "Cesta do otroctví" Hayek oceňuje státy jako Švýcary a Nizozemí pro správu menších politických jednotek: „Věřím, že zkušenosti malých zemí jako je Nizozemí a Švýcary obsahují mnoho z toho, z čeho by se i nejúspěšnější velké země jako je Velká Británie mohli přiučit. My všichni bychom získali, kdybychom vytvořili svět, v kterém by mohly existovat malé státy."
Tchaj-wan je země s více než 23 miliony obyvatel, zatímco Čína má asi 1,4 miliardy obyvatel. Tchajwanský případ demonstruje, že země by mohli zvažovat decentralizaci a i rozpad svých jurisdikcí jako prostředek podporující prosperitu, když se snaží zajistit soudržné společenské prostředí. Pokud jde o politickou stabilitu, větší neznamená vždy nejlepší.