Osamělé mateřství a feminismus ničí děti
[Vyšlo 14. VII. 2017 na webu Radical Capitalist]
Samostatné rodičovství, zvláště samostatné mateřství je ve Spojených státech devastující epidemií. Většina pachatelek týrání dětí a těch, co pobírají sociální dávky jsou osamělé matky. Šokující vzestup počtu domácností bez otce urychluje vzestup násilí, týrání a kriminality. Statisticky, absolutně nejlepší věcí, kterou mohou oba biologičtí rodiče udělat pro své děti je zavázat se jeden druhému jako součást tradiční rodiny (muž-žena). (To nevyžaduje získání povolení k sňatku, pokud je dohoda stran dlouhodobého závazku mezi oběma stranami pevně ustanovena.) Tím se neříká, že někdo by měl odolávat extrémnímu fyzickému a psychologickému týrání v nějaké svazku, ale vyžaduje to, aby člověk převzal osobní odpovědnost za svoje jednání. Je důležité, aby následující statistiky byly nahlíženy s rozumem a objektivitou, přestože jejich předmět je citlivý.
Podle Národního centra pro zdravotní statistiku (Health Center for Health Statistics), přibližně 50 % manželství v USA končí rozvodem, téměř 80 % rozvodů je iniciováno ženami. [1] Navzdory tomu, že převážně podávají žádosti o rozvod ženy, současná statistika ukazuje, že vícero mužů je fyzicky týráno svými partnery než žen. Podle Národního výzkumu ohledně intimního partnerského a sexuálního násilí (National Intimate Partner and Sexual Violence Survey) vytvořeného Centrem pro kontrolu nemocnosti (Center for Disease Control) a ministerstva spravedlnosti Spojených států v roce 2011 bylo odhadováno, že 5 365 000 mužů a 4 741 000 žen bylo obětmi fyzického násilí ze strany svých partnerů. [2]
Podpořte tento web
Dle stejné studie 36 % mužů tvrdilo, že se stalo obětí sexuálního násilí (donucení, nechtěného sexuálního styku nebo zkušenosti) od partnera (partnerů) ve svém životě. Co se týká psychologického týrání, předpokládá se, že muži jsou obětmi svých partnerů stejně jako ženy. [2] Je také důležité poznamenat, že muži mají tendenci nenahlašovat týrání stejně často jako ženy. Tak jejich počty budou mít tendenci být podceněné v tomto a jiných měřeních týrání.
Domácnosti osamělých rodičů
Dnes přibližně jedno ze tří dětí žije s jedním rodičem. To zahrnuje ohromnou část společnosti a způsobuje hrozivé důsledky. Statistická evidence rozvodovosti ukazuje, že osamělé rodičovství je především volbou matek, když jen pouhých 3 % matek jsou vdovy. Děti z domácností osamělých rodičů mnohem pravděpodobněji žijí v chudobě, čelí týrání, dopouští se agrese, jdou do vězení, stávají se narkomany a alkoholiky, stávají se obětí a pachateli sexuálního násilí, jsou vyloučeny ze studia na střední škole, vraždí, spáchají sebevraždu, utečou z domu nebo se stanou bezdomovci apod. [3] Seznam pokračuje dále.
Rodiny bez otců
Téměř jedno ze tří dětí nikdy nebo velmi zřídka vidí svého biologického otce. [3] U manželství, které skončí rozvodem, ženy jsou v 82 % případů pověřeny péčí o děti. [4] Děti z domácností bez otců mnohem pravděpodobněji mají poruchy chování a trpí protispolečenským, agresivním a samo-poškozujícím se chováním. Přes 70 % vyloučení ze střední školy a mladistvých v polepšovnách a proti drogových centrech pochází z domácností bez otce. Z dětí vykazujících "poruchy chování", 85 % pochází z domácností bez otců a má velký sklon k agresivitě. 80 % násilníků motivovaných hněvem pochází z domácností bez otců. Tragicky, téměř dvě ze tří dětí, které spáchají sebevraždu pochází z domácností bez otců. [5]
Ve snaze řešit povídačky o stoupajících počtech "neplatících otců", 75 % pečujících matek pobírá dětské příspěvky. Pečující matky také dostávají vyšší příspěvky na děti než pečující otcové. Matky také selhávají v placení alimentů častěji než otcové. Pokud si někdo přeje soudit úroveň nepečujících rodičů založenou na tom, jak mnoho alimentů on či ona platí, potom technicky zde je větší porce neplatících matek než otců. [6]
Týrání dětí
Děti v rodinách s oběma sezdanými biologickými rodiči mnohem méně pravděpodobněji trpí středně vážným a těžkým týráním než děti s osamělou matkou a v domácnostech s nevlastním rodičem. [7] Děti také žijí 6x pravděpodobněji se svoji biologickou matkou, než s biologickým otcem. Pravděpodobně týrání převládá v domácnostech osamělých matek, protože otcové se zde nevyskytují, aby mohli pomoci sdílet břímě s vychováváním a živením dítěte. Když je pak mateřská zkušenost více stresující a spojená s úzkostí, stává se mírumilovné rodičovství náročnějším. Přibližně jedno z pěti dětí žije se svoji matkou a nevlastním otcem. [8]
Dítě více jak 8x pravděpodobněji utrpí středně vážným anebo těžkým týráním v domácnostech jednoho rodiče s (novým) partnerem, než v domácnostech s oběma sezdanými biologickými rodiči. Naopak více jak 3,5 pravděpodobněji trpí dítě středně vážným týráním a 4,5x pravděpodobněji trpí těžkým týráním v domácnosti osamělého rodiče, než v domácnosti s oběma sezdanými biologickými rodiči. [3] Tak, by člověk měl obhajovat, aby biologičtí rodiče žili spolu a bránit domácnosti se dvěma rodiči.
Role médií, státu a kultury
Televizní sitcomy normalizovaly po dekády negativní vyobrazení mužů a otců jako neznalých a nemotorných postav v domácnosti (na rozdíl od 50. až 80. let 20. století, kdy otcové byli vyobrazeni jako moudří vůdci a rádci rodiny). Toto vyobrazení úmyslně zamlčuje pozitivní obrázek o postavě otce. Je to způsob medií, jak normalizovat osamělé rodičovství a stigmatizovat otce jako bezcenné, zatímco vyobrazuje matky a ženy jako nadřazené. Otcové jsou v sitkomech zesměšňováni a vysmíváni přinejmenším dvakrát tolik jako matky. [9] S dětmi ve věku od 8 do 18 let trávícími značných 8 až 11 hodin u televizní obrazovky denně, není žádným překvapením, že je negativní vyobrazení otců hluboce zakořeněno v jejich psychice. [10]
Stát také hraje velkou roli v rozbití tradiční rodiny (muž-žena). Velký bratr převzal místo otce a manžela dotováním domácností osamělých rodičů, když penalizuje domácnosti sezdaných vyššími daněmi (protože mají tendenci být ve vyšších daňových pásmech, protože mají obecně vyšší příjmy). Rodiny osamělých rodičů tvoří 90 % příjemců Temporary Assistance for Need Families (sociální dávky pro potřebné rodiny). Polovina osamělých matek je na potravinových lístcích, zatímco jen 12 % sezdaných párů s dětmi. [11] Je dobré poznamenat, že množství dětí žijících v domácnostech osamělých rodičů se zečtyřnásobilo od 60. let 20. století (když se stát blahobytu dramaticky rozšířil). Míra chudoby klesá o 65 % u žen, které se provdali za biologického otce svých dětí, ve srovnání s jejich protějšky samoživitelkami bez práce. Alternativně, chudoba klesne o 38 % u žen, které si vzali biologického otce ve srovnání se samoživitelkami, které pracují na částečný úvazek. [3]
Levičáctví a feminismus
Tvrzení, že ženy „by nepotřebovaly (nebo někdy i neměly chtít) muže“ nebo, že „by měly být silné a nezávislé bez tradiční rodiny“ je spojen s ujmou na dětech. Naneštěstí, alternativní životní styly (pro příklad nevlastní/smíšené, polyamorní nebo homosexuální rodiny) se staly rostoucí měrou módními. Lidé jsou biologicky spojeni silnými svazky výživy a výchovy s jejich vlastními potomky, než s potomky jiných lidí. Pravděpodobnost, že nějaké eskapády s volným otevřeným vícenásobným rodičovstvím, skončí krachem a rozvratem je téměř zaručen. Pravděpodobnost, že taková osoba skončí v chudobě a na sociálních dávkách je téměř statisticky jistá. (1) Nijak to neposiluje ženy!
Ve Spojených státech 52 % lidí schvaluje to, aby ženy byly osamělými matkami a věří, že jeden rodič může vychovat dítě stejně dobře jako oba rodiče dohromady. [12] Nicméně téměř 50 % domácností osamělých matek žije v chudobě, zatímco jen 11 % rodin sezdaných párů žije v chudobě. [10] Jak roste kulturní akceptování osamělého rodičovství, tak také porostou počty tohoto rodičovství.
Navíc, lékařská komunita ukazuje své předsudky směrem k ženám a matkám v jí publikovaných výzkumech. Zanedbává studium pozitivního dopadu přítomnosti otce v dětském životě a místo toho se zaměřuje primárně na negativní dopady jeho absence. Pro příklad vědecké studie PubMed stran psychologie dětí a mladistvých odkazují na „matky“ více jak 5x častěji než na „otce“, a na „mateřský“ více jak 16x častěji jak na „otcovský“. Informace a vědecké výzkumy ohledně důležitosti přítomnosti otců v rodině relativně chybí. [13]
Osobní odpovědnost
Muži a ženy by měli být velmi selektivní, když se rozhodují, s kým mít děti. Měli by udělat vše, co je v jejich silách, ať už se poradit anebo použít jiné prostředky, jak si sami pomoci, pracovat na záležitostech komunikace a osobním růstu ve snaze udržet vlastní rodinu vcelku. Konečně ženy musí držet stejné standardy osobní zodpovědnosti jako muži. Za často jsou otcové podrobeni morálnímu dohledu (a je tomu tak správně), nicméně matkám se dostává za jejich vlastní činy domnělého statusu „oběti“ nebo „utlačované osoby“.
Stupeň v jakém ženy ruší své manželství je znepokojující, protože velká většina otců chce hrát roli v životech svých dětí. Ačkoliv stát učinil uměle jednoduchým opustit manžela, poskytovaná „záchranná síť“ nestojí za zvyšování rizikových faktorů u dětí, co se týká výše uvedených záležitostí destruktivního chování a sociálních útrap. Málo věcí je více statisticky jistějších než to, že tradiční rodina (muž-žena) vrchovatě přispívá dětskému zdraví a blahobytu.
Poznámka překladatele:
(1) A stane se i voličem levice a bude požadovat další a další přerozdělování majetku, více státní intervence a socialismus.
Zdroje:
[1] CDC. Divorcesource.com. Center for Disease Control: National Center for Health Statistics, 20. ledna 2016.
[2] Walters, Mikel, Michele Black, Melissa Merrick, Kathleen Basile, Matthew Breiding, Sharon Smith, Jieru Chen, and Mark Stevens. “National Intimate Partner and Sexual Violence Survey (NISVS): Summary of Findings for 2010.” PsycEXTRA Dataset (2010): 1-108. Center for Disease Control. Web.
[3] The Truth About Single Moms. Stefan Molyneux. Freedomain Radio, 2015. YouTube.
[4] “Custodial Mothers and Fathers and Their Child Support: 2009.” Custodial Mothers and Fathers and Their Child Support. United States Census Bureau, 2009.
[5] U.S. Dept. of Justice. Justice Programs. What Can the Federal Government Do to Decrease Crime and Revitalize Communities? By Jeremy Travis and Steven Rickman. National Institute of Justice, leden 1998.
[6] United States Census Bureau. U.S. Dept. of Commerce-Economics and Statistics Administration. Custodial Mothers and Fathers and Their Child Support: 2011. By Timothy Grall. 2011.
[7] U.S. Department of Health and Human Services. Administration for Children and Families. Child Maltreatment 2007. N.p.: National Child Abuse and Neglect Data System, 2009.
[8] Bureau, US Census. “Data.” Historical Living Arrangements of Children. United States Census Bureau, 1. listopadu 2016.
[9] McGee, David, and Bryce Hantla. “The Portrayal of Fathers in Popular Media.” Family Ministry. The Journal of Discipleship and Family Ministry, 9. prosince 2013.
[10] Foehr, Ulla, Ph.D, Donald Roberts, Ph.D, and Victoria Rideout. Generation M2: Media in the Lives of 8-to-18 Year Olds. Kaiser Family Foundation, leden 2010.
[11] Bureau, US Census. Poverty Status, Food Stamp Receipt, and Public Assistance for Children Under 18 Years by Selected Characteristics: 2016. Digital image. America’s Families and Living Arrangements: 2016. U.S. Census Bureau, 2016.
[12] “Mapping Family Change and Child Well-Being Outcomes: Attitudes Towards Voluntary Single Motherhood.” World Family Map 2015. Child Trends and Social Trends Institute, 2015.
[13] “Mother vs Father Terms on PubMed.” National Center for Biotechnology Information. U.S. National Library of Medicine, nedatováno.