O původu peněz VI
[Přeloženo z originálu „On The Origins of Money“ od Karla Mengera. Vyšlo roku 2009. Dostupné na www.mises.org]
VIII. Jak se drahé kovy staly penězi
Komodity, které JSOU za daných lokálních a časo-vých vztahů nejprodejnější, se stanou penězi u stejného národa v rozdílných dobách a mezi různými národy ve stejné době a jsou, co se týče druhu, rozličnými. Důvod, proč se drahé kovy staly obecným prostředkem směny v rámci národa před svým objevem v historii a následně mezi všemi lidmi v pokročilé ekonomické civilizaci, je ten, protože jejich prodejnost je značně nadřazená nad prodejnost jiných komodit a zároveň, protože jsou shle-dány zvláště vhodnými pro doprovodné a pomocné funkce peněz.
Není zde žádné centrum populace, které by hned od začátku civilizace nepřišlo toužebně nadšeně k drahým kovům a neprahlo by po těchto kovech, v primitivních časech pro jejich užitečnost a nezvyklou krásu, která je sama dekorací, následně jako vybrané materiály pro plastickou a architektonickou dekoraci a zvláště pro ornamenty a nádoby všeho druhu. I přes jejich přiroze-nou vzácnost, jsou drahé kovy dobře geograficky rozmístěny a v proporci k většině jiných kovů, jsou lehce těžitelné a opracovatelné. Dále množství dostupné kvantity drahých kovů k celkovým požadavkům je tak malé, že mnoho těch, již je potřebují, je nezíská anebo je získá přinejmenším v nedostatečném množství. To spolu s tím, že rozsah neuspokojených potřeb je relativně velký — větší nebo menší než v případě jiných důležitých, ačkoliv hojněji dostupných komodit. Opět skupina osob, která si přeje získat drahé kovy, je, z důvodu toho druhu potřeb, které jsou kovy uspokojeny, tak tato skupina zvláště zahrnuje členy komunity, kteří nejefektivněji provozují barterový obchod; a tak touha po drahých kovech je jako pravidlo efektivnější. Nicméně omezení stran efektivní touhy po drahých kovech se rozšiřuje také na ty vrstvy populace, které méně často provozují barterový obchod, z důvodu velké dělitelnosti drahých kovů a užitku získaného z utracení i velmi malých množ-ství v jednotlivé ekonomice. Kromě toho jsou zde široká omezení v čase a prostoru stran prodejnosti drahých kovů; následkem, na jednu stranu, téměř neomezované distribuce v oblasti potřeb pro tyto kovy, spolu s nízkými náklady na jejich přepravu ve srovnání s jejich hodnotou, jejich neomezená trvanlivost a relativně nepatrná cena na jejich shromažďování. V žádné národní ekonomice, která pokročila za první stadia rozvoje, nejsou žádné komodity, jejichž prodejnost by byla tak málo omezena v takovém množství ohledů — osobně, kvantitativně, prostorově a časově — jako u drahých kovů. Nemůže být pochyb, že dlouho předtím, než se staly všeobecně uznávaným prostředkem směny, se drahé kovy mezi velmi mnoha národy setkaly s kladnou a efektivní po-ptávkou ve všech časech a na všech místech a prakticky v jakémkoliv množství, které našlo svoji cestu na trh.
Z toho důvodu vyrůstá jedna okolnost, která se nut-ně stává zvláště významnou pro nastávající peníze. Za těchto podmínek pro jakéhokoliv člověka, který má nějaký drahý kov k dispozici, zde byla nejenom rozumná perspektiva toho, že je bude schopen směnit na všech trzích v jakýkoliv čas a prakticky ve všech kvantitách, ale také — a to je konec konců kritérium prodejnosti — perspektiva směny drahých kovů za ceny odpovídající v jakýkoliv čas obecné ekonomické situaci, za tržní ceny. Úměrně silná, trvalá a všudypřítomná touha části nejefektivnějších obchodníků postupuje dále k vyloučení chvilkové ceny, ceny z nouze, nehody v případě drahých kovů, než je tomu v případě jakýchkoliv jiných statků, zvláště proto, že drahé kovy z důvodu jejich vzácnosti, trvanlivosti a snadného uchování, se staly nejpopulár-nějšími předměty stejně jako statky nejvíce preferovanými v obchodě.
Za takových podmínek se stává vůdčí idejí v myslích chytřejších obchodníků, a potom, jak se situace stává obecněji pochopitelnou v myslích každého to, že zásoba zboží určená ke směně za jiné zboží, musí být na prvním místě podložena drahými kovy anebo musí být do nich směnitelná anebo již potřeby člověka v tomto směru uspokojila. Ale v rámci této funkce a pomocí ní jsou drahé kovy již ustaveny jako obecný prostředek směny. Jinými slovy, takto zde fungují jako komodity, za něž chce každý směnit své tržní statky, obvykle nikoliv pro účely spotřeby, ale zcela pro jejich zvláštní prodejnost, s úmyslem jejich následné směny za jiné statky, které mu přináší zisk přímo. Žádná nehoda, ani následek státního donucení, žádná dobrovolná konvence obchodníků toto neovlivňují. Bylo to právě toto porozumění ze strany lidí svým individuálním zájmům, které způsobilo, že všechny více ekonomicky pokročilé národy přijaly drahé kovy jako peníze, jakmile byla jejich dostatečná zásoba shromážděna a přivedena do obchodu. Pokrok od méně k více drahým materiím peněz je závislý na analogických příčinách.
Tomuto vývoji bylo pomoženo směnným poměrem mezi drahými kovy a jinými komoditami, který podstupovaly menší fluktuace, více nebo méně, než fluktuace, které existují mezi jinými statky — stabilita, která je kvůli zvláštním okolnostem obstarávajícím produkci, spotřebu a směnu drahých kovů, a je tak spojena s takzvanými vnitřními důvody, které určující jejich směnou hodnotu. To ještě vytváří ještě jeden důvod, proč každý člověk, na prvním místě (tj. než investuje do statků, které jsou pro něj přímo užitečné) by se měl zásobit v rámci své do-stupné směnné zásoby drahými kovy nebo tuto zásobu do nich převést. Navíc homogenita drahých kovů a následná snadnost s jakou mohou sloužit jako res fungibiles (zástupné zboží) ve vztahu k závazkům, vedla k vytvoření kontrastu, kterým byl obchod uzavírán snadněji; to také materiálně podpořilo prodejnost drahých kovů, a tak jejich přijetí jako peněz. Konečně drahé kovy následkem zvláštností jejich barvy, jejich zvuku a částeč-ně také pro jejich specifickou váhu, není s pomocí nějaké zkušenosti těžko odhalit, a skrze působení trvanlivého puncu můžou být lehce kontrolovány co do kvality a váhy. To také materiálně přispělo ke vzestupu jejich prodejnosti a posunulo je k jejich přijetí a rozšíření ja-kožto peněz.
IX. Vliv vladařské moci
Peníze nebyly vytvořeny právem. Ve svém původu jde o společenskou, a nikoliv státní instituci. Schválení autoritou státu je tomuto cizí. Nicméně na druhou stranu, státním uznáním a státní regulací byla společenská instituce peněz zdokonalena a přizpůsobena různým a rozdílným potřebám vyvíjejícího se obchodu, podobně jako zvykové právo bylo zdokonaleno a přizpůsobeno pomocí psaného práva. Používány původně podle váhy, tak jako jiné komodity, postupně drahé kovy dospěly do podoby mincí, tvaru, při kterém jejich vnitřní vysoká prodejnost prodělala podstatný vzestup. Zajištění ražby mincí tak, aby zahrnovaly všechny stupně hodnoty (Wertstufen) a ustavení a udržování mincovních kusů tak získalo veřejnou důvěru, jak jen možno, aby se zabránilo rizikům týkajícím se jejich pravosti, váhy a ryzosti a obecně nade vše zajištění jejich oběhu, bylo všude uznáváno jako důležitá funkce státní administrativy. (10)
Těžkosti zažité u obchodu i ve způsobech placení v jakékoliv zemi skrze konkurenční činnost několika komodit sloužících jako měny a dále okolnosti, že konkurenční standardy přivozují všelijaké nejistoty v obchodě a dělají nutným různé konverze obíhajících prostředků směny, vedlo k právnímu uznání jistých komodit jako peněz (legální standardy). A kde byla povolena více než jedna komodita anebo připuštěny jako legální forma placení, právo anebo nějaký systém odhadu ustanovil pevný určitý poměr mezi hodnotami těchto komodit. (11) Všechna tato opatření nicméně prvně nevytvořila peníze z drahých kovů, ale pouze je zdokonalila v jejich funkci peněz.
(10)Pozn. překl.: Pozdější generace Rakouských ekonomů tuto nutnost odmítaly. Což platí i pro následující text.
(11) Pozn. překl.: Šlo o bimetalismus. Pozdější generace Rakouských ekonomů bimetalismus kritizovala.
*KONEC*