Kulturkampf od Rothbarda II
[M. N. Rothbard, Říjen 1992. Původně vyšlo v Rothbard-Rockwell Reportu]
Vláda a kultura
Levičácké elity si byly jisté, že jejich monstrózní očerňující kampaň zlikviduje Pata Buchanana navždy, ale on byl zpět v hlavním vysílacím čase v pondělní noci, a nejen to: vyrazil na jevišti a svým hlasem proti celé konvenci: pozvedající korouhev kulturní války, korouhev Navrácení naší kultury.
A pak pokrytečtí levičáci vedeni mým nejméně oblíbeným členem McLaughlinovy skupiny Eleanor Cliftovou uštěpačně kňučeli: "Jak můžete, vy konzervativci, kteří jste proti státu, brát kulturu jako politické téma?" Jednoduše. Je to proto, že vy levičáci používáte masivně vládu k převzetí naší kultury. Proto musí být vláda sama vypuzena. Považte tyto věci:
Viktomologie: vláda byla použita pro vytvoření falešného souboru "práv" pro každou určenou skupinu obětí pod sluncem, tak aby byla používána k ovládání a vykořisťování zbytku z nás pro účely speciálních zisků těchto hýčkaných skupin. Mrkněte na seznam: "práva" černých, "práva" gayů, "práva" žen, "práva" leseb, "práva" hendikepovaných, "práva" Hispánců (anebo více politicky korektně: "Latino"), "práva" starých občanů a tak dále. Hillary Clintonová (viz dále) je specialistkou ve speciálních "právech" další skupiny "obětí": dětí. Dále a dále rostou útoky: a v každém případě vláda, technokraté, oficiální "terapeuti" a zhoubná Nová třída, určující skupiny obětí, propůjčující sami sobě vždy rostoucí moc, která vykořisťuje, ovládá a plení pořád slábnoucí skupiny: střední třídy, bílých, anglicky mluvících, křesťanů a speciálně heterosexuálních otců. Kulturní válka? Byla zahájena před dekádami a levičáci stáli téměř před úklidovými pracemi, když se utlačovaní konečně probudili.
Chcete více příkladů vlády v kultuře? Monstrózní a zduřelá byrokracie veřejných škol, pořád více uchopující, tlačící bezmocné mladé svěřence do své péče, nejen ohledně etatismu a "ctnosti" poslušnosti ke státu a vládnoucím elitám, ale také: infikujíce je kulturou nihilismu, hédonismu, anti křesťanství, dovršené distribucí kondomů zdarma bez ohledu na souhlas rodičů. Jak i president Bush starší poznamenal, je to "podivný" svět, kde se děti nemohou dobrovolně ve škole pomodlit, ale kondomy jsou nuceně distribuovány státem. A jsou zde pokračující lekce potlačování nenávistného myšlení, kdy je jakékoliv dítě anebo učitel podezřelý z nenávistného myšlení předmětem povinného "citlivého školení" a vymývání mozku na "terapeutických" sezeních. Kultura oddělená od státu? Nenechte se vysmát.
V mých mnoha dekádách "extremistického" politického psaní, pravděpodobně nejméně přirozené kontroversní byl můj sloupek v Los Angeles Times, "Zadržujte hordy po další čtyři roky", v kterém jsem neochotně, ale odhodlaně obhajoval Bushe před Clintonem v listopadu. Myslel jsem, že to bylo jedno z mých nejnevinnějších psaní. Nevymyslel jsem vůbec koncept "menšího ze dvou zel". Teď nějaká čísla. Článek byl otisknut v tuctech novin v celé zemi, což vyvolalo bezprecedentní množství zlobných dopisů, některé publikované, více anonymních a psaných obyčejnou tužkou.
Sprostoty? Páni! "Postižený přeživší holokaust" napsal, že jako takový, je trénován v odhalování nacionálních socialistů a poznal, z mého sloupku, že já bych býval byl vrcholovým nacionálně socialistickým velitelem plynové komory. Moje kancelář v Las Vegas byla několikrát poničena.
Méně poblázněný byl publikovaný dopis protestující proti mému útoku na "lesbická práva" a rétoricky se dotazující: zda bych také měl námitky proti termínu "židovská práva"? Odpověď je samozřejmě ano. Jsem proti všem "právům" pro speciální skupiny, protože tato "práva" jsou jednoduše neoprávněnými nároky na peněženky, na status a na nastrojený pocit viny všech těch kdo nejsou v těchto speciálních privilegovaných skupinách. Jediná práva, kterým dávám přednost, jsou práva každého jednotlivce na jeho osobu a majetek, osvobozená od ničemných útoků tvůrců falešných "práv".
V tomto ohledu nejsem originální. Nacházím se v "radikální Lockeovské" tradici zakladatelů Spojených států, mužů republiky, amerických revolucionářů, antifederalistů, Jeffersiánů atd. To jsou ty "přirozená práva", pro které otci zakladatelé bojovali proti etatismu Britské říše. A jak Richard Tuck vysvětlil v jeho excelentní knize o teoriích přirozených práv, to jsou "aktivní přirozená práva" svatého Tomáše Akvinského a dominikánského řádu, kde každý člověk má nadvládu nad svoji vlastní osobou a vlastnictvím osvobozenou od obtěžování, proti "pasivním právům" anebo nárokům vůči komukoliv jinému, protlačovaném ve 13. století velkými rivaly dominikánů františkány. Naneštěstí zatímco katolická církev stranila do 14. století dominikánům, pro pozdější dobu se zdá, že vyhráli "Františkáni".
Vláda a kultura: Hillary, která slíbila býti prakticky spolu presidentem, předtím než ztratila sympatie milionů lidí, je expertkou na zbrusu nové pole zákonů "dětských práv". Je oceňována jako cestu razící teoretička zákonů ultra levičákem Gary Willsem v "New York Review of Books". V Hillariánském světě děti začínají s předpokladem způsobilosti a jsou pobízeny, aby vedly své životy bez rodičovského dohledu nebo někdy i bez souhlasu: pro příklad takové důležité věci jako je mateřství a potrat, školy, kosmetické operace, léčení pohlavních nemocí anebo zaměstnání.
Ve všem tom zmatku povídaček o "rodinných hodnotách" této volební sezony, jeden bod je krystalově čistý: buď řídí rodiče děti anebo je řídí stát skrze hejno Nové třídy právníků, licencované "terapeuty", sociální pracovníky, poradce, dětské specialisty a zbytek, všichni ve jménu dětských "práv" anebo "zplnomocnění". Proto dobře známe, že 12 leté děti jdoucí k soudu žalovat své rodiče jsou hnány mazanými a manipulujícími právníky a zbytkem osazenstva Nové třídy.
Zákopy jsou pevně dány: obránci rodinných hodnot jsou Buchanité, Schlafyité a jiní konservativní Republikáni, kteří chtějí zachovat anebo obnovit tradiční rodinu o dvou rodičích, jaká vzkvétala na Západě. Hillary a armáda levičáckých liberálů totálně kontrolující Demokratickou stranu, a kteří tvoří intelektuální a mediální elitu, se snaží následovat starou utopii, socialistický sen destrukce rodiny, destrukce soukromých životů jménem universální státní rodiny.
Modelem je kniha "Brave New World" od Aldouse Huxley, román publikovaný v raných 30. letech 20. století, který zachytila socialistický duch našeho století: děti vychovávané státem a jeho armádou profesionálních "pomocníků", odhodlaně podněcující každé dítě k hédonismu a polymorfním perversním sexuálním hrám, udržujíce spokojenost drogou zvanou "soma" a udržujíce poddajnost a poslušnost vůči státním elitám. Děsivý a bystrý obrázek - a po 60 letech nyní mnohem blíže realitě.
Kulturní válka musí být vybojována, zuby nehty, centimetr po centimetru, metr za metrem. My musíme vydobýt kulturu nazpět, a to je to o čem je Kulturkampf.
Po odsouzení Hillary ve své řeči, Pat Buchanan poukázal, že Hillary "přirovnala manželství jako instituci k otrokářství", a potom odsoudil agendu "Clintona a Clintonové" pro USA: ta obsahuje "radikální feminismus", potraty na požádání, "práva homosexuálů, diskriminaci náboženských škol a posílání žen do boje. Pat to komentoval, že toto není "druh změny, kterou USA chce. Není to druh změny, kterou USA potřebuje." A v hřímajícím závěru: "není to druh změny, který můžeme tolerovat v národě, který se pořád nazývá zemí Bible."
Že Patova řeč byla správná, je demonstrováno orgiemi nenávisti, které media ihned na něj naházela - a jejich přátelským přijetím Reaganovy absurdně nepřiměřeného opakování jeho standartního optimismu "Morning in America" (viz wikipedie). Hlavním bodem nové kulturní války je to, že je nyní daleko od Morning in America. Pokud vůbec, doba je více jako staré atomové hodiny natáhnuté vědci proti nukleární válce: V USA je pět minut do dvanácté. Naše záda jsou u zdi.
A tak Pat volal: "Moji přátelé, v těchto volbách jde o více, než kdo co dostane. Je to o tom, kdo jsme. Je to o tom, v co věříme. Je to o tom, co my symbolizujeme jako Američané. V naší zemi probíhá náboženská válka o duši USA. Je to kulturní válka... A v tomto zápase o duši USA, Clinton a Clintonová jsou na opačné straně, a Georg Bush je na naší straně." Ano! Ano!
Pat uzavřel svůj velký projev - tento člověk, který byl široce obviňován z "nenávisti k imigrantům" - pochvalou "odvážných obyvatel korejské čtvrti v Los Angeles." Je poučné vidět, že ze všech lidí na obou stranách, Pat Buchanan byl jediný, který zmínil jednu z charakteristických událostí naší doby, zajisté roku 1992 a dále: nepokoje v Los Angeles. Pat povídal o tom, jak čerstvé federální síly, které konečně po dvou dnech krvavých nepokojů dorazily, "dobývali zpátky ulice Los Angeles blok po bloku." A tak, Pat prohlásil, "si musíme vydobýt naše města a naši kulturu a naši zemi." Ano, ano, ano!
Závěrečný dopolední panel mítinku Klubu Johna Randolpha z ledna 1992, špičkový politolog Claes Ryn položil šetrnou otázku ohledně vlády a kultury. Takto: "mluvili jsme tento víkend o politice a vládě, ale neměli bychom se soustředit místo politiky na kulturu?" To byla pádná otázka od významného tradicionalistického učence, ke které byla dodána brilantní odpověď od eminentního paleokonzervativního historika a literárního kritika M. E. Bradforda. "Ano", řekl Mel Bradford, "ale jestliže získáme kontrolu nad výkonou mocí, můžeme zastavit enormní množství jedu, kterým vláda udržuje infikování naší kultury." Přesně. Mimo nešťastné, ale významné role presidenta jako vládce "tyranské kazatelny", exekutivní moc může zastavit vládu v této kulturní invazi.
Navíc, já, spolu s jinými paleoliberteriány, jsem přesvědčen, že Stará kultura, kultura prostupující USA od 20. let do 50. let 20. století, ano kultura často vysmívaných Ozziho a Harriety Nelsonových a Waltonových, že tato kultura byla v souladu nejen s americkým duchem, ale s přirozeným právem. A dále, že nihilistická, hedonistická, ultra-feministická, rovnostářská, "alternativní" kultura, která nám byla podstrčena levičáky, není jen v nesouladu, ale je hluboce poškozující podstatu lidské nátury, která se vyvinula nejen v USA před 60. lety 20. století, ale i skrze Západ a západní civilizaci.
Ježto jsem přesvědčen, že levičácká a nyní dominující kultura je hluboce protilidské povahy, jsem přesvědčen, že odstranění jedu, tak jak prosazuje Mel Bradford a vytlačení vlády z kin, by roznítilo návrat přirozeného práva a staré kultury s mnohem větší rychlostí. Jestliže trvalo intelektuálně-mediálním politickým elitám 25 let prosadit jejich vlastní Kulturní revoluci, potom my bychom měli být schopni provést úspěšnou kontrarevoluci za mnohem kratší čas.
Ale udělat takto, samozřejmě, vyžaduje identifikovat povahu problému a identifikovat nepřítele, a potom ochotu vůdců povstat a postarat se o volání do "zbraně".