Krátce k Brexitu a Trumpovi
Autor: T. Macháček
Před pár lety jsem napsal několik poměrně populárních článků na téma Brexit a též Donald Trump. Vzhledem k časové vytíženosti jsem bohužel nebyl schopen psát aktuální komentáře. Nicméně pár let již uběhlo a bylo by vhodné napsat alespoň menší shrnutí.
Články, které jsem zmínil, jsou:
- https://www.mises.cz/clanky/brexit-a-lugenpresse-2041.aspx
- https://www.mises.cz/clanky/after-brexit-2056.aspx
- https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/volebni-cirkus-2016.html
- https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/obchodni-valky-a-donald-trump.html
Co se Brexitu týká, je samozřejmě dobře, že celkem uspěl (i když s nemalými porodními bolestmi), ale narovinu, vždy to byla převážně šance, nikoliv samospásná akce. Tedy Britové nikdy nepotřebovali k vyživování rakoviny politické korektnosti či pumpování státního rozpočtu Brusel. V tomto si vždy vystačili sami a mnohdy dokázali westminsterští neomarxisté své kolegy v Bruselu překonat. Ne, Brexit pouze uvolnil Britům ruce, ale nedal jim sám o sobě nějakou bohulibou činnost. Nástupu „populisty“ Farage jsme se nedočkali, u moci jsou již od roku 2010 Konzervativci, i když tedy mnohdy s odřenýma ušima a spíše z důvodu naprosté neschopnosti opozice. Ani Theresa May, ani Boris Johnson nám nepředvedli nic zázračného. Británie vesele lockdownovala, Británie vesele tiskla peníze, zvyšovala výdaje atd. Prostě vše při starém a žádné „austerity“ se za celých třináct let nekonalo. Británie jen přešlapuje, případně se utápí ve vlastní socialistické šťávě. Nenašel se nikdo, kdo by jí dal nový směr a ani na obzoru není skoro nikdo, kdo by to udělal. Snad jen Jacob Rees-Mogg se svým hightoryismem, a i tam silně váhám zda-li demokracie vůbec dopustí, aby se Británie (či lépe, snad jen sama Anglie, po secesi historických keltských zemích) vydala protržnějším směrem Lichtenštejnska či alespoň Švýcarska. Zatím to vypadá na plahočení se v poli nerozhodnosti, až to veřejnost přestane bavit a dojde k nové anexi k Bruselreichu.
V případě Donalda Trumpa byl vývoj poněkud zajímavější, i když ne vždy jeho zásluhou. Prakticky jsem se dost poučil o židovské lobby v americké politice, či o fungování a vztazích rodiny Trumpova zetě – Kushnerových a jejich vztahu k Benjaminu Netanjahuovi. Taky šlo svým způsobem o dokumentaci levicové radikalizace, poněvadž nějakých dvacet let nazpět by byl Trump považován za solidního kandidáta Demokratů. Nikoliv však pro current year. Pro současnou zfanatizovanou lůzu je však „fašistou“ už jen pro to, že má rád Ameriku. Něco, co by ještě nedávno řekla většina Američanů. Skoro bych se těm duševním kriplíkům i smál, když řešili, jestli má Trump rád dobře propečený steak s kečupem, nebo jak si hráli na „odboj“, když mu nějaký podržtaška schoval složku dokumentů, ale popravdě jsou spíše politováníhodní. Faktem zůstává, že Trump je první americký prezident od dob Jimmyho Cartera, který nevyvolal novou válku. Fakt, ze kterého byli neoconi dost nešťastní a proto dokonce pro Trumpa uspořádali školení v Pentagonu „imperialismus snadno a rychle“.
Znamená to, že bylo vše v zahraniční politice růžové? To rozhodně ne. Například ten výlet do Saúdské Arábie, kde dělal cestovního příručího pro zbrojní koncerny, přičemž Saúdové ty zbraně následně využili na vraždění v Jemenu, byl dost nechutný. Taky ten raketový úder na Sýrii se velmi pravděpodobně odehrál po ose Netanjahu – starý Kusher – mladý Kushner – Ivanka, která udělala „Buhůů, tati! Jared říkal, že ten Assad je mocinky zlý!“
Jistě, jako polehčující okolnost můžeme připustit, že proti Trumpovi stál celý establishment, celý Deep State. ALE! Jako prezident si mohl jakžtakž svůj kabinet vybírat. A narovinu, bažina se nevypouští jmenováním figurek establishmentu z řad generálů, Goldmanů a Rothschildů. A pokud sám ty vědomosti nemám a jde mi spíš „marketingová prezentace produktu“ a jsem spíše „tváři“ než „mozkem“, tak bych měl mít alespoň trochu soudnosti a ty „mozky“ si najít, ať pracují pro mě! To je největší Trumpova slabina a důvod proč mě jeho kandidatura pro rok 2024 nenaplňuje obzvláštním nadšením. Jednu věc mu ale musíme uznat a to mu nikdo nevezme – Trump dokázal, že je možné s pravicovým populismem ochromit celou tu liberálně demokratickou mašinérii a dostat se na vrchol. A to osobně považuji za jeho největší přínos.