Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Autor Murray N. Rothbard. Původně vyšlo v Rothbard-Rockwell Review, únor 1993.

Proč Malcom X? Proč ten překvapivý vztek, prosycený baseballovými čepicemi s Xky za muže zavražděného téměř před třiceti lety? Částečně je to švindl medií, shromážděný okolo hagiografického filmu natočeném našim politicky nejkorektnějším filmovým ředitelem, černou divizí. Vážněji, nostalgie pro Malcolma je částí permanentního amerického jakobínského projektu oslav, v kterém jsou nové politicky korektní narozeniny a výročí vyhrabány a povinně slaveny (Den země, Týden země, Den "doktora" Martina Luthera Kinga atd.), zatímco další jsou celkem vzato přehlíženy anebo odhozeny (Washingtonovy narozeniny, Den Kryštofa Kolumba - promiňte tento výraz). Abych parafrázoval Lyndona B. Johnsona, chop se kontroly nad národními oslavami a srdce a mysli lidí budou následovat.

Dobře, ale proč právě Malcolm? Nestačí snad "doktor" King, probůh? Budeme nyní bojkotovat každý stát USA, který neposkytne placený den volna nebo dva na počest Malcolma? Autorizovaná verze uvádí, že doktor King není opravdu dostatečný, že nepokojná černošská mládež potřebuje militantnější a méně "křesťanskou" ikonu a "vzor", někoho, kdo byl přinejlepším ochotný flirtovat s násilím, tedy někoho naladěného s jejich vlastními sklony.

Je pravdou, že Malcolm byl militantnější než King; byl černým nacionalistou spíše než stoupencem zrušení rasové segregace. Avšak, důraz na Malcolmovi ideje v jeho životopise nevysvětluje Malcolmům fenomén. Na prvním místě, Malcolmův původní nacionalismus ve formě Černých muslimů (Nation of Islam) stále přežívá v osobě "duchovního" Louise Farrakhana. Přesto, kdo se opravdu stará o Farrakhana? Jistě, on je stěží odrazem Malcolma, Farrakhanova původního mentora. Ve skutečnosti, Malcolm měl největší vliv v necelých pár měsících poté, co se rozešel s černými muslimy a před svým zavražděním. A bylo to tehdy, když jeho ideologie byla ve stavu neustálé změny. Při hledání cesty z Nation of Islam, konvertoval k ryzímu islámu, když cestoval do Mekky. Navíc, ideologicky se klonil a byl ovlivněn skupinami zahrnujícími široké ideologické spektrum, od Trockistů ze Socialistické strany pracujících (Socialist Workers Party), po ekonoma svobodného trhu a novináře časopisu Fortune Charlese Silbermana, který se pokoušel udělat z Malcolma příznivce volného trhu. Opravdu, Malcolmovi černí muslimové zdůrazňovali černošskou svépomoc, jeho útoky na drogy a ns spoléhání na sociální dávky, byl zde pokus přivést černošské ghetto k protestantské etice a měl limitovaný úspěch, který by se mohl vyvinout do ideologie černošského kapitalismu. Ale není možné říci, kam by Malcolm zamířil, kdyby nebyl zastřelen v plesovém sále Harlemského hotelu Theresa (New York) v únoru 1965.

Bez diskuse černý nacionalismus je mnohem více libertariánský, než povinná integrace prosazovaná Kingem, National Association for the Advancement of Colored People a bílými levičáky. Ale jsou zde hluboké problémy s tímto černým nacionalismem, které neměl Malcom nikdy šanci probádat. Nejfundamentálnější: černý nacionalismus na jakém teritoriu? Národ musí mýt teritorium a černí jsou pouze jednou pětinou amerického národa [ve skutečnosti asi jednou osminou, pozn. překladatele]. "Černý nacionalismus" v rámci Spojených států Amerických je jen falešným nacionalismem a začíná vypadat jako usilování o zvýšenou formu vynuceného parasitismu na bílé populaci. Teritoriální otázka byla přinejmenším řešena v tezi o Černém pásu (Black Belt) Komunistické strany USA během 20. let 20. století: Černý pás otrokářských území Jihu. Tato doktrína měla dva vážné problémy: (a) co udělat s existující obvykle většinou bílé populace v těchto oblastech, a za (b) jak šel od roku 1865 čas více a více černých se odstěhovalo z historického Černého pásu a ovládlo různá vnitřní města na Severu.

Za druhé, a věrohodněji, forma černošského nacionalismu je pro oddělený černošský národ v existujících oblastech obývaných černochy: Nová Afrika zahrnuje Harlem, Bedford-Stuyvesant, Detroit, Watts a spol, s jejím hlavním městem starým Washingtonem D. C a presidentem Jesse Jacksonem sedícím v Černém domě. Ale poté vyvstávají další problémy. Mimo všech problémů s enklávami a přístupem, věří opravdu někdo, že by tato Nová Afrika spokojeně žila za své, s žádnou masivní "zahraniční pomocí" z USA, a striktně limitovanou migrací mezi těmito dvěma národy? Tak leda houby.

Ve skutečnosti, protože Malcolmem preferovaný termín byl "Afroameričané" a protože se toto slovo nyní stává politicky korektní přezdívkou, dávalo by větší smysl přijmout řešení černošského vůdce raného 20. století Marcuse Garveye [toto řešení ovšem zastával někdy i samotný Malcolm X, pozn. překladatele]: masový exodus, návrat do západní Afriky, tam stvořit nový černošský národ, a konečně tak odčinit exil černochů z jejich domoviny. Je pravdou, že v kontrastu k dobrovolné imigraci, černá imigrace z Afriky do Ameriky byla vynucená a dobrovolný černý "sionismus" nebo africká repatriace byly preferovaným řešením černošského problému pro většinu skupin Severu a Jihu, před občanskou válkou. Ještě teď se vsadím, že mnoho Američanů by se rádo uskrovnilo na podporu této výpravy. Ale proč pak jsem přesvědčen, že takovéto řešení pomocí návratu do Afriky, přestože by mohlo nabídnout trvalý únik z údajných hrůz bílého rasismu, není na pořadu dne, zvláště mezi těmi, kteří o sobě rádi agresivně tvrdí, že jsou "Afroameričané."?

Nakonec nejsou to Malcolmovi ideje, militantní anebo nemilitantní, nacionalistické anebo nenacionalistické, které udržují fascinaci a přitahování následovníků. Vůbec ne. Naopak, byl to Malcolm jako osoba, která velmi přitahovala, když byl na živu a ještě přitahuje 30 let po jeho smrti. Malcolm byl opravdu unikátní mezi černošskými vůdci v minulosti a současnosti. Nedělal žádné habaďůry, nebyl klaunem jako "reverend" Al Sharpton, nebyl imbecilní jako Ben Hooks anebo Thurgood Marshall, jednoduše nevyhrožoval bělochům hulvátskými manýry jako Černí panteři, nebyl falešným intelektuálem v rokokovém černošském baptistickém popském stylu, jako "doktor" King. Čněl jako vznešený orel nad svými kolegy. Nosil se sám s velkou hrdostí a důstojností; jeho řečnický styl byl pronikavý a blýskal se inteligencí a cynickým vtipem. Ve zkratce, jeho atraktivita pro černochy byla a je dána tím, že se choval jako bílý. Je legračním levičáckým klišé, že černoši jsou stejní jako bílý, ale s jinou barvou kůže; ale v Malcolmově případě, bez ohledu na jeho vnější ideologii, se to zdá býti pravdou.

Měl jsem tu čest vidět Malcolma mluvit při dvou příležitostech rok před jeho smrtí. Byla to zajímavá zkušenost. Jeho odpovědi byly výzvou pro každého politického vůdce, pro inteligenci a vtip. Byl například mnohem více strhující než Bill Clinton. Moji oblíbenou vzpomínkou na Malcolma byla druhá řeč, před velkým shromážděním, kde udělal fašírku z nesnesitelného Jimmyho Wechslera, exkomunisty, který převlékl kabát na sociálního demokrata a byl oblíbeným sloupkařem a editorem novin New York Post. Ve své řeči Malcolm mluvil o černošských nájemnících žijících v Harlemu, zatímco jejich páni domácí "žili na ulici Grand Concourse" (velká, kdysi módní ulice v západním Bronxu, téměř zcela židovská). V čase mezi otázkami, Jimmy Wechsler dorážel a poukázal, že Malcolmova poznámka má "antisemitské" implikace. "Oh", odpověděl Malcolm v jemně zesměšňujícím rozhořčení: "Říkáte mi, že na ulici Grand Concourse žijí jen Židé? To je hrozné; to je "segregace"; to se musí vyšetřit!"