29. 4. 2024
Jak mnoho využívají cizí státní příslušníci americké sociální dávky? O dotovaní imigrace do Spojených států
[Původně vyšlo dne 15. II. 2024 na Mises.org jako součást článku “How the US Regime Subsidizes Immigration—both Legal and Illegal”. Autor Ryan McMaken]
Různé organizace se pokoušely kvantifikovat rozsah toho, jak naturalizovaní imigranti a běžní cizí státní příslušníci využívají sociální programy. Tato studie z Národní akademie (National Academies; NA) dochází k závěru, že data: „… ukazují, že rodiny imigrantů využívají několik programů, zejména potravinová pomoc a Medicaid ve vyšší míře než domácnosti, které jsou vedené domorodci… Toto vyšší využívání sociálních programů imigranty je připisováno jejich nižšímu průměrnému příjmu a větším rodinám.“
Ve studii NA imigrantské domácnosti s dětmi využívají sociální programy ve vyšší míře v téměř každém státě USA. V Kalifornii 61,5 % domácností imigrantů využívá sociální dávky, zatímco 40,7 % domácností místních. V Texasu jsou stejné údaje 66,3 respektive 44,2 %. Podobné poměry nalézáme na Floridě a v New Yorku. Tato zpráva naneštěstí nerozlišuje mezi naturalizovanými imigranty a cizími státními příslušníky. Nicméně vezmeme-li, že naturalizovaní imigranti mají tendenci vydělávat o 50 až 70 % více než imigranti bez občanství, jsme na bezpečné straně pokud dojdeme k závěru, že cizí státní příslušníci využívají sociální programy více než naturalizovaní imigranti, a tak i více než domácí populace.
Rostoucím významným přídavkem k legální imigraci v těchto desetiletích byla populace imigrantů právně označených jako uprchlíci. Celkově, tito stáli daňové poplatníky každý rok téměř dvě miliardy dolarů anebo 80 tisíc dolarů na uprchlíka za rok ve formě federálních a státních programů včetně potravinových známek, dětské péče a veřejného bydlení.
Centrum pro studium imigrace (Center for Immigration Studies; CIS) vydalo studii podobnou NA studii. Tato studie ukazuje podobné výsledky:
• V roce 2012 51 % domácností, které vedl imigrant (legální nebo nelegální) udávalo, že využívalo minimálně jeden sociální program během roku, ve srovnání s 30 % domácností domorodců. Sociální programy v této studii zahrnovaly Medicaid a hotovost, jídlo a programy na bydlení.
• Využívání sociálních dávek je vysoké jak u nově příchozích tak pro dobře zavedených imigrantů. Z domácností, které jsou vedené imigranty, kteří jsou v zemi déle než dvě desetiletí využívá 48 % sociální dávky.
• Domácnosti imigrantů mnohem více využívají potravinovou pomoc (40 % versus 22 % u domorodců) a Medicaid (42 % versus 23 %).
• Využívání sociálních dávek se liší mezi skupinami imigrantů. Domácnosti vedené imigranty ze Střední Ameriky a Mexika (73 %), z Karibiku (51 %) a Afriky (48 %) celkově nejvíce využívají sociální dávky. Ti z Dálného východu (32 %), Evropy (26 %) a jižní Asie (17 %) je využívají nejméně.
• Mnoho imigrantů zápasí s tím, aby uživilo svoje děti a velký podíl sociálních dávek je vyplácen kvůli v USA narozeným dětem. Nicméně i domácnosti imigrantů bez dětí významně více využívají sociální dávky než domácnosti domorodců bez dětí – 30 % versus 20 %.
Povšimněte si, že tyto závěry odráží imigrantské domácnosti spíše než jednotlivé imigranty. To je důležitý rozdíl, protože mnoho imigrantských domácností zahrnuje děti-občany, kteří se stávají občany tím, že se narodí ve Spojených státech. Tak domácnost může zahrnovat jak občany tak cizí státní příslušníky – někteří z nich mohou být nelegálními cizími státními příslušníky. Tyto domácnosti si nicméně užívají přístup k sociálním programům na základě občanství svých nedospělých členů. Tak mohou mít domácnosti imigrantů přístup k zdravotní péči, která je hrazená daňovými poplatníky, k potravinovým známkám, programům na bydlení (a tak dále) díky v USA narozeným dětem. Podobný trend přetrvá, i když jsou brány v potaz odděleně domácnosti neobčanů od všech domácností imigrantů dohromady.
Někteří badatelé trvají na to, že sociální dávky pro cizí státní příslušníky by měly být měřeny jen na individuálním základě na hlavu. Pro příklad v této zprávě od Cato institutu, výzkumníci dochází k závěru, že pro rok 2020 domorodec v průměru stojí sociální programy 8 335 dolarů na hlavu, zatímco imigranti stojí sociální programy 6 063 dolarů na hlavu. Tento poměr se může u různých programů lišit. Pro příklad náklady programu Medicad na hlavu na imigranta jsou 1 859 dolarů, zatímco náklady na domorodce jsou 2 081 dolarů na hlavu. Využití potravinových známek je podobné (190 dolarů na hlavu u imigrantů versus 214 dolarů na hlavu u domorodců). Použití SSI (doplňková sociální dávka) je u imigrantů lehce vyšší (188 dolarů na hlavu) než u domorodců (169 dolarů na hlavu).
O jakém množství zdrojů od daňových poplatníků celkem mluvíme? Zpráva Cato institutu odhaduje, že celkové náklady na sociální programy, které jdou obyvatelům USA, kteří se zde nenarodili byla v roce 2020 290,4 miliardy. To je suma, která se rovná společnému rozpočtu ministerstva školství a instituce Homeland Security. No, jen zhruba polovina v USA nenarozených lidí je cizími státními příslušníky. K nalezení sumy použité pro cizí státní imigranty můžeme rozdělit tuto sumu na půlku, protože cizí státní příslušníci mají tendenci využívat sociální dávky více než naturalizovaní imigranti. Tak vezeme-li 290,4 miliardy celkově jako výdaje sociálních programů pro imigranty, můžeme odhadovat, že přinejmenším 150 miliard z nich je spotřebováno cizími státními příslušníky – suma, která se rovná společnému rozpočtu ministerstva školství, ministerstva zahraničí a ministerstva bydlení a urbanistiky (Tyto výdaje nezahrnují státní a lokální výdaje na vládní školy pro děti cizích státních příslušníků.)
Jedna starší studie Cato institutu (z roku 2013) odděluje cizí státní příslušníky od celkového počtu imigrantů. Zde výzkumníci dochází k závěru, že imigranti s nízkými příjmy využívají potravinové známky více než naturalizovaní imigranti a jen lehce méně než domorodci. Když se přijde ke zdravotní péči, která je hrazená daňovými poplatníky: jeden z pěti přistěhovalců bez občanství využívá tyto dávky, zatímco tuto formu štědrosti daňových poplatníků využívá o něco více než každý čtvrtý rodilý občan. Zpráva Centra pro migrační politiku (Migration Policy Center) uváděla, že v roce 2021 32 % imigrantů (jak občanů tak neobčanů) využívalo vládní zdravotní pojištění. To se dá srovnat se 38 % domorodců.
No, i podle těchto konzervativních výzkumů využití sociálních programů imigranty, můžeme přinejlepším říci, že imigranti využívají sociální programy v míře lehce nižší než je ta u domorodců (myšleno na hlavu, v případě celých rodin je poměr opačný a využívání sociálních programů imigranty většinou dost převyšuje jejich využívání rodinami domorodců. Zpráva z Cato institutu totiž nepovažuje děti těchto imigrantů už za imigranty – viz výše, pozn. překladatele). Někdo může argumentovat, že na nižší úrovni imigranti obdrží okolo 70 až 75 % z každého dolaru, který jde na sociální dávky pro domorodce. To není právě „dobrá zpráva“, pokud vezmeme v úvahu, že celkové federální výdaje na sociální dávky činí okolo poloviny ročního rozpočtu 6,3 bilionu dolarů a jsou jasně mimo kontrolu. Skutečnost, že domorodci z toho dostávají více je stěží omluvou pro imigranty (domorodci ovšem v průměru také více na tyto programy přispívají anebo přispívali ze svých příjmů, pozn. překladatele). Je více obviněním domorodých Američanů z nichž miliony vykořisťují svoje produktivnější bližní každý měsíc, aby obdrželi vládní benefity.
V každém případě vidíme, že peníze tečou volně k cizím státním příslušníkům a imigrace do Spojených států je tak hodně dotovaná. Neměli bychom býti překvapeni, když se mnoho imigrantů k nám snaží dostat, aby získali svůj podíl.