F. D. Roosevelt nebyl jediným, kdo vyhlásil válku zlatu, aby zachránil papírové peníze: případ turecké liry
[Vyšlo dne 22.2.2022 na Mises.org pod názvem FDR Wasn't the Only One Who Declared War on Gold to Save Paper Money. Autor Doug French]
Špatné časy volají po zoufalých opatřeních. Nebo-li, tyranští lidé dělají tyranské věci, když přicházejí s tím, že se snaží podepřít papírové peníze, jejichž hodnota směřuje někam dolů směrem ke kanálu. Titulek novin „Financial Times“ křičí „Turkey to Target Under the Mattress‘ Gold in Effort to Bolster the Lira.“ (volně přeloženo Turecko se ve snaze posílit liru zaměří na zlato pod matrací).
A to ve stejném týdnu, kdy "nově jmenovaný turecký ministr financí Nureddin Nebati v úterý v Londýně představil investorům optimistické hodnocení ekonomických vyhlídek země navzdory akutnímu oslabení měny a rostoucí inflaci," píše deník Almost Daily Grant's. Stratég pro rozvíjející se trhy BlueBay Asset Management Timothy Ash byl ohromen, řekl Financial Times, že „tento chlápek měl hodnocení. Které připravil. Vzkaz byl jasný? Cizí kapitál je vítán. Zapomeňte na kapitálové kontroly, my je nebudeme dělat. To je povzbudivé.“ Ale v jiném případě Mr. Nebati počítá s tím, že je zde zlato v hodnotě 300 milionů dolarů pod matracemi tureckých občanů a vláda by ráda směnila více než 10 % "nasysleného" žlutého kovu za své chabé papírové liry.
Poslední z mnoha finančních ministrů sloužících presidentu Recepu Tayyipu Erdoganovi řekl, že podle Financial Times, že 30 tisíc obchodů se zlatem by mohlo hrát klíčovou roli v plánu „který staví na širším balíčku nouzových opatření, a který byl představen v prosinci ve snaze zastavit volný pád liry, která ztratila 44 % své hodnoty proti dolaru v roce 2021.“
Rafinérie zlata byly pověřeny roztavením zlata do slitků. Laura Pitel píše, „Tradiční dárek dávaný při svatbě a narození, zlato bylo dlouhou dobu preferovaným způsobem Turků, nedůvěřivých k bankovnímu systému – a inflační historii jejich země – pro ochranu jejich bohatství.“
Po návštěvě Velkého bazaru v Istanbulu v roce 2012, jsem napsal na Mises.org: „Jen jedna návštěva Velkého bazaru poví návštěvníkovi, jak Turci uchovávají hodnotu. Turecké monetární autority mají historii kazičů měny, tak Turci uchovávají své bohatství ve zlatě a koberečcích. Na tomto bazaru je 375 klenotníků a 125 obchodů s koberečky.“
Pro ilustraci, pokračuji „V roce 1966 se za jeden dolar mohlo koupit 9 lir. Do roku 2011 se za jeden dolar koupilo 1.65 milionu lir. O čtyři roky později bylo odstraněno šest nul z liry a dolar se rovnal 1.29 nové turecké liře. Dnes (2012), jeden dolar může být obchodován za 1.80 liry.“ O deset let později může být jeden dolar obchodován za 13 lir, kam lira posílila z prosincových 17 lir za dolar.
Nebati řekl, že cílem jeho plánu je nashromáždit pro lokální bankovní systém žlutého kovu za 25 miliard dolarů. Samozřejmě jeho plán není nic nového. V roce 1933 americký president Frankline Delano Roosevelt, s „požehnáním zákona Emergency Bank Act a dodatku k zákonu Trading with Enemy Act, nařídil všem jednotlivcům a korporacím v Americe předat zlato, které tito měli v držení federální vládě, výměnou za ekvivalentní množství papírové měny,“ napsal Tom Woods na Mises.org. FDR následující krok učinil nelegálním „vyžadovat platby ve zlatě nebo v určitém druhu mincí nebo měně anebo v určitém množství peněz Spojených států vyjádřených ve zlatě.“
Dlouho před FDR a Erdoganem v roce 1720 ve Francii, John Law, mistr Mississipské bubliny, učinil nelegálním vlastnit zlato nebo stříbro, když jeho bublina na akciích Mississippské společnosti a Bank Roayle splaskla. Ve své recenzi výborné knihy od Janet Glessonové o této episodě, jsem shrnul Lawovi hrozné metody: „Law potom spoléhal na despotickou moc, zakázal vývoz mincí a slitků. Následně zakázal nákup nebo nošení diamantů a jiných šperků. Když toto nezabránilo opouštění peněz, Law zakázal výrobu a prodej všech zlatých a stříbrných výrobků s výjimkou náboženského příslušenství, což vyústilo ve vzestup cen křížů a kalichů.
Do měsíce Law zakázal vlastnictví stříbra a zlata v hodnotě větší než 500 livrů a vyžadoval, aby všechny platby o hodnotě větší než 100 livrů byly činěny v bankovkách. Lidem byly slíbeny velkorysé odměny, pokud udali své sousedy. „Sebemenší podezření, že zlato bylo ukrýváno nelegálně, bylo dostatečné proto, aby byl jakýkoliv dům, jedno zda palác anebo chatrč, prohledán,“ píše Gleesonová. V monetárních záležitostech, tedy nejde o nic nového pod sluncem.