Důležitost středověku v evropském ekonomickém zázraku: Kontrast mezi Evropou a Ruskem
[Vyšlo dne 24. VII. 2018 na Mises.org v rámci článku The European Miracle. Autor Ralph Raico]
Význam evropského zázraku může být zřejmější, jestliže je evropský vývoj porovnán s vývojem v Rusku. Ekonomický historik Colin White vyjmenovává jako určující faktory ruské zaostalosti "slabé možnosti a nepřátelské rizikové prostředí … nepříznivé politické tradice a institucionální dědictví, etnická diversita a slabost takových klíčových skupin omezujících vládu jako církev a pozemková oligarchie." (White 1987, str. 136). Po vyvrácení Kyjevské Rusi Tatary a vzestupu Moskvy, bylo Rusko charakterizováno po staletí skutečnou absencí vlády práva, včetně absence ochrany osob a vlastnictví.
Bezpráví - stejně jako chudoba - Moskevské Rusi byly notoricky známé. Když se vyslanec anglické královny Alžběty I. vyptával cara Ivana III. Velikého na status jeho poddaných, bylo mu řečeno: "Všichni jsou otroci" (Besancon, v Baechler, Hall a Mann 1988, str. 161). Car Ivan IV. Hrozný vyhladil vzkvétající obchodní republiky Velikého Novgorodu a Pskova a vypustil Opričninu (svoji pretoriánskou gardu) do carství za účelem zuřivé řezničiny, která symbolizovala to, co bylo přípustné v moskevském státě. Historik Alain Besancon suše konstatuje: "Ze tří legend (rumunské, německé a ruské), zobrazujících chování rumunského knížete Drákuly, Vlada III. Napichovače, jen ta ruská na tohoto knížete pěje chválu " (Tamtéž). Šlechta v Rusku byla státu sloužící šlechta, postrádající jakoukoliv nezávislou základnu. Jak White vypozoroval: "Rusko nebylo nikdy opravdu feudální v západoevropském smyslu tohoto slova" (White 1987, str. 10). V kontrastu s Evropou a Amerikou, města také byla jen "jednoduše jiným ramenem státu" (Tamtéž, str. 137-138).
Rozdíl mezi Ruskem a Západem může být viděn ve vztahu k idejím "absolutismu". Koncept Ivana IV: Hrozného je dobře známý. Může být porovnán s konceptem publicisty ze Západu, který byl známý jako obránce královského absolutismu, Jeanem Bodinem (1529-1596). Historik Alexander Yanov zjistil, že přes Bodinovu víru v absolutismus: "Bodin považoval soukromé vlastnictví občanů za jejich nezcizitelný majetek, v disponování, které není méně suverénní, než byla vláda monarchy nad jeho lidem. Zdaňovat občanům jejich nezcizitelný majetek bez jejich dobrovolného souhlasu bylo z Bodinova pohledu, obyčejnou krádeží." (Yanov 1981, str. 44-45).
V tomto smyslu Yanov podává zprávu o jedné anekdotě. Francouzský diplomat v konverzaci s anglickým kolegou potvrzoval svoji víru v princip formulovaný králem Ludvíkem XIV., že král je konečným vlastníkem všeho majetku ve svém království (principu, dle kterého se ani král slunce nikdy neodvážil jednat). Angličan odvětil: „Studoval jste veřejné právo v Turecku?“ (Tamtéž, str. 44 pozn. 17). Fakt, že Rusko obdrželo křesťanství skrze Byzanc, než skrze Řím zformoval celý kurs ruské historie (Pipes 1974, str. 221-243). Slovy historika Richarda Pipese, pravoslavná církev se v Rusku stala, podobně jako všechny ostatní instituce, „služebníkem státu.“ Pipes uzavírá, s ohledem na „vztah mezi státem a společností v Rusku před rokem 1900“: „Žádná z ekonomických a sociálních skupin starého režimu nebyla schopná anebo ochotná povstat proti koruně a vyzvat její monopol na politickou sílu. Tyto skupiny toto nebyly schopny udělat proto, že vynucením patrimoniálního principu, tj. efektivního uplatnění svých nároků na celé teritorium carství jako vlastnictví a na všechny jeho obyvatele jako služebníky, koruna bránila zformování nezávislých kapes bohatství nebo moci.“ (Tamtéž, str. 249).
Jakékoliv ideje liberalismu, které přišly do Ruska, přišly ze Západu. Bylo to díky poslouchání přednášek o přirozeném právu na Lipské univerzitě, že se básník, filosof a revolucionář Alexandr Nikolajevič Radiščev (1749-1802) poprvé seznámil s tím, že carská moc může být omezena (Clardy 1964, str. 37-38). Začátky přesunu k tržněji orientované ekonomické politice před 1. světovou válkou, jsou vystopovány Besanconem až k té skutečnosti, že ruští ministři četli (západní) liberální ekonomy (Besancon, v v Baechler, Hall a Mann 1988, str. 166).
Poznámka:
(1) Srovnej s Carlyle a Carlyle (1950, str. 512): „A nejvíce pozoruhodné je to, že Guillaume Budé, který hlásal doktrínu absolutistické monarchie v nejvíce extravagantním podobě, se cítil ve stejném čase nucen upoutat pozornost na ten fakt, že francouzští králové se podrobili rozhodnutí parlamentu v Paříži; a že Bodin měl bojovat za to, že by soudci měli být doživotní a neodvolatelní, vyjma řádného soudního řízení, protož království má být řízeno právem a ne pouze vůli knížete.“
Literatura:
• Baechler, Jean, John A. Hall, and Michael Mann, eds. 1988. Europe and the Rise of Capitalism. Oxford: Basil Blackwell.
• Carlyle, R.W. and A.J. Carlyle. 1950. A History of Medieval Political Theory in the West. Vol. 6, Political Theory from 1300 to 1600. Edinburgh: Blackwood.
• Clardy, Jesse V. 1964. The Philosophical Ideas of Alexander Radishchev. New York: Astra.
• Pipes, Richard. 1974. Russia under the Old Regime. New York: Scribners.
• White, Colin. 1987. Russia and America: The Roots of Economic Divergence. London: Croom Helm.
• Yanov, Alexander. 1981. The Origins of Autocracy: Ivan the Terrible in Russian History. Trans. Stephen Dunn. Berkeley: University of California Press.