Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Vyšlo: The Brussels Journal, 24-25. května 2005 navštívil profesor Hoppe Antverpy, kde přednášel o výhodách malých zemí.
Přeložil Tomáš Macháček.

Vy máte mnoho sympatií pro separatistická hnutí po celém světě. Proč?
Hoppe: Dle politicky korektního názoru je bližší politická integrace dobrá, zatímco rozpad na menší celky a odtržení se jsou špatné. Například unijní byrokraté z Bruselu tvrdí, že hospodářská prosperita se dramaticky zvýšila se zvýšenou integrací politickou. Ve skutečnosti jsou však politická integrace (centralizace) a hospodářská (tržní) integrace dva naprosto odlišné jevy. Politická integrace zahrnuje územní expanzi státní moci, zdanění a majetkové regulace. Hospodářská integrace je rozšířením meziosobní a meziregionální dělby práce a tržní účasti. Obecně řečeno, čím menší země a její vnitřní trhy, tím pravděpodobnější je, že se rozhodne pro svobodný obchod. Myslím, že svět skládající se z desítek tisíc odlišných zemí, jakými jsou dnešní „zvláštnosti“ typu Monako, Andorra, San Marino, Lichtenštejnsko, Hong Kong a Singapur, by byl světem bezprecedentní prosperity, hospodářského růstu a kulturního pokroku.

Nicméně jednou z hospodářsky nejvíce prosperujících zemí jsou Spojené státy, což je velká země.
Hoppe: Ano. Ve skutečnosti neexistuje přímý vztah mezi územní velikostí a hospodářskou prosperitou. Švýcarsko a Albánie jsou obě malé země, zatímco Spojené státy a bývalý Sovětský svaz jsou velké. Nicméně zde existuje vysoce důležitý nepřímý vztah. Malá velikost přispívá k umírněnosti. V principu jsou všechny vlády kontraproduktivní tím, že daní a regulují soukromé vlastníky a ty, co získávají svůj příjem na trhu. Malá vláda má však mnoho blízkých sousedů. Pokud daní a reguluje své poddané viditelněji více než její sousedé, tak je bude ztrácet, protože lidé budou „volit nohama“: odejdou žít a pracovat jinde. A nepotřebují chodit daleko.

To je situace, kterou jsme měli ve středověké Evropě, když Nizozemí, jehož součástí Flandry byly, bylo konfederačním shlukem polonezávislých provincií.
Hoppe: Vskutku. A vysvětluje to, proč byly Flandry tak prosperující. V protikladu k politické ortodoxii současných eurokratů, přesně tento fakt, že Evropa měla vysoce decentralizovanou mocenskou strukturu bezpočtu nezávislých politických jednotek, vysvětluje původ kapitalismu – rozšíření tržní účasti a hospodářského růstu – v západním světě. Není náhodou, že svoboda a prosperita vzkvétala nejdříve v podmínkách extrémní politické decentralizace: v severoitalských městských státech, v jižním Německu a v separatistickém Nizozemí.

Předpokládá se, že větší politické jednotky – a nakonec jediná světová vláda – zahrnují širší trhy a tím pádem větší bohatství. Avšak toto není pravda. Čím větší území, tím menší popud pro vládu, aby pokračovala v domácí liberální politice, poněvadž lidé ztratí možnost volby nohama. Skrze celé období evropského, a vskutku, globálního sjednocování jsme byli svědky neustálého a dramatického růstu vládní moci, danění a regulačního vyvlastňování. Ve světle sociální a ekonomické teorie a historie může být vytvořen velmi silný důvod pro odtržení se.

V Belgii jsme byli svědky jak během 175 let existence země napětí mezi Vlámy a Valony pouze narůstalo. To, co bylo pouze jazykovým a kulturním konfliktem, je nyní též socioekonomickým konfliktem.
Hoppe: Což je pouze přirozené. Nucená integrace nevyhnutelně vytváří napětí, nenávist a konflikt. Dobrovolné odtržení vede k harmonii a míru. Odtržením se jsou hegemonické domácí vztahy nahrazeny smluvními – vzájemně prospěšnými – zahraničními vztahy. Spíše než snižování kulturní úrovně, jako při nucené integraci, odtržení se podněcuje kooperativní proces kulturní selekce a rozvoje. Toto je důležitá lekce a ne jen pro Flandřany a Evropu, ale pro celý svět.