Svobodné Schirgiswalde
Zcela náhodně jsem narazil na podobné kvazilibertariánské území jako mnou dříve popsaný Moresnet a italská Cospaia. Tentokrát šlo dokonce o území, které bylo po dlouhou dobu součástí Českých zemí a nalézalo se nedaleko Liberce a Varnsdorfu. Jde o městečko Schirgiswalde (česky Šerajov a hornolužicky Šěrachow, někdy označované také jako saské Monako). K tomuto území, které je dnes již skoro zcela zapomenuté, ovšem nenajdeme mnoho informací, a pokud už se něco najde, tak je to v němčině. Bezstátí v Schirgiswalde mělo panovat od roku 1809 (1813?) do roku 1845 a mělo jít o vrchol v dějinách města. K roku 1809 mělo městečko asi 1500 obyvatel (1).
V jednom z pramenů se píše: “Mělo to již své výhody, když se ocitne jedna vydělená obec mezi dvěma státy. Pro peněženky občanů například je taková bezstátnost opravdu ozdravná kúra, když žádné daně nemusí být odváděny. Pro rodiny je to darem, protože mladí otcové nejsou povoláni k vojenské službě. Obchod může být provozován volně, nikdo nepožaduje clo. Schirgiswalde prožilo takový zlatý věk mezi lety 1809 a 1845. Když po míru v Schönbrunnu Rakousko odevzdalo svoje enklávy Sasku, Sasko ale Schirgiswalde z nejasných důvodů nepřevzalo, a tak se ocitla oblast o rozloze 7 km2 náhle bezstátní příslušnosti.“ (2).
Na Schirgiswaldskou republiku dohlížela jen dómská kapitula v saském (hornolužickém) Budyšíně. Ovšem žádné nové právní úpravy jak z Rakouska / Čech, tak Saska se na Schirgiswalde nevztahovaly. Malá provinění se trestala podle rakouského práva pomocí vlastní Schrigiswaldské jurisdikce. Pro uprchlíky všeho druhu se stalo Schirgiswalde jistým útočištěm. Ochranu zde hledali i dezertéři z různých armád. Podobně jako v Moresnetu anebo Cospaii se zde objevila hospodářská prosperita. Obchod vzkvétal kvůli možnosti dovážet bezcelně do Čech zboží. To fungovalo až do té doby, než vznikl německý celní spolek (Zollverein), který Schirgiswalde muselo z donucení roku 1840 přijmout. To byl snad první hřebíček do rakve Schirgiswaldské republiky. Dalším bylo jmenování (zřejmě ze strany kapituly) jistého Ignaze Knüpfera do funkce soudního administrátora, jehož tyranská nátura a vznětlivost vedla časem k poklidné rebelii Schirgiswaldských, což vedlo k předání Schirgiswalde ze strany budyšínské dómské kapituly Sasku. Stalo se tak 4. července 1845 (3).
Podle jiného zdroje k pádu Schirgiswalde přispěla nejen vzpoura proti nenáviděnému soudnímu administrátoru Knüpreforovi roku 1843, ale i to, že se z území stalo místo, kde se skrývali uprchlíci, pololegální osoby a i lupič Český Vencel (lužický Jánošík). I dle tohoto zdroje si Schirgiswalde užívalo v době bezstátí hospodářsky opravdu výnosných let (4).
Poznámky:
(1) Peter, R. Die Oberlausitz: Landschaft zwischen Spree und Neisse. Dresden: B&V Verlag Dresden, ISBN 978-3-938220-44-3.
(2) Decker, M. Leben in der Republik Schirgiswalde [online, 2011]. Dostupný z (přístup VII/2018): http://www.bautzenerbote.de/republik-schirgiswalde/.
(3) Tamtéž.
(4) Schirgiswalde [online]. Dostupný z (přístup VII/2018): http://www.stadt-schirgiswalde-kirschau.de/verzeichnis/objekt.php?mandat=92562.