Sociolog Jan Keller a skromnost
Ve své kritice ideologie růstu sociolog profesor Jan Keller píše o skromnosti: "...z hlediska společnosti, která nutně potřebuje prosperovat, patří skromnost bezesporu ke zdaleka nejnebezpečnějším lidským neřestem. Čím je spotřebitel skromnější, tím více okrádá velkou řadu výrobců nejroztodivnějšího zboží, a ještě delší řadu poskytovatelů všemožných služeb. Společnost prosperity se nebuduje pro askety, a už vůbec ne pro lidi s tržně nezajímavou duchovní orientací. Bible, která se kupuje jednou za život, či dokonce vydrží rodině po celé generace, je odstrašujícím příkladem toho, jak spotřeba nemá vypadat. Lidé, kteří jsou skromní a vyjdou spokojeně i s málem, působí na neviditelnou ruku trhu jako tetanus. Jsou mnohem horší než lupiči, neboť se před nimi nelze pojistit, a nelze je ani žalovat. Skromní sabotéři prosperity jsou vrcholně cyničtí, neboť okrádají své bližní o zisk, a po trestněprávní stránce přitom vůbec ni neriskují." [1].
Příměr s Biblí není příliš šťastný: "S odhadovanými celkovými prodeji přes 5 miliard kopií je Bible široce považována za nejlépe se prodávající knihu všech dob." [2]. Stejně tak uvedená kritika ideologie růstismu není valná, plyne z ní totiž, že jde v zásadě o dobrou politiku, pokud lidé nejsou asketičtí, což Keller v podstatě sám přiznává, pokud tvrdí, že: "Naštěstí skromnost není mezi lidmi příliš rozšířena. Naši spotřebitelé a naši voliči jsou v tomto ohledu chválabohu vysoce nároční." [3]. Projevuje se zde lidově tvořivá ekonomie, které je jinak profesor Keller nadšený stoupenec. Ta tvrdí, na základě (poněkud zdeformovaných) idejí lorda Keynese, že růst se dosahuje především spotřebou. Logicky pak lidově tvořivý ekonom musí dojít k závěru, že skromný člověk je vlastně škůdce. No, v realitě dochází k hospodářskému růstu tím, že se ekonomika stává lépe kapitálově vybavenější (stroje, nástroje, přístroje, budovy, dopravní prostředky, lidský kapitál atd.), k čemuž se dojde většími investicemi, které jsou dány zase většími úsporami. Tyto větší úspory se uskutečňují díky snížení spotřeby, tedy vlastně tím, že lidé se stávají šetrnějšími a v podstatě i dočasně skromnějšími. Kellerem kritizovaná ideologie je tak chybná a chybná je i Kellerova kritika.
Skromný člověk prostě neutrácí tolik peněz za spotřebu a místo toho je spoří. Pokud si je nenechá ve strožoku, tak je investuje anebo je uloží do banky, která je poměrně často také půjčí na investice. Kdyby si náš pan Skromný peníze nechal ve strožoku, tak by zvýšil kupní sílu peněžních zůstatků svých spoluobčanů, ti by tak mohli více spotřebovávat anebo investovat. Alternativou je to, že skromný člověk nebude tolik chodit do práce anebo nebude tolik podnikat, protože prostě tolik peněz nepotřebuje. Pokud stát neznevýhodní úvazky na kratší pracovní dobu (což se může stát), tak takový skromný člověk bude pracovat třeba jen dva dny v týdnu a zbytek času si bude užívat volna. Jeho výdělek bude tomuto faktu odpovídat. Pak už ale neplatí, že čím je spotřebitel skromnější, tím více "okrádá" velkou řadu výrobců nejroztodivnějšího zboží, a ještě delší řadu poskytovatelů všemožných služeb, a to proto, že onen asketa už prostě žádné další finanční prostředky k útratě nemá. Profesor Keller se tedy ve své kritice mýlí.
[1] Keller, s. 135.
[2] Anglická wikipedie, heslo "Bible".
[3] Keller, s. 135.
Literatura:
1. KELLER, J. Abeceda prosperity. Brno: Doplněk 2010, ISBN 978-80-7239-249-0.
2. Anglická wikipedie.