Postřehy z orientální Vídně
Multikulturní město Vídeň se už nějakou dobu potýká s problémy, které plynou právě z jeho bohaté multikulturality. Jde zejména o problémy s migranty z muslimských a afrických zemí. A kdysi čisté a bezpečné město se v některých svých částech mění zřetelně k horšímu. Vedle toho významně rostou náklady na další a další migraci. Mění se vzdělávání a jsou tu problémy třeba i s tříděním odpadů a tak podobně. Pojďme se nyní podívat na některé z problémů, kterým Vídeň čelí. A že jich je. A že se jen v podstatě zhoršují. Možná se nás také budou za čas týkat, tak ať víme, do čeho jdeme.
Rostoucí výdaje na sociální dávky
A začneme u rostoucích sociálních výdajů. Dle článku ze zpravodajského webu Exxpress.at z července 2024 Rakousko vydává za rok velké množství peněz z daní pro dlouhodobě nezaměstnané lidi ze třetích zemích. „S více jak 128 miliony euro je celková suma žádaných prostředků pro lidi ze třetích států ohromná a činí o něco více jak polovinu podpor, které jsou pro samotné Rakušany (bez rozlišení mezi původem a migračním pozadím) potřebné, z – okolo 253 milionů eur. Z této sumy 128 milion eur, jde přes 72 milionů na lidi s oprávněním azylu, okolo 8,5 milionu na osoby, které mají nárok na ochranu. V kategorii třetích států dostávají syrští státní příslušníci se sumou 33 milionů euro větší část peněz. Na druhém místě se nacházejí Afghánci s více jak 19 miliony euro, těsně následovaní Turky s 15 miliony euro na podporu. Příslušníci ze Srbska a Ruska jsou na čtvrtém a pátém místě a stáli službu pro trh práce právě 13 milionů a skoro 9 milionů euro.“ Mimochodem většina peněz vynaložená na občany Ruské federace měla jíti dle mluvčí pro sociální otázky strany Svobodných pravděpodobně na Čečence. Částka 128 milionů euro činí asi 3,2 miliardy eur. A to jde jen o jednu z mnoha sociálních dávek. Lidí s imigračním pozadím je v Rakousku asi čtvrtina (asi 2,3 milionu), z nichž je ovšem dosti velká část z druhých zemích (čili z Evropské unie) jako je Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Polsko, Slovensko, apod. Občanů ze třetích států bude asi kolem jednoho milionu nebo o trochu více. Přičemž tito lidé pobírají více jak polovinu dávek pro dlouhodobě nezaměstnané! Dle výroční zprávy o příspěvku na životní minimum z října 2024 zatěžují stovkami milionů eur rozpočet města Vídně právě výdaje na toto životní minimu. Hlavní skupinou, která z toho získává, jsou občané bez rakouského občanství, kteří také částečně nestojí o využití na pracovním trhu. V roce 2023 bylo na podporu ve formě životního minima odkázáno 142 tisíc lidí, což byl meziroční nárůst o skoro 6 %. To znamená, že 7 % obyvatel města se neobejde bez státní podpory. Dále platí, že: „Obzvláště kontroverzní zůstává vysoký podíl zahraničních příjemců, stejně jako lidí majících azylové oprávnění a oprávněnou ochranu. Zpráva k tomu nabízí jasné počty: 62 procent těch, co pobírají tuto podporu, není rakouskými státními příslušníky – což je přírůstek o 9,2 procent. To je připisováno přílivu žadatelů o azyl a o oprávněnou ochranu. Přírůstek počtů: 25 % u osob s nárokem na ochranu, 8,5 % u osob s nárokem na azyl, především mužů, z nichž mnozí jsou nezletilí, což je způsobeno narozením dětí a slučováním rodin. Dalším problém: Přes polovinu z příjemců – něco kolem 79 500 obyvatel – není pro trh práce k dispozici.“ Nemají prostě zájem pracovat.
Franc Josef I. by svoji Vídeň zřejmě už ani nepoznal
Země s vysokými sociálními dávkami jsou pro přistěhovalce obecně velkým lákadlem. Týká se to Rakouska, ale i třeba Německa nebo Francie. Tak nepřekvapí to, co napsal nedávno web „Echo24“: velké kontroverze vzbudil poslední případ devítičlenné syrské rodiny z Vídně, která s šesti dětmi inkasuje na sociálních dávkách minimální zaručený příjem 4600 eur měsíčně (přes 116 tisíc korun). „O případu informoval deník „Der Standard“ a chytili se ho zejména rakouští Svobodní (FPÖ). Šéf strany na svém Facebooku napsal, že zatímco Rakušané trpí inflací a ‚obrací každé euro třikrát, žadatelé o azyl inkasují 4600 eur měsíčně za nicnedělání.‘ Předseda Svobodných Herbert Kickl tím upozornil na fakt, že na zaručený příjem mají nárok i žadatelé o azyl a podmínkou pro získání podpory není ani předchozí zaměstnání a přispívání do systému. Ve Vídni, která je tradičně středem zájmu, může dnes pár žijící v partnerském vztahu pobírat na sociální podpoře 809,09 eura na osobu měsíčně. Na nájem je také dotace, v tomto případě kolem 1000 eur. Na jedno dítě tedy ve Vídni připadá dalších 312,08 eur měsíčně. Skutečným kamenem úrazu ale je, že minimální příjem ve Vídni roste s počtem dětí, a to bez omezení. Zmíněná syrská rodina pobírá minimální příjem na šest z dětí, takže konečný výsledek je 4 600 eur. Tato čísla potvrdila i kancelář vídeňského radního pro sociální věci Petera Hackera (SPÖ).“ Nároková společnost non plus ultra. Ale pozor, pokud byste se tam chtěli přestěhovat z Čech nebo Moravy, tak máte smůlu. Jinak SPÖ jsou rakouští sociální demokraté.
Podle nedávné nizozemské studie platí, že v Nizozemí: "... každý azylant stojí stát během svého života 400 000 eur (zhruba 10 milionů korun). Negativní ekonomický dopad je podle studie patrný zejména u azylantů pocházejících z Afriky a Blízkého východu. Imigranti přicházející za rodinou představují pro stát náklady kolem 200 000 eur (zhruba 5 milionů korun) na osobu. Na druhé straně migranti, kteří přicházejí do Nizozemska za prací, přinášejí státu zisk ve výši 100 000 eur (zhruba 2,5 milionu korun) na osobu, pokud dorazí mezi 20. a 50. rokem života. Děti těchto migrantů přicházejících za prací mají také pozitivní vliv na ekonomiku, zatímco potomci azylantů bývají pro veřejné finance zátěží, tvrdí autoři studie. Autoři studie zdůrazňují výrazné rozdíly mezi náklady na západní a nezápadní migranty. Například přistěhovalci z Velké Británie, USA a Japonska přispívají do nizozemské ekonomiky více, než z ní čerpají. Naopak migranti ze zemí jako Súdán, Maroko, Afghánistán, Irák a Sýrie představují pro stát největší finanční zátěž." Domnívám se, že nejinak tomu bude i v Rakousku. Příchozí z Německa, Slovenska či Polska budou generovat většinou pro rakouskou ekonomiku nějaký přínos, zatímco imigranti z Blízkého východu, Afganistánu nebo Afriky představují většinou ztrátu a náklady uvalené na rakouské daňové poplatníky.
Vzdělávání a jeho klesající úroveň
Ve Vídni trpí i vzdělávání, a to velkým přílivem migrantů-žáků. V říjnu 2024 se kvůli tomu uskutečnily protesty učitelů. Těch nových žáků je dle zprávy ze října roku 2024 až 300 každý měsíc. Díky slučování rodin z Afganistánu a především ze Sýrie je hlášen každý měsíc příchod okolo 300 dětí a mladistvých do Vídně. V posledních letech bylo přijato více jak 8 500 dodatečných dětí a mladistvých do vídeňských škol. Kvůli rostoucím počtům jsou vídeňské školní třídy těsné a město Vídeň se spoléhá na třídy v kontejnerových domcích. Docela trefně popsal situaci vídeňský mluvčí strany Svobodných Maximilian Krauss, který prohlásil ohledně problémů způsobených slučováním rodin, že: „Vítací politika vídeňských SPÖ láká pomocí velkorysé sociální sítě azylanty z arabských a afrických zemích do Vídně, bez ohledu na následky pro vzdělávací systém.“ Další zdroje ukazují, že třeba migranti v Horním Rakousko někdy odmítají kursy němčiny, pakliže jsou vedeny ženskými vyučujícími. Některé organizace už zareagovaly tím, že vyměnily učitelky za učitele. Případ odmítání učitelky se stal pro příklad ve městě Steyer, ale takovýchto případů bylo (a asi i bude) více. Takový postoj se nelíbí vládnímu radovi pro integraci (migrantů) lidovci Christianu Dörfelovi. Správně uvedl, že integrace a respekt k hostitelské zemi vypadá jinak. Hodlá tomu učinit přítrž. V citovaném zdroji není ovšem uvedeno jak. Jen je v něm zmíněno, že rada hodlá k integraci ochotné lidi případně umístit na tabuli slavných, aby úspěšné příběhy příchozích motivovaly další zájemce. Zdá se, že drzost některých migrantů nezná mezí. Je to jako by se k vám někdo do bytu sám pozval, a pak si ještě stěžoval, že mu jídlo z vaší vlastní lednice nechutnalo. Otázkou je, zda tím není především vina společnost, která toto umožňuje.
Podle Národní zprávy o vzdělávání poslední dobou 11 procent dětí navštěvovalo předškolní zařízení, protože měly problémy s němčinou anebo nemohly sledovat vyučování v první třídě bez tělesného nebo duševního přetěžování. Žáci s migračním pozadím jsou zde přitom nadprůměrně zastoupení: 60 % dětí v předškolním stupni mělo v ročníku 2022/2023 zvláštní status, muselo také navštěvovat výuku němčiny v podpůrné třídě anebo nějaký kurs němčiny. Celkem 24 % dětí, které v běžném životě používají jinou řeč než je němčina, začíná svou školní kariéra v předškolním zařízení. Mezi těmi, pro které je němčina každodenním jazykem, to bylo pouze šest procent. „Jak dobře dítě německy hovoří, je teprve od školního roku 2018/19 kritériem pro připravenost na školu. Předtím bylo jen podstatné to, zda má mezi jiným pro vyučování v první třídě nutnou schopnost koncentrace, rozumí číslům a jazyku přiměřeně věku nebo má nutné motorické dovednosti potřebné pro výuku v první třídě. V praxi ovšem byly děti s migračním pozadím také již dříve v předškolním zařízení zřetelně nadprůměrně zastoupeny. Již v roce 2013 mluvila více než polovina předškoláků neněmecky.“ Celkový počet dětí, které nastoupí do školy v předškolním věku, závisí do značné míry na místě jejich bydliště. Zatímco ve Štýrsku a Burgenlandu nastoupilo ve školním roce 2022/23 do předškolního vzdělávání pouze jedno procento dětí, v Salcbursku to bylo 26 procent. Ve Vorarlbersku 17 %, ve Vídni 16 % a v Horním Rakousku 12 %, zatímco v Dolním Rakousku 9 %, Korutanech a Tyrolsku po 7 %. Tyto procenta jsou samozřejmě ovlivněna tím, kde se kolik nachází migrantů. Podobně o tomtéž tématu podává zprávu jiný rakouský zpravodajský web, který upozorňuje, že žádném případě neplatí, že všichni postižení přišli teprve nedávno: 60,9 % prvňáčků se zvláštním statusem se V Rakousku narodilo. Čísla tedy ukazují, že problém začíná ještě před zahájením školní docházky. Navzdory jednomu povinnému roku mateřské školy se mnoho dětí migrantů nenaučí dostatečně dobře německy. Zřejmě vyrůstají v poměrně izolovaných komunitách, všímá si učitelka známá ve filmu Favoriten (o něm se příznivě vyjádřil u nás třeba Deník N) Ilkay Idiskutová (sama zřejmě migrantka). Z této správa je patrné, že vlastně velmi často nedochází k promísení různých kultur, ale naopak je tu snaha některých migrantů se od domácí kultury oddělit.
Průnik migrantů určitého vyznání do rakouských zejména tedy vídeňských škol má zajímavé dopady. Některé školy už zřejmě nijak nepřipomínají Vánoce, ale naopak se snaží slavit Ramadán. Třeba obecná škola (Volkschule) ve vídeňské městské části Leopoldstadt. Oslavu Ramadánu na škole zorganizoval učitel islámského náboženství a podpořilo ho sdružení rodičů. Oslava byla v podstatě povinná, respektive byla nutná omluva u třídní učitelky. Jeden domorodý otec k tomu sdělil novinám „Heute“: „Naše dítě je římským katolíkem – proč by mělo nyní slavit Ramadán? Žádná oslava Vánoc se ve škole také nekonala. Kdybychom chtěli, aby naše dítě slavilo Ramadán, odstěhovali bychom se žít do Arábie a nežili v Rakousku!“ Jeho dítě navíc sdělilo, že mnoho spolužáků umí sotva hovořit německy, některé umí jen arabsky. Proto mají ve škole jednu vlastní učitelka se znalostí arabštiny. Ředitelka pro vzdělávání města Vídně nakonec sdělila, že účast na této oslavě není povinná. Také škola se nechala slyšet, že Vánoce se také prý slavily velmi dobře: zpěvem, rozhovory o svátcích po celém světě - a sladkostmi na Mikuláše. Integrace funguje výborně a škola se opírá o zkušený německy mluvící podpůrný tým. Podle ředitelství školství se pouze jeden rodič vyjádřil kriticky - většina dětí se na Ramadán prý těší, bez ohledu na svůj původ a náboženství. Inu, do Arábie netřeba se stěhovat, ona může přijít k vám.
Nová studie organizace „Dokumentationsstelle Politischer Islam“ zkoumala poprvé stanoviska muslimských imigrantských skupin ze Somálska, Súdánu a západní Afriky. Zejména ženy ukázaly otevřenější postoje v mnoha ohledech. Ukázalo se, že jsou ve svém náboženském vzdělání tolerantnější než muži. Tak 52,8 % žen podpořilo to, aby si mohlo svého manžela samy vybrat, zatímco jen 36,6 % mužů toto podpořilo. Rovněž 53,3 % žen se vyjádřilo pro stejné zacházení ve všech oblastech života. No, co se ovšem týká významu výuky Koránu, tak „Více jak polovina oslovených toto vidí jako důležitější nebo stejně důležité jako je vyučování na státních školách. Zdůvodněním bylo od těch, co byli dotazováni, to, že děti se učí při vyučování Koránu ‚tiše sedět a trénují si paměť‘…“ Jiný pramen počty upřesňuje: celkem 52,3 % z nich výuku Koránu považuje za důležitější než školní výuku. Mezi oběma pohlavími byl zřetelný rozdíl. Zatímco 63,3 % mužů s tímto názorem souhlasilo, u žen to byla jen o něco více než třetina (38,3 %). Tamtéž se píše, že: Zatímco 56,1 % respondentů ze Somálska projevovalo pocity nadřazenosti vůči příslušníkům jiných náboženství, u lidí ze Súdánu a západní Afriky byl tento podíl výrazně nižší. Tam se pouze přibližně každý desátý respondent súdánského (11,1 %) nebo západoafrického (7,5 %) původu cítil nadřazeně vůči příslušníkům jiné víry. Na to jak Somálská společnost nepříliš dobře funguje a jak je chudá, je ten pocit nadřazenosti udivující. Nabízí se otázka, proč tedy ze Somálska respondenti odcházeli?
Problémy s migrací se odráží i v jiných odvětvích lidské činnosti. I tam kde by to někdo nemusel čekat. Vídeňané produkují podstatně více odpadků než je rakouský průměr a i třídění odpadků je tu katastrofální. Migranti v tom hrají klíčovou roli dle zpravodajského webu „Exxpress.at“. Vytřídí se tu jen 8,1 kilogramu lehkých obalů z plastu a kovu na osobu a rok, zatímco spolkový průměr je 24,4 kilogramu na osobu a rok. Vídeň je tak nejhorší v třídění. Samotné dodatečné odpadové kontejnery změní málo na slabé kvótě vybraného tříděného odpadu. V obytném bloku ve čtvrti Favoriten byly žluté kontejnery na plast umístěny přímo do prostoru sběru odpadů. Výsledek? Z deseti plastových flašek jich skončily ve žlutých kontejnerech jen dvě. Čtvrť Favoriten patří mezi vídeňskými okresy k těm s nejvyšším podílem cizinců. V roce 2024 zde nemělo 42,26 % obyvatel, tj. 92 308 osob, rakouský cestovní pas. „Odborníci odhadují, že přibližně 25 % obyvatel Vídně, tedy 500 000 lidí, pochází z přistěhovaleckého prostředí, které nemá co dočinění s tříděním odpadu. To je více obyvatel než v mnoha spolkových zemích. Celkově činí podíl cizinců ve Vídni 35,4 procenta.“ O třídění se vyrábí letáky v 17 jazycích, a to včetně arabštiny, avšak bez měřitelného úspěchu. Příčinou tedy nemohou být pouze jazykové problémy. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Teď se ovšem ten jiný kraj ocitl i v jinak původně až úzkostlivě čistotné Vídni.
Rostoucí kriminalita a risiko terorismu
Atmosféru Vídně obohacují různé střety mezi různými migrantskými bandami. Tyto bandy migrantů ve městě občas pořádají ve Vídni doslova pouliční bitvy mezi ozbrojenci. Někdy značně spektakulární. Již dříve jsem o tom psal. Tak jen pár novějších příkladů. Během jednoho víkendu v červenci 2024 došlo k třem takovým bitvám. Zatímco první dvě bitky mezi Čečenci, Syřany a Afgánci v městské části Brigittenau dopadly ještě relativně šetrně i přes dva lehce zraněné Syřany střelbou a jednoho zřejmě nožem lehce zraněného Čečence. Třetí bitka v Meidlingu však vyústila ve čtyři těžce zraněné. „Tři muži utrpěli bodná zranění, jeden zranění hlavy díky tupému silnému údery,“ prohlásil policejní mluvčí Philipp Hasslinger. Šlo zřejmě opět o konkurenční čečenské, syrské a afghánské gangy. V půlce července 2024 byli ve vídeňské čtvrti Ottakring těžce zraněni střelbou dva muži. Teprve koncem října byl zadržen podezřelý. Byl jím 21 letý Libyjec, který dosud neměl záznam v trestním rejstříku. Ke střetu došlo na Yppenplatzu, který není znám jako nebezpečné místo. Ke střetu došlo mezi vícero muži, kteří mají pravděpodobně napojení na drogové prostředí (v blízkosti se našel totiž batoh s marihuanou v sáčcích, určených k prodeji). Zraněn byl tehdy jeden obyvatel Sýrie a jeden člověk bezstátní příslušnosti. Člověk bez státní příslušnosti je samozřejmě také migrantem. Uvedený příklad ukazuje to, že bezpečně nemusí býti ani v místech, které jsou vnímána jinak jako bezpečná. Problémy do nich prostě pronikají ze sousedství. Ani bohatší lidé bydlící v lepších čtvrtích si tedy nemohou být jisti tím, že se jim všechny problémy vyhnou. Samozřejmě se tu děje i běžnější kriminalita. Pro příklad v noci ze 13. na 14. ledna 2025 napadl Iráčan svoji ženu a šestiměsíční dítě. Žena utrpěla vícero zranění v obličeji, ošetření však odmítla. Lehké zranění utrpělo i dítě. Již dříve muž na svoji ženu útočil. O tomto činu informoval i web rakouské televize ORF.
V březnu 2025 vyšla na rakouském zpravodajském webu „Exxpress.at“ zpráva o narůstajícím risiku terorismu. „Počet teroristických činů ve Vídni od roku 2022 masivně narostl. Také kriminalita mladistvých se drasticky zvyšuje – pořád více mladistvých se stává pravidelnými pachateli. Počet vedených případů ohledně teroristického jednání ze strany vídeňské státní prokuratury během dvou let narostl o 69,23 procent. Ještě v roce 2022 bylo takových vyšetřování zaznamenáno 130, minulý rok jich bylo již 220. V celém Rakousku byla v roce 2024 vedena žaloba v 540 případech kvůli teroristickým trestným činům, 40 procenty všech případů se zabývá státní zastupitelství ve Vídni.“ Vedoucího tohoto úřadu Michaela Obenausová dále sdělila, že v hlavním městě také výrazně narostla kriminalita mladistvých. „Počet trestního jednání u mladistvých se dostal ze 3 000 v roce 2022 na 4 300 loni, a tak se zvýšil o zhruba 43,33 procent.“ Přitom dle Obenausové pokračuje trend zvyšování závažnosti trestných činů u mladistvých a mladých dospělých. Sociální média a messengerové služby hrají klíčovou roli, jak pro závažné mladistvé pachatele, kteří se často objevují ve skupinách, tak při teroristickém jednání. Komunikace, radikalizace, rekrutování tak jako propaganda se koná až na výjimky prakticky přes digitální platformy. Před pěti deseti lety se konala radikalizace a rekrutování stran islámu často v souvislosti s modlitebnami. Dneska k radikalizaci slouží sociální sítě. Cílová skupina pro propagandu je pořád mladší. Radikalizace se koná prakticky od kolébky. Většina případů se týká dalšího on-line rozšiřování propagandistických materiálů ve velkém okruhu zájemců a v dalším kroku v plánování teroristických trestných činů. V této souvislosti uvedla Obenausová případ 14-ti letého žáka, který byl zajištěn dne 10. února 2025 a od té doby sedí ve vazbě. Pravděpodobný příslušník radikální islamistické teroristické milice Islámského státu měl plánovat teroristický útok. K tomuto plánování se měl mladík už přiznat.
Problémy s potencionálními teroristy nejsou jen ve Vídni, ale i v jejím širším okolí. Ve Svatém Hypolitu (Sankt Pöltenu), hlavním městě Dolních Rakous, byla na podzim 2024 odhalena síť Islámského státu, která se z velké části skládala z mladistvých mezi 13 až 15 lety. O jednom 15 letém členu odhalené bandy se objevily bližší detaily. Jeho radikalizace se stala nápadnou díky jeho obleku, prstenu Islámského státu a v jeho odmítání ženského učitelského personálu, jak prozradil Roland Scherscher, vedoucí dolnorakouského zemského Úřadu pro ochranu ústavy státu a pro boj s extrémismem. Přitom Svatý Hypolit je město o málo větší než Jihlava. Jiný rakouský zpravodajský portál uvádí, že na rekrutování mladistvých radikálů má podíl vedle Islámského státu i Hamás: „Dvacetiletý mladík se záznamem v trestním rejstříku se údajně pokusil naverbovat několik mladých lidí pro IS a Hamás. Soud ho odsoudil k pěti letům vězení.“
Kam bych moc ve Vídni nedoporučoval chodit? Brigittenau, Favoriten, Florisdorf, Leopoldstat a Praterstern. Těch lokalit, kde není moc bezpečno, však bude více. Vídeň v tomto směru začíná docela připomínat některá americká města. Obecně platí, že kde je moc pestro, tam spíše nechodit, pokud nejde tedy zrovna o turisty v centru města. Jak vidno Vídeň se dost poslední roky změnila a není už, co bývala. Klid, pořádek a bezpečno z ní mizí. Zatím tedy převážně z některých čtvrtí. Dá se mluvit o postupném a pomalém, ale už celkem zřetelném úpadku. V hlavní roli je tu okázalý a rozhazovačný stát blahobytu, na který tak nějak přirozeně reaguje migrace. Rakušané mají však přece jen jednu výhodu. V jejich médiích se vcelku běžně o těchto problémech píše (zdá se mi, že i více otevřeněji než u nás) a tyto problémy nejsou ani zdaleka tak tabu jako v jiných západních zemích. Do jakého finále tyto problémy vyústí je však otázkou. Nezapomeňme, že jde o sousední stát a problémy jsou tedy velmi velmi blízko.