Odporuje si vlastenectví a libertariánství?
Někteří libertariáni soudí, že národní vlastenectví a nacionalismus nejsou v souladu s jejich učením. Rozhodl jsem se tedy na tuto problematiku podívat. Pokud platí, že srdcem libertariánství je princip neagrese, mělo by nás zajímat, jak si vede ve vztahu k tomuto principu vlastenectví a nacionalismus (národovectví). Pak bude odpověď jistě docela zřejmá.
Mises a Rothbard: národy jsou přirozené
Prvně menší odbočka. Dva osobnosti asi nejvíce inspirující libertariánské hnutí v České republice Ludwig von Mises a Murray N. Rothbard považovali národ za zcela přirozenou věc a nepovažovali národnostní princip za sám o sobě vadný. Pár důkazů tu postačí. Ludwig von Mises ve své knize "Nation, State and Economy" tvrdí, že doktrína svobody přichází s principem práva na sebeurčení lidí, které plyne nutně z principu lidských práv. Žádní lidé a žádná část lidí nebudou drženi proti své vůli v politických uskupeních, které nechtějí. Úhrn svobodně uvažujících lidí, jejichž záměrem je zformování státu, se jeví jako politický národ. Patria, Vaterland se stává označením země, kterou obývají. Patriot se stává synonymem pro svobodně uvažujícího člověka. Jinde Mises uvedl přímo: "Národnostní princip nade vše nenapřahuje meč proti členům jiného národa. Napřahuje jej proti tyranům." (1)
Libertarián Jeff Deist píše ve svém článku "Ludwig von Mises o imigraci" následující poznatek: "Jak zjistil dr. Joe Salerno ve své seminární práci 'Mises on Nationalism, the Right of Self-Determination, and the Problem of Immigration,' Mises byl mimořádně pečlivý v rozlišování mezi 'militantním' anebo 'agresivním' nacionalismem a mírovým, liberálním nacionalismem, které nevyhledává podrobování doma anebo expanzi do zahraničí: 'Tak pro Misese výběr nebyl nikdy mezi nacionalismem a nemastným atomickým 'globalismem'; reálný výběr stál buď mezi nacionalismem, který byl kosmoplitní a chopil se universálních práv jednotlivce a svobodného trhu anebo militantním nacionalismem zaměřeným na podmaňování a útlak jiných národů. Mises přičítal vzestup antiliberálního nacionalismu selhání konzistentní aplikace práva na sebeurčení a národní princip v co největším možném stupni při formování nových politických entit bezprostředně po svržení královského despotismu válkou anebo revolucí." (2)
Murray N. Rothbard, přední světový anarchokapitalista, napsal ve svém článku "Národy vznikající souhlasem: Dekompozice národního státu" následující: "Národ, samozřejmě, není to samé, jako stát a tento rozdíl si starší libertariáni a klasičtí liberálové jako např. Ludwig von Mises a Albert Jay Nock velmi dobře uvědomovali. Současní libertariáni se často chybně domnívají, že jednotlivci jsou vzájemně provázáni jen vazbami tržní směny. Zapomínají, že každý nevyhnutelně přichází na svět v rodině, v jazykovém a kulturním prostředí. Každý člověk se narodí do jedné nebo více překrývajících se komunit, které obvykle obsahují etnickou skupinu, a tyto komunity mají specifické hodnoty, kulturu, náboženské vyznání a tradice. Ve všeobecnosti se člověk narodí v určité zemi a vždy se narodí ve specifickém historickém kontextu času a místa, tedy komunity a území." (3).
Národní vlastenectví, národ a princip neagrese
Zkusme si nyní několik postojů spojených s národním vlastenectví a národem projít a podívat se na to, jak narušují či nenarušují princip neagrese (NAP). Pocit hrdosti na vlastní národ anebo vlastní etnickou skupinu je poměrně častým projevem vlastenectví a nacionalismu. Čím však porušuje NAP? Člověk, který takovéto postoje zastává je hrdý na činy některých svých soukmenovců či jejich skupin anebo na své předky. Stěží tím však narušuje majetek anebo životy někoho jiného a ani nikomu jinému tímto nevyhrožuje. Jistě člověk, který zastává takovéto postoje se tak trochu chlubí cizím peřím, ale v čem se toto liší od hrdosti na činy a výkony nějakého příbuzného anebo obyvatele stejné vesnice či města? Co třeba někdo, kdo je připraven bojovat proti agresi nějakého jiného národa či jiného útočníka? V tomto případě jde jasně o obranu, která není rozhodně ničím, co je proti NAPu.
Za třetí mějme tento postoj: člověk, člen národa A, nemá z nějakých důvodů rád národ B (může jíti jak o oprávněné, tak i neoprávněné předsudky). V tomto případě jde o vlastní hodnotový soud člověka A, kterýžto má na něj jistě v rámci libertariánské společnosti právo. Tímto svým postojem rozhodně na nikoho neútočí a neohrožuje ani něčí majetek. A to ani tehdy, pokud se rozhodne o národu B třeba nelibě vyjadřovat hanlivě v novinách. Tímto svým jednáním však nenarušuje majetek anebo životy někoho jiného a ani nikomu nevyhrožuje. Nijak se tedy proti NAPu neprohřešuje. Příkladem může být třeba libertin používající přezdívku Urza (někteří lidé tvrdí, že jde ve skutečnosti o několik osob působících pod jednou přezdívkou, jiní, že jde o miliardáře Karla Janečka, ale to zde nebudeme zkoumat), ten, když jezdil přednášet na Moravu do Olomouce, tvrdil ve svých statusech, že jede někam až k hranicím Ruska. Je to hloupé a asi to může nějakého Moravana urazit, ale nejde zde o porušení NAPu.
Socialistické a libertinské námitky
Internacionální socialisté, marxisté, někteří komunisté a libertini však v tento moment vystoupí a řeknou, že národní vlastenectví anebo nacionalismus jsou potencionální hrozbou pro majetek a životy příslušníků jiných národů, a proto je nutné proti nim bojovat. Jak už bylo výše uvedeno, obrané vlastenectví a nacionalismus nejsou hrozbou pro majetek a životy příslušníků jiných národů, leda by šlo o majetek a životy útočníků. Navíc takto potencionálně nebezpečných je celá řada názorů, a přitom nejsou brachiálně omezovány. Týká se to i třeba marxismu. Je také pozoruhodné, že jsou to právě tyto skupiny (socialisté, marxisté, komunisté a libertini), které tolik brojí proti oddělování se od jiných, přičemž sami hojně takovýchto oddělování používají. Socialisté se oddělují od nesocialistů, marxisté od nemarxistů a třeba čeští libertini ze Svobodného přístavu se vymezují velmi často proti nelibertinům (jak někdy píši na svém Facebookovém fóru, tak se vymezují proti etatistům, fašistům, náckům apod.). Je zvláštní, že v rámci poslední skupiny se dost často vyskytují i lidé, kteří jsou jinak stoupenci soukromého vlastnictví. Přičemž právě soukromé vlastnictví je tím, co umožňuje jeho majitelům lidi rozdělovat přinejmenším na dvě skupiny. Skupinu, která smí majetek vlastníka používat a skupinu, která ho používat nesmí.
D. Boaz ve své knize "Liberalismus v teorii a politice" uvádí, že se 4 miliony Američanů rozhodlo žít v přibližně 30 tisících soukromých komunitách a dalších 24 milionů žije v uzavřených družstev vlastníků, družstvech nájemníků nebo činžovních domech, které také představují malé chráněné komunity. Ve větších společenstvích jsou všechny domy, ulice, kanalizace i parkovací plochy soukromé. Po zakoupení domu nebo bytu platí obyvatel měsíční poplatek, který pokrývá bezpečnost, údržbu a správu. Mnoho těchto komunit je jak ohrazených, tak hlídaných. A pro nějakého libertariána překvapivě mnoho těchto komunit má docela přísná pravidla: regulace barvy domu, výšky živého plotu, parkování na ulici a dokonce i držení zbraní. Lidé si vybírají tyto komunity zčásti proto, že považují taková pravidla - dokonce i přísná pravidla- za přiměřená! (4) Je jasné, že takováto soukromá místa slouží k oddělování se od jiných.
Libertini: národ není!
Konečně někteří libertini přistoupí k následujícímu tvrzení: národ nelze přesně definovat, a proto je tento koncept neurčitý. V tomto případě mají částečně pravdu. A to zejména pokud se bavíme o okrajových oblastech obývaných dvěma či více národy anebo o do jisté míry v multikulturních velkoměstech, v kterých mimochodem většina libertinů sídlí. Ale pokud lidé tento koncept sami dobrovolně používají na trhu (čili ve společnosti), prochází tento koncept, i když je poněkud neurčitý a vágní tržním testem, kterýžto test jinak nemilosrdně likviduje neužitečné koncepty a kategorie. Dokážou-li lidé na trhu pomocí odlišování "my" a "jiní" zlepšit svoji situaci, je pro ně koncept národa jistě užitečný.
Ještě bych se tu pozastavil nad jednou věcí, pokud nelze dle libertinů definovat přesně národ, a tento koncept je neurčitý. Jak mohou sami libertini definovat přesně pojem nacionalismus a národní vlastenectví? Mohou přece klidně spát, národy přece dle nich neexistují, a tedy nemohou existovat ani kategorie od pojmu národ odvozené. Libertin Martin Pánek z Liberálního institutu pořádá občas sbírky pro neziskovky, které do Evropy a České republiky dovážejí černošské a muslimské imigranty (viz třeba ZDE). Na tyto sbírky přispívají i někteří čeští libertini a v minulosti na ně přispíval i Urza, tedy ten jen do té doby než zjistil, že mu to v očích některých dárců škodí. Cílem tohoto snažení mělo být zvýšení pestrosti evropské potažmo české společnosti. K čemu to ale je, když člověk věří, že národy a ani rasy neexistují? V očích takovýchto lidí musí být Papuánec prakticky stejný jako Ital anebo Čech.
Útočné národní vlastenectví a nacionalismus
Pak tu máme konečně útočné národní vlastenectví a nacionalismus. Tady jde už samozřejmě o porušení NAPu. Útok na jiný národ či stát zahrnuje útok na majetky a životy řady lidí. V tomto případě tedy není, co řešit. Ale připomeňme si slova velkého Ludwiga von Misese: "Národnostní princip nade vše nenapřahuje meč proti členům jiného národa. Napřahuje jej proti tyranům." (viz výše). Neútočné národní vlastenectví a nacionalismus není porušením NAPu, není špatným a není s libertariánstvím v rozporu.
Poznámky:
(1) Mises, L. v. Nation, State and Economy. Indianopolis: Liberty Fund 2006 (1919), str. 27 a 28.
(2) Ludwig von Mises o imigraci_https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/ludwig-von-mises-o-imigraci.html.
(3) Národy vznikající souhlasem: Dekompozice národního státu_https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/narody-vznikajici-souhlasem--dekompozice-narodniho-statu-od-m.-n.-rothbarda.html.
(4) Boaz, D. Liberalismus v teorii a politice. Praha: Liberální institut 2002, str. 303-304.