Letem světem křesťanů v některý islámských zemích podruhé
Už podruhé zavítáme mezi křesťany v islámských zemích, abychom se seznámili s náboženskou svobodu, kterou se zde těší, či spíše netěší. Většinou se tu opřeme o časopis „Křesťanská mezinárodní solidarita“, který je u nás sice běžně k mání, ale poměrně dost lidí ho vůbec nezná.
Neklidná Afrika
Časopis „Křesťanská mezinárodní solidarita“ v čísle 5 za rok 2019 podává přehled o situaci křesťanů v Africe. Situace v Africe je dnes poměrně dost špatná, a to i přesto, že v některých zdejších zemích dochází poslední dobou k jistému ekonomickému růstu. Útoků na křesťany je tu hodně. V Ugandě, která je jinak z asi 85 % křesťanská, byla například v muslimské vesnici dne 16. června 2019 zbořena křesťanská základní škola (muslimů je v zemi asi 14 %). O den dříve byl muslimy vypálen v Nigeru (asi 99 % muslimů) ve městě Maradi kostel. Řada napadení a vražd je evidována ve státě Burkina Faso (asi 61 % muslimů a 23 % křesťanů) (1).
I přes odtržení Jižního Súdánu, kde obyvatelstvo převážně vyznává křesťanství a tradiční víry, zůstávají některé křesťanské skupiny v Súdánu: "V Súdánu žije 1,9 milionu křesťanů [dle oficiálních údajů méně, pozn. autora]. Země je spravována jako islámský stát a práva náboženských menšin jsou výrazně okleštěna s těžkým omezením kázání a tisku. Křesťané čelí soustavnému tlaku a diskriminaci. Mnoho kostelů bylo v letech 2017 a 2018 zbořeno, a tak je řada společenství bez místa k bohoslužbám. Postihy konvertitů jsou zde ještě tvrdší než v Libyi." (2). Smlouva z keňského města Naivasha o rozdělení původního Sudánu měla technicky chránit také nemuslimy ve zbylém (severním) Súdánu. Nicméně některé výklady muslimského práva v Súdánu odmítají uznat odpadnutí od islámu (považují odpadlictví za zločin), a také odmítají uznat manželství s nemuslimy. Původní Súdán byl i dle CNN jedním ze států, kde býti křesťanem, bylo nejhorší na světě, svoboda náboženského vyznání a víry zde byly systematicky porušovány (3) Súdán patří i dnes k nejvíce pro křesťany nebezpečným zemím. V aktuálním vydání seznamu organizace Opendoorsusa.org se nachází země na 13. místě (4). V Súdánu navíc bohužel existuje místy i dnes otroctví, ještě v roce 2020 jsou vykupováni otroci za peníze anebo vakcínu pro dobytek. Přičemž súdánská vláda čili Muslimské bratrstvo se snažilo v minulosti popírat existenci otroctví na svém území. Otroctví v Súdánu slouží též jako nástroj džihádu (5). Dne 6. VI. 2020 vyzvali dobří imámové z východní části hlavního súdánského města Chartúmu k očištění města od jihosúdánských křesťanů. Výsledkem byli dva vážně zranění křesťané. A druhý den dalších 10 zraněných lidí a zapálení 16 domů katolíků davem muslimů. Také jsou ve východním Chartúmu dlouhodobě obtěžovány křesťanské ženy muslimskými muži (6). Inu, život je v Súdánu opravdu náročný a netýká se to jen křesťanů, ale i vyznavačů animistických náboženství.
Situace není klidná ani v relativně vyspělém Egyptě: "Konvertité od islámu jsou pod velkým tlakem okolí a vlastní rodiny, která se je snaží vrátit na 'správnou' cestu. Vážná omezení se týkají staveb kostelů, ale i jejich oprav. Došlo k mnoha bombovým útokům na kostely a stále jsou unášeny křesťanské dívky, které jsou znásilněny, donuceny ke konverzi na islám a k sňatku." Podle novin Wall Street Journal bylo v Egyptě za posledních pět let zabito přes 140 křesťanů, většina z nich při útocích islámských teroristických skupin na kostely a kláštery. Běžnější jsou také útoky davu, jako například v roce 2016, kdy byla starší křesťanská žena vláčena nahá ulicí, protože její syn měl údajně poměr s muslimskou ženou. Křesťané si také stěžují, že čelí vládním represím. Příkladem je významný koptský aktivista v oblasti lidských práv Ramy Kammel, který byl 23. 11. 2019 zatčen za smýšlené obvinění z „terorismu“ a doposud je zadržován. O Nigérii snad ani potřeba psát, protože čas od času se nějaké informace o této zemi objevují v médiích hlavního proudu: jsou zde útoky fulbských milicí, považování křesťanů v některých severních spolkových státech, kde platí právo šaría, za druhořadé občany, pronásledování křesťanských konvertitů jejich vlastními rodinami (7). V aktuálním vydání seznamu Opendoorsusa.org se nachází Egypt na 16. místě a Nigérie na velmi „pěkném“ 9. místě (8).
Ještě pár dat k Nigérii: od roku 1980 do roku 2019 došlo podle záznamů organizace Stephanson Foundation celkem k 1 785 útokům ve 32 svazových státech. Bylo zavražděno 28 878 nevinných lidí. Následkem 121 muslimských povstání v 19 státech zemřelo 9 451 lidí. Militantní skupiny Boko Haram byly zodpovědné za 701 útoků, které si vyžádaly v 15 státech 12 812 životů. 6 615 úmrtí je výsledkem 963 útoků fulbských muslimských pastevců ve 32 státech. Přičemž zvěrstev, ale přibývalo s postupem demokratizace, která v některých severních státech země znamenala zavedení práva šaría. Fulbové se tu nestydí vraždit ani děti (9). Ředitel Liberálního institutu Martin Pánek by mi jistě řekl, že v Nigérii více lidí zahynulo při automobilových nehodách. A tudíž je vše vlastně v pořádku a nestojí to za pozornost. Ale přiznám se, že mne to tedy moc neuklidňuje. Pár příkladů: útok Fulbů z 1. dubna 2020 v Hukke usmrtil sedm křesťanů a bylo při něm vypáleno 24 domů. V Nkiedoro Fulbové spálili 15 domů a v Anche zavraždili tři křesťany. 4. dubna 2020 napadli vesnici Ngbrazongo v okrese Bassa a zabili čtyři křesťany včetně dospívajícího chlapce a vesnického kazatele. A tak by se dalo pokračovat (10). Nedávné muslimské útoky v Nigérii ukazují na nárůst problému. Ve státě Kaduna bylo za prvních sedm měsíců roku 2020 zabito 363 křesťanů. Jen v červenci a srpnu 2020 ve střední Nigérii zahynulo na desítky lidí, stovky bylo zraněno a tisíce bylo vyhnáno. Bohužel milice fulbských pastevců dnes operují i na křesťanském jihu Nigérie a zaměřují se téměř výlučně jen na křesťany (11).
Podívejme se do poměrně vyspělého afrického a muslimského státu Maroka: "V Maroku se 3,5 tisíce křesťanů potýká s pronásledováním jak od státu, tak od společnosti. Stát postihuje křesťany různě: zabavováním křesťanských materiálů psaných arabštinou, zákazem evangelizace i omezováním míst pro konání bohoslužeb. Obecně se muslimové ke křesťanům chovají nevraživě, zvláště v zemědělských oblastech." I v dovolenkáři tolik oblíbeném a celkem slušně hospodářsky fungujícím Tunisku jsou problémy: kolem 24 tisíc křesťanů zde žije život plný nenávisti a tlaku ze strany islámské společnosti. Ten narostl s návratem bojovníků islámského státu (12). V Alžírsku žije kolem 125 tisíc křesťanů a v roce 2018 tu stoupl počet zavřených kostelů. Poslední dobou tu přibývá počet otevřených konvertitů, což vede k prudké reakci muslimské rodiny a netolerantní společnosti. Zákon tu reguluje nemuslimské bohoslužby, zapovídá konverze a zakazuje rouhání, za což je tu považován i pouhý proselytismus. Veřejné hlásání křesťanské víry je tu tedy velmi nebezpečné (13). Je přitom docela zajímavé, že křesťané v těchto třech zemích tvoří zcela zanedbatelné menšiny, které stěží mohou někoho významněji ohrožovat. V aktuálním vydání seznamu Opendoorsusa.org se nachází Maroko, Tunisko a Alžírsko na 27., 26. respektive na 24. místě (14).
Pákistán, Bangladéš a Irán
Příběh pákistánské křesťanky Asie Bibi, která se údajně měla dopustit rouhání oblétl celý svět. Příběh nakonec dopadl prozatím relativně dobře, pokud nepočítáme ztracenou dobu života strávenou ve vězení. Sama Bibi po svém osvobození uvedla, že existuje mnoho dalších obžalovaných, kteří čekají ve vězení na spravedlnost. Americké ministerstvo zahraniční uvádělo, že podle odhadů je odsouzeno za rouhání v Pákistánu dalších 77 lidí. Ale Shaan Tasser, syn zavražděného guvernéra státu Pandžábu (ten se Bibi zastal a byl proto zabit), udává, že za rouhání je odsouzeno více než 200 lidí. Přičemž právníci a lidskoprávní skupiny tvrdí, že obvinění z rouhání jsou často nepravdivá a jsou vymáhána tlakem rozzuřeného duchovenstva a radikálních muslimů. V posledních letech z Pákistánu utekly tisíce křesťanů. Jeden z pákistánských zákonů ukládá za hanobení koránu odnětí svobody na doživotí a použití hanlivých poznámek, mluvených, psaných, přímo či nepřímo atd. A zneuctění jména proroka Mohammada nebo jiného proroka trestá rovnou smrtí a pokutou (15). Křesťan Nabil Masih byl za údajné rouhání v Pákistáně uvězněn ještě jako nezletilý. Čtyři roky již marně čeká na propuštění. Je uvězněn na samotce 2x2 m bez oken a ventilace, aby nebyl ohrožován spoluvězni. Mnoho podezřelých z rouhání je na deset i více let uvězněno. Navíc jsou soudní průtahy zvláště u procesů spojených s rouháním systematické. Příbuzní obětí jsou obstrukcemi odrazováni od dalších soudních jednání (16).
Podívejme se na školství v Pákistánu. Školní děti jsou dle časopisu Křesťanská mezinárodní solidarit, číslo 5 z roku 2020 indoktrinovány islámem - muslimové i nemuslimové. Netolerance vůči nemuslimským náboženstvím je všudypřítomná. Dále: "Křesťané jsou v pákistánských školách často chápáni jako cizí prvek. Učební pomůcky jsou psány pro muslimy, bez ohledu na to, zda se jedná o všeobecné vzdělávání, jazyky nebo dokonce přírodovědecké předměty. Oslavují islám, muslimskou kulturu a civilizaci. Nemuslimská náboženství a kultury jsou ve většině výukových materiálů ignorovány nebo znemožňovány. Školní výchova tak posiluje předsudky a nesnášenlivost vůči náboženským menšinám mezi muslimskou většinou… Přírodověda, první stupeň: ‚Prorok… řekl: Med uzdravuje ústa.“ (17).
V Bangladéši je křesťanů velmi málo vzhledem k počtu obyvatel. Země má většinu 90 % muslimů. V roce 2002 ve vesnici Hori Ram (okres Rangpur) přijaly křesťanství dvě rodiny prostřednictvím misionářů. V roce 2018 už bylo v obci takových rodin 20. Noví křesťané se dohodli, že se už nebudou shromažďovat v soukromých domech, ale dají dohromady své úspory a splní si velké přání v podobě stavby vlastního kostela (na pozemku jednoho z věřících). Avšak tehdy si vesničané uvědomili to, kolik se ve vesnici objevilo křesťanů a křesťané se ocitli pod neustálým tlakem, aby se navrátili k islámu. Naráz neměli dovoleno chodit do obchodů, pracovat na polích a posílat děti do školy. Ovšem to nebylo vše. Dne 6. 12. 2019 rozzuřený dav více než 50 lidí napadl křesťany a zničil jejich obydlí. Někteří křesťané byli vážně zraněni. Jeden z křesťanů se obrátil na své muslimské rodiče, ale ti s ním nechtěli míti nic společného. A policie mu poradila, aby se vrátil k islámu, a pak nebude mít žádné další problémy (18). Přičemž formálně je Bangladéš poměrně sekulární zemí stran náboženství (19). V Iránu byli 1. VIII. 2020 odsouzeni čtyři bývalí muslimové, kteří konvertovali ke křesťanství k několika letým trestům vězení za činy proti národní bezpečnosti a šíření sionistického křesťanství. Nejvyšší trest byl pět let vězení (20).
Sýrie a Irák
Situace v Sýrii se v poslední době o něco zlepšila, ale není jistě pořád valná. Několik zpráv z provincie okolo města Idlib to přesvědčivě dokazuje. Idlib je od roku 2015 pod vládou islámských rebelů. Časopis Křesťanská mezinárodní solidarita číslo 3 z roku 2020 přináší vyjádření místního křesťana Khálila, jehož dva příbuzní zde byli zavražděni jen proto, že prodávali alkohol. Dle téhož z komunity 1 300 křesťanů zbývají již jen dva lidé. V islámskými skupinami již roku 2012 obsazeném údolí Orontes se křesťané museli, pokud chtěli zůstat doma, podvolit velmi přísnému islámskému režimu. Khálilova žena byla nucena ze strany demonstrantů (proti režimu presidenta Assada), přestat chodit učit do školy v džínách, a začít chodit v hidžábu. Zajímavé je i to, že zdejší vzbouřenci poté, co dostali zbraně, začali zabíjet lidi, ale sváděli to na syrskou armádu, která ve městě tehdy vůbec přítomná nebyla (21).
Smutné výsledky americké invaze do Iráku shrnuje křesťanka Pascala Warda, která na otázku o počtu křesťanů žijících dnes v Iráku odpovídá: "Před americkou invazí v roce 2003 to bylo asi 1,5 milionu. Dnes jich je jen něco přes 300 000." (22). Proč jich tolik odešlo? „Hlavně kvůli nedostatečné bezpečnosti, špatné ekonomické situaci, náboženskému násilí a diskriminaci. Jednou z největších chyb bylo stažení amerických jednotek. Nesplnily svou povinnost znovu vybudovat Irák po válce a ponechaly zemi napospas náboženským fanatikům." Jaká je dnešní realita Iráku stran náboženské otázky? "Každý, kdo patří k nemuslimskému náboženství, může islám přijmout. Pokud však muslimové chtějí konvertovat k jinému náboženství, důsledky jsou drakonické. Dalším závažným porušením náboženské svobody je pravidlo, kdy se nezletilé děti automaticky stanou muslimy, pokud jeden z jejich rodičů je muslim nebo konvertuje k islámu. Tento zákon považujeme za neudržitelný. Pochází z roku 1959 a v roce 1971 byl ještě zpřísněn." (23). Přičemž ve zde uvedených letech se rozhodně nedá říci, že by Irák byl takovým rejdištěm náboženských fanatiků jako je dnes. Po zásahu "platonických desek" míru Obamy-Bidena je situace evidentně horší.
Závěr
Pokud se podíváme na aktuální seznam pro křesťany nejnebezpečnějších zemích na Opendoorsusa.org, najdeme mezi 30 nejnebezpečnějšími zeměmi hned 22 zemí s muslimskou většinou a jednu s velkou muslimskou populací (Eritrea). Vedle těchto zemích zde najdeme Severní Koreu na „čestném“ prvním místě, muslimské země najdeme na 2. až 9. místě. Dále zde najdeme třeba i Čínu (17. místo), Barmu (18. místo), Vietnam (19. místo) a Indii (10. místo). V poslední z uvedených zemích je ovšem význačná muslimská menšina, ale dochází v ní i k pronásledování ze strany většinových hinduistů, kteří se pod tlakem muslimů v posledních letech značně zradikalizovali, podobně jako některé jiné hinduistické a budhistické země (Barma, Nepál atd.) (24). Takřka 80 % problematických zemí z uvedeného seznamu (1. až 30. místo) je muslimských anebo má velké muslimské menšiny. To není zrovna dobrá vizitka.
(1) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 5/2019, ročník 28, Nové Město nad Metují, str. 13.
(2) Tamtéž, str. 13.
(3) Abdelaziz, S.; Shoichet, C. E.; Burke, D. a Payne, Ed. "Christian Woman in Sudan Sentenced to Death for Her Faith". Christian in Sudan sentenced to death for faith; 'I'm just praying,' husband says [online, 2014]. Dostupný z (II/2021): https://edition.cnn.com/2014/05/15/world/africa/sudan-christian-woman-apostasy/index.html.
(4) The World Watch List [online, 2021]. Dostupný z (II/2021): https://www.opendoorsusa.org/christian-persecution/world-watch-list/.
(5) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 4/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 6 a Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 6/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 3-5 a 7-9.
(6) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 6/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 18.
(7) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 5/2019, ročník 28, Nové Město nad Metují, str. 13. A Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 3/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 17. K situace v Egyptě viz i ZDE: https://www.bawerk.eu/clanky/recenze-knih/kniha-posledni-vecere---recenze.html a ZDE: https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/zivot-krestanskych-koptu-v-muslimskem-egypte.html.
(8) The World Watch List [online, 2021]. Dostupný z (II/2021): https://www.opendoorsusa.org/christian-persecution/world-watch-list/.
(9) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 3/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 7 a 8.
(10) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 4/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 10-11.
(11) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 5/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 10 a Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 6/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 12-13.
(12) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 3/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 14.
(13) Tamtéž, str. 14.
(14) The World Watch List [online, 2021]. Dostupný z (II/2021): https://www.opendoorsusa.org/christian-persecution/world-watch-list/.
(15) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 5/2019, ročník 28, Nové Město nad Metují, str. 17-18.
(16) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 3/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 4-5.
(17) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 5/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 3.
(18) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 4/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 15-16. Viz i zde: Scarred for life following a Muslim extremist attack [online, 2021]. Dostupný z (II/2021): https://csi-usa.org/scarred-for-life-following-a-muslim-extremist-attack/.
(19) Anglická wikipedie, heslo „Bangladesh“, sekce „Religion“.
(20) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 6/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 18.
(21) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 3/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 14-16.
(22) Křesťanská mezinárodní solidarita, číslo 5/2020, ročník 29, Nové Město nad Metují, str. 5.
(23) Tamtéž, str. 5-6.
(24) The World Watch List [online, 2021]. Dostupný z (II/2021): https://www.opendoorsusa.org/christian-persecution/world-watch-list/.