Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Úvod
Kniha "Velký starý muž: Kniha o Masarykovy" byla sepsána roku 1938 sudetoněmeckým sociálním demokratem Josefem Hofbauerem, který Masaryka poměrně dost obdivoval, i když ne nekriticky. Kniha představuje zajímavý pohled na prvního československého presidenta z pohledu Němce, tedy jakoby pohled z druhé strany. 

V knize v podstatě najdeme dobový nástin Masarykova života. A několik kapitol, které rozebírají Masarykovy postoje k některým záležitostem, jako jsou třeba dělníci, demokracie, socialismus, Němci, autonomie atd. 

Socialismus a dělníci
V minulosti jsem sepsal studii na téma Masarykova postoje ke klasickému liberalismu. V ní jsem napsal, že: "Je také zřejmé, že Masaryk nebyl příliš velkým stoupencem zespolečenštění výrobních prostředků - tj. socialismu. Socializovat chtěl vzdělávání (vzděláváni je ovšem velmi významná oblast) a vyslovil se i pro socializaci dopravních prostředků a energetických zdrojů. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků - tj. kapitalismus - nemůže být dle Masaryka celý odstraněn. Můžeme tedy jen souhlasit s ... uvedenou charakteristikou (historika) R. Haina, podle které byl Masaryk pro sociálně tržní hospodářství.". A dále jsem uvedl, že Masarykovy názory nejlépe vyhovují systému intervencionismu. Alespoň tedy tak, jak tento systém viděl ekonom Ludwig von Mises. Systém intervencionismu je dle něj pořád tržní ekonomikou, na rozdíl od socialismu. Autorita v něm usiluje o ovlivnění trhu intervencí své donucující síly, ale nechce úplně eliminovat trh, snaží se, aby se trh vyvíjel jinak, než by se vyvinul na neregulovaném trhu; jde de facto o izolované intervence, které se nekombinují do kompletně integrovaného systému, který reguluje všechny ceny, mzdy a úrokové míry (1). 

Josef Hofbauer se ve své knize samozřejmě snaží prokázat to, že Masaryk měl k socialismu poměrně blízko. Což asi nění úplně překvapivé, protože autor byl sám sociální demokrat. Ovšem autor používá poměrně dost citací z Masarykových knih a projevů, proto nelze jeho text přejít jen tak. Podívejme si nyní na několik Hofabauerových poznatků o Masarykovi. Masaryk byl roku 1907 zvolen ve volebním obvodě Valašské Meziříčí za pomoci sociálnědemokratických hlasů proti klerikálnímu kandidátovi do předlitavské říšské rady, stalo se tak ve druhém kole. O čtyři roky později už sociální demokraté v Masarykově volebním obvodě nevyslali do voleb žádného vlastního kandidáta a už v prvním kole hlasovali přímo pro Masaryka (2). Na Velikonoce roku 1907 ve Valašském Meziříčí Masaryk mimo jiné řekl: "My socialisté věříme, že chudobu vykořeníme. Socializace celého politického a národního života - toť úkol také nás nedělníků." (3). 

Autor dále uvádí, že Masaryk nezískal jen přízeň svého československého lidu, ale i respekt, důvěru, úctu a lásku mnoha, přemnoha Nečechů, především sudetoněmeckých a maďarských socialistických dělníků. A nebylo to pouze tím, že se často zasazoval o práva dělníků, že všemožně požadoval jejich vzestup (4). Dokonce lze říci, že tuto přízeň Masaryk získal již před koncem 19. století. Když roku 1899 stávkovali v Brně textilní dělníci (Brno tehdy bylo nazýváno rakouským Manchasterem a patřilo k největším textilním a vůbec průmyslovým centrům monarchie) za kratší pracovní dobu (10 hodin), přispěchal jim na pomoc Masaryk. V listu německé sociální demokracie "Volksfreund" tehdy napsal: "Já sám jsem v zásadě pro osmihodinový pracovní den, v současném požadavku stávkujících tedy spatřuji pouze malé splacení dluhu. Nebudu uvádět všeobecně známé argumenty pro zkrácení pracovní doby; je prokázáno, že kratší pracovní doba umožňuje intenzivnější a lepší práci." (5). Dále Masaryk uváděl příklady z rosicko-oslavanského uhelného revíru. Podnikatelé měli dle něj dělníkům nabídnout možnost vykonávat energickou, intenzivnější a dokonalejší práci. Přičemž: "Podnikatelé budou možná muset krátce přinést oběti. Ale tyto oběti budou jistě malé a vzhledem k očekávaným výhodám ani nestojí za řeč." (6). Čili zřejmě nemělo dojít ke snížení mezd, ale jen k omezení délky pracovní doby, ovšem při zachování daného výstupu produkce. Čili dělníci měli pracovat intenzivněji. Dělník, který v práci by raději chtěl zůstat v práci déle a pracovat bez velkého spěchu (práce kvapná málo platná) by měl tedy smůlu. Další možností by bylo lepší technické a organizační vybavení práce, což ovšem vyžaduje vedle nějakého času i úspory a investice. Ale právě od 90. let 19. století neslo brněnské vlnařství neklamné známky postupující krize a kumulace neřešených problémů, i když se to netýkalo všech podniků. Jedním (čili ne jediným) z důvodů tohoto trendu bylo i to, že: "Mezi významné faktory patří patrně také poměrně úspěšné dělnické hnutí, které v Brně v sérii stávek vymohlo pro zaměstnance vyšší mzdy a zvýšilo tak opět nároky na modernizaci a intenzifikaci výroby, kterým už podnikatelé nebyli schopni či ochotni dostát." (7). Při bližším pohledu se situace zřejmě nejevila být tak dobrou. 

Masaryk se někdy v tu dobu stal poradcem sociálně demokratických důvěrníků, jakými byli Dědic, Hybeš a Steiner. Věnoval i tisíc zlatých na založení sociálně demokratického deníku "Právo lidu", což tehdy byla značná suma. Již mnohem dříve - roku 1891 - se Masaryk velmi vřele vyjádřil pro zavedení povinného starobního a invalidního pojištění (8). V tu dobu existovalo povinné invalidní pojištění jen pro dělníky pracující se strojním vybavením. Příznačné je, že: "V parlamentním projevu 25. ledna 1892, v němž hovořil o reformě právnických a státovědných zkoušek, Masaryk prohlásil, že úkol práva je dnes úkolem sociálním. Sociální otázka je podstatou současného společenského života." (9). Zřejmě to bylo myšleno tak, že státní právo mělo sloužit sociálním reformám, což by splňovalo výše uvedenou představu o intervencionismu. 

Konečně pro ilustraci Masarykových levicových názorů najdeme v Hofbauerově knize poměrně známou Masarykovu citaci z roku 1907: "Můj socialismus, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita. Přeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci, aby každý měl pro sebe dost místa, elbow-room, jak říkají Amerikáni. Humanita, to není bývalá filantropie; filantropie pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravit poměry zákonem a řádem. Je-li toto socialism, tož dobrá." (10). Dozajista mělo býti v Masarykově vidění světa dosaženo nápravy společnosti pomocí intervencí státu (zákona a řádu) do společnosti. Což ovšem nutně nemuselo znamenat odstranění soukromého vlastnictví výrobních faktorů. 

Připomeňme ještě, že když se rozpadalo Masarykovo dlouholeté přátelství s pozdějším prvním československým premiérem Karlem Kramářem, tak to Kramář přisuzoval na vrub tomu, že Masaryk šel hodně nalevo, zatímco Kramář sám šel v mnohých věcech trochu napravo (11). 

Charlotta Masaryková
Pro zajímavost o Masarykové ženě píše autor (podobně jako jiní) přímo jako o socialistce. Cituje spisovatele Jana Herbena, který psal o tom, že Charlotta Masaryková uznávala námitky svého muže proti marxismu, přesto však byla členkou organizovanou v sociální demokracii a platila měsíční příspěvky a pomáhala s vydáváním Ženského listu (12). Spisovatel Zd. Mahler uváděl, že Charlotta - dle ní, kdo neměl sociální cítění byl darebák - vstoupila do sociálně demokratické organizace a pomáhala kolportovat dělnický tisk, zúčastnila se schůzí a průvodů. Lze říci, že Masaryk ji v závěsu následoval. Ne ovšem zcela důsledně (13). Dle Hofbauera byly Masarykovy názory na ženskou otázku skrznaskrz socialistické (14). 

Individualismus a pochybnosti o socialismu
Samozřejmě Hofbauer nezastírá, že Masaryk patřil mezi kritiky marxismu (15). Dále dle autora Masaryk sám uváděl v jednom hovoru s Karlem Čapkem: "Jsme individualista a demokrat - v životě i metafyzicky. Věřím, že každá duše je duši rovná, každá duše je svá, samostatná a svéprávná... Být samostatný, být samosprávný a soběstačný, to právě znamená nežádat od druhého, aby ti dával, co můžeš a máš dělat pro sebe sám. Není jen žebrota podomní, je i žebrota mravní. Já vždycky chtěl, aby každý by sám sobě pánem. To platí politicky, sociálně i mravně. Být si pánem: to zahrnuje svobodu i kázeň." (16). 

Připomeňme, že polský historik Marek Bankowicz uvádí (mimo jiné) ve své knize "Kritikové marxismu", že dle Masaryka byl marxismus jedním z nejvýznamnějších sociálních učení své doby, protože se významně přičinil o politické zrovnoprávnění nejnižších vrstev společnosti, především průmyslového dělnictva (17). Ale dle Masaryka také je omylem marxismus to, že zbožšťuje člověka jakožto tvůrce veškerenstva, a tím se stává „neautentickým humanismem“ – „titanismem“. Masaryk ve svém díle Česká otázka, kterou vydal roku 1895, hájil postoje sociální demokracie, jelikož zastával stanovisko, že sociální problémy nižších vrstev je bezpodmínečně nutné řešit, nikoliv však podle marxistického scénáře. Socialistický požadavek by měl být spjat především s reformou rozdělování statků a ne – jak chtějí marxisté – s problematikou moci a politiky (18). Dále dle Masaryka je v politickém smyslu ideálem marxismu státní socialismus, zbavený individuality a svobody. Marxismus dle něj dokonce obsahuje jakýsi proletářský panteismus, protože povyšuje dělnickou třídu na úroveň Boha (19).

Ve svém poselství k prvnímu výročí republiky (tedy roku 1919) měl Masaryk velmi zajímavý projev: "Tak jak se žádá státní rozpočet, stejně tak musí se žádat veřejný rozpočet všech podniků a závodů ve státě, rozpočet výroby, rozpočet všech potřeb. Marx a jeho stoupenci správně analyzovali anarchii novodobé výroby: bez znalosti všech hospodářských sil, bez znalosti celkové produkce a potřeb nelze zahájit úspěšnou socializaci. Socializace dále není možná, jestliže masy pracujícího lidu, jestliže dělnictvo se nenaučí pochopit celý proces výroby a distribuce... Při socializaci neběží také pouze o to, aby se dělnictvo účastnilo vedení závodů. V normálních poměrech správa nějakého závodu již hotového není věcí nejtěžší; avšak při hospodářské a sociální reformě tak pronikavé neběží jen o spolusprávu nebo převzetí závodů zavedených, nýbrž o vytvoření, zavedení závodů nových, nebo alespoň o zdokonalování a účelnou přeměnu závodů a celé hospodářské praxe a organizace...Neběží jen, abych tak řekl, o socialismus distribuce, ale o socialismus produkce... Problém je příliš vážný, abych o svém stanovisku chtěl zanechat pochybnosti, proto výslovně prohlašuji, že proti socializaci nejsem... Jsme přece již hluboko v postátnění; ovšem právě to postátnění může nás naučit, že postátnění není vždy socializací. Bude nezbytné, aby se problém socializace přesněji než posud studoval a rozebíral; nelíbí se mi, že tak četní přívrženci a odpůrci nevnikají nad pouhé heslo. A zejména nesmí se dělnictvu tolik slibovat; je pochybno, vedlo-li by se dělníkům v prvých stádiích socializace lépe než za režimu kapitalistického; není vyloučeno, že se mu dokonce povede hůře." (20). 

Hofbauer z toho vyvodil, že Masaryk tvrdil, že socializace hospodářství vyžaduje veřejnou kontrolu všeho hospodaření. Ale z uvedené citace jsou především velmi patrné pochybnosti o socializaci. Jednak je potřeba sesbírat obrovské množství různých informací  (..bez znalosti VŠECH hospodářských sil, bez znalosti celkové produkce a POTŘEB nelze zahájit úspěšnou socializaci...). Ale zároveň je nutné si uvědomit, že řadu informací je nutné teprve objevit, a ty tudíž nemohou být nyní zpracovány (...neběží jen o spolusprávu nebo převzetí závodů zavedených, nýbrž o vytvoření, zavedení závodů NOVÝCH, nebo alespoň o zdokonalování a účelnou přeměnu závodů a celé hospodářské praxe a organizace...). Přičemž je pochybno, zda se dělníkům bude vůbec dařit lépe a navíc lidé se pohybují jen na povrchu znalostí o socialismu a nejdou vůbec do hloubky. S určitou nadsázkou by se dalo tvrdit, že Masaryk v tomto projevu v kostce zveřejnil základy kritiky socialismu z pera rakouské školy. Zhruba ve stejné době, kdy Ludwig von Mises formuloval svoji kritiku socialismu. Ten v roce 1919 vydané knize "Národ, stát a ekonomie" napsal, že: "Boj proti chybným socialistickým doktrínám, tak není speciálním zájmem jedné třídy, ale týká se všech; všichni by trpěli za omezené produktivity a pokroku způsobeného socialismem.". Soukromé vlastnictví výrobních faktorů plní dle něj svoji společenskou funkci přesunem výrobních faktorů do rukou těch, kdo nejlépe rozumí, jak je použít. A von Mises upozornil i na utopičnost marxismu: lidé sledují (své) speciální zájmy ve světě tržní ekonomiky, ale ve světě socialistické ekonomiky prý náhle začnou sledovat veřejný zájem (21). 

Ostatní
Hofbauera, jakožto Němce, přirozeně zajímal Masarykův postoj k autonomii. Hofbauer tedy uvádí třeba citaci, která dokládá Masarykův pozitivní postoj k autonomii: "Území krajů, jakožto i okresů, by mělo být pokud možno jazykově odděleno: 'Já pán - ty pán,' říkám spolu s Havlíčkem. Ve větších městech s významnými národnostními menšinami mohou být národní obce zřízeny podle obcí náboženských." (22). Ta tomu bylo v podstatě do roku 1848, kdy některá města vedle vlastního města měla zcela samosprávné židovské obce (Třebíč, Boskovice, Polná atd.). 

Zaujalo mne i Masarykovo volání po novém demokratickém člověku: "Demokracie, nová demokratická republika vyžaduje nových lidí, nového člověka, nového Adama. Člověk je bytostí zvykovou; máme-li mít demokracii opravdovou, moderní, důslednou, musíme odvyknout starším zvykům politickým, to jest všem druhům a formám násilnosti. To především znamená také heslo - odrakouštět!" (23). Samozřejmě demokraticky odhlasované zákony je v konečném důsledku nutné taktéž prosazovat násilně. Ovšem volání po novém demokratickém člověku, které ja na uvedené citaci zajímavější, připomíná poněkud volání po novém socialistickém člověku. Možná, že v tomto tkví aspoň část zdroje naší nynější krise.

Naopak stěží lze něco namítat vůči Masarykově představě, že láska ke svému národu není na rozdíl od šovinismu nepřítelem národů a lidstva. "Láska ke svému národu nevyžaduje nelásky k národu jinému." (24). 

Závěr
Masarykovy názory i dle Hofbauerovy knihy skutečně nejlépe vyhovují systému intervencionismu. Masaryk nebyl klasický liberál, ale nebyl ani, i přes určité sympatie, socialistou. Je také patrné, že některé obavy ze socialismu u Masaryka pramenily poněkud překvapivě z ekonomického hlediska. Konečně Hofbauerovu knihu lze jistě čtenářům doporučit.

Poznámky:
(1) Mises, L. v. Interventionism: An Economic Analysis. Indianopolis: Liberty Fund 1998 (2011), str. 7.
(2) Hofbauer, J. Velký starý muž: Kniha o Masarykovy. Olomouc: Burian a Tichák 2018, str. 56 a 78. Roku 1907 by Masaryk zvolen již podruhé, protože byl již poslancem v letech 1891-1893.
(3) Tamtéž, str. 78.
(4) Tamtéž, str. 14-15.
(5) Tamtéž, str. 69.
(6) Tamtéž, str. 69-70.
(7) Vlnařská centra Evropy: Od počátků do 20. století: Brno-Jihlava. Brno-Jihlava: Archiv města Brna 2008, s. 35.
(8) Hofbauer, J. Velký starý muž: Kniha o Masarykovy. Olomouc: Burian a Tichák 2018, str. 71, 72 a 73.
(9) Tamtéž, str. 73-74.
(10) Tamtéž, str. 123.
(11) Lustigová, M. Karel Kramář: První československý premiér. Praha: Vyšehrad 2007, str. 71.
(12) Hofbauer, J. Velký starý muž: Kniha o Masarykovy. Olomouc: Burian a Tichák 2018, str. 60.
(13) Mahler, Zd. Ano, Masaryk. Praha: Nakladatelství Slávka Kopečná 2007, str. 50.
(14) Hofbauer, J. Velký starý muž: Kniha o Masarykovy. Olomouc: Burian a Tichák 2018, str. 64.
(15) Tamtéž, str. 123.
(16) Tamtéž, str. 35-36.
(17) Bankowicz, M. Kritikové marxismu. Brno: Barrister & Principal 2013, str. 79.
(18) Tamtéž, str. 80-81.
(19) Tamtéž, str. 81.
(20) Hofbauer, J. Velký starý muž: Kniha o Masarykovy. Olomouc: Burian a Tichák 2018, str. 129-130.
(21) Mises, L. v. Nation, State and Economy: Contributions to the Politics and History of Our Time. Indianopolis: Liberty Fund 1983 (2006), str. 153, 154, 159 a 160.
(22) Hofbauer, J. Velký starý muž: Kniha o Masarykovy. Olomouc: Burian a Tichák 2018, str. 88.
(23) Tamtéž, str. 112.
(24) Tamtéž, str. 161.