Má to cenu? - recenze
Utlá knížka "Má to cenu?" známé ekonomky Hany Lipovské není velká rozsahem (ten navíc změnšují docela vtipné ilustrace). Kniha samozřejmě nezapře to, že je psána především pro začátečníky anebo mírně pokročilé studenty ekonomie a pro laiky. Kniha je o tom jak se to má s hodnotou a cenou, ale dotýká se i toho jakým způsobem je lépe organizovat lidskou společnost tak, aby se vůbec plnila nejrůznější přání spotřebitelů. Protože tyto stránky straní převážně Rakouské ekonomické škole, je nutné podotknout, že v knize najdete citace ekonomů této školy, například Ludwiga von Mises, F. A. von Hayeka, Karla Mengera anebo našeho Karla Engliše. I proto se teď na tuto knihu aspoň trochu podíváme.
Velmi důležitou částí knihy je kapitola věnující se tomu, co je to hodnota. Autorka zde píše: "...téměř každý statek má odlišnou subjektivní hodnotu nejen vzhledem k různým lidem, ale dokonce i vzhledem ke stejnému člověku v různém čase." Pro příklad jinou hodnotu má pro stejného člověka deštník v šest hodin ráno, kdy ho zastihne cestou do práce prudký déšť, a jinou odpoledne, kdy je nebe bez mraků (1). A právě na základě subjektivní hodnoty se lidé rozhodují o nákupu či prodeji zboží (2). V knize je samozřejmě podrobena kritice konkurenčí teorie hodnoty - nákladová teorie hodnoty (odvozování ceny zboží a služeb od nákladů na jejich produkci) respektive pracovní teorie hodnoty (odvozování ceny obého od nákladů na výrobní faktor práce). Autorka k této teorii trefně píše: "Proč je ta samá vánoční kolekce výrazně levnější 27. než 23. prosince? Kdyby byla nákladová teorie hodnoty správná, neměl by obraz namalovaný Františkem Kupkou a libovolným jiným byť i amatérským malířem stát stejně?." (3). Pro ilustraci v květnu 2019 se jeden z obrazů malíře Kupky prodal za 78 milionů korun včetně aukční přirážky.
Kniha: Hitlerův socialismus a vyhnání Čechů ze Sudet již v prodeji
V knize je rozřešen i známý paradox ceny Adama Smithe, o tom proč je velmi užitečná voda levná, zatímco málo užitečný diamant naopak drahý. Paradox rozřešil již svatý Bernardin Sienský (1380-1444) v 15. století a zahanbil tak otce ekonomické vědy, když pravil, že: "Voda je obvykle levná tam, kde je hojná. Ale může se stát, že na hoře nebo na jiném místě je vzácná, není hojná. Může se lehce stát, že tam bude voda ceněna mnohem více než zlato, protože zlato bude na tomto místě hojnější." (4).
V obchodě pak na cenovkách nenajdeme subjektivní hodnoty zboží, ale: "Za mléko, rohlíky nebo noviny platíme u pokladny všíchni stejně, neboť tržní cena vychází z tržní hodnoty, která je jen jakýmsi tržním průměrem." (5). Raději bych zde použil tvrzení, že jde o agregaci subjektivních hodnot než vyloženě nějaký průměr (6). Dále autorka k tomuto uvádí, že: "Rozdíl v subjektivních hodnotách otevírá prostor pro podnikání a zisk, zároveň však vyvolává otázku, zda existuje spravedlivá cena." (7).
Právě v další části knihy se probírá tato spravedlivá cena. Autorka připomíná, že: "Scholastici považovali za spravedlivou cenu (justum pretium) cenu určenou trhem. Dokonale konkurenčním trhem byl přitom každý trh, na který existoval volný nikým neregulovaný a neomezovaný vstup." (8). Čili nešlo dle scholastiků o žádný koncept dokonalé konkurence, tak jak ho zná moderní ekonomie hlavního proudu. Dále jsou v knize rozebírány různé "teorie" spravedlivé ceny. Tyto teorie samozřejmě nelze nijak obhájit, protože není možné definovat objektivní hodnotu, od které by se mohla "spravedlivá cena" odvíjet respektive objektivní cena je dána jen a pouze dobrovolnou interakcí lidí na trhu. Jiným způsobem nelze objektivné hodntu dosáhnout. Totéž lze říci v případě ceny práce čili mzdy: "Podobně jako u ceny zboží, také u ceny práce považujeme za správnou mzdu tu, která je vytvářena na volném trhu při neustálé inteakci poptávky a nabídky." (9). Ostatně už španělský scholastik Luis de Molina tvrdil, že spravedlivá mzda nemusí být tak vysoká, aby zabezpečila životní potřeby pracovníka a jeho rodiny. I nízká mzda může být v pořádku, pokud se na ní dobrovolně domluvil zaměstnanec se zaměstnavatelem a oba s ní souhlasili. Za stejnou práci by se totiž jinak musely vyplácet různě vysoké mzdy. Jiný scholastik dominikán Domingo de Soto pak doporučoval, aby ti co nechtějí sloužit za daný plat prostě odešli (10). Odešli hledat práci jinam.
Jsme-li u cen, zajímají nás i ceny výrobních statků. Tuto otázku vyřešil už rakouský ekonom Karel Menger. Hodnota výrobního statku třeba mouky je dána hodnotou spotřebních statků, které jsou z ní vyrobeny, třeba v případě mouky hodnotou rohlíků, koláčů či chleba, které z ní pečeme (11).
S cenami se pojí jedna velmi důležitá skutečnost a sice přenos informací: "Ceny prostřednictvím funkce alokační, distribuční, informační a motivační zabezpečují alokační a distribuční efektivitu." (12). A tomuto se nemůže vyrovnat žádné centrální plánování. Centrální plánovači mají nedostatek dat čili nedostatek informací. Nejsou-li k dispozici ceny (dané poptávkou a nabídkou), nejsou k dispozici ani plné informace. Nemá-li však centrální plánovač všechny potřebné informace (respektive neví-li, které informace ve skutečnosti potřebuje), zbývá v plánované ekonomice jediné východisko: zabezpečit, aby všichni měli stejné preference (13). Přirozeně uvedené neznamená, že by lidé v ekonomice bez centrálních plánovačů neplánovali. Autorka v tomto ohledu zmiňuje F. A. von Hayeka: "Hayek rozlišoval plánování v centrálně administrovaném hospodářství a decentralizvané plánování, které provádějí na konkurenčních trzích tisíce tržních subjektů." (14). Rozdíl je tedy v tom, že v centrálně administrovaném hospodářství plánují jen někteří, zatímco v případě svobodného trhu prakticky všichni. Zde se sluší doplnit, že nejde jen o stávající informace, ale i o objevování zcela nových informací. Po jejichž objevení se mění nejen užitečnost stávajících informací, ale i cíle a potřeba tržních aktérů. Nejde zde tedy jen o optimalizační úlohu týkající se stávajících informací (15).
Vedle výše uvedeného se v knize čtenář dozví celou řadu jiných věcí. A i několik perliček. Třeba to, že v československé ekonomice roku 1965 existovalo dle odhadů asi 1,5 milionu cen. Anebo to, že v českých zemích úroková míra dosahovala po skončení husitských válek 86 % a za Jiřího z Poděbrad klesla na 37 % (16). Anebo se lze také dozvědět jakým způobem stanovoval ceny Baťa (17). A to není vše.
Na závěr si neodpustím jednu poznámku. Četl jsem již mnoho knih s ekonomickou tématikou včetně těch "nerakouských". Třeba i učebnice ekonomie pro střední školy, včetně kdysi hojně vydávané "Malé encyklopedie eknomie" od profesora M. Sojky (a B. Konečného). Anebo skrypta pro VŠE v Praze například od M. Helíska anebo od L. Rusmichové apod. Avšak obávám se, že student, který by četl pouze tyto učebnice, by se toho o hodnotě a ceně dozvěděl o dost méně než z utlé knihy Hany Lipovské.
Poznámky:
(1) Lipovská, H. Má to cenu? Brno: Masarykova univerzita 2019, str. 61.
(2) Tamtéž, str. 61.
(3) Tamtéž, str. 64-66. Viz i str. 11-12. Vynikající kritiku nákladové respektive pracovní teorie hodnoty provedl již konce 19. věku Eugen Böhm von Bawerk zde: http://www.bastiat.kvalitne.cz/Bohm_Bawerk_vykoristovani_Rodbertus.htm.
(4) Lipovská, H. Má to cenu? Brno: Masarykova univerzita 2019, str. 66-68.
(5) Tamtéž, str. 70.
(6) Pro vztah mezi subjektivní a objektivní hodnotou lze doporučit knihu Eugena Böhm von Bawerka: Základy teorie hospodářské hodnoty statků, Praha: Academia 1991, zejména od str. 109 dále.
(7) Lipovská, H. Má to cenu? Brno: Masarykova univerzita 2019, str. 70.
(8) Tamtéž, str. 75.
(9) Tamtéž, str. 91.
(10) Tamtéž, str. 88.
(11) Tamtéž, str. 75.
(12) Tamtéž, str. 112.
(13) Tamtéž, str. 112-113.
(14) Tamtéž, str. 113.
(15) K tomuto doporučuji De Soto, J. H. Rakouská škola: Tržní řád podnikatelská tvořivost, Praha: Cevro institut 2012, str. 3-4 a i jinde v knize.
(16) Lipovská, H. Má to cenu? Brno: Masarykova univerzita 2019, str. 9 a 94.
(17) Tamtéž, str. 24-25.