Za komunistů bylo lépe? Vodárenství
V Dolních Dunajovicích (okres Břeclav) byla problémem kvalita pitné vody. Voda zde silně zapáchala, až smrděla, objevovaly se v ní nečistoty – řasy, rez a vysoký obsah dusičnanů. Voda byla naprosto nevhodná pro kojence a malé děti. Správce vodovodu činil sice nezbytné kroky k nápravě, ale trvalo mu to velmi dlouhou dobu a původní kvality vody nebylo dosaženo [2].
Problémy byly s vodou i v okrese Mělník: „Ani v 70. a 80. letech nepřestaly mělnické obyvatelstvo trápit problémy se zásobováním, špatná obchodní a dopravní síť a trvalý nedostatek bytů. Na sídlišti Rusovice stále vypadávaly dodávky tepla, na sídlišti Střed netekla teplá voda a celkový nedostatek kvalitní pitné vody upravil až vodovod z Vrutice, dokončený v roce 1972.“ [3]. V Olomouci: „V zastaralé a nekvalitní vodovodní trakci ztráty vody dosahovaly enormních hodnot; na začátku druhé poloviny sedmdesátých let se tyto roční ztráty takřka vyrovnaly roční spotřebě olomouckých domácností.“ [4]. A v Ústí nad Labem v 70. letech filtrovaná voda odebíraná z Labe i přes míchání s vodami z jiných zdrojů proslula svou odporností [5]. Tolik historici.
A nyní dva postřehy tehdejších vládců. Místopředseda vlády a předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj Miroslav Toman na 16. schůzi České národní rady dne 31. října 1989 upozornil, že v Praze existovaly potíže se zásobováním vodou, neboť sice výstavba nových zdrojů a rozvodů pitné vody i budování nové kanalizační sítě postupovala v Praze plánovitě a programově, ale neúměrné ztráty ve stávající síti vodárenské soustavy přesahovali 30 % [6]. Člen Strany slovenskej obrody Viktor Antal na 20. schůzi Slovenské národní rady dne 15. května 1986 pak pro Slovensko uvedl, že ve vícerých okresech přetrvávají problémy s pitnou vodou, její ochranou a zejména údržbou vodovodů a kanalizací, kde národní výbory nevyčerpaly dané prostředky ze státního rozpočtu na tuto činnost [7].
Jak je patrné, tak vodovodní a kanalizační síť byla na některých místech zanedbávána. To také umožňovalo udržovat ceny na nízké úrovni. Avšak krátkodobé úspory znamenají o to větší výdaje v dlouhém období. Nechá-li se něco zanedbat, tak následné opravy stojí více a spotřebují více vzácných výrobních faktorů (práce, kapitálové statky a suroviny). Čím déle tím hůře. Dočasně lze však účtovat nižší ceny.
[1] http://www.zakomunistu.cz/.
[2] U rudého snědeného krámu, kapitola 1.
[3] Ibid.
[4] Ibid.
[5] Ibid, kapitola 5.
[6] Ibid, kapitola 4.3, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016005.htm.
[7] Ibid, kapitola 15.3, http://www.psp.cz/eknih/1981snr/stenprot/020schuz/s020002.htm
Zdroj: U rudého snědeného krámu, Bawerk.eu: Brno 2013 (http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/u-rudeho-snedeneho-kramu-jako-elektronicka-kniha.html) a viz poznámky.