Vyhrál by Sovětský svaz bez západní pomoci válku? II
Automobily, motorky a tahače
Velmi významná byla pro SSSR během války s Hitlerem dodávka nákladních automobilů a i jiných vozidel. V průběhu let 1941 až 1945 bylo odesláno do SSSR automobilů 477 785 cca 50 typů od 25 různých výrobců. Dále bylo v USA naloženo 35 170 amerických motocyklů a 8 701 pásových traktorů. Něco přišlo i z Británie. Přičemž: "Tato motorová vozidla byla pro Rudou armádu v období 1941 až 1942 navzdory své nepočetnosti (37 779 aut dodaných k 1. září 1942) prakticky jejím jediným zdrojem nahrazujícím těžké ztráty autoparku, neboť domácí automobilový průmysl se z důvodu evakuace téměř zastavil. Ve druhé fázi Velké vlastenecké války by bez obrovských západních dodávek terénních osobních a nákladních automobilů nebyly sovětské ofenzivy vůbec myslitelné. Při těchto kalkulacích je nutné mít na zřeteli, že domácí válečná výroba automobilů všech typů, vesměs vycházejících konstrukčně z více jak deset let starých amerických vzorů, dala celkem 205 000 vozů a že nedosahovala technické úrovně těch dovážených. GAZ, největší sovětská automobilka v Gorkém, vyprodukovala pouze 102 300 automobilů všech typů, zejména značně zjednodušeného GAZ-MM o nosnosti 1,5 tuny, ovšem pouze na silnici, neboť měl náhon jen na zadní osu...." (12). Válečná výroba motocyklů v SSSR přesáhla jen lehce 7 000 kusů a to typu M-72, což byl stejně jen licenční německý BMW-72. Výroba pásových traktorů-tahačů brzy po zahájení války zcela ustala a teprve od 1943 se vyráběl tahač Ja-12 vyrobený do konce války v počtu 2 229 kusů. Ten se ovšem mohl vyrábět pouze díky dodávkám motorů GMC-4-71 z USA. Velký význam mělo i dodání stovek tankových dílen (13).
Pokud provedeme propočty, zjistíme, že dodávky automobilů od západních spojenců činily překvapujících 233 % sovětské válečné produkce, v případě motocyklů šlo o asi 500 % (a to nezahrnujeme i nějaké ty motocykly z Británie) a u pásových traktorů-tahačů šlo o 390 %! Ve skutečnosti budou procenta o něco nižší vlivem ztrát. Již citovaný Ch. Winchester uvádí k této pomoci, že: "Obrovské tankové armády, s nimž Rudá armáda v roce 1944 zdolala Wehrmacht, byly závislé na amerických nákladních vozech, které jim přepravovaly zásoby paliva a munice. Jejich dělostřelectvo a podpůrné zbraně, jakož i doprovázející pěchota, byly rovněž na nákladních automobilech závislé." (14).
Historik Vl. Francev obecně píše: "Otázku, zda lend-lease spasil za Velké vlastenecké války Sovětský svaz a bez něho by tato nepřítelem silně zdevastovaná velmoc nemohla válku vést a v ní zvítězit, je možno si položit, ale nelze na ni jednoznačně odpovědět. Díky nezdolnému charakteru ruského národa a jeho schopnosti přežít v neuvěřitelně těžkých podmínkách by nejspíše i v úplné izolaci Sovětský svaz válku dovedl k vítěznému konci, avšak trvalo by to déle a stálo by to ještě podstatně více lidských obětí. Každopádně výše načrtnutá pomoc jeho západních Spojenců byla v řadě oborů rozhodující a z domácích zdrojů a kapacit nenahraditelná. Prostý sovětský voják byl vděčný, když mohl sníst vydatnou americkou konzervu, zahřálo ho kvalitní anglické sukno a v 'inostranných' botách došel až do Berlína." (15).
Přirozeně bylo by chybou si myslet, že Sověti by se bez tolika nákladních automobilů, motocyklů, tahačů, chemikálií, bot, konzerv a podobně obešli a prostě je nevyráběli. Nejspíše by změnili strukturu výroby a vyráběli těchto položek více na úkor jiné výroby. Vedle menší výroby spotřebních statků, která ovšem byla v době válku už tak velmi nízká, by došlo k omezení výroby zbraní: tanků, letadel, děl, kulometů, munice apod. Tyto výroby by tedy produkovaly menší množství, ale uvolněné výrobní faktory - půda, práce a kapitál by byly použity ve výrobě nákladních automobilů, motocyklů, tahačů, chemikálií, bot, konzerv a podobně. To by však ovšem znamenalo, že bojová síla sovětských vojsk (z hlediska výstroje a výzbroje) by byla na frontě menší než byla s dodávkami lend-leasu, a proto ten předpoklad, že válka by trvala déle a vyžádala by si více obětí. Osobně bych očekával, že diskuse o podílu Sovětského svazu na porážce Hitlerova Německa a o tom nakolik tomuto podílu napomohli západní spojenci, se bude spíše než zbraněmi zabývat právě touto nezbytnou podporou.
Technologie a know-how
To však není vůbec vše, protože diskuse o podílu Sovětského svazu na porážce Hitlerova Německa a o tom nakolik tomuto podílu napomohli západní spojenci má ještě jednu stránku, která se u nás překvapivě vůbec neobjevuje, natož by se diskutovala. Již jsme na ni narazili výše. Kde bylo uvedeno, že například domácí sovětská válečná výroba automobilů všech typů, vesměs vycházejících konstrukčně z více jak deset let starých amerických vzorů, dala celkem 205 000 vozů. Válečná výroba motocyklů v SSSR přesáhla jen 7 000 kusů a to typu M-72, což byl licenční německý typ BMW-72. Od roku 1943 se vyráběl tahač Ja-12 vyrobený v počtu 2 229 kusů. Ten se ovšem mohl vyrábět pouze díky dodávkám motorů GMC-4-71 z USA (viz výše). Jinými slovy Sověti zde využívali technologií a know-how ze Západu a Německa a nikoliv vlastních technologií a know-how. To je ovšem další skutečnost, kterou Západ (a paradoxně i Německo) pomáhal nepřímo sovětskému válečnému úsilí za 2. světové válka.
Stran technologií a know-how je dobré odcitovat část článku "Jak sovětský komunismus přežíval díky kapitalistickým technologiím" od autora Philipa Vander Elsta: "Neuvěřitelný ale málo známý příběh o způsobu a rozsahu jakým západní kapitalismus přispěl k záchraně sovětského komunismu, byl vyřčen s bohatými a fascinujícími detaily před půlstoletím, americkým vědcem doktorem Anthony Suttonem, bývalým výzkumníkem v prestižním Hooverově institutu v Kalifornii, v jeho masivní tří svazkové studii 'Western Technology and Soviet Economic Development 1917-1965' (Západní technologie a sovětský ekonomický rozvoj 1917-1965). Klíčový nález tohoto vyčerpávajícího historického výzkumu založeného na doslova stovkách oficiálních a neoficiálních západních a sovětských zdrojích a přetékajících statistickými diagramy, tabulkami, poznámkami pod čarou a přílohami, byl ten, že 90 % všech sovětských technologií bylo západního původu. Abychom vysvětlili tyto fakta detailněji, An. Sutton prozkoumal 75 hlavních technologických procesů v takových důležitých a rozličných sektorech jako je těžba, ropa, chemikálie, stavba strojů, letadel, komunikací, zemědělského zařízení a podobně a odhadl podíl těch, které vznikly v Sovětském svazu. Překvapující výsledky byly: mezi lety 1917 a 1930, 0 %; mezi lety 1930 a 1945, jen 10 %; a mezi lety 1945 a 1965, pouze 11 %. Ačkoliv mezi lety 1930 a 1945 byly nějaké sovětské pokroky ve vývoji kulometů, syntetické gumy, těžby ropy a kotlů, takové pokroky byly dočasné a později byly opuštěny ve prospěch zahraničních konstrukcí a procesů. Mezi lety 1946 a 1965 většina pokroku v sovětských vynálezech byla závislá na „zvětšování“ existujících továren a technologií importovaných a kopírovaných ze Západu. To byl zvláště případ výroby železa a oceli, elektrické energie a raketové technologie." (16). A tento důležitý fakt si brzy v jiné sérii článků obsáhle demonstrujeme na motorech sovětských (nejen) stíhacích letounů používaných během druhé světové války v boji s armádami Adolfa Hitlera.
Volné pokračování
Poznámky:
(12) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 141-142.
(13) Tamtéž, str. 142-143.
(14) Winchester, Ch. Východní fronta: Hitlerova válka v Rusku 1941-1945. Brno: Computer Press 2005, str. 93-94.
(15) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 152.
(16) Vyšlo dne 5. IV. 2018 na Mises.org. V češtině ZDE.