Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Zdravotnictví
5. a 6. schůze ČNR se věnují poměrně dost problémům zdravotnictví. Začneme však nejprve 4. schůzí ČNR ze dne 11. prosince 1986. Socialistický poslanec Jiří Fleyberk konstatoval, že největší nárůst rozpočtových výdajů byl ve zdravotnictví. A prohlásil, že jde nyní o to, aby tomuto nárůstu nákladů odpovídala také péče o pacienty [1]. Možná tedy nákladům asi tato péče plně neodpovídala. Lidovecká poslankyně Marie Sobotová potvrzuje citaci páně Průši (v kapitole o Praze) o zvrácených motivacích pojištěnců veřejného pojištění: „Skutečnost, že léčebně preventivní péče je poskytována bezplatně a na vysoké odborné úrovni, je pro občany této země samozřejmostí. Protikladem k uvedeným výdajům za léčiva je zjištění, opírající se o výsledky průzkumů ministerstva zdravotnictví ČSR, že jen asi 3/4 vydaných léků je účinně užíváno. I nevyužité léky však musely být vyrobeny, opatřeny obalem, mnohdy dovezeny, skladovány, distribuovány. Vyvstává tedy potřeba využití rezerv v hospodárném využití léků, zejména výchovou občanů k vyšší léčebné kázni. Lépe hospodařit by bylo možno i zhodnocením použitých obalů nebo úpravou obalů a balení léků, dlouhodobě aplikovaných.“ [2]. To, že však někdo užije lék ještě neznamená, že to bylo účinné využití léku, a to zvláště za situace, kdy je placení za léky odděleno od jejich spotřebovávání. Za této situace se budou léky užívat více.

Zaostávání československé socialistické ekonomiky za vyspělým světem dokládá řeč bezparjitního poslance MUDr. Josefa Domase na 5. schůzi ČNR: „Při průzkumech jsme mohli konstatovat, že naše vývojová základna je schopna tvořit progresivní elektronické celky dobrých parametrů. Brzdou vývoje a výroby a tím i realizace v praxi je však nedostatek progresivních elektronických součástí. Inovační cyklus trvá příliš dlouho v porovnání s vyspělými státy a technologie se jeví jako nejslabší článek inovačního procesu. K otázce obchodní realizace jsme se setkali s ne vždy dobře fungujícími kooperačními vztahy i mezi státy RVHP, kde bude nutno pokročit ve vyjasnění otázek výrobní specializace v oblasti lékařské elektroniky, která by umožnila účinněji a efektivněji využívat stávající výzkumné a vývojové základny. Již více jak deset let je vyvíjen vlastní dialyzační přístroj, zatím však nebyl vyvinut přístroj požadovaných parametrů a spolehlivosti a tato skutečnost je brzdou rozvoje dialyzační sítě.“ [3].

Poslanec si stěžoval na malou schopnost inovací domácího průmyslu ohledně zdravotnického zařízení a na nespolehlivost některých vyráběných součástek: „Při analýze zkvalitňování diagnostického procesu jsme mohli konstatovat, že rentgenová technika je vyráběna na dobré technické úrovni, některé špičkové výrobky jsou konkurence schopné i na zahraničních trzích. I zde je však nezbytný proces inovace, vývoj vysokoobrátkového zdroje a nové generace zesilovačů velkoplošného typu. Jak ve výrobních závodech, tak i poznatky poslanců z volebních obvodů však ukázaly, že rychlost zavádění inovovaných diagnostických přístrojů do praxe je pomalá především z nízkých investičních zdrojů jednotlivých zdravotnických zařízení. V současné době nebyl dosud vyvinut potřebný ultrazvukový přístroj pro klinickou potřebu. Tento diagnostický přístroj znamená kvalitativní skok v neinvazní diagnostice. Při zavádění ultrazvukové techniky jsme dosud závislí na devizově náročných dovozech, i když již pět prototypů těchto přístrojů je připraveno ke klinickému testování. Vybavení sítě zdravotnických zařízení těmito přístroji je nezbytné, neboť rozhodujícím způsobem zkvalitňují a zrychlují diagnostický proces a tím jej i zlevňují, snižují se náklady na přepravu nemocných atd. V posledních letech byl zaznamenán i pokrok ve vývoji a výrobě lékařské elektroniky. I zde však trvá devizová náročnost hlavně na dovozy elektronických součástek, neboť náš elektrotechnický průmysl nevyrábí tyto součástky s požadovanými parametry spolehlivosti. Toto v plné míře platí o našich kardiostimulátorech. Zatím není vyráběn programovatelný kardiostimulátor, který je pro klinickou potřebu dovážen. Konkrétním naplněním mezinárodní spolupráce ve vývoji je vývoj číslicového opthalmotonometru s dobrými parametry.“ [4]. Patrná je zde závislost zdravotnictví na dovozu z nesocialistických zemí. Tedy zemí, které měly dle socialistických teorií upadat. Uvedené přístroje se měly přece vozit přesně opačným směrem. Tato citace opět dokomunetuje vzájemný obchod mezi socialistickými a nesocialistickými zeměmi.

Také některé moderní, ale vcelku banální věci se v ČSSR, ale ani v RVHP, nevyráběly. Ovšem podobně jako výše, byl pořád možný jejich dovoz (z citací tohoto poslance je patrné, že menší počty se z těchto zemí skutečně dovážely) z nesocialistických zemí, ale i přesto se tyto zařízení u nás příliš nerozšířila. To by totiž musela socialistická ekonomika být schopna dodávat více žádaných statků do nesocialistických zemí tak, aby získala potřebné devizi na dovoz: „Pozornost z pohledu vědeckotechnického rozvoje jsme věnovali i hospodářsko-technickým provozům v resortu zdravotnictví. Ověřili jsme si, že některá - hlavně pražská- zařízení tohoto druhu nutně potřebují modernizaci. Zařízení stravovacích provozů je převážně tradiční a moderní zařízení, např. konvektomaty, rychlovarné kotle, se v ČSSR ani v jiných socialistických státech prakticky nevyrábějí. Pokud se vyrábějí, tak pouze ojediněle a v malém množství. Je žádoucí více rozšířit tabletový systém distribuce jídel v nemocnicích. V oblasti prádelen je situace obdobná. Bude potřeba zastaralá zařízení s fyzicky náročnou obsluhou zmodernizovat. Dobrý příklad moderní prádelny jsme viděli ve fakultní nemocnici Motol. Víme, že je to drahá záležitost, protože kompletní prací linky dosud dovážíme převážně z nesocialistických států.“ [5]. Shodou náhod (anebo záměru?) byl hned vedle nemocnice v Motole umístěn i „Státní ústav národního zdraví“ (dnešní nemocnice Na Homolce). Známějším byl pod názvem Sanopz. Toto zařízení bylo určeno pro vysoké komunistické funkcionáře. Vzniklo tak zdravotnické zařízení s vysokým standardem nemocniční péče, vybavené v některých oborech kvalitní léčebnou a diagnostickou technikou. Jeho součástí byl dokonce i bazén [6]. Zdá se, že národem se zde mysleli vysocí komunističtí funkcionáři.

Situace však byla dle téhož poslance horší, protože docházelo i místy ke spotřebování kapitálu ve zdravotnictví: „Při poslaneckých průzkumech jsme se zabývali otázkou přístrojového vybavení zdravotnického terénu technikou vzhledem k současným požadavkům a k tomu, že v těchto zařízeních je poskytováno největší procento zdravotnických služeb. Mohli jsme konstatovat, že devizové zdroje ministerstva zdravotnictví ČSR jsou omezené a prakticky nejsou přidělovány tyto prostředky na zařízení nemocnic s poliklinikou prvního až třetího typu. V oblasti pořizování tuzemské techniky je též řada problémů. Základním rysem jsou nízké investiční limity jednotlivých ústavů národního zdraví. Ověřili jsme si, že prostředky, poskytované na přístrojové investice často nestačí k pouhé reprodukci přístrojového vybavení a tím se nedaří překonávat stávající situaci. Z ústavu národního zdraví ve svém volebním obvodu mám informaci o klesajícím trendu výše rozpočtových prostředků. Při vyčíslené hodnotě základních prostředků, která činí asi 20 mil. Kčs, by bylo potřebné investovat k pouhé reprodukci 5 - 10 %, tj. asi 1 - 2 mil. Kčs. Skutečnost je taková, že prostředky na 8. pětiletku činí přibližně 300 000 Kčs ročně.“ [7]. Tj. místo 5 až 10 % šlo jen o 1.5 % potřebných investic v daném obvodu. Při stávajícím napnutém stavu rozpočtu nebylo, kde další volné zdroje brát. Zdroje by se musely uspořit někde jinde, čili někde jinde by se musely přestat alespoň částečně pokrývat jiné potřeby občanů či vládců. Pokud by k tomu nedošlo, tak by rozsah zdravotní péče byl v budoucnosti neudržitelný a musel by se redukovat. Určité zanedbání reprodukce v jednom časovém období navíc znamená o to větší výlohy v následných obdobích.

Problémy se sanitkami
Komunistický poslanec Miroslav Mrázek na 6. schůzi ČNR poukázal na špatný stav vozového parku záchranné služby v některých oblastech a i na nedostatek a zastaralost přístrojů: „V souvislosti s činností národních výborů, respektive zajišťováním jejich úkolů v oblasti zdravotnictví vyvstala v několika výborech, a někde opakovaně, kritika současného, naprosto neuspokojivého vozového parku sanitek. Jde nejen o nedostatečné počty provozu schopných vozů, ale i o nevyhovující užitné vlastnosti a technické parametry současných vozů Š 1203. Víme, že nedostatečná kvalita sanitních vozidel Š 1203 byla naposledy kritizována na březnové společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění. Odpověď ministra všeobecného strojírenství Československé socialistické republiky je z pohledu na existující problém v našich volebních obvodech neuspokojující. Situace je vážná a je třeba hledat urychleně řešení. Proto se s tímto podnětem obracím na vládu České socialistické republiky a zároveň budeme žádat o pomoc v řešení partnerské výbory Federálního shromáždění. Podobná, i když asi ne tak vyhroceně kritická, je situace v zabezpečení diagnostických přístrojů pro zdravotnická zařízení spravovaná národními výbory. Je jich nedostatek a mnohde se pracuje s takovými, které již dávno měly být vyřazeny. Domníváme se, že v tomto směru by k řešení problému mělo aktivněji přistupovat ministerstvo zdravotnictví, a to také budeme od ministra zdravotnictví soudruha Prokopce požadovat. Víme samozřejmě, že součinnost dalších orgánů je přitom pochopitelně nezbytná.“ [8].
 

[1] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Čtvrtek 11. prosince 1986, Poslanec Jiří Fleyberk, list s004010, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004010.htm.
[2] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Čtvrtek 11. prosince 1986, Poslankyně Marie Sobotová, list s004011, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004011.htm. Dle 6. schůze ČNR bylo vydáno roku 1986 na za léky a zdravotnický materiál 527 Kč na jednoho obyvatele – viz Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Poslanec Jiří Fleyberk, list s006006, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006006.htm. Dle Marie Sobotové se počítalo, že by každý občan republiky by v roce 1987 obdržel léky za 412 Kčs – viz Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Čtvrtek 11. prosince 1986, Poslankyně Marie Sobotová, list s004010, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004010.htm.
[3] Stenoprotokoly 5. schůze České národní rady: Pondělí 30. března 1987, Poslanec Josef Domas, list s005006, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/005schuz/s005006.htm. K historii hemodializačních strojů viz anglická wikipedie, heslo „Hemodialysis“.
[4] Ibid.
[5] Ibid. Ke konvektomatu viz anglická wikipedie, heslo „Combi steamer“. Jak je patrné šlo o vynález 60. a 70. let. 20. století.
[6] Z historie.
[7] Stenoprotokoly 5. schůze České národní rady: Pondělí 30. března 1987, Poslanec Josef Domas, list s005006, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/005schuz/s005006.htm.
[8] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek, list s006004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006004.htm. Je to k nevíře, ale Škoda 1203 vycházela v některých věcech ještě z prvorepublikové výroby automobilů, například co se týče motoru – viz česká wikipedie, heslo „Škoda 1203“.