Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Dnes se v České republice vyrábí a montuje o mnoho více automobilů než v době vlády komunismu, i když nákladních aut se nyní u nás produkuje méně. Jedna věc je však automobily vyrobit, druhá věc je již vyrobené kusy udržet v provozuschopném stavu. K tomu je potřeba mít samozřejmě náhradní díly. Situace však nebyla v tomto směru dle 6. schůze ČNR ze dne 30. června 1987 hned dle několika řečníků vůbec růžová. „Všichni známe situaci, jaká je například v autoopravárenství. Tady všude je třeba vytvářet podmínky k řešení v práci příslušných resortů a přetrvávající problémy řešit rychleji a důsledněji. Impuls musí dát i vláda, když to jinak nejde. Vždyť je stále dosti příkladů nezájmu řady našich monopolních výrobců o zabezpečování náhradních dílů, což vede nejen k hospodářskému plýtvání, ale i k morálním a politickým škodám na vědomí lidí.“ [1].

Zřejmě na slovo vzatým odborníkem na tuto problematiku byl však komunistický poslanec Bohumil Ladislav, který pracoval v „Československých automobilových opravnách Praha“. Dle něj šlo o letitý problém nedostatku náhradních dílů v automobilovém opravárenství: „O závažnosti tohoto problému v dnešní době svědčí skutečnost, že potřeby autoopravárenství v dodávkách náhradních dílů jsou kryty v minimálním rozsahu. Je známo, že k řešení této situace byla v minulosti přijata celá řada závažných dokumentů včetně několika vládních usnesení, která však nebyla nikdy zcela splněna. Je rovněž známo, že proto je tento stav dále předmětem kritiky všech sdělovacích prostředků a postihuje celou škálu motorových vozidel, osobními automobily počínaje, přes užitková a nákladní vozidla až po prostředky hromadné dopravy. I přesto, že v současné době vzrůstá intenzita intervencí na všech úrovních, nedaří se problém zásadně řešit ani cestou státní arbitráže, ani uplatňováním sankcí, které umožňují cenové znevýhodnění. Důsledky tohoto stavu pro celou naši společnost považuji za dále zcela neúnosné, zejména proto, že vyvolávají oprávněnou nespokojenost našich pracujících a občanů. Skutečnost, že výrobci motorových vozidel nejsou v celé řadě případů z uvedených důvodů schopni zajistit opravu vozidel, dokonce ani v průběhu záruční doby, svědčí nejen o rozsahu problému, ale odpovídá i na otázku, kde je třeba hledat příčiny vzniku této situace. To vše vyvolává bezdůvodný vznik politicky negativního klimatu, vyjadřovaného veřejností, pochybnosti o schopnostech společnosti problémy voličů odpovědně řešit. Jsem proto toho názoru, že jedno z dočasných východisek je třeba hledat v okamžitém snížení objemu výroby všech československých motorových vozidel ve prospěch výroby náhradních dílů. Jedině tak lze přivodit zvrat ve vývoji situace, zlepšit stávající nedobrou situaci. Rovněž je třeba důsledně trvat na splnění závazků na dovozy ze zahraničí, které sjednávají podniky zahraničního obchodu. Zdůraznil jsem náhradní díly pro automobily, ale podobná situace je i u náhradních dílů řady dalších průmyslových výrobků, což značně ztěžuje pozici podniků služeb při realizaci závěrů 6. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa z roku 1982.“ [2]. Stěží si lze představit, že by v systému soukromého vlastnictví výrobních faktorů nějaký podnikatel nevyužil za ta léta situace a nezaplnil by mezeru na trhu. Vydělal by na tom. Příklad s náhradními díly ukazuje na letitou a masivní diskoordinaci v produkci, která navíc ohrožovala udržení stávajícího rozsahu produkce ekonomiky.

Pro úplné doražení čtenáře ještě přidáme výtah z řeči poslankyně Gertrudy Hambalčíkové na toto téma, ani tehdy nebyla auta zřejmě ryze mužskou záležitostí: „Prvních pět měsíců letošního roku spíše signalizuje zhoršení stavu než jeho zlepšení. Situace je stejná na úseku náhradních dílů pro užitková i osobní vozidla. Přes veškerá jednání a iniciativu ze strany ministerstva vnitra České socialistické republiky, správy pro dopravu, zůstala pro podniky ČSAO v České socialistické republice na rok 1986 z vybraných 550 položek celá řada nulových nebo s minimálním plněním. Tento stav je v přímém rozporu s usnesením vlády České socialistické republiky číslo 56 z roku 1983, dle kterého měly být již od roku 1984 oprávněné požadavky stoprocentně vykryty. Nemělo by smysl, abych zde jmenovala počty a názvy jednotlivých součástí. Faktem však zůstává, že za této situace se roční plány opraven plní jen s krajním vypětím, často i bez ohledu na skutečné potřeby národního hospodářství. Dochází k výpadkům výroby a ke kolísání jakosti oprav, a to vše se negativně projevuje i v politické náladě pracujících. Vinu nese především výroba, ani distribuce však neodpovídá současným krizovým podmínkám... Také v oblasti náhradních dílů osobních automobilů, zvláště u typů Škoda 105 - 130, se situace zhoršila natolik, že je obecně považována za havarijní. Z důvodu nedostatku širokého sortimentu dílů, včetně těch nejzákladnějších, není možné poskytovat služby velmi často ani o minimálním rozsahu. Opatření n. p. Mototechna č. 10 z letošního roku, jehož cílem je nedostatkovými díly zásobovat pouze 12 vybraných opraven národního podniku Mototechna, je diskriminační, v rozporu s Hospodářským zákoníkem, a situaci neřeší, pouze se snaží zastřít vinu výroby za vzniklý stav.... Je přece neslučitelné se socialistickými vztahy, aby občan naší republiky, a to se týká i organizací, zaplatil plnou cenu za výrobek, který nemůže v případě poruchy používat pro nedostatek náhradních dílů. Jsme toho názoru, že jejich výroba by měla být pevně zakotvena v plánech a posuzována stejně jako výroba finálních výrobků. Pokud výroba není schopna zabezpečit dostatek náhradních dílů pro své výrobky, měly by tyto být zařazeny do nižší cenové kategorie, případně omezena finální výroba.“ [3]. 12 opraven na celou zemi je poněkud silné kafé. Za pozornost stojí, že Hambalčíková podobně jako B. Ladislav navrhovali poměrně drastické opatření v podobě omezení výroby automobilů. Volné (nevyužité) výrobní faktory prostě nebyly k dispozici. Nemožnost ekonomické kalkulace, a tím i nemožnost určit, jaké zboží a služby se mají přednostně produkovat (plus určit jaké množství úspor je to pravé), a s tím spojené plýtvání výrobními faktory, vedly ke vzniku velkých pnutí ve struktuře ekonomiky. To vše navíc bylo někde podtrženo tím, že placení za zboží a služby bylo odděleno, a poptávka tak byla uměle zvýšena. I když tehdejší ceny obecně neodrážely vzácnost spotřebních statků a výrobních faktorů.
 

[1] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek, list s006004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006004.htm.
[2] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Poslanec Bohumil Ladislav, list s006006, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006006.htm.
[3] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Poslankyně Gertruda Hambalčíková, list s006007, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006007.htm. ČSAO = Československé automobilové opravny. Zvláštní je zde zmíněná účast ministerstva vnitra.