Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Projev poslance Očenáška

Komunistický poslanec Antonín Očenášek měl na 3. schůzi ČNR ze dne 20. října 1986 velmi zajímavý příspěvek. V něm uvedl některá důležitá pozorování, ale i konkrétní příklady. Všiml si například nedostatečnosti kontroly a selhání jediného muže: „I když výrobní organizace provádějí opatření k zajišťování a zvýšení kvality výrobků a jejich užitné hodnoty, ne vždy se jim to daří. Stále dochází k nedostatkům, a to jak při dodržování technologie výroby, tak i při výstupní kontrole prováděné ve výrobních závodech a dílnách. Nedostatky pak jsou často zdůvodňovány objektivními důvody. V mnohých případech je však příčinou pracovní nekázeň, nízká účinnost řídící a kontrolní práce vedoucích hospodářských pracovníků a mnohdy snaha po plnění hospodářských ukazatelů i za cenu výroby či expedice nekvalitních výrobků.“ [1]. Již dříve jsem uvedl, že sledování různých měřítek (kritérií) stanovaných pro produkci, vede k tomu, že se výrobní jednotka a odpovědní činitelé koncentrují na splnění těchto kritérií a vše ostatní spíše ignorují, protože to odvádí pozornost a vzácné výrobní faktory od dosažení daného měřítka. Čím větší přísnost nadřízených orgánů panuje v otázce dosažení daných měřítek produkce, tím může být klidně situace horší.

Dle tohoto poslance provedli pracovníci České obchodní inspekce v roce 1985 30 819 kontrol. Při kontrolách jakosti zboží byl uložen zákaz jeho prodeje, dodávek nebo použití zboží v celkové hodnotě cca 33 mil. Kčs, a to až do doby jeho přetřídění. Dále bylo zlikvidováno zboží za 2 milióny korun a sleva z ceny byla poskytnuta ve výši 1 600 000 Kčs. V prvním pololetí roku 1986 byl stav obdobný a hodnota zákazu prodeje anebo dodávek spotřebního zboží představovala cca 16 miliónů korun. Poskytnuté slevy byly skoro půl miliónu korun [2]. Kolik to dnes je asi tak peněz? Za roky 1989 až 2012 vzrostla cenová hladina asi 5.25 krát [3]. Jde samozřejmě o hrubý odhad. Za roky 1986 až 1989 jsem se nepokoušel inflaci ani zjišťovat, protože ceny neodrážely vzácnost (i když i dnešní ceny jsou do jisté míry také deformovány). Pro rok 1985 tedy vychází, že při kontrolách jakosti zboží byl uložen zákaz jeho prodeje, dodávek nebo použití zboží v celkové hodnotě cca 173 miliónu dnešních Kč (bez nákladů na přetřídění apod.) Dále bylo zlikvidováno zboží za minimálně 10.5 miliónu dnešních Kč a sleva z ceny byla poskytnuta ve výši minimálně 8.4 milionu dnešních Kč. Bylo by zajímavé tyto počty porovnat s dnešní situací, bohužel změny v přísnosti kritérií, standardech, normách, práce inspekce, jejího rozsahu, přibytí evropských direktiv, značek shody CE, řady soukromých iniciativ (u nás třeba časopis D test, Peklo na talíři, Nejburger.cz apod.) apod. změnily výrazně kvalitu inspekce tak, že toto porovnání má velmi malý smysl. Navíc je otázkou, zda zbytek zboží, který prošel testy kvality a spadl do některé ze tříd jakosti, byl kvalitní při dané ceně i z pohledu zákazníků, tj. zda se někde pak nehromadil v neprodaných zásobách. Jistě ne všechny statky mohly být zkontrolovány a jistě se nabízela i možnost inspekci zkorumpovat.

 
Poslanec uvedl také konkrétní příklady nedobré kvality, které zde nyní celé odcitujeme: „Kontrola jakosti smaltovaného nádobí prokázala, že příčinami zjištěných nedostatků ve výrobních podnicích SFINX České Budějovice a NORMA Frýdlant nad Ostravicí bylo především nedodržení technologie výroby a nedůsledně prováděná výstupní kontrola. V obchodních organizacích nebyla na potřebné úrovni kontrola jakosti výrobků při jejich prodeji spotřebitelům. Z těchto důvodů přeřadila např. Státní zkušebna 202, pobočka Jablonec nad Nisou 5 druhů smaltovaného nádobí do III. stupně jakosti. Kontrola jakosti užitkového skla přes splnění opatření přijatých v roce 1984 ukazuje stále nedostatky v jakosti výrobků, jejich značení, balení apod. Chce to zvýšit úroveň vnitřní kontroly, technické kontroly při výstupech ze závodů. Kontrola jakosti a prodeje řeziva v prodejnách Stavebniny spotřebního družstva Jednota, v odbytových skladech a expedičních skladech dřevařských závodů prokázala, že ve výrobních hospodářských jednotkách Dřevařský průmysl nebylo důsledně jednotně řešeno značení a třídění řeziva podle Československé státní normy pro prodej ve vlastní síti, v odbytových skladech a pro prodej v Jednotách. Většina kontrolovaných nákupů byla předražena z uvedených důvodů. Při kontrole jakosti luxusní obuvi a obuvi vyráběné v mimořádné jakosti bylo zjištěno, že jakost těchto výrobků je značně kolísavá. Ve výrobních organizacích by vzhledem k malé sériovosti měla být zabezpečena vysoká jakost. Některé vzory obuvi se značným výskytem vadnosti však svědčí o porušování technologické kázně a o nízké úrovni technické kontroly. Podobně tomu bylo u kožichů a kožešinových výrobků ve Snaze Jihlava, kterou řídí Český svaz výrobních družstev, u výrobků místního hospodářství a dalších výrobců. V našem Východočeském kraji při kontrole jakosti průmyslových výrobků ve 14 prodejnách a ve dvou velkoobchodních skladech podniku Domácí potřeby Pardubice z celkového množství 3 024 ručního nářadí neodpovídalo příslušným normám a tedy jakostním požadavkům asi 16% kontrolovaného zboží.“ [4].

Adresný byl i už zmíněný poslanec A. Skoupý: „Setkali jsme se s případy, kdy např. podnikům ČSAD zbytečně rostou náklady, protože nově dodávané pneumatiky mají zhruba o 1/3 nižší životnost proti dosavadním. Známe konkrétní případy licenčních výrobků, u kterých po náhradě některých elementů z dovozu našimi dodávkami ztrácí výrobek své užitné vlastnosti a je prakticky nepoužitelný. Oborový podnik Karlovarský porcelán letos hluboko neplní plánované úkoly. Kdyby se kvalita výrobků dostala do normy, asi by takové problémy neměl. Právě u výrobků, které se exportují, vznikají špatnou kvalitou nejen ekonomické škody, ale často dlouhodobé ztráty trhů a zákazníků. V řadě případů se o možných následcích předem ví, a přesto se nedaří jim předcházet. Dochází k případům dodávek nekvalitních surovin i subdodávek, které odběratel nebo finalizující výrobce sice na vstupní kontrole zjišťuje, ale vzhledem k nedostatku těchto dodávek a v zájmu zajištění vlastní plánované výroby tento materiál zpracovává. Z takových příčin vzniká řada zahraničních reklamací např. u osobních automobilů Škoda, nákladních automobilů Tatra a dalších výrobků. S tímto stavem se nemůžeme smiřovat. I tady je nezbytné přijmout účinná opatření, jak to odeznělo na posledním zasedání ÚV KSČ.“ [5]. Na svobodném trhu může vyrobit někdo podobné „kvalitní“ pneumatiky nebo prakticky nepoužitelné výrobky. Stěží je však bude schopen na tomto trhu, až na pár počátečních kupců, udat (anebo bude muset jít s cenou hodně dolů a dodávat pro nenáročné zákazníky, o prakticky nepoužitelné výrobky budou mít zájem spíše jen smetiště). Jak je patrné, tak to nebylo tehdy v těchto zlatých časech nijak s jakostí slavné, a to platilo i pro export.

Další problémy s kvalitou

O problémech ohledně kvality se hovořilo velmi konkrétně i na 5. schůzi ČNR ze dne pondělí 30. března 1987. Komunistický poslanec profesor RNDr. Bohumír Rosický, DrSc. PhMr. (zde nešlo uvedení titulů odolat) uvedl, že monopolní subdodavatel dodává finálnímu výrobci elektronické součástky v takové jakosti, kdy z pěti jsou čtyři vadné: „Setkali jsme se s tím v ZPA Nový Bor - tam v rámci chvályhodné iniciativy "jedno procento zboží do tržních fondů" vyrábějí počítače IQ 150 pro zajištění programu elektronizace na našich školách. Výsledkem je nekvalitní výrobek, s nímž máme vychovávat naši mládež.“ [6]. Zřejmě zde zapůsobil problém selhání jediného muže, problémy se surovinami, zastaralost výrob a neadekvátní technologie. Že však nešlo jen o selhání jediného muže, dokládá na 6. schůzi komunista M. Mrázek: „Domníváme se, že nelze jednostranně, jak se to často děje například ve sdělovacích prostředcích, vidět cestu k řešení jen v činnosti národních výborů všech stupňů. Příkladem může být například pražská Kovoslužba. Dnes je kvalita a úroveň tímto podnikem poskytovaných služeb v některých oborech výrazně negativně ovlivněna naprostým nedostatkem náhradních dílů, a to od našich domácích výrobců.“ [7]. Vliv tedy měly i diskoordinace ve výrobě komplemetárních statků, bez kterých nejde poskytnout v odpovídající kvalitě danou službu.

Další komunista a poslanec Václav Michalec na 5. schůzi uvedl: „Zúčastnil jsem se průzkumu v Pardubicích na VŠCHT a ve Výzkumném ústavu organických syntéz a v Přelouči v Tesle. Kam jsme přišli, slyšeli jsme stesky na zastaralé přístrojové a technické vybavení anebo součástky, které mají špatnou kvalitu a spolehlivost. Např. při montáži zesilovače a magnetofonů v Tesle Přelouč jsme měli možnost se přesvědčit, kolik namontovaných součástek se musí zpětně vyjmout a nahradit novými. Výrazně se tak znehodnocuje kvalita finálního výrobku. Donesl jsem do svého závodu prospekty zmíněného zesilovače a magnetofonu a chtěl jsem spolupracovníkům ukázat, jaké pěkné věci dovedeme vyrobit. Bylo mi řečeno: na pohled to vypadá docela pěkně, ale s kvalitou už to bude horší, stejně to budou ležáky, budou drahé a poruchové. To ukazuje, jaké zkušeností mají naši občasné s některými výrobky, které jsou u nás vyráběny. V našem případě ať se Tesla Přelouč snaží sebelepší výrobky dodat na trh, je její úsilí úplně znehodnoceno vadnými součástkami obdrženými od monopolního výrobce. Je proto nezbytně nutné kvalitní výrobou bojovat o lepší vědomí a myšlení našich lidí ve smyslu přerodu našeho hospodářství. Hovořím o součástkové základně, ze které čerpají podniky, vyrábějící elektroniku pro naše stroje a přístroje pro všechna odvětví našeho národního hospodářství. Myslím si, že federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu má v tomto směru co dělat a dohánět.“ [8].

Problémy s kvalitou na zahraničních trzích

Toto téma již nakousl poslanec ČNR A. Skoupý, nyní v něm budeme pokračovat. Nešlo jen o problémy s kvalitou na tzv. vnitřním trhu, ale problém byl i s vývozem za hranice. Jinak by stěží mohl komunista, místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise Zdeněk Krč na 4. schůzi ČNR dne 10. prosince 1986 uvést, že: „Ve vztahu k nesocialistickým zemím nepočítáme s dalšími přírůstky ve vývozu surovinového bloku, naopak, posilujeme vývoz ze zpracovatelských odvětví, především z chemického a lehkého průmyslu. Stojíme před úkolem vyvážet kvalitní výrobky, které umožní zastavit pokles efektivnosti zahraničně obchodní směny. Dnes, stejně jako v budoucnu, bude platit, že konkurenci můžeme předčit jen vyšší kvalitou a technicko-ekonomickou úrovní výrobků, pestrým sortimentem a pohotovým servisem našich výrobců ve spojení s komerční zdatností pracovníků zahraničního obchodu. Úsilí o podstatné zvýšení kvality výroby je významnou součástí naší hospodářské politiky. O rezervách v této oblasti svědčí nejenom neuspokojivý vývoj dosahovaných zahraničních cen, ale i počet reklamací, rostoucí náklady na opravy a další ztráty. Od ledna příštího roku, v souvislosti s novelizací Zákona o státním zkušebnictví, se proto zpřísňuje a racionalizuje postup při hodnocení kvality výrobků a současně se vytvářejí předpoklady pro zvýšení objektivity celého řízení kvality. To je však pouze jedna stránka problému. Současně usilujeme o to, přesvědčit lidi o nutnosti odevzdávat jen kvalitní práci [9]. Opět zde narážíme na problém s motivací, a na to, že veřejný sektor není schopen zaručit kvalitu ani jim vyráběných výrobků.

Na stejné schůzi jako Z. Krč vystoupil i socialistický poslanec Jaroslav Šafařík, který uvedl na téma vývoz do zahraničí následující: „Pro zajištění efektivnějšího vývozu do NSZ zlepšit strukturu vyváženého sortimentu, urychlit modernizační akce exportními výstupy a v souladu s vývozními programy musí urychlit vývoz dalších výrobních komodit. V této souvislosti je třeba zvýraznit potřebu kvality výrobků. Na jedné straně je velká část výrobků kvalitních, splňujících funkční, technickou i estetickou stránku, s nimi jsou zákazníci spokojeni, na druhé straně jsou výrobky, u nichž se příčiny reklamací stále opakují. Jde o nedodržování technologie zpracování, špatnou povrchovou úpravu, materiálové a konfekční vady, poškozování při expedici a přepravě atd. Již vůbec by se neměly vyskytovat případy nekvalitních výrobků určených k vývozu. Dnes je u některého spotřebního zboží konjunktura, leckde se maličkosti prominou, ale do budoucna to poznamená náš odbyt. Varující je skutečnost, že za posledních 10 let poklesl náš podíl na světovém vývozu např. u bižuterního oboru z 10 % na 8 % a stále klesá. Často k tomu přispívá snaha o úsporu nákladů, která vede ke zhoršení kvality. To není ovšem jen problém bižuterní výroby, tyto tendence se projevují i jinde v jiných odvětvích. I při snižování nákladů v podnicích by mělo být jako prvořadé celospolečenské hledisko.“ [10]. Je tedy patrné, že vývoz kdysi slavného bižuterního průmyslu (tím netvrdíme, že nutně jen díky komunismu, ale míra z hlediska trhu kvalitních inovací v té době byla zřejmě, jak je patrné z jiných kapitol, malá, naopak se implementovaly nekvalitní inovace) upadal již v době kolem roku 1986 a byl dále na sestupu. Je otázka, zda je korektní pád bižuterního průmyslu připisovat porevoluční situaci. Ve skutečnosti situace tohoto průmyslu není ani dnes nějak zvláště špatná [11]. Uvedená citace však naráží ještě na jeden významný problém, a to sice, že není možné za hospodárné kritérium pro správné hospodaření považovat úsporu nákladů v podobě úspory surovin, energií apod.

Již dříve jsme uvedli, že lidé se neřídí při nákupech pouze kvalitou. Nicméně to neznamená, že kvalita nehraje nějakou roli. Může se stát, že snížení kvality přiměje nakupující kupovat méně daného zboží, a to i tehdy, pokud klesne jeho cena. Je na podnikateli, aby tuto situaci dopředu odhadl. Čtenář již ví (a já se již opakuji a ještě opakovat budu), že podnikatel čelí v tomto bodě nejistotě a může přijít o majetek nebo o něj přijde jeho věřitel. V podstatě se postupuje často metodou pokus-omyl. Někdo je v tomto lepší a někdo horší, ale skoro nikdo netahá pilku věčně, a pokud ano, neutáhnou ji jeho potomci. Pokud se tedy zmýlí v kvalitě, tak vytvoří informaci, že tudy to nejde a musí své jednání změnit anebo přijde o možnost kupovat a najímat výrobní faktory včetně práce, které se budou přesouvat k úspěšnějším podnikatelům. Ti z logiky věci se v tomto případě tedy v odhadu spotřebiteli požadované kvality nemýlili. Výsledkem je tedy fakt, že pro uspokojení potřeb spotřebitelů je nutné v tomto oboru nesnižovat kvalitu produkce a tedy ani nezavádět úspory surovin, energií apod. Kdo se postaví rozhodnutí spotřebitelů, ten bude muset jít dělat něco jiného anebo bude muset nejprve spotřebitele argumenty přesvědčit, že pravdu má on. Je potřeba doplnit, že spotřebitelé mohou mít nejrůznější důvody proč preferovat tu a tu kvalitu produkce (na trhu bude v realitě určitá pestrost, co se týká kvality). Může jít o výsledný vzhled výrobku, odolnost, trvanlivost, rychlost morálního zastarávání, módní střídání věcí apod.

Zopakujme zde, že často má význam cena a i jiné parametry. Často (ne ovšem vždy) platí, že za vyšší kvalitu je nutné si připlatit. Cena kvalitních surovin, výrobních prostředků (kapitálových statků) a jiného vybavení má totiž tendenci ovlivňovat výši nabídky daného statku, a tak i jeho cenu na trhu. Někdo preferuje například kvalitnější potraviny, a tím pádem si za ně musí připlatit. Jiný preferuje cenu a kupuje levnější a méně kvalitní potraviny, a to i přesto, že kvalitnější a dražší potraviny jsou k dispozici. Vliv mají i jiné věci než je cena a kvalita.

[1] Stenoprotokoly 3. schůze České národní rady: Pondělí 20. října 1986, Poslanec Antonín Očenášek, list s003004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003004.htm.
[2] Ibid.
[3] Česká republika od roku 1989 v číslech, Spotřeba a ceny, Tab. 03.04, Míra inflace, vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků v České republice, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989#03.
[4] Stenoprotokoly 3. schůze České národní rady: Pondělí 20. října 1986, poslanec Antonín Očenášek, list s003004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003004.htm.
[5] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Středa 10. prosince 1986, Poslanec Alois Skoupý, list s004004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004004.htm. ČSAD = Československá státní automobilová doprava.
[6] Stenoprotokoly 5. schůze České národní rady: Pondělí 30. března 1987, Poslanec Bohumír Rosický, list s005003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/005schuz/s005003.htm. K výrobkům ZPA Nový Bor viz i následující: IQ-151 vyráběla firma ZPA Nový Bor. Počítač byl hlavně určen k výuce programování na všech typech škol. Na normální trh se nikdy nedostal...Uživatelé si často stěžovali na malou životnost membránové klávesnice. Klávesy šly špatně mačkat. Existovalo asi 50 kusů prototypu IQ-150, ale ten musel být kvůli ohromnému množství chyb stažen.“. (http://www.pslib.cz/museum/index.php?singleitem=143&menuopen=14).
[7] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek, list s006004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006004.htm.
[8] Stenoprotokoly 5. schůze České národní rady: Pondělí 30. března 1987, Poslanec Václav Michalec, list s005006, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/005schuz/s005006.htm. VŠCHT = Vysoká škola chemicko-technologická, dnes jde o „Univerzitu Pardubice“.
[9] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Středa 10. prosince 1986, Místopředseda vlády ČSR Zdeněk Krč, list s004002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004002.htm. Ke Zdeňku Krčovi viz česká wikipedie, heslo „Zdeněk Krč“.
[10] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Středa 10. prosince 1986, Poslanec Jaroslav Šafařík, list s004007, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004007.htm. NSZ = nesocialistické země.
[11] Žlábková. Citace: „’Posledních deset let slyšíme o našem oboru samé negativní zprávy, ale to dávno neodpovídá pravdě.‘ upozornil Pavel Kopáček, předseda pořádajícího Svazu výrobců skla a bižuterie.“. Za návštěvu jistě stojí i Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, které má ve své expozici i současnou produkci.