Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Nedostatky v zemědělské produkci

Na 3. schůzi ČNR ze dne 20. října 1986 socialistický poslanec a pozdější krátkodechý ministr zemědělství a výživy ČSFR MVDr. Oldřich Burský uváděl, že dle něj zemědělská produkce v posledních 15 letech pronikavě rostla a postupně se rozšiřovala i potravinářská výroba. V tehdejší době měli mít občané k dispozici dostatečný sortiment potravinářských surovin i hotových výrobků. Spotřeba masa dosáhla 84,5 kg, mléka a mléčných výrobků 250 kg, obilovin a výrobků z nich 112 kg, cukru 38 kg, brambor 85 kg a vajec 330 kusů na hlavu [1].

Avšak na stejné schůzi bezpartijní poslanec Josef Blín už tak optimistický nebyl. Uvedl sice, že bylo v 7. pětiletce v zemědělství dosaženo předstihu rostlinné výroby před živočišnou a obě tato odvětví rychle obnovila dynamiku svého rozvoje. Také úsilí o zvyšování soběstačnosti v produktech mírného pásma přineslo pozitivní výsledky. To vše mělo spolu s plněním úkolů v potravinářském průmyslu vytvořit dobré předpoklady pro zásobování obyvatel potravinářskými výrobky, ale: „Přes obecně příznivý trend však nelze přehlédnout některé přetrvávající problémy a nově vzniklé nedostatky, které nejsou v souladu se stabilním a vcelku dobře zásobeným trhem potravin. Vážné je na tom to, že si vždy plně neuvědomujeme, že to dobré a pozitivní lidé přijímají jaksi samozřejmě, ale naopak citlivě reagují na to, co se nám v práci nedaří. A právě s tím se my jako poslanci setkáváme na pracovištích i ve volebních obvodech... Je totiž značný rozdíl mezi sortimentem potravin vyráběných, event. který je možné vyrábět v potravinářském průmyslu, a tím, který je možno obdržet v prodejnách. Samozřejmě nechci to klást za úkol obchodní inspekci, neboť to jsou věci řídících pracovníků z výroby a z obchodu. Domnívám se však, že v souladu s tím, že inspekce má též sledovat stanovený sortiment, že zde též může získat řadu poznatků, které by měla dát k dispozici právě těm, co tok potravin i ostatních výrobků na trh zabezpečují a řídí. Mám za to, že formulace sledovat stanovený sortiment by neměla být vykládána a uplatňována tak, aby se sortiment stabilizoval nebo dokonce snižoval. Myslím, že naopak jak u výrobků, tak i v obchodě by měla inspekce působit k jeho rozšiřování.“ [2].

Problém je, že trh není nikdy nějak extra stabilní, protože preference spotřebitelů nejsou stabilní. Je sice pravdou, že veškerý společenský nesoulad se projevuje jako zisková příležitost, která jakmile je rozpoznána a využita podnikateli, mizí a spontánní proces koordinace je spuštěn. Což vysvětluje tendenci k rovnováze (ergodicita) přítomnou v každé reálné tržní ekonomice, ale zároveň platí, že: „Podnikatelé neustále generují nové informace, které jsou principiálně subjektivní, praktické, rozptýlené a obtížně sdělitelné.“. A to není vše: „Jinak řečeno, podnikatelský čin sestává v podstatě z tvorby a přenosu nových informací, které nutně mění obecné vnímání možných cílů a prostředků každého jedince ve společnosti. Tato modifikace zase dává vzniknout nesčetným nově vzniklým nesrovnalostem, které pro podnikatele představují nové ziskové příležitosti, jež tito podnikatelé objevují a koordinují. A tímto způsobem celý proces dále pokračuje. Je to dynamický, nikdy nekončící proces, který se neustále rozšiřuje a podporuje civilizační pokrok…“. Podnikatelské informace či znalosti v důsledku toho, že jsou vždy subjektivní a nemohou být tedy dány, protože musí být vytvářeny a generovány při rozpoznávání ziskových příležitostí (tj. když si podnikatelé všimnou v neustále se měnící konselaci tržních cen existence nesrovnalostí nebo nesouladů, kterých si dříve nikdo nevšiml), nemohou bý alokovány na základě nákladů a výnosů, protože pokud podnikatelé informace neobjeví, nikdo nezná jejich honotu [3]. Shrnuto trh má tedy tendenci směřovat k rovnováze (ergodicita), ale je z ní opět a opět vychylován. Jde o dynamický a nikoliv statický proces.

Dále je z řeči poslance Josef Blína patrné, že to co se vyrábělo, se často nedostalo na pulty prodejen. To značí, že tyto potraviny byly rychle vykoupeny, protože jich byl nedostatek. Nedostatek vede dříve nebo později k ustavení černého trhu, který odčerpává další a další produkci z legálního trhu. Ostatně sám poslanec ve stejné řeči uvedl na adresu nového zákona o obchodní inspekci, že by měl tento vytvořit předpoklady pro zvýšení úrovně služeb, prognózování požadavků trhu, a že bude též působit ke zlepšení pestrosti nabídky na trhu i k zabezpečování nabídky zboží po celou prodejní dobu atd. [4]. Ovšem jak si představoval prognózování požadavků trhu pomocí inspekce, už poslanec nevysvětlil. Pokud se týká toho, co by mohlo být eventuálně vyráběno, tak zde zřejmě půjde o nedostatky v dodávkách komplementárních statků (možná i selhání jediného muže), které jsou nutné k výrobě daného produktu, čili opět je zde jistá diskoordinace na trhu (viz i dále). Jak bylo již uvedeno, tak pro veřejné vlastnictví výrobních faktrů je výhodná standardizace a omezení počtu produkovaných statků.

Velmi dobrým příkladem, který zaznamenává diskoordinace v dodávkách komplementárních statků,a to i v podobě přebývajících komplementárních statků, je řeč komunistického poslance Josefa Podlešáka: „Přes tyto pozitivní jevy jsou však některé věci, kterým bude třeba věnovat pozornost. Mám na mysli např. otázku lnu. Zemědělství ho vyrábí dost. Realizovalo požadavky plánu, tj. nároky společnosti. Ale výroba tohoto množství zřejmě činí zpracovatelskému průmyslu potíže. Čili len se vyrábí na sklad a jsou ho několikaleté zásoby. Myslím proto, že budeme naši pozornost zde orientovat na to, aby se ani zemědělská produkce takto bez zabezpečení užití nevyráběla. Jsou i jiné příklady ne zcela domyšlených výrob, kdy jedna část produkce je žádána a to, co je nutné s ní současně vyrobit, nemá užití. Např. chov ovcí. Vlnu potřebujeme, ale pro skopové maso není dostatečný odbyt...Vážná i nadále zůstává otázka s obaly a obalovou technikou pro potravinářský průmysl. Jsou to věci všeobecně známé, a několikrát zde řečené. O nich nechci podrobněji hovořit.“ [5]. Vidíme zde, že len se vyráběl podle plánu, ale na sklad. Nebylo pro něj nalezeno vhodné užití. Požadavek na ne-produkci dalšího lnu, je totožný s požadavkem na přesun výrobních faktorů, včetně práce do jiného užití. Tj. výrobní faktory by musely projít dobou určité nejistoty. V dnešních komunistických „Haló novinách“ se občas vyskytují články na téma úchvatného nárůstu produkce v období vlády lidu. Případ s lnem však jasně ukazuje, že taková objemová srovnání nemají valný význam. Vyprodukovaný len zde byl pouze plýtváním vzácných výrobních faktorů (jejich množství není omezené). Takováto produkce měla pramalou hodnotu. Ve skutečnosti stála další náklady na skladování velkých zásob lnu a na jeho zabezpečení, což stojí další výrobní faktory. Utopené výrobní faktory na produkci lnu a jeho skladování nemohly být již vynaloženy jinde – na uspokojování urgentnějších potřeb spotřebitelů. Třeba na řádné obaly pro potravinářský průmysl, na které se buď (tedy ze začátku) zapomnělo anebo na ně nebylo dostatečné množství výrobních faktorů. Kvantitativní nárůsty produkce jsou tedy velmi málo pozoruhodné a jsou zavádějící. Anebo měly být výrobní faktory použity třeba na produkci dalšího vepřového masa (viz dále) apod. Na tomto, ale i jiných příspěvcích je patrná značná těžkopádnost socialistické ekonomiky a velká setrvačnost i při rozhodováních, které jsou založeny na již objevených informacích. Poslanec Podlešák ve své řeči také zaměnil plánovací komisi a politky za společnost. Prosazení nové myšlenky do státního plánu trvalo až 7 let [6].

Dalším příkladem z oblasti zemědělství je řeč lidoveckého poslance Josefa Meiera. Tento poslanec si také všímá kvality produkce a klade nároky na další komplementární výrobní statky: „Někdy se říká, že je relativní přebytek mléka. Ve výboru jsme hovořili o tom, že bude třeba posoudit dosavadní způsoby jeho užití a zvýšit úsilí při výrobě sortimentu zejména sýrů a mléčných mražených výrobků. Mnohé bude třeba udělat také v dalším zvyšování jeho kvality. Pro zajištění tohoto správného požadavku bude ale třeba mít dostatečné množství dojící a chladící techniky. Bude to také vyžadovat zvyšování kapacity u mlékárenského průmyslu a možná udělat i nějaká opatření v obchodní síti pro skladování a nabídku sýrů a dalších mléčných výrobků. Ve výboru ČNR pro zemědělství a výživu jsme se s ministrem soudruhem Vaňkem shodli na tom, že připomínky o nadbytku mléka jsou nesprávné a že bude uděláno vše pro jeho plné využití a další zkvalitňování.“ [7]. Pokud připomínky byly nesprávné, tak na co dělat opatření? Že by double thinking? Za pozornost stojí, že další výroba se měla dle poslance plánovat podle toho, co se již vyrobilo a co přebývalo a ne podle potřeb spotřebitelů.

Dle téhož poslance byl výrobní fond u potravinářského průmyslu (jak bylo známo) zastaralý a existovaly problémy u některých druhů potravin s odbytem. Šlo například o již několika letý problém s odbytem lihovin zejména družstevních druhů. Opět vidíme, že objemové ukazatele nejsou dobrým vodítkem. Poslanec vzpomenul i jednu diskooridinaci ve výrobě komplemetárních výrobních statků v zemědělství: „V zemědělské výrobě začíná poněkud vystupovat problém vyšší zaplevelenosti pozemků. Je to zejména u některých druhů plevelů. Zčásti je to v celkovém nedostatku prostředků chemické ochrany, zčásti v tom, že dosavadní prostředky buď na ně nepůsobí, nebo přestaly dost účinně působit. To by vyžadovalo podívat se na skladbu postřiků a na jejich množství. Jsou však i případy, kdy se v některých situacích šetří nevhodně s naftou a vypouštějí se některé agrotechnické operace a v důsledku toho se také zvyšuje zaplevelenost. Ale stále častěji se setkáváme s tím, že na nezemědělské půdě plevele krásně bují a jsou zdrojem, z něhož se plevel neustále rozšiřuje. Při projednávání rozpočtu na příští rok jsme narazili na otázku profinancování fondu intenzifikace u státních statků a u potravinářského průmyslu. Samozřejmě chápeme, že je nutné zabezpečit vládní usnesení, které upravuje vztah resortu ke státnímu rozpočtu. Výbor ovšem má za to, že právě u státních statků a zejména v celém potravinářském průmyslu je třeba více investovat a ne zde odčerpávat finanční zdroje.“ [8]. Jak již bylo dříve uvedeno v kapitole o Praze, tak rozpočet byl napnut k prasknutí. Stejně tak chyběly volné (nevyužité) výrobní faktory (zdroje) včetně práce. Neexistovalo ani kritérium podle čeho rozhodnout, které potřeby jsou nejurgentnější a je nutné je uspokojit nejdříve – nemohla být provedena ekonomická kalkulace.

Komunistka Gertruda Hambalčíková hovoří

Na závěr části o nedostatcích uvedeme citaci komunistické poslankyně Gertrudy Hambalčíkové, je totiž velmi výživná a zaslouží si zvláštní pozornost. Nejprve, co se týče potravin: „Dále bychom mohli také konstatovat, že došlo i k uspokojení spotřebitelské poptávky, neboť dosud rozhodující ukazatel plnění maloobchodního obratu byl nejen splněn, ale i překročen. Všichni, nebo alespoň většina z nás, však víme, že realita je trochu jiná a rozpor v nabídce a poptávce trvá. Je zřejmé, že stávající systém plánování a plnění dodavatelsko-odběratelských vztahů, jak se v praxi realizuje, tyto disproporce nevyřeší ani přes zvýšený tlak obchodu na výrobu. Z přehledu nabídky potravinářského zboží již delší dobu konstatujeme, že trh je stabilizován a základních potravin dostatek. Přes tento pozitivní stav, který se zásluhou obchodu i výroby podařilo vytvořit, za což jim patří uznání, ale se kterým se nelze do budoucna spokojit, je nutné, aby obchodní organizace i organizace zemědělsko-potravinářského průmyslu ve vzájemném tlaku, ale i spolupráci působily na kvalitu vnitřního trhu a šíři jeho nabídky. Jeden z problémů, který přetrvává a vyvolává nespokojenost našich občanů, je v nabídce hovězího a vepřového masa. Vyšší poptávka po vepřovém mase je dána nejen národní zvyklostí, ale i jednodušší, snažší a rychlejší úpravou. Nám, poslancům i našim občanům, je zřejmé, že výroba hovězího masa je z celospolečenského pohledu racionálnější i lacinější. Tento fakt sám o sobě však nezmění poměr poptávky a tím i spotřeby v žádoucím směru. K tomu by patrně přispěla účinná cenová úprava hovězího masa i jeho jednotlivých druhů [9]. Výroba tedy nebyla schopná se setkat s poptávkou. Rovněž je zde opět patrné, že formální naplnění plánovaných kritérií neznamená uspokojení poptávky spotřebitelů.

Historik peněz Roman Vondra se zmiňuje o tom, že cenová hladina se v době socialismu od roku 1953 přece jen podstatným způsobem posunula. Ale hlavně uvádí pro 80. létá 20. století ceny různého zboží. Konkrétně pro ceny masa uvádí, že hověží přední se stále drželo na ceně 17 korun za kilogram, další druhy masa však dle něj enormně podražily: „Hovězí zadní i vepřové přišlo na astronomických 46 Kč za kilogram. A to při tehdejších mzdových relacích znamenalo totéž, jako kdybychom dnes za kilogram masa platili 500 Kč.“ [10].

Poslankyně Hambalčíková se zabývala i tzv. průmyslovým zbožím, kde byl problém zdá se dost velký: „Méně dobrý stav v uspokojování spotřebitelské poptávky je na trhu průmyslového zboží. Plánované tempo předstihu prodeje průmyslového zboží před potravinářským bylo sice dosaženo a překročeno, ale poptávka zůstala neuspokojena... Zejména na úseku dětského textilu a obuvi i textilu pro mladou generaci se disproporce mezi plánovanými potřebami a reálnými dodávkami ještě více prohlubují. Není jistě nutné, abych zde uváděla jednotlivé druhy zboží, které ještě nekupujeme, ale sháníme, což známe z vlastních zkušeností i z připomínek z volebních obvodů. Naši občané však právem chtějí i výrobky nové, inovované. Jaký byl stav v dodávkách nových výrobků v roce 1986, nejlépe dokumentuje několik čísel, která zde uvedu. Na celkový požadavek ve výši 14,4 miliardy korun byl výrobou potvrzen objem v hodnotě 8,6 miliardy korun a skutečně bylo dodáno nových výrobků jen za 6,8 miliardy korun. To znamená, že smluvně potvrzený objem byl vykryt pouze na 79 %. Nejnižší plnění se přitom projevilo u resortů strojírenství a elektrotechniky. Resort federálního ministerstva všeobecného strojírenství splnil potvrzené dodávky pouze na 39 % a resort federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu pouze na 60 %. V porovnání s požadavky obchodu je plnění ještě horší. Vztah mezi skutečnými dodávkami a požadavky obchodu byl splněn na 47 %. Myslím, že tuto skutečnost minulého roku není třeba dále komentovat [11]. My si jeden komentář neodpustíme, jak uvidíme totiž dále (a již jsme vlastně viděli) tak, to že se splnilo něco na 79 % neznamenalo, že vše z těch 79 % procent bylo funkční. A ani to neznamená, že to bylo obyvatelstvem žádáno.

[1] Stenoprotokoly 3. schůze České národní rady: Pondělí 20. října 1986, Poslanec Oldřich Burský, list s003002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003002.htm. K Oldřichu Burskému viz česká wikipedie, heslo „Oldřich Burský“.
[2] Stenoprotokoly 3. schůze České národní rady: Pondělí 20. října 1986, Poslanec Josef Blín, list s003003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003003.htm.
[3] Huerta de Soto, s. 8, 7, 9 a 122
[4] Stenoprotokoly 3. schůze České národní rady: Pondělí 20. října 1986, Poslanec Josef Blín, list s003003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003003.htm.
[5] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Středa 10. prosince 1986, Poslanec Josef Podlešák, list s004007, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004007.htm.
[6] Matoušek, s .165.
[7] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Čtvrtek 11. prosince 1986, Poslanec Ing. Josef Meier, list s004009, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004009.htm.
[8] Ibid.
[9] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Poslankyně Gertruda Hambalčíková, list s006006, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006006.htm, k vepřovému masu viz i Stenoprotokoly 6. schůze, Poslanec Josef Podlešák, list s006005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006005.htm.
[10] Vondra, s. 89 a 88. Údaj o 500 korunách se mi zdá poněkud přehnaný. Jiný zdroj uvádí růst ceny 1 kilogramu hovězího předního masa s kostí za roky 1989 až 2012 6.11 x, respektive u 1 kilogramu hovězího zadního masa bez kosti 4.46 x, u 1 kilogramu vepřové pečeně s kostí o 2.5 x a u vepřového bůčku o 3.78 x. Tedy až na hovězí přední maso méně než o vzestup celkové cenové hladiny (míry inflace), který činil dle stejného zdroje za roky 1989 až 2012 5.25 x. Ještě lepších poměrů zde dosahují ceny kuřat a vepřové šunky. Horšího poměru, ale stále pod vzestupem celkovém cenové hladiny, zde dosahují jemné párky. Naopak mražené filé tento poměr přesahuje – viz: Česká republika od roku 1989 v číslech, Spotřeba a ceny, Tab. 03.04, Míra inflace, vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků v České republice, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989#03.
[11] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Poslankyně Gertruda Hambalčíková, list s006006 a s006007, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006006.htm a http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006007.htm.