Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

V této kapitole se podíváme na stav průmyslu, jeho zastaralost (modernost) a na různé dsikoordinace v druhé polovině 80. let, a to nejen pohledem několika schůzí České národní rady (dále jen ČNR), která byla v podstatě parlamentem České socialistické republiky (dále jen ČSR). Také se dotkneme problémů s motivací pracujících, pracovních podmínek, zemědělství a problémů vývozu do nesocialistických zemí aj.

Průmysl
Již několikrát zmíněný předseda vlády ČSR komunista Josef Korčák na 2. schůzi ČNR ze dne 3. července 1986 konstatoval, že se připravuje akce k modernizaci produkce dřevěného nábytku, užitkového porcelánu, textilních přípraven a zušlechťoven, pletařské, konfekční, oděvní, kožedělné a obuvnické výroby. K tomu dodal: „Od ministerstva průmyslu požadujeme, aby podporovalo produktivní a rytmickou výrobu a zavádění nejlepších zkušeností předních podniků a kolektivů. Má plnou odpovědnost za to, aby nové moderní závody co nejrychleji vracely vložené prostředky.Nelze se v rozporu s racionálním využíváním surovin i pracovních sil dál smiřovat s udržováním zastaralých neefektivních provozů.“ [1].

Zároveň premiér na této schůzi odhalil základy, na jakých stálo socialistické hospodaření v zemědělství před rokem 1989: „Po kvantitativní stránce se v řadě ukazatelů blížíme úrovni vyspělých zemí. Není tomu tak ale v efektivnosti, ve výši nákladů, ve spotřebě paliv a energií a velikosti ztrát. Úroveň práce zemědělských závodů nemůžeme hodnotit jen podle úrody na polích nebo přírůstků ve stájích, ale především podle množství a kvality potravin na stole spotřebitele. Proto orientujeme investiční politiku v agrokomplexu přednostně na budování skladovacích prostor pro brambory, obilí, objemná krmiva, ovoce, zeleninu a na rekonstrukci zpracovatelských závodů.“ [2]. Jinými slovy hospodaření zde stálo na extenzivních faktorech a nikoliv na intenzivních faktorech, které reflektují moderní technologie a vyžadují větší investice a úspory, ovšem jen do oborů a výrob, které uspokojují potřeby spotřebitelů, protože jinak budou investice zmařeny. Hned uvidíme, že tento poznatek se netýkal jen zemědělství.

K tomu nám poslouží citace komunistické poslankyně, místopředsedkyně ČNR a komunistky Marie Jarošové, která jasně poukazuje na extenzivní charakter (kvantitativní růst hospodářství) socialistického hospodářství a na malé množství a význam inovací, a tím plynoucího nedostatečného kapitálového vybavení práce, a tedy i nedostatečné produktivity práce: „Soudružky a soudruzi, uplynula polovina roku 1986, prvního roku 8. pětiletky. Přes určité zlepšení v plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství nemůžeme být s dosaženými výsledky spokojeni. Existuje poměrně vysoké procento podniků, které plán neplní, a v dalších podnicích a VHJ není plněno to nejdůležitější, a to kvalitativní ukazatele. V žádoucí míře nejsou snižovány materiálové náklady výroby. Není dosahováno plánovaného růstu produktivity práce. Mnohé podniky zaostávají v plnění efektivnosti zahraničního obchodu. Objemové ukazatele jsou stále v příliš vysoké míře dosahovány cestami extenzivního růstu. Další přetrvávání těchto nedostatků nelze tolerovat. V tom se shodli při svých jednáních poslanci všech výborů České národní rady. Nízká kvalita výroby a způsobů jejího dosažení by zákonitě vedla k prohlubování disproporcí v užití vyrobené produkce. Vysoká materiálová a energetická spotřeba spolu s nízkou produktivitou práce by nepříznivě ovlivnila tvorbu národního důchodu. Ve svých důsledcích by tyto negativní vlivy podvázaly naše záměry v sociální oblasti.“ [3].

Možnost zvýšit hospodářský výstup jen pomocí extenzivních forem je omezená. Můžete zavést směny navíc, vyžadovat přesčasy a používat stroje, nástroje a jiné zařízení déle a více, to však vede k jejich většímu opotřebení, a tím i ke zvyšování nároků na obnovovací investice, které mají za cíl udržet stávající zvýšený rozsah výroby. Větší investice vyžadují úspory, čili nutnost vzdát se části současné spotřeby a utáhnout si opasky. To však nedává mnoho smyslu tehdy, pokud extenzivní formy výroby mají právě za cíl zvýšit současné množství finálních statků pro spotřebitele. V případě, kdy je nutné úroveň spotřeby extenzivně zvýšit a učinit tak lidi bohatšími bez utažení opasků někde jine v ekonomice, dojde ke spotřebovávání kapitálových statků, což v budoucnosti bude mít za následek nemožnost udržení výroby ve stávajícím stavu. Dojde k jejímu omezení, a tím i propadu životní úrovně spotřebitelů. Životní úroveň měřená metafyzickými statky stejně i tak klesá, protože lidem zbývá méně času na jiné aktivity (přece jen k jistému utažení opasků tedy dojde), než je produkce fyzických statků. Proto je nutné přikročit k intenzivním formám růstu, kdy vzestup úspor a pokles spotřeby (tj. utažení opasků) umožní přírůstek investic nad úroveň investic potřebnou k udržení stávajícího rozsahu výroby. Tyto investice spolu s technologickým pokrokem umožní zavedení nových produktivnějších metod výroby stávajících statků, či metod výroby s kvalitnějšími statky nebo zcela novými statky anebo kombinaci těchto tří možností. Alespoň část spotřebitelů se tedy musí uskromnit a musí dojít ve změnách ve struktuře výroby. Výrobní faktory včetně práce se uvolní ze stádií výroby bližších spotřebě (ty nyní nesou menší zisk anebo generují ztrátu) a přesouvají se ke stádiím výroby vzdálenějších spotřebě (ty nesou nyní vyšší zisk). Tedy výrobní faktory musí projít určitou dobou nevyužití a nezaměstnanosti. Intenzivnější rozvoj výrobních možností ekonomiky pak vede k uspoření části peněžních prostředků a výrobních faktorů a umožňuje jejich nasazení na krytí dalších a dalších palčivých potřeb spotřebitelů. Společnost se tak stává bohatší a dochází v ní k ekonomickému růstu. Naopak dlouhodobé extenzivní využití výrobních faktorů povede k hospodářskému úpadku společnosti a růstu chudoby. Dodejme ještě, že vetší extenzivní produkce může klidně vyústit do problémů s kvalitou výsledné produkce, a to například vlivem únavy materiálu, nedostatečné údržby, menší pozornosti dlouho pracující obsluhy apod. A také z důvodu nutnosti nasazovat do výroby méně kvalitní suroviny a pracovníky. Jak ještě dále uvidíme, tak režim ve skutečnosti množství investic v ekonomice snížil. Tímto ovšem netvrdíme, že nemůže být užitečné produkci někdy v některém odvětví či firmě po nějaký čas extenzifikovat, když je to výhodné. Bude to mít však své náklady a dlouhodobé přežití firmy na trhu to však neumožní. Naopak výhodou takovéhoto přístupu je v systému socialistického hospodářství to, že z krátkodobého hlediska garantuje větší jistoty, co se týká pracovního místa a nutnosti ho změnit.

Výše uvedené potvrdila na 2. schůzi ČNR i komunistická poslankyně Miroslav Němcová (nejde o známou političku ODS), která uvedla, že z programového prohlášení vyplývá, že se stává pro činnost české vlády závazným především požadavek dosáhnout podstatného pokroku v intenzifikaci (tj. kvalitativního růstu hospodářství, čili kvalitativního hospodářského pokroku) národního hospodářství [4]. Na zastaralost materiálně technické základny výroby poukázal i komunistický poslanec Miroslav Mrázek na 6. schůzi ČNR ze dne 30. června 1987: „Projednávání vývoje situace v tomto resortu bylo často na programu jednání výborů ČNR i jejího předsednictva. V této souvislosti se vždy poukazovalo na zastaralost materiálně technické základny výroby. Je však třeba říci, že to je obecný problém celého průmyslu řízeného vládou ČSR. Jak čísla státního závěrečného účtu ukazují, nepodařilo se dosud zastavit růst opotřebení základních prostředků, jehož stupeň je právě v resortu ministerstva průmyslu ČSR nejvyšší. Existuje zde vysoký podíl plně odepsaných základních prostředků, zejména strojních, roste průměrné stáří strojů a prodlužuje se doba jejich obratu, což je nejhorší u lehkého průmyslu. Nepříznivě se v roce 1986 vyvíjelo využívání základních prostředků. Jako poslanci to můžeme z vlastních poznatků v plném rozsahu potvrdit. Příčin je jistě celá řada. Avšak jedna se nám zdá jednoznačně základní: je to investiční politika a s tím spojené řešení strukturálních otázek a otázek rozvoje a stabilizace pracovních sil, tedy v konečném důsledku sociálních cílů.“ [5]. Jinde pak pokračoval tím, že státní závěrečný účet ČSR za uplynulý rok je sice předkládán jako vyrovnaný, ale jen díky mimořádné dotaci z federálního rozpočtu, aby tato vyrovnanost byla zabezpečena. Hlavní příčinou nevyrovnanosti bylo dle něj nedosažení plánované dynamiky v tvorbě zisku ústředně řízených státních hospodářských organizací. Projevil se především nedostatečný vliv snižování nákladů jako rozhodujícího intenzifikačního faktoru. V lehkém průmyslu došlo dokonce dle řečníka ke zcela opačnému vývoji, než plán předpokládal. Z hlediska jednotlivých druhů nákladů byl růst nákladovosti ovlivněn růstem materiálových a finančních nákladů [6]. Tzv. základní prostředky představují budovy, stavby, energetické a hnací stroje a zařízení, pracovní stroje a zařízení, přístroje, dopravní prostředky, inventář a trvalé porosty (vyjma lesů).

Snaha o rychlejší uplatňování výsledků vědy a výzkumu v praxi vedla dle místopředsedy vlády ČSR Zdeňka Krče na 41. zasedání státu Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) roku 1985 k přijetí "Komplexního programu vědeckotechnického pokroku členských států RVHP do roku 2000" [7]. Moc platné to však zřejmě nebylo, protože dle téhož řečníka: „Vývoj národního hospodářství za 11 měsíců letošního roku potvrzuje, že proces kvalitativní přestavby ekonomiky nedosáhl zatím intenzity zakotvené v "Hlavních směrech" XVII. sjezdu strany. V důsledku toho zůstáváme úkolům vytyčeným v Zákoně nemálo dlužni. Dynamika průmyslové výroby se sice v odvětvích řízených vládou České socialistické republiky zvýšila do konce listopadu o 2,6 %, avšak tohoto růstu bylo dosaženo při podstatně vyšší nákladovosti a poměrně značných odchylkách od požadované struktury užití. Plánovaný podíl materiálových nákladů na výkonech byl překročen o 0,6 bodu a celkový objem materiálových nákladů o 3,2 mld. Kčs. Vývoz do nesocialistických zemí byl nižší zhruba o 600 mil. Kčs, plánovaný objem zásob byl překročen o 2,6 mld. Kčs, a to převážně v odbytových zásobách, které budou jen obtížně využitelné k plnění plánu v letošním i v příštím roce.“ [8]. Nejsložitější situace byla dle řečníka především v sektoru průmyslu: „Resort sice splní plánovaný objem hrubé výroby i vývozu do socialistických zemí, k výraznému neplnění však dojde v ukazatelích efektivnosti, v dodávkách do tržních fondů a ve vývozu do nesocialistických zemí. Největší odchylka se předpokládá ve snížení podílu materiálových nákladů na výkonech. Celkový výpadek v upravených vlastních výkonech zřejmě dosáhne 2,5 mld. Kčs a v zisku 2,6 mld. Kčs. Očekávané nesplnění plánovaného objemu upravených vlastních výkonů, nedosažení relace mezi maloobchodními a velkoobchodními cenami a rozdílového ukazatele v zahraničním obchodě představuje výpadek v přínosu resortu k tvorbě národního důchodu ve výši 3,2 mld. Kčs.“ [9].

Vidíme zde, že větší produkce bylo dosaženo často jen větším extenzivním (kvantitativním) využitím výrobních faktorů. Patrné také je, že sice dynamika průmyslové výroby se zvýšila, ale odchylovala se i od plánovači předpokládaného užití. Dále část nově vyrobených statků skončila v neplánovaných zásobách. Spotřebitelé a výrobci výrobních statků nižších řádů tyto statky tedy nechtěli. Nebyli, totiž dostatečně objeveny informace o tom, co tito spotřebitelé a výrobci chtějí a ani jistě nebyly kvůli svému rozsahu zpracovány informace již objevené. Anebo tyto statky nemohly být použity pro výrobu další produkce anebo pro řádné spotřebitelské užití, díky nedostatku komplentárních výrobních statků (diskoordinace mezi jednotlivými výrobami), které jsou nutné právě pro dokončení výroby a řádnou spotřebu. Hodnota automobilu bez kol, traktoru bez nafty nebo počítače bez obrazovky, je velmi nízká, v extrémním případě až žádná. Ostatně (nejen) to potvrzuje ve stejném vystoupení samotný Z. Krč: „Příčin, proč se resort průmyslu nedokázal v letošním roce vyrovnat s úkoly státního plánu, je celá řada. Patří mezi ně zejména nedosahování projektovaných parametrů na nových kapacitách, nedostatečná provázanost plánu materiálně technického zásobování s plánem výroby a finančním plánem, neuspokojivý vývoj v kvalitě a inovačních tocích, nedostatek pracovníků, odbytové potíže a nedostatky v řízení. Příčiny neplnění úkolů plánu nejsou jen záležitostí letošního roku, ale mají své kořeny již v minulosti.“ [10]. Jak je patrné diskoordinace v dodávkách se netýkala jen komplementárních statků fyzických, ale týkala se i pracovní síly, což bylo dále zhoršováno plnou zaměstnaností. Šlo o dlouhodobý problém.

Své asi sehrálo i selhání jediného muže (k tomu podrobněji viz i dále), protože místopředseda vlády ČSR Z. Krč poukázal, že neplnění rozhodujících kvalitativních ukazatelů plánu vytváří nepříznivou hospodářskou situaci zejména v 9 výrobně-hospodářských jednotkách (VHJ), ve kterých by dle něj mělo dojít k postihům osobní hmotné zainteresovanosti. Avšak: „Důsledky by se promítly i do podnikové hmotné zainteresovanosti. Krácení přídělů investičním fondům a fondům kulturních a sociálních potřeb by vážně ohrozilo sociální záměry podniků přijaté v kolektivních smlouvách.“. Přičemž zároveň dle řečníka platilo, že k posouzení příčin tohoto stavu vznikla zvláštní dočasná pracovní skupina, která za objektivní uznala dopady cenových úprav, záměny dovážených surovin a opožděné uvádění některých nových kapacit do provozu způsobené cizími dodavateli. Nemohla a také neuznala dopady zaviněné nízkou úrovní řídící a organizátorské práce [11]. Takováto situace, kdy nešlo zcela jednoduše oddělit selhání jediného muže od objektivních příčin, nahrává různým výmluvám. Přičemž jen v trochu komplexním hospodářství vznikají právě takové situace. Dále zvláštní vztahy v rámci byrokratických struktur mohly činit kontrolu málo objektivní a neúčinnou. Na trhu prostě daný podnik skončí ve ztrátě ať tak nebo tak, nikdo nemusí nic extra zkoumat a může přistoupit i k řešení cestou pokusu a omylu. Pokud neuspěje, tak se ztráta naakumuluje a podnik skončí a výrobní faktory se budou přemísťovat k úspěšnějším (tj. spotřebitele lépe uspokojujícím) podnikům respektive podnikatelům. Jak je patrné, tak se sociální záměry podniků (každému dle jeho potřeb, i když to zcela neplatilo ani tehdy) staly překážkou k alespoň částečné nápravě nedobré situace a zdrojem další tendence pro nedostatečné řešení problémů. Přičemž však neplnění výrobních plánů a to, že struktura výroby a výrobní plány neodpovídají potřebám spotřebitelů (problém nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu – viz dále) a dále spotřebovávání výrobních statků (kapitálu), které do budoucnosti neumožňuje zachování stávajícího rozsahu výroby, vedou opět k nemožnosti naplňovat sociální záměry a dokonce neumožňují zachovat jejich stávající úroveň. Socialistická ekonomika se tak ocitá v začarovaném kruhu (viz výše projev Marie Jarošové).

Výše uvedené projevy si můžeme ilustrovat i z jiného zdroje, kde se lze také dozvědět o důsledcích zastaralosti kapitálových statků. Autoři „Hospodářských a sociálních dějin Československa v letech 1918-1992“ uvádí, že: „Nepříznivým průvodním jevem poměrně vysokých přírůstků základních prostředků byl neuspokojivý stupeň vyřazování zastaralých budov, strojů a zařízení a následkem toho mnohdy neefektivní prodlužování doby jejich fungování…Zastaralé stroje, zařízení a dopravní prostředky pohlcovaly vysoké náklady na údržbu a opravy, neumožňovaly zavést energeticky a materiálově úspornější provoz a zpravidla nesplňovaly ani požadavky na vyšší kvalitu produkce a služeb.“ [12]. Doplňme, že z 3. kapitoly o textilním průmyslu víme, že někdy byla s nimi práce pro obsluhu i velmi nepříjemná. Dále zdroj pokračuje, že základní prostředky (budovy, stavby, energetické a hnací stroje a zařízení, pracovní stroje a zařízení, přístroje, dopravní prostředky, inventář a trvalé porosty (vyjma lesů)) se mezi lety 1968 až 1976 omladily, ale později se u strojů a zařízení situace obrátila a v roce 1987 již mělo Československo ve srovnání s nejvyspělejšími ekonomikami základní prostředky podstatně starší. Průměrný věk strojů a zařízení v celém národním hospodářství dosahoval v Českých zemích 11 let a na Slovensku 9.8 let [13]. Účinnost základních prostředků ve výrobní sféře, měřená tvorbou společenského produktu na 1000 Kčs základních prostředků, zůstala v 1. polovině 70. let na stejné úrovni, ale později klesala – do roku 1989 v celé výrobní sféře a v průmyslu zhruba o třetinu, v zemědělství o 43 % a ve stavebnictví bezmála o polovinu. Pokles účinnosti výrobních základních fondů byl jeden ze symptomů nízké efektivnosti ekonomiky. K příčinám dle autorů patřila fondová náročnost čs. hospodářství (podmíněná odvětvovou strukturou), nedostatečné využívání výrobního potencionálu, nízký stupeň směnnosti, neuspokojivá kvalita části existující i zaváděné techniky a mnohdy také zdražování nově vyráběných strojů a zařízení, jemuž neodpovídal jejich výkon. V průmyslu byla strojní pracovní místa využívána v roce 1989 jen na 63 % [14].

Věková struktura strojů a zařízení
Pro příklad věková struktura strojů a zařízení byla v roce 1968: se stářím do 10 let 64.3 %, pro stáří 11 až 25 let to bylo 24.6 % a pro staří více než 26 let to bylo 11.1 %. Roku 1976 to bylo pro stroje a zařízení se stářím do 10 let 65.9 %, pro stáří 11 až 25 let to bylo 27.3 % a pro staří více než 26 let to bylo 5.8 %. Roku 1987 to bylo pro stroje a zařízení se stářím do 10 let 59.3 %, pro stáří 11 až 20 let to bylo 26.7 % a pro staří více než 20 let to bylo 14 %.
Věková struktura strojů a zařízení v průmyslu byla v roce 1968: se stářím do 10 let 61.6 %, pro stáří 11 až 25 let to bylo 25.3 % a pro staří více než 26 let to bylo 13.1 %. Roku 1976 to bylo pro stroje a zařízení se stářím do 10 let 61.2 %, pro stáří 11 až 25 let to bylo 30.6 % a pro staří více než 26 let to bylo 8.2 %. Roku 1987 to bylo pro stroje a zařízení se stářím do 10 let 54.6 %, pro stáří 11 až 20 let to bylo 27.9 % a pro staří více než 20 let to bylo 17.6 %.
Věková struktura strojů a zařízení v zemědělství byla v roce 1968: se stářím do 10 let 80.6 %, pro stáří 11 až 25 let to bylo 18.3 % a pro staří více než 26 let to bylo 1.1 %. Roku 1976 to bylo pro stroje a zařízení se stářím do 10 let 84 %, pro stáří 11 až 25 let to bylo 15.6 % a pro staří více než 26 let to bylo 0.4 %. Roku 1987 to bylo pro stroje a zařízení se stářím do 10 let 77.8 %, pro stáří 11 až 20 let to bylo 19.6 % a pro staří více než 20 let to bylo 2.6 % [15].

Z výpočtů je patrné, že od roku 1968 do roku 1976 došlo vyjma strojů a zařízení v průmyslu ke zvýšení procentního zastoupení počtu strojů a zařízení do 10 let věku na celkovém množství strojů a zařízení. Mezi lety 1976 až 1987 toto procentní zastoupení naopak všude pokleslo, a to i oproti roku 1968. V (souhrnné) kategorii stojů a zařízení (první odstavec této sekce) došlo do roku 1987 k poklesu o 6.6 procentních bodů oproti roku 1976 a o 5 procentních bodů oproti roku 1968. V procentním vyjádření to byl pokles o 10 % respektive o 7.8 %.

[1] Stenoprotokoly 2. schůze: České národní rady: Čtvrtek 3. července 1986, Předseda vlády ČSR soudruh Josef Korčák, list s002001, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/002schuz/s002001.htm.
[2] Stenoprotokoly 2. schůze České národní rady: Čtvrtek 3. července 1986, Předseda vlády ČSR soudruh Josef Korčák, list s002002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/002schuz/s002002.htm.
[3] Stenoprotokoly 2. schůze České národní rady: Čtvrtek 3. července 1986, Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová, list s002004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/002schuz/s002004.htm. K zajímavému osudu lidické ženy Marie Jarošové viz česká wikipedie, heslo „Marie Jarošová“.
[4] Stenoprotokoly 2. schůze: České národní rady: Čtvrtek 3. července 1986, Poslankyně Miroslava Němcová, list s002009, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/002schuz/s002009.htm.
[5] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek, list s006004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006004.htm.
[6] Ibid.
[7] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Středa 10. prosince 1986, Místopředseda vlády ČSR Zdeněk Krč, list s004002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004002.htm.
[8] Stenoprotokoly 4. schůze České národní rady: Středa 10. prosince 1986, Místopředseda vlády ČSR Zdeněk Krč, list s004003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004003.htm.
[9] Ibid.
[10] Ibid.
[11] Ibid.
[12] Průcha, s. 720-721.
[13] Ibid, s. 721. Je potřeba říci, že kategorie základní prostředky je poněkud arbitrární. Dále dle autorů rostla soustavně vybavenost pracovníků základními prostředky, ale s obrovskými meziodvětvovými rozdíly v národním hospodářství i uvnitř průmyslu.
[14] Ibid, s. 723.
[15] Vypočteno za účelem zjednodušení z Tab. 3.18 Věková struktura základních prostředků v Ibid, s. 722. Jak je patrné interval měření věkové struktury se bohužel pro rok 1987 změnil, a proto má největší význam stáří strojů do 10 let věku. Respektive v původním materiálu až do 15 let věku. V knize uvedené kategorii strojů 11 až 15 let došlo u všech třech položek k nárůstu procenta mezi roky 1968 a 1987. Věková kategorie do 10 let se v knize rozpadá na dvě kategorie 0 až 5 let a 6 až 10 let. Další věkové kategorie jsou 11-15, 16-25, 26-50 a nad 50 let. Autor předpokládá, že kategorie stroje a zařízení zahrnuje průmysl i zemědělství dohromady.