Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Ve volném pokračování série o komunismu se podíváme na problém sociální otázky v této době. K tomu nám poslouží převážně kniha „Základy sociální péče“ z nakladatelství Portál.

Kniha na jednu stranu tvrdí, že po válce vlivem znárodňování majetku (ovšem nejen osob sopjených s národně socialistickým režimem, jak tvrdí kniha) a odsunu německého a maďarského obyvatelstva z pohraničí a včetně vlivu takového opatření jako byla peněžní reforma, zvýšil vliv státu na přerozdělování majetku, snížila se sociální a příjmová diferenciace, a tím se podstatně změnila třídní i sociální struktura obyvatelstva. "Počet příslušníků majetných tříd byl podstatně snížen, stejně jako se snížil počet nejchudších. Byly tak položeny základy k relativně rovnostářské společnosti, včetně sociálních opatření ji provázejících, jakým bylo všeobecné národní pojištění." [1]. To samozřejmě muselo mít negativní vliv na motivaci lidí uspokojovat potřeby ostatních, protože na tom se již nedalo moc vydělat, a to zvláště po té, co vyvanul budovatelský duch, a nastoupily všední dny. Dalším negativním důsledkem byla nemožnost ekonomické kalkulace a vznik nedostatků a přebytků statků, které měly negativní dopad na blahobyt obyvatel [2]. Tomuto se zde věnovat ovšem blíže nyní nebudeme a naopak budeme pokračovat sociální péčí.

Sociální politika a sociální péče (služby) byly plně závislé na státních úřadech a byly jimi financovany a organizovany. "Sociální péči se nevěnovala velká pozornost i proto, že se v souladu s historickým materialismem předpokládalo, že všechny sociální problémy, od chudoby a nezaměstnanosti, přes prostituci, kriminalitu a násilí až po války, jsou dočasné a zmizí, jakmile zmizí třídní rozdíly. Sociální práce, kterou dříve realizovala řada charitativních organizací, se tak stala vlastně nežádoucí disciplínou. Vážně se diskutovalo o tom, zda je vhodné používat sám pojem "sociální problém" a zda by nebylo vhodnější pouze mluvit o negativních sociálních přežitcích kapitalismu." [3]. Stojí za připomenutí, že jediným zaměstnavatelem a jediným zabezpečovatelem sociálních opatření byl v té době stát řízený KSČ [4]. 

 
Nevýhody centralizace jsou jasně patrné na případu zákona o všeobecném národním pojištění (č. 99/1948), který byl vypracován podle britského modelu ještě před vítězstvím pracujícího lidu v únoru 1948. Zákon: "...poskytoval minimální sociální zabezpečení všem občanům, současně však byli všichni na této jediné formě zabezpečení zcela závislí. Bývalí vlastníci podniků, jejichž majetek byl znárodněn, neměli ani svoje úspory, ani majetek, který by mohli prodat, a jako příslušníci buržoazie, tedy třídy vykořisťovatelů od státu dostávali jen nepatrné sociální dávky ve stáří. Postupně byly totiž zrušeny sociální pojišťovny (do kterých si výdělečně činní lidé ukládali část svých příjmů) a jejich prostředky byly převedeny do Ústřední národní pojišťovny, která měla svoje úřadovny v krajích a okresech. Tím lidé přišli o důchodové připojištění, jež bylo použito pro financování obnovy a rozvoje hospodářství." [5]. Tj. byly použity na investice. Později bylo odděleno nemocenské pojištění od důchodového a peníze získané z původně diferencovaných fondů byly použity výhradně státem. Těmito reformami byly oba druhy pojištění zestátněny a staly se jednotné pro všechny zaměstnance [6]. Bylo tak zavedeno jednotné univerzální pojištění (daň), a to i přesto, že lidé jsou různí a mají často různé potřeby a požadavky. Dále: "Stát tyto finanční prostředky přerozděloval podle hlediska třídního původu (tzv. bývalí kapitalisté měli nižší, příp. žádné důchody; soukromí podnikatelé, včetně rolníků, kteří odmítli vstoupit do JZD, nebyli pojištěni i přesto, že si dříve platili příspěvky do fondů nemocenského, léčebného a důchodového pojištění). Tyto nerovnosti, drasticky postihující některé sociální skupiny, byly zdůvodněny ideálem "spravedlivé nápravy třídních nerovností z let předchozích." [7]. Takhle třeba dopadl významný ekonom Karel Engliš anebo populární herci Vlasta Burian a Čeněk Šlégl či generál Jan Syrový [8]. To že existoval jeden jediný legální zaměstnavatel, zhoršovalo pozici těchto osob a usnadňovalo jejich diskriminaci [9].

Pokračujme však dále: "Sociální péče byla redukována především na poskytování finančních dávek, což odpovídalo tezím o rozhodujícím významu ekonomické báze a zcela eliminovalo individuální snahy, individuální potřeby i osobně či charitativně motivovanou pomoc člověka člověku. V první polovině padesátých let pokračovala redukce sociálních služeb, které byly předávány (často násilně, vyháněním řeholnic) z rukou charitativních či dobrovolnických pod přímé řízení státu." [10].

V sedmdesátých a osmdesátých letech se sociální práce dle knihy pomalu a neviditelně obnovuje, a to spontánně [11]. "Vycházejí první články o pouliční prostituci, o prostituci žen z domácností, o využívání dostupných léků jako drog, píše se o bídném postavení cikánského obyvatelstva, které bylo přesídleno do pohraničních oblastí, odkud byli vysídleni Němci, upozorňuje se na to, že tomuto obyvatelstvu byl násilně změněn styl života jim vlastní i hierarchie jejich hodnot, a píše se o důsledcích toho, že tato skupina obyvatel si zvykla žít ze sociálních příspěvků. Píše se o alkoholismu, který je rozšířen zvláště v některých dělnických profesích, a hledají se formy prevence." [12]. Zde je nutné se zastavit, protože tato slova zní velmi povědomě i dnes. Zdá se tedy, že problém s Romy byl vytvořen především v době komunismu. Dále je patrné, že tento citát polemizuje s populárním (byť u některých případů pravdivým) tvrzením, že chudoba vede k alkoholismu a ne alkoholismus k chudobě [13].

A v neposlední řadě nás informuje o tom, že pokud srovnáváme dnešní situaci s dobou komunismu, tak srovnáváme příslovečné hrušky s jablky. Srovnáváme dnešní informačně poměrně dost otevřenou společnost s informačně dosti uzavřenou společností bývalého režimu. V Rudém právu, Mladé frontě, Svobodném slovu nebo Lidové demokracii či v rozhlase nebo v televizi jste se v té době nemohli jen tak snadno setkat s tím, že někteří lidé mají hluboko do kapsy nebo jsou bez prostředků a jsou státem diskriminováni anebo, že dělnická třída hodně popíjí, že se rozmohla prostituce anebo, že sociální dávky ničí samostatnost a svépomoc atp. Jasně je to patrné ze samotné knihy, dejme jí proto opět slovo.

"Upozorňování na sociální otázky radikalizovalo postoje obyvatelstva vůči politickému režimu. Představitelé tehdejšího politického režimu si uvědomovali politický dosah těchto témat, proto byly později výsledky mnoha výzkumů, jejichž zveřejnění by mohlo negativně ovlivnit představu o životě socialistického člověka, cenzurovány. Týkalo se to především drogové závislosti mládeže, alkoholismu, sebevražednosti, výskytu psychických poruch, sociálních podmínek důchodců, životních podmínek v ústavech pro tělesně a mentálně retardované, v psychiatrických léčebnách, ve věznicích, ale i v domovech důchodců a dětských domovech. Byly označeny za nepublikovatelné, nesměly se zveřejňovat ani v tisku citovat.". Přesto zde jistý (v podstatě nelegální) únik těchto informací byl, a to i do zahraničí [14]. Problémy ohledně romské otázky, nízkých starobních důchodů, dlouhé čekací doby na nedostatečně vybavené domovy důchodců, otřesné podmínky, ve kterých lidé žili na gerontopsychiatrických odděleních a v léčebnách dlouhodobě nemocných, kde chyběl zdravotnický personál, nízká porodní váha novorozenců, jejich úmrtnost, vrozené vývojové vady v průmyslových oblastech a další narůstající sociální problémy dle knihy tvořily "politikum". Jejich zveřejnění mělo velký politický význam a ovlivňovalo postoje občanů vůči KSČ, což si tehdejší politické orgány uvědomovaly, a proto v posledních letech komunismu opět zakazovaly i samu realizaci výzkumu, z nichž by negativní skutečnosti o sociální a zdravotní situaci byly zřejmé. Naopak dle dané knihy měli svoje postavení sociální pracovníci zneužívat k ovládání pacientů a klientů spíše je výjimečně. Většinou se sociální pracovnice snažily opravdu lidem pomoci [15].

Zřejmě se to však nevztahuje na gerontopsychiatrická oddělení a léčebny dlouhodobě nemocných, kde však nešlo přímo o sociální pracovníky. Je ovšem třeba uvést, že uvedená kniha nehledí na dobu komunismu jen skrze černobílé prisma, navíc některé z uvedených problémů jsou problémem i dnes. Každopádně však dle profesora doktora Josefa Marka, třeba tehdejší socialistické zdravotnictví (mocní se léčili v lépe vybaveném zařízení tzv. Sanopz) trpělo nedostatkem financí, přístrojů a zahraničních léků, i když si u nás medicína udržela západní ráz [16]. Údajně před nástupem komunismu v roce 1948 bylo Československo 12. zemí na světě dle střední délky života, v roce 1989 bylo už jen na 27. místě [17].

Pro představu o informovanosti tehdejších špiček režimu ohledně alkoholismu: na 16. schůzi „České národní rady“ dne 31. října 1989 místopředseda vlády a předseda „České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj komunista (nyní podnikatel a prezident potravinářské komory) Miroslav Toman“ mimo jiné uvedl, že: „Znepokojuje nás skutečnost, že rozsah trestné činnosti mladých pachatelů na území hlavního města Prahy převyšuje republikový průměr a má v Praze vzrůstající trend, zejména v oblasti toxikomanie a alkoholismu. Zvyšuje se i rozsah majetkové trestné činnosti a uliční kriminality. Dodržování zákonnosti je nezbytnou podmínkou pro rozvoj tvořivé práce a klidný život obyvatel města a považujeme ji za důležitou společenskou povinnost. Kladem proto důraz na posilování výkonu služby všech složek veřejné bezpečnosti, avšak současně i na zvýšení vlivu školy, rodiny, kulturních a dalších zařízení na řádnou výchovu mladé generace.” [18]. To poněkud narušuje přestavu o tom, že nárůst kriminality se datuje výhradně až po roce 1989 v souvislosti se změnou politického režimu země. Pravděpodobně budou za nárůstem kriminality i jiné komplexní skutečnosti.

Jak to bylo s rovností? Generální tajemník UV KSČ Milouš Jakeš bral oficiální měsíční plat ve výši 18 000 Kčs hrubého + 8 000 Kčs v nezdanitelných náhradách, u krajského tajemníka KSČ to bylo 10 000 Kčs + 3 až 5 000 Kčs. Tito lidé však disponovali prakticky celou ekonomikou. Platy některých herců a zpěváků dosahovaly pak výše vpravdě astronomické (statisíce korun). V Jakešově době bylo v Československu průměrný měsíční plat 3 170 Kčs. I tehdy ovšem platilo, že výše příjmu byla ovlivněna malou skupinou lidí s vysokými příjmy. Co se týká důchodů, tak v roce 1978 činil dle Charty 77 pokles příjmů při odchodu do důchodu 43% [19]. Tehdy však byla možnost oficiálně si k důchodu přivydělat nízká.

Pojďme však dále, ke konci lidové demokracie: "Plánovalo se, že by na každých 2 500 zaměstnanců měl připadat jeden sociální pracovník. Po tolika letech podceňování sociální práce byl však počet sociálních pracovníků minimální, chyběli i pro tzv. odborné sociální služby, tj. pro péči o děti, pro osoby se změněnou pracovní schopností, pro obtížně přizpůsobivé jedince, pro vězeňství, pro řešení sociálních otázek občanů "cikánského původu", pro příslušníky národnostních menšin i pro staré lidi." [20]. Ukazuje se, že rozbití dobrovolných charitativních a svépomocných vztahů mezi lidmi vede později k nutnosti najít náhradní veřejné řešení, to platí nejen pro komunistické Československo, ale platí to i pro revoluční Francii anebo politiku Jindřicha VIII. v Anglii [21].

Na závěr pro příznivce ekonomické kalkulace jsou jistě zajímavé následující citace: "O některých výrobních provozech se vědělo, že jsou zastaralé a že bude třeba tyto druhy výroby omezit, nebo zcela zastavit. Sovětský svaz už tehdy neměl čím platit a výrobky byly tak zastaralé, že směrem na Západ byly neprodejné. Současně se zvyšovalo ekologické vědomí, a tak se dokonce plánovalo zastavení mnoha provozů v oblasti hutnictví, ale i zastavení těžby uranu a řady povrchových dolů, jak kvůli jejich negativnímu vlivu na životní prostředí (severní Čechy a severní Morava), tak kvůli nepoužitelnosti těchto surovin." [22]. "I proto koncem osmdesátých let politické vedení schválilo záměr hledat formou výzkumu řešení sociálních otázek, které se objeví, až bude zastaven provoz některých velkých podniků. Zvláště alarmující byl nedostatek sociálních pracovníků schopných koncepčně řešit problematiku celých závodů, které se měly "transformovat" na jiný výrobní program." [23].

[1] Matoušek, s. 139.
[2] Viz první kapitola této série. K ekonomické kalkulaci viz Málek. Ke konkrétním dopadům nemožnosti ekonomické kalkulace na nejvyspělejší socialistickou ekonomiku NDR viz kapitola VIII. Vliv odstranění soukromého podnikání na nabídku spotřebního zboží v Německé demokratické republice v 70. a 80. letech 20. století v Stellner.
[3] Matoušek, s. 140-141. Občas se jisté aktivity na tomto poli objevily, například v první kapitole zmíněná sbírka na sanitní auto v Lysicích roku 1951 nebo dočasně SOS dětské vesničky – viz česká wikipedie, heslo „SOS dětské vesničky“.
[4] Matoušek, s. 141.
[5] Ibid, s. 141-142.
[6] Ibid, s. 142.
[7] Ibid, s. 142.
[8] Česká wikipedie, heslo „Karel Engliš“, heslo „Vlasta Burian“, heslo „Čeněk Šlégl“ a Šrámek. A to šlo jen o známé osobnosti.
[9] srovnej s Řihák-Cesta.
[10] Ibid, s. 142. Přesto se sociálním pracovnicím (často sestrám a absolventkám sociálních škol) dařilo neformálně se organizovat, předávat si informace, pořádat rekvalifikační kurzy a v 60. letech se někde mohly i vrátit do léčeben pro nevyléčitelně nemocné nebo psychicky hendikepované – viz Ibid, s. 144.
[11] Ibid, s. 148.
[12] Ibid, s148.
[13] srovnej s Řihák-Romové a Řihák-Démon alkohol.
[14] Ibid, s. 149.
[15] Ibid, s. 149.
[16] Drda, s. 63.
[17] Ibid, s. 61.
[18] Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady, Místopředseda vlády a předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj Miroslav Toman, list s016005.htm. Tehdejší poslanec komunistický František Kubát viděl nárůst kriminality poněkud jinak, ale upozorňoval na kriminalitu mladistvých: „Kriminalita jako nejzávažnější porušování zákonnosti a její stav v 80. letech je po vzestupu na počátku tohoto období v podstatě stabilizována. Tuto stabilizaci však není možno považovat za pozitivní jev, neboť svědčí o nízké úrovni dosud přijímaných opatření v boji proti kriminalitě a souvisejícím negativním jevům nejen v hlavním městě Praze, ale v celé naší společnosti. Dosud se tedy nedaří účinně omezovat kriminalitu ani její hlavní příčiny a podmínky. V podmínkách na území hlavního města Prahy je nejvýrazněji ovlivňována vysokým podílem majetkové trestné činnosti, vlivem alkoholu, počtem recidivistů a počtem pachatelů z řad mladé generace do 29 let. Znepokojují nás současně některé rysy kriminality, zejména zvýšená hrubost a brutalita při útocích proti zdraví občanů,trestná činnost mladistvých pachatelů, namnoze skupinová, stejně tak jako vysoký počet bytových krádeží a podíl pachatelů, kteří nejsou na území hlavního města Prahy odhaleni.” (Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady, Poslanec František Kubát, list s016012.htm). K M. Tomanovi viz česká wikipedie, heslo „Miroslav Toman“.
[19] Drda, s. 74 a 75. V knize chybně uvedeno místo Milouš Miloš.
[20] Matoušek, s. 150.
[21] Řihák-Nástin charity.
[22] Matoušek, s. 150. Ve skutečnosti se už tehdy plánoval i útlum uhelného a rudného hlubinného dolování - viz Hornictví v českých zemích.
[23] Matoušek, s. 150.

Literatura:

1. Drda A. aj. Mýty o socialistických časech. Praha: Člověk v tísni 2010, ISBN 978-80-86961-98-9.
2. Málek, P. Opomíjená ekonomická kalkulace a Ekonomická kalkulace podruhé [online, 2013]. Dostupný z (přístup V/2013): http://www.mises.cz/clanky/opomijena-ekonomicka-kalkulace-1013.aspx a http://www.mises.cz/clanky/ekonomicka-kalkulace-podruhe-1025.aspx.
3. Matoušek, O. aj. Základy sociální práce. Praha: Portál 2012, ISBN 978-80-262-0211-0.
4. Řihák, H. F.A. von Hayek: Cesta do otroctví [online, 2011]. Dostupný z (přístup VI/2013): http://www.mises.cz/clanky/f-a-von-hayek-cesta-do-otroctvi-308.aspx.
5. Řihák, Démon alkohol aneb mohli za všechno jen ti druzí? [online, 2013]. Dostupný z (přístup VI/2013): http://www.mises.cz/clanky/demon-alkohol-aneb-mohli-za-vsechno-jen-ti-druzi--1103.aspx.
6. Řihák, H. Nástin charity ve viktoriánské Velké Británii - starobince pro chudé [online, 2013]. Dostupný z (přístup VI/2013): http://www.mises.cz/clanky/nastin-charity-ve-viktorianske-velke-britanii-starobince-pro-chude-1029.aspx.
7. Řihák, H. Romové jdou do práce? V minulosti běžná věc! [online, 2012]. Dostupný z (přístup VI/2013): http://www.mises.cz/clanky/romove-jdou-do-prace-v-minulosti-bezna-vec--874.aspx.
8. Stellner, F. aj. Hospodářské dějiny novověku. Davle: Set Out 2012, ISBN 978-80-86277-73-8.
9. Šrámek, P. Armádní generál Jan Syrový [online, 2013]. Dostupný z (přístup VI/2013): http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/osobnosti/3.htm.
10. Česká wikipedie.
11. Hornictví v českých zemích (X. část): Léta 1968 – 1990 [online, 2009]. Dostupný z (přístup VI/2013): http://www.zdarbuh.cz/dejiny-hornictvi/historie/hornictvi-v-ceskych-zemich-x-cast/.
12. Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: úterý 31. října 1989 [online]. Dostupný z (přístup VI/2013): http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016005.htm a http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016012.htm.