Případ míry nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci čili NAIRU
Vysokoškolské učebnice ekonomie dost často obsahují málo užitečné koncepty, které nad to předpokládají, že v jejich pozadí se uskutečňují další jevy, které zůstávají nevyřčené. Jedním z těchto konceptů je (či byla) i míra nezaměstnanosti neakcelerují inflaci. Tato míra nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci (dále jen NAIRU) představuje podle běžných vysokoškolských učebnic ekonomie nezaměstnanost, která nezvyšuje inflaci. Například učebnice „Základy makroekonomie: učebnice pro ekonomické a podnikatelské fakulty“ tvrdí, že NAIRU: „… je míra nezaměstnanosti, při níž v dané ekonomice nedochází, jak ke zrychlování, tak ke zpomalování inflace.“ (1).
A třeba Investopedia tvrdí, že: „Míra nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci (Non- Accelerating Inflation Rate of Unemployment) je specifickou úrovní nezaměstnanosti při které je v ekonomice zřejmé, že nezvyšuje inflaci. Jinými slovy, jestliže nezaměstnanost je na úrovni NAIRU, je inflace konstantní. NAIRU často představuje rovnováhu mezi stavem ekonomiky a pracovním trhem.“ (2). A pokračuje: „Když je nezaměstnanost na úrovni NAIRU, je inflace stabilní, když nezaměstnanost vzroste, inflace klesne; když nezaměstnanost klesne, inflace vzroste. Protože neexistuje žádný vzorec pro určení NAIRU, Federální rezervní systém historicky používal statistické modely, které měly úroveň NAIRU někde mezi 5 a 6 % nezaměstnanosti.“ (3)
Pokud je málo nezaměstnaných, tak si ti, co jsou zaměstnaní, mohou říci o vyšší plat nebo mzdu a mohou i kvůli dosažení vyšší mzdy přijmout nové místo někde jinde. To jistě dává smysl a my to přijmeme za výchozí bod našich úvah o NAIRU. Dejme tedy tomu, že v ekonomice bude tlak na růst nominálních platů a mezd. A tyto i skutečně porostou. Mzdy tedy budou pohlcovat více a více finančních prostředků podnikatelů. Pokud nedojde k nárůstu bohatství ve společnosti (to by však vedlo k poklesu cen a nikoliv růstu cen nebo množství peněz v oběhu!) anebo k nárůstu množství peněz v oběhu (či zvýšení rychlosti oběhu stávajících peněz) musí se dříve nebo později tento růst zastavit. Podnikatelé totiž nebudou moci dále krátit své výdaje na materiál, nájem, energie, služby a tak dále. Bez čehož ostatně nelze udržet současný rozsah výroby a tím i současný rozsah nezaměstnanosti. Podnikatelé ani nebudou chtít krátit svůj zisk. Pokud tedy nemohou někde získat dodatečné peníze, nemohou si nadále dovolit nabízet další a další peníze za služby práce. Růst mezd se tak pochopitelně zastaví. Pracující, kteří by požadovali nadále vyšší mzdy, pak nenajdou nikoho, kdo by jim je nabídl.
A pokud budou trvat na přemrštěných požadavcích i pokud nemají práci, stanou se dlouhodobě nezaměstnanými. Tlak na vzestup mezd tak zmizí. A pokud bylo dosaženo již v některých případech příliš vysokých mezd, budou tyto muset býti sníženy anebo ti, co je pobírají, budou nakonec propuštěni. Není zde tedy žádný důvod k tomu, aby nízká míra nezaměstnanosti a mzdové tlaky vedly k inflaci. Analýza NAIRU je tedy buďto chybná anebo v ní něco chybí. Sama nezaměstnanost pod hodnotou NAIRU k inflaci totiž nevede.
Nyní odbočíme a vrátíme se k definici NAIRU a dejme tomu, že hodnota nezaměstnanosti odpovídá NAIRU a zároveň ze strany tržních subjektů dojde k poklesu poptávky po penězích. Tržní subjekty sníží výši svých peněžních zůstatků a vrhnou tím pádem na trh další peníze. Cenová inflace, ceteris paribus, naroste, i když se nezaměstnanost předtím nezměnila. Jiný případ, mějme opět to, že hodnota nezaměstnanosti odpovídá NAIRU a zároveň dojde ke zvýšení výroby vlivem nárůstu úspor, investic a technického pokroku. Větší množství statků při stejné nabídce peněz způsobí pokles cenové inflace. Dojde tak k dezinflaci anebo i případně deflaci a to, i když se míra nezaměstnanosti před tím nezměnila nebo třeba i klesla (kvůli boomu v produkci). A co, když se oba právě uvedené případy zkombinují? Dojde k růstu výroby a zároveň se sníží poptávka po penězích. Anebo se tato poptávka zvýší! Copak? Jak určit NAIRU?
A můžeme pokračovat dále. Mějme nezaměstnanost na úrovni NAIRU a předpokládejme, že bankovní systém v čele s centrální bankou vytvoří nové peníze. Pak dojde, ceteris paribus, k situaci nárůstu cenové inflace (pokud si nové peníze lidé vypůjčí a banky je budou půjčovat), a pokud podnikatelé a zaměstnanci budou trpět peněžní iluzí, pak poklesne i míra nezaměstnanosti (kvůli umělému boomu). Inflace poroste, ale nezaměstnanost bude klesat! Vlastně v tomto případě inflace roste, ale ne vlivem příliš nízké nezaměstnanosti. A dají se vymyslet i další příklady.
Vraťme se k tomu, že v konceptu NAIRU něco chybí. To, co chybí, je ta představa, že mzdy nemohou klesnout, jakmile už jednou vzrostly. Pokud k nárůstu mezd jednou dojde, tak máme prostě smůlu a centrální banka MUSÍ nasypat do ekonomiky nové peníze, které jsou vytvořené z ničeho. To je asi hlavní úvaha, která stojí za celým konceptem NAIRU. A je to rozhodně úvaha silně ovlivněná keynesiánskou ekonomickou teorií. Podobá se vlastně docela známé Phillipsově křivce. Přesněji řečeno vypadá to v podstatě tak jakoby nízká nezaměstnanosti vedoucí k požadavkům na růst mezd a platů vedla automaticky k tomu, že centrální banky se „musí“ těmto požadavkům automaticky přizpůsobit a zahájit neprodleně TISK nových peněz čili musí i umožnit komerčním bankám vznik nových depozitních peněz. Pokud by centrální banka blahosklonně nezasáhla, vedlo by k tomu, že by vlivem toho, že mzdy jsou údajně strnulé směrem dolů, vzrostla nezaměstnanost a došlo by k nevyužití zdrojů. Jinak, řečeno jazykem učebnic, by se křivka agregátní nabídky v krátkém období posunula vlevo nahoru, což by vedlo k růstu cen a omezení produkce. Rostla by recesní mezera produktu (nebo také deflační mezera produktu) a i nezaměstnanost a centrální banka by musela zasáhnout v podobě uvolněné měnové politik, a pak by došlo k posunu křivky agregátní poptávky doprava nahoru. Samozřejmě by se přidala i vláda a více by utrácela:-) Tento posun by pak vedl k nárůstu množství peněz v oběhu. Celý koncept NAIRU je pochybný a nedá se rozumně využívat. Přesto po mnoho let okupoval stránky vysokoškolských učebnic a i dnes se místy v učebnicích objevuje (4). Tento koncept tvrdě zjednodušuje rozmanitost a komplexnost reálné ekonomiky do podoby její karikatury. Vlastně lze říci, že NAIRU možná přece jen k něčemu sloužilo. Jde totiž především o "vědecké" zdůvodnění toho, proč je nutné do ekonomiky nasypat další nové peníze.
Samotná Investopedia tvrdí, že NAIRU je málo efektivní, a že jde o vlastně o ekonomickou historii: „NAIRU nezahrnuje různost faktorů, které mají vliv na zaměstnanost mimo inflace. Také historické spojení mezi inflací a nezaměstnaností se může narušit, což činí NAIRU méně efektivní… NAIRU je studií historického vztahu mezi nezaměstnaností a inflací a představuje specifickou úroveň nezaměstnanosti předtím než ceny vzrostou nebo klesnou. Nicméně ve skutečném světě historická korelace mezi inflací a nezaměstnaností může být narušena.“ (5)
I když se ještě najdou ekonomové, kteří ještě dnes složitě počítají NAIRU, tak případ NAIRU dobře ilustruje to, jak je použití matematiky v ekonomii omezené. Komplexní záležitost inflace, poptávky po penězích, hospodářského růstu, nezaměstnanosti a řady jiných ekonomických záležitostí tu neumožňuje vytvoření nějakého vzorce dle kterého by se dala hodnota NAIURU zjistit. Maximálně lze zjistit jen nějakou historickou hrubou hodnotu, a to se na to dívám ještě hodně optimisticky. Velmi zajímavé je však především to, že vysokoškolské učebnice při výkladu NAIRU tiše předpokládají nutnost vydání dalších nových peněz, aniž by to ovšem přímo do výkladu o tomto problému uvedly. To je něco s čím se setkávám v těchto učebnicích docela běžně. Jde o podmínku, která přímo neplyne z existence nízké nezaměstnanosti anebo existence požadavků na zvýšení mezd a platů, ale která v ekonomii hlavního proudu stojí často (nejen v tomto případě) v pozadí.
(1) Tuleja, P. aj. Základy makroekonomie: učebnice pro ekonomické a podnikatelské fakulty. Brno: Biz Books 2012, str. 25-26.
(2) Investopedia.com.
(3) Ibid.
(4) Některé učebnice ekonomie však již tento koncept opustily. Třeba známá učebnice N. B. Mankiwa Zásady ekonomie v dotisku vydání roku 2009 již NAIRU neuvádí ve svém rejstříku a autor i v podstatě tvrdí, že Phillipsova křivka funguje jen okrajově.
(5) Ibid.