Kritika druhého pilíře důchodového systému
Nelze příliš očekávat, že se před blížícími volbami bude nějak zvlášť řešit reforma důchodového systému. V budoucnu se změnám však velmi pravděpodobně nevyhneme. Jednou z navrhovaných změn je i zavedení tzv. 2. pilíře důchodového systému. Tímto pilířem má být povinné spoření pracujících občanů na důchod.
Toto spoření má sice o proti klasickému průběžnému systému (ten není ovšem žádným spořením) několik výhod, ale má také řadu nevýhod. Předně nerespektuje časové preference občanů. Jakákoliv lidem vnucená hranice, která určuje kolik by si měli šetřit na důchod a kolik spotřebovat je ryze arbitrární. Mělo by se spořit 20 % z příjmu nebo 40% a nebo jen 5%? Taková otázka je sotva řešitelná, protože každý člověk má jiné časové preference, které určují kolik svých finančních prostředků použije na současnou spotřebu a kolik uspoří pro budoucí spotřebu. Povinné důchodové spoření, ale znamená, že někteří občané nemají svobodu rozhodování v této otázce. Týká se to zejména občanů s vysokými časovými preferencemi, kteří preferují současnou spotřebu před budoucí. Nepřísluší nám studovat racionálnost důvodů tohoto chování, nicméně můžeme některé dosti závažné důvody uvést: předpokládaná nižší spotřeba ve stáří, dědictví, vážná nemoc v současnosti atd. Těmto lidem je bráněno mít současnou spotřebu ve výši jakou by si sami dobrovolně zvolili a musí se spokojit s nižší současnou spotřebou. Tito občané jsou tedy existencí povinného spoření poškozeni, a to bez ohledu na soukromé pocity a dojmy státních úředníků!
Existence 2. pilíře důchodového spoření (podobně jako průběžného systému) snižuje disponibilní příjem jeho plátce. Přitom platí, že čím nižší je příjem, tím vyšší je zpravidla míra časové preference (poměr spotřeby jednotlivce k jeho úsporám). Jinými slovy nucené odvody snižují míru úspor daného jednotlivce! Z toho plyne, že na 3. pilíř důchodového spoření (dobrovolné spoření) se nemusí pak občanům dostávat peníze. Tj. existence 2.pilíře de facto vytlačuje 3. pilíř.
Dalším problémem spojeným s tzv. druhým pilířem důchodové reformy je předpokládaný omezený vstup do tohoto odvětví podnikání. Zájemce bude muset pro získání licence (nebo něčeho na ten způsob) splnit určitou sadu kritérií (jmění, přiměřenost, poplatky atd.). Vedle korupce, která s tím může být spojena, bude hlavním důsledkem licencování neefektivnost, nedostatečná přizpůsobivost měnícím se potřebám spotřebitelů a případně i vyšší cena produktů. Úspěšní zájemci o vstup do podnikání se totiž budou potýkat s menší konkurencí, než by tomu bylo ve skutečnosti (jinak by licence neměly smysl). To je bude méně motivovat k vylepšování služeb a snižování cen. Také rozmanitost služeb bude omezená. Lze očekávat, že s plynoucím časem se bude tato situace prohlubovat, protože licence vedou ke konverzování určitého minulého stavu ekonomiky. Je pravděpodobné, že případné licence, obdrží především významné banky, které si tak vylepší své zisky (podobně jako u stavebního spoření). Nepřekvapuje tedy, že tyto instituce důchodovou reformu podporují.