Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

„Lidé, pokud jsou ponecháni sami sobě mají tendenci vyřešit svoje vlastní problémy; to rady expertů, zvláště v ekonomických otázkách, jsou nejužitečnější, když jsou zcela ignorovány.“ (James H. Gray, kanadský historik)

Velká Deprese z roku 1929 zdevastovala mnoho ekonomik. Ale jedna země pravděpodobně utrpěla mnohem více než jiné. Šlo o Kanadu. Její posice nebyla pro krisi úplně typická, protože Kanada byla silně závislá na exportu do USA, a některé její oblasti byly zároveň i poškozeny přírodními katastrofami. Přesto veřejný sektor toho udělal v krisi na pomoc lidem poměrně málo, a přesto se i zde nakonec situace vylepšila a zdejší lidé tuto krisi překonali. Kanada kolem roku 1930 měla asi 10,5 milionu obyvatel. Byla tedy o něco menší než Československo (počtem obyvatel).

Keynese jako by v Kanadě 30. let 20. století vůbec neznali.

Ve svém článku na webu Bloomberg.com autor J. Martin napsal: „Velká Deprese zdevastovala mnoho ekonomik. Ale jedna země pravděpodobně utrpěla mnohem více než jiné: Kanada. Do doby než její ekonomika dosáhla dna v roce 1932, Kanada utrpěla enormní úpadek ve výši 34,8 % HDP na hlavu. Žádná jiná z vyspělých zemí nebyla postižena tvrději. Kanada byla a ještě je zemí závisející na obchodě. Ve 20. letech 20. století byly komodity jako pšenice a dřevěné výrobky včetně tisku novin obzvláště důležité. V roce 1930 americký president Herbert Hoover podepsal celní zákon Smoot-Hawley Tariff Act, který zvýšil cla na mnoho dovozů na historicky vysokou úroveň. To vedlo k odvetným clům a drastickému propadu světového obchodu. To bylo zvláště bolestivé pro Kanadu, amerického největšího obchodního partnera, kde se exportní ceny propadly. Cena dřeva spadla o 32 % mezi roky 1929 až 1932 a ceny dobytku spadly o 63 %. Smoot-Hawleyho zákon poslal hlavní kanadské papírny do bankrotu. Výrobci aut (ano byli zde tehdy kanadští výrobci aut) viděli jak se jejich vývozy propadly na 13 tisíc vozidel v roce 1931 ze 102 tisíc vozidel v roce 1929. Průmysl obecně se propadl o více než 50 %. Nezaměstnanost dosáhla v průměru v kanadských městech 32 %. Ve Windsoru automobilovém městě naproti Detroitu dosáhla 50 %. V přímořských provinciích dosáhla nezaměstnanost obyčejných pracujících 60 %.“ (1). V dějinách Kanady z nakladatelství Libri se k tomuto píše, že: „Propadající se ekonomika USA táhla dolů i navázané hospodářství Kanady, a to stejným tempem – kan. hrubý produkt v letech 1929-32 se propadl o 40 %. Průmyslová výroba poklesla o ½ oproti úrovni z roku 1928, světové trhy s nerosty i s obilím se zhroutily. Krize odkryla, jak moc Kanada závisí na vývozu – celou 1/3 národního důchodu tvořil export, který v této těžké době nenacházel odbyt.“ (2). Konečně v „Dějinách Kanady“ z nakladatelství Lidových novin se píše, že zhroucení amerického hospodářství znamenalo pro Kanadu katastrofu: ohromný americký trh jim uzavřely ochranné tarify, vyschly americké investice, američtí bankéři vehementně žádali zpět své půjčky a kanadský mezinárodní obchod se snížil na polovinu. Kanadská ekonomika, založená na vývozu nerostného bohatství, dřeva, papíru, ryb a hlavně obilí do Spojených států, byla rázem zcela ochromena (3). Čili je poměrně dost zřejmé, že uvedené prameny se shodnou na tom, že to byla americká vláda, která svými tarify čili cly výrazně poškodila kanadské hospodářství.

Vraťme slovo opět Martinovi: „Lidské neštěstí bylo větší na kanadských prériích, které neutrpěly jen od obchodních válek, ale ze sucha, zbídačení a pohrom od kobylek. Do doby než deprese přešla, opustil jeden ze 12 lidí region kvůli jídlu a většina provincie Saskatchewan byla redukována na pustou krajinu zpustošenou přírodními katastrofami. V malém Mintonu většina z populace 890 lidí závisela na vládní pomoci a charitě; i děti ve městech musely být závislé na pomocných fondech.“ (4). Provincii Saskatchewan skutečně v roce 1930 postihly výrazné přírodní katastrofy: sucho, přemnožení kobylek a prašné bouře, které odnášely úrodnou půdu. V roce 1937 se zde vypěstovalo 70 milionů bušlů obilí, zatímco v roce 1928 jich bylo 320 milionů (5). Americký bušl se rovná 35,23907017 litru.

No i přes: „… veškeré utrpení kanadská vláda se nikdy nechopila toho druhu státních intervencí do ekonomiky tak, jak tu udělaly USA. Krátkodobý pokus premiéra Richarda Bedforda Benneta o kopírování Nového údělu byl nakonec shozen ze stolu Státní radou v Londýně, která byla pořád vrchním odvolacím soudem pro Kanadu. A i přes lidskou devastaci, se Kanaďané nikdy ve velkých počtech neobrátili k ismům – komunismu a socialismu – preferovali se držet svých tradičních politických stran. Pravda v roce 1935 lidé provincie Alberta zvolili Social Credit Party, která měla neobvyklé (někdo by mohl říci radikální) pohledy na monetární politiku. Ale to byla výjimka. Místo toho se Kanaďané proplétali skrze krisi s nouzovou kombinací soukromé a veřejné charity. Soukromí občané v bohatších provinciích zorganizovali záruky za Saskatchewan a poslali na západ stovky vozů s ovocem, zeleninou a oblečením. Bennett vytvořil zvyk posílání peněz ze svého osobního jmění těm, co mu psali prosby o pomoc.“ (6). V jiném pramenu stojí v případě provincie Saskatchewan, že až 50 % farmářů se stalo závislých na pomoci, přicházeli o domovy a mnozí skončili jako uprchlíci bez domova ve vlastní zemi. Při absenci jakéhokoliv programu vlády na podporu lidem bez práce byli potřební odkázáni na pomoc rodiny, charitativních organizací, církevních kongregací a municipalit. V tomtéž pramenu se můžeme dočíst i to, že v Kanadě vzniklo vedle socialistických a komunistických hnutí i malé fašistické hnutí (7). K žádnému většímu rozšíření těchto hnutí ovšem v Kanadě nedošlo.

On tehdejší kanadský premiér W. L. Mackenzie King (1874-1950) na začátku krise resolutně odmítl poskytnout provinčním vládám třeba jen pět centů na pomoc nezaměstnaným a podpořil tradiční model sociální pomoci, v němž na prvním místě jsou rodina a lokální komunity (8). Klasický liberál King pak prohrál následující volby a jeho nástupce konzervativec R. B. Bennett (1870-1947) navrhl zvýšit o 50 % tarify a posílit obchodní spojenectví s Velkou Británií. A: „Mimo pomoci s výkupem obilí za minimální garantované ceny a zavedení nechvalně známých táborů pomoci, jinak přezdívaných ‚tábory otroků‘, kam přesouvali mladé svobodné muže, aby zde pracovali za plat 20 centů denně, jeho vláda nepřišla s žádným zásadnějším systémovým řešením krise.“ (9). Bennettův pokus o zavedení kanadského Nového údělu: minimální mzdy, 48 hodinový pracovní týden, pojištění v nezaměstnanosti i zdravotní pojištění, státem kontrolované standardy výroby a obchodu a tak dále, soudy označily za ultra vires, tedy za hranicí pravomocí federální vlády, neboť spadaly do kompetencí provincií. V dalších volbách byl Bennett poražen a nahrazen Kingem, který nadále odmítal intervence státu v oblasti sociální politiky (10). King nakonec sice vládní dotaci na podpory nezaměstnaným přece jen zvýšil, ale jinak trval na tom, že nezaměstnanost nesmí zatěžovat federální pokladnu, a že ji musí řešit vlády jednotlivých provincií. Podle všeho však státu, na který všichni prý spoléhali, chyběly prostředky, ze kterých by jim mohl pomoci, protože ztratil příjmy z exportu i z daní (11).

„Vláda zařídila podpůrné tábory pro nezaměstnané muže, poskytovala nějakou málo placenou práci a zmírňovala hrozbu velkého počtu nezaměstnaných ve městech. Stát také používal sílu k potlačení sociální nespokojenosti, nejznáměji v roce 1935, když nezaměstnaní zorganizovali „Pochod na Ottawu“ ze západu. Pochod se dostal k městu Regina v Saskatchewanu, kde se setkal s ‚Královskou kanadskou horskou policií‘ a lokálními úředníky. Výsledný střet si vyžádal jednoho mrtvého policistu a jeden účastník pochodu zemřel na zranění brzy poté. Hnutí brzy na to zmizelo. Obecně Kanaďané se chopili Velké deprese s minimálními dramaty. Život v chladné zemi byl tvrdý a lidé byli zvyklí zabývat se nepřízní. Ekonomika se se začátkem druhé světové války zvedla a flegmatická nátura Kanaďanů nehrála v tomto oživení žádnou malou roli.“ (12).

(1) Martin, J. Great Depression Hit One Country Hardest of All [online, 2013]. Dostupný z (přístup VII/2020): https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2013-03-26/great-depression-hit-one-country-hardest-of-all.
(2) Fiřtová, M. Kanada. Praha: Nakladatelství Libri 2014, str. 61.
(3) Rovná, L. a Jindra, M. Dějiny Kanady. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2012, str. 197.
(4) Martin, J. Great Depression Hit One Country Hardest of All [online, 2013]. Dostupný z (přístup VII/2020): https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2013-03-26/great-depression-hit-one-country-hardest-of-all.
(5) Fiřtová, M. Kanada. Praha: Nakladatelství Libri 2014, str. 62.
(6) Martin, J. Great Depression Hit One Country Hardest of All [online, 2013]. Dostupný z (přístup VII/2020): https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2013-03-26/great-depression-hit-one-country-hardest-of-all.
(7) Fiřtová, M. Kanada. Praha: Nakladatelství Libri 2014, str. 62, 64-65.
(8) Tamtéž, str. 62.
(9) Tamtéž, str. 62-63.
(10) Tamtéž, str. 65.
(11) Rovná, L. a Jindra, M. Dějiny Kanady. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2012, str. 199 a 198.
(12) Martin, J. Great Depression Hit One Country Hardest of All [online, 2013]. Dostupný z (přístup VII/2020): https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2013-03-26/great-depression-hit-one-country-hardest-of-all.