Je tzv. nedobrovolná nezaměstnanost vždy nedobrovolná? (I/II)
V dřívějších dobách se na nezaměstnanost hledělo jako na něco, za co si může člověk sám a bralo se to jako morální selhání člověka. Tento pohled byť možná často pravdivý přehlížel fakt, že v dobách hospodářských krizí vyvolaných frakčním bankovnictvím, se dočasně ocitne bez práce nedobrovolně zpravidla řada lidí. Rovněž tak tento názor nebral v potaz to, že potřeby lidí nejsou konstantní, ale proměňují se a na to musí reagovat i výroba a tedy i struktura zaměstnanosti. To znamená, že i lidé, kteří chtějí pracovat, se občas musí bez práce ocitnout, protože je třeba opustit upadající odvětví, jejichž výrobky už spotřebitele neuspokojují a přesunout se do odvětví, které uspokojují potřeby spotřebitelů lépe. Použijeme-li historický případ, tak zaměstnanci museli opustiti výrobu povozů, klobouků a paruk a přejít do výroby lokomotiv, automobilů, ledniček, splachovacích záchodů, riflí atd. Takováto nezaměstnanost (ve standartním ekonomickém slovníku zvaná frikční) je pro hospodářství zcela nezbytná. A to bez ohledu na to, zda je zaměstnanec propuštěn anebo odešel dobrovolně. Dnes je však v pohledu na nezaměstnanost situace často opačná a řada lidí považuje nezaměstnanost za nedobrovolnou anebo převážně nedobrovolnou. Na nezaměstnanost se hledí často jako na selhání společnosti a společnost je volána k odpovědnosti. Avšak ve skutečnosti jde mnohdy o nezaměstnanost dobrovolnou. Někteří lidé pracovat buď nechtějí anebo v lepším případě pracují na černo, aby nemuseli platit daně a zároveň mohli pobírat dávky. O tom jsou následující vybrané zprávy, které jsem během pár let nasbíral (aniž bych je ovšem nějak zvláště aktivně vyhledával), a které dobrovolnou nezaměstnanost dobře ilustrují.
Slovensko
Začneme na středním Slovensku v roce 2011: "V septembri ponúkal Úrad práce v Kežmarku tristo ľuďom za prácu pri páse výplatu v čistom 500 až 600 eur. „Robili sme výberové konanie pre automobilku Peugeot do Trnavy. Okrem zaujímavého zárobku mali zdarma ubytovanie, dvakrát náhradu cesty z Kežmarku a jedno teplé jedlo do dňa. Z tristo pozvaných prejavilo záujem o prácu iba jedenásť ľudí,“ informoval šéf Úradu práce v Kežmarku Ivan Kotora. Túto pracovnú ponuku ponúkol úrad práce mladým ľuďom bez záväzkov, ktorí neboli na prácu viazaní miestom bydliska... V okrese Kežmarok je aktuálne bez práce 8 827 ľudí, čo predstavuje 29,5%. Kotora hovoril, že nezamestnanosť sa v okrese pohybuje od 28% do 29,5%... Podľa Kotoru je pre 6 000 ľudí z 8 827 uchádzačov práca zbytočná. 'Vďaka nastavenému sociálnemu systému zamestnanie pre nich znamená stratu príjmu,' dodal Kotora. Šéf úradu práce tvrdí, že ľudia zaradení v sociálnej sieti by kvôli práci prišli o množstvo sociálnych dávok, rôznych príspevkov za dochádzku do školy, na dopravu, na stravu, na učebné pomôcky, na bývanie a množstvo ďalších ako aktivačný či ochranný. Ak by šli napríklad rodičia s troma deťmi do práce za minimálnu mzdu, prilepšili by si dokopy o 65 eur. V prípade piatich detí by si prilepšili o 150 eur. 'To je rozdiel medzi mzdou a sociálnym systémom. V súčasnej dobe to pre nich nie je zaujímavý benefit,' dodal Kotora. Dlhodobo nezamestnaným sa neoplatí zamestnať aj kvôli priestupkovej imunite a rôznym nedoplatkom. Od občanov v hmotnej núdzi sú všetky finančné pohľadávky nevymožiteľné." [1]. To nezní jako nedobrovolná nezaměstnanost.
Přesuňme se na jižní Slovensko, zde nebyla situace v době hospodářského růstu roku 2015 o moc lepší: "Okrem toho, že s dlhodobo nezamestnanými majú firmy viac starostí, prax ukazuje aj to, že mnohí pracovať ani nechcú. Dokazuje to aj nedávna skupinová ponuka práce v Komárne. Firma z odvetvia autopriemyslu z priemyselného parku v Lozorne [okres Malacky, pozn. autora] prišla do okresu s 15–percentnou nezamestnanosťou ponúkať prácu za 850 eur mesačne v hrubom. Zo 60 pozvaných prijali ponuku traja. Mnohým sa nepáčilo, že musia pracovať až 12 hodín, často postojačky. Pritom podľa miestnych pracovníčok úradu práce išlo po veľmi dlhom čase o najlepšie platenú ponuku za veľmi dobrých podmienok. Ľudia by pracovali štyri dni a ďalšie štyri dni by mali voľno. Približne 15 nezamestnaných si ani nevypočulo, čo im firma ponúka. Vstali a odišli z miestnosti hneď po výzve, že ak niekto nechce pracovať, môže okamžite odísť a nestrácať čas. 'Je to ďaleko. Chcela by som skôr niečo v okolí,' hovorí Olívia Kmeťková, ktorá je už dva roky nezamestnaná. Privyrába si len ako brigádnička. Niekedy si pozrie ponuky práce cez internet.... V podstate negatívna reakcia ľudí na ponuku práce v Komárne podľa odborníkov nie je ničím výnimočná. Situácia sa opakuje bez ohľadu na región či ponuku práce. 'Nízka mzda, cestovanie, zdravotný stav, starostlivosť o deti – to sú asi najčastejšie argumenty. Ale stretol som sa aj s takými extrémnymi dôvodmi, že 'ja už robím, ale načierno, kto by dával tomuto štátu'. Alebo 'mne stačí to, čo mám, nemám úvery, na dohodu zarobím, to mi stačí'. Je to akási životná apatia, žiadne ďalšie plány, zvyk,' uvádza príklady z praxe manažér personálnej agentúry McROY Branislav Holík. A tak ľudia radšej ostávajú na úrade práce či pracujú načierno." [2]. I zde je zatěžko hovořit o nedobrovolné nezaměstnanosti (s výjimkou zdravotního stavu, ovšem ověřeného lékařem). Spíše jde o to, že lidé buď vůbec pracovat nechtějí anebo chtějí dělat jen nějakou práci a jen za určitých podmínek (krátká doba dojíždění, určitá minimální výška platu, pracovní doba atd.). Dobrovolně se tak rozhodnou čekat na práci, která jim z jejich pohledu tyto podmínky splňuje. Hovořit o nedobrovolné zaměstnanosti v tomto smyslu by vzato do důsledku znamenalo například považovat za nedobrovolně nezaměstnaného i toho, kdo bere jen práci ředitele s platem minimálně 2 000 euro za měsíc.
Následující citaci není třeba ani komentovat: "Polsku, Slovensku, Česku a řekněme i Maďarsku se v posledních dvou letech daří. Se stoupajícím výkonem ekonomiky rostou mzdy a klesá míra nezaměstnanosti. V Česku a Maďarsku je nezaměstnanost u pěti procent a je logické, že se tu firmám často jen těžko hledají noví zaměstnanci. Jenže stejnou potíž mají i zaměstnavatelé v Polsku a na Slovensku, kde je přitom bez práce pořád desetina práceschopného obyvatelstva. 'Máme tu fenomén, že v regionu je osmnáctiprocentní nezaměstnanost, a zaměstnavatel přitom nedokáže najít zaměstnance do výroby – často i za platy 800 až 900 eur [cca 21 500–24 500 Kč, pozn. red.] měsíčně a často na nekvalifikovanou práci,' uvedl před několika dny slovenský premiér Robert Fico. Průměrná mzda byla na Slovensku loni 883 eur, například v zemědělství a ve stavebnictví v průměru nedosáhla ani 700 eur. Minimální mzda je v roce 2016 stanovená na 405 eur... Téměř osmdesát tisíc mladých Slováků, kteří ukončili středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, nemá práci. A to především proto, že odmítají práci mimo svůj obor, nebo je firmy odmítají zaměstnat kvůli chybějící praxi. Investoři přitom nové lidi potřebují, jen zmiňovaný Jaguar jich sám plánuje v Nitře zaměstnat tři tisíce." [3].
Poznámky:
[1] Melníková, M. Nezaměstnaným sa máli práca za 500 až 600 eur [online, 2011]. Dostupný z (přístup VII/2016): http://spis.korzar.sme.sk/c/6090820/nezamestnanym-sa-mali-praca-za-500-az-600-eur.html.
[2] Kušnírová, M. Ekonomike sa bude dariť, zamestnanosti nie. Ľudia nechcú pracovať [online, 2015]. Dostupný z (přístup IX/2016): http://iness.sk/stranka/10896-Ekonomike-sa-bude-darit-zamestnanosti-nie-Ludia-nechcu-pracovat-Sme.html.
[3] Palata, L. Lidská síla z Ukrajiny: Lék i jed [online, 2016]. Dostupný z (přístup IX/2016): http://finmag.penize.cz/ekonomika/315999-lidska-sila-z-ukrajiny-lek-i-jed.