Jaké budou ekonomické dopady Green Dealu?
Green Deal (Zelený úděl) se stal v politických a ekonomických diskuzích v posledních letech skutečným hitem. V této stati se podíváme na to, co tento program Evropské unie znamená pro ekonomiku a blahobyt obyvatel. Respektive se podíváme na to jaké ekonomické důsledky a dopady tento program bude míti.
Náhrada jedné technologie technologií, která je dražší
Green Deal spočívá v podstatě v náhradě technologie, která je levnější, technologií, která je dražší. Jaký to má hospodářský efekt? Budeme počítat s tím, že výstup obou technologií je stejný (což nemusí být) a řekneme, že obě technologie vyprodukují třeba 100 jednotek energie a rozdíl mezi nimi je jen v ceně. Druhá technologie bude stát třeba 1 000 korun oproti 500 korunám u první technologie (čísla jsou čistě ilustrační). Tedy jedna jednotka energie bude stát dvakrát tolik. Co to znamená? Samozřejmě jedna jednotka dané energie bude nově tedy dvakrát dražší než dříve. Pro její výrobu bude nutné tedy vydat dvakrát tolik peněz a spotřebovat tedy o dost více výrobních faktorů. Více surovin a/nebo více práce, či více kapitálových statků. Tyto výrobní faktory nebude možné použít pro produkci jiného zboží anebo jiných služeb. Zatímco původně člověk utratil za 100 jednotek energie 500 korun a za dalších 500 korun si koupil třeba dva kilogramy masa (nebo cokoliv jiného), má nyní jen těch 100 jednotek energie a dvou kilogramů masa se musí nově vzdát. O to je tedy spotřebitel energie chudší. Samozřejmě může a nejspíše bude šetřit při nákupu energie a koupí ji méně. Koupí třeba jen 85 jednotek energie a k tomu si koupí 0,6 kilogramu masa. To však nic nemění na tom, že náš spotřebitel celkově zchudne. Ať tak či nebo tak, je jasné, že nákupy masa (nebo čehokoliv jiného) ze strany našeho spotřebitele se sníží anebo zcela pominou. Tím bude poškozen řezník a chovatel. Jejich odbyt se značně sníží a část řezníků a chovatelů bude muset hledat svoji obživu jinde. Budou se snažit přejít do z jejich pohledu druhé nejlepší dostupné práce či podnikání, kde vydělají ovšem méně peněz a narazí na pro ně horší podmínky. A také nebudou moci využít svých specifických znalostí stran přípravy masa či chovu jatečních zvířat. Dodavatel energií, který dodává našemu panu spotřebiteli naopak vydělá více, ale bude muset více utratit za nákup solárních panelů, větrných elektráren, plynových elektráren a služeb s nimi spojených, a to včetně jejich likvidace. Ano, výrobci těchto zařízení vydělají a jejich byznysu se bude dokonce i dařit, ale je to na účet řezníků a chovatelů jatečního dobytka a jiných výrobců. Zatímco u výrobců se ztráty a zisky z Green Dealu mohou kompenzovat, tak v případě ztráty spotřebitelů to není pravda. Náš pan spotřebitel má nyní jen energii, zatímco dříve měl energii i maso či jiné produkty. Podobně i jiní spotřebitelé. Společnost tak celkově zchudne. Takový vývoj odpovídá energetické politice Green Dealu, která spočívá v budování dalších a dalších obnovitelných zdrojů elektrické energie. Ty totiž vyžadují pro svoji velkou nespolehlivost, zejména v zimním období zálohování, které je musí býti schopno prakticky úplně nahradit, pokud je potřeba. To je samozřejmě velmi nákladné. Místo jednoho systému výroby elektrické energie s nějakou rezervou, tu musíte míti naráz dva systémy výroby elektrické energie. Jedna jednotka takto vyprodukované energie bude tedy podstatně dražší než dříve. A to zde nezvažujeme to, že některé nové technologie nemusí být technicky dotažené k tomu, aby řádně a spolehlivě fungovaly.
Náhrada jedné technologie technologií, která je horší
Druhou variantou může být náhrada jedné technologie jinou technologií, která je ale horší. Horší ve smyslu méně výkonná. Dejme tomu, že se nahradí jedna technologie, která vyprodukuje za časový úsek 100 energetických jednotek, technologií, která za daný časový úsek vyprodukuje jen 75 energetických jednotek. Přičemž platby za produkci těchto jednotek zůstanou stejné v původní výši 500 korun. Pokud tomu tak je, tak nová méně produktivní technologie produkuje jednu jednotku za více peněz než stará technologie. Jedna jednotka energie tak nyní stojí na místo 5 korun už asi 6,70 koruny. V tomto případě tedy dojde také ke zdražení jedné jednotky energie. To navíc bude ještě vyšší, protože při stávající poptávce nižší nabídka způsobí, že cena jednotky energie naroste na vyšší částku něž jen 6,70 koruny. Jinými slovy podobně jako v prvním případě, energie zdraží, čehož výsledkem bude to, že prodělají výrobci a poskytovatelé služeb, jejichž statky budou spotřebitelé nyní kupovat méně anebo vůbec, a naopak vydělají výrobci obnovitelných zdrojů elektrické energie. Zatímco v případě výrobců se ztráty a zisky zhruba vykompenzují, spotřebitelé jako celek prodělají. Koupí si méně masa, knih, elektroniky, vzdělání a podobně.
Před časem Tomáš Břicháček ve svém textu "Zelený útok na ekonomiku a společnost", který vyšel v knize „Sebedestrukce Západu 2.0“, napsal, že Green Deal představuje revoluční program, který se připravuje už velmi dlouho. Nejde o spontánní vývoj, ale jde o věc nařízenou a uměle organizovanou shora. A připomněl také Ursulu von der Leyenovou, když odcitoval její větu co Green Deal vlastně znamená: "Znamená to změnu. Každý z nás a každé odvětví bude muset přispět, od letectví až po námořní dopravu. Jde i o způsob, jak každý jeden z nás cestuje a žije. Emise musejí stát tolik, aby to změnilo naše chování.". Jinými slovy sama předsedkyně evropské komise předpokládá a v podstatě žádá, aby řada věcí zdražila. No, a větší drahota znamená, že si toho běžný člověk bude moci koupit méně, čili že tento člověk musí zchudnout. Přesně tato citace sedí k tomu, co bylo právě výše uvedeno.
Samozřejmě může nastat i situace, kdy bude nějaký výrobek nahrazen jiným výrobkem v poměru 1:1, ale s tím, že nový výrobek bude míti horší vlastnosti než původní výrobek. Takový případ může nastat třeba při náhradě automobilu se spalovacím motorem elektrickým automobilem. I když budeme uvažovat to, že tyto automobily budou stát úplně stejně (což tedy nestojí, elektromobily jsou prostě dražší) a jinak se nic nezmění, tak pak platí, že spotřebitel dostane výrobek, který plní jeho potřeby hůře. Má třeba krátký dojezd a nabíjí se příliš dlouho. I to samozřejmě znamená pro spotřebitele ztrátu. Ztrácí v podstatě čas, jednu z nejcennějších věcí. A může ho to stát i nějaké peněžní výdaje na víc. Konečně vyloučit se nedá ani kombinace obou předchozích případů. Nové technologie budou tedy nejen dražší, ale budou i méně spolehlivé a méně výkonné.
Další problémy Green Dealu
Vedle výše uvedeného také samozřejmě platí to, že zavedení nových dražších a méně výkonných technologií něco stojí. „Ekonomický deník“ nedávno přinesl odhad potřebného objemu investic do dekarbonizace energetiky, průmyslu, budov a dopravy v České republice. Během let 2023 až 2030 se jedná celkem o téměř 3,5 bilionu korun (tj. 1 až 1,5 bilionu korun navíc oproti běžnému investičnímu cyklu), z toho 1,6 bilionu korun by mohly pokrýt dotace z národních a evropských peněz. To je opravdu zajímavé, zejména kvůli tomu, že deficity státního rozpočtu dosahují asi kolem 300 miliard korun ročně a celkové zadlužení veřejného sektoru je kolem tří bilionů korun. A to se zároveň předpokládají narůstající veřejné výdaje na starobní důchody, výstavbu vysokorychlostních tratí, další výdaje na vzdělání a i výdaje na migranty (Imigrační pakt) či výdaje na rekonstrukci zbytkové Ukrajiny. Kde by se na to vše měly najít peníze, je pro mne poněkud záhadou. A ty výdaje spojené s Green Dealem mohou být do budoucna ještě vyšší: „"V přípravné zprávě o dopadech (impact report), jejíž kopii získal deník Financial Times ještě před oficiálním zveřejněním, Evropská komise odhaduje, že k dosažení cíle snížit emise skleníkových plynů o 90 % do roku 2040 a následně o 100 % v roce 2050, bude EU v letech 2031 až 2050 potřebovat investice ve výši 1,5 bilionu eur každoročně. To odpovídá 10 % celého HDP Evropské unie v roce 2022. Když tuto nepředstavitelnou sumu přepočteme na každého jednoho obyvatele EU, je to přes 140 000 korun měsíčně na hlavu včetně kojenců a seniorů."
Někdo by mohl říci, že přínosem bude aspoň lepší životní prostředí a méně CO2, ale to je samo o sobě dosti sporné tvrzení. Pro příklad základem energetické zelené přeměny v řadě zemí včetně Česka je výroba elektřiny ze solárních panelů, opět deklarovaných jako „obnovitelné, zelené, čisté“. Devět z deseti všech solárních panelů přitom dnes vyrábí opět Čína, a to díky své levné elektřině produkované ze 60 % z uhlí. Navíc podíl Evropské unie na celosvětových emisích byl v roce 2021 jen 7,3 %. Snižování tohoto podílu tak bude míti nepatrný vliv na svět jako celek.
Konečně není ani jasné to, zda existuje vědecký konsenzus ohledně toho, že lidská civilizace má významný vliv na změnu klimatu. Jako příklad lze uvést tuto citaci: „Britská vědecká Královská společnost zveřejnila výsledky analýzy, z níž rovněž vyplývá, že teplota Země začala stoupat ještě před zvýšením koncentrace CO2 v atmosféře a že to je příčina nárůstu CO2, a ne naopak, jak naznačují klimatické modely. ‚Všechny důkazy z analýzy naznačují jednosměrný, potenciálně kauzální vztah mezi teplotou jako příčinou a CO2 jako následkem.‘ Vědci jsou přesvědčeni, že změnu klimatu nelze připsat pouze lidskému faktoru. Takový koncept navíc nevysvětluje 4,5 miliardy let klimatických změn. Autoři poznamenávají, že přirozené změny CO2 způsobené rostoucími teplotami jsou třikrát větší než 4 % (emisí CO2) produkované lidmi.“ A navíc existence vědeckého konsenzu ještě neznamená, že je takový konsenzus správný. Kdysi pro příklad panoval mezi lékaři konsenzus, že pouštění žilou je dobrá léčebná metoda, no tento konsenzus se ukázal jako mylný. Dále je třeba uvést, že některé strategie, jak se vypořádat s klimatickou změnou mohou být levnější. Třeba přizpůsobení se nárůstu teplot může vyjít levněji než Green Deal, a také může znamenat nové příležitosti třeba pro zemědělskou výrobu (pěstování nových plodin) a významné úspory (vytápění apod.). Tyto alternativní přístupy však dnes nejsou diskutovány.
Shrnuto a podtrženo. Program Green Deal přinese lidem (spotřebitelům a řadě výrobců) v Evropské unii zvýšené náklady a nižší blahobyt. A zřejmě vůbec žádné přínosy. Samozřejmě tu a tam se najde nějaká firma nebo lidé, kteří na tomto programu vydělají, a někteří z nich možná i hodně. Ale i někteří z těch, co na tomto programu vydělají nominálně vícero peněz, mohou nakonec reálně prodělat, a to z toho důvodu, že tento program má potenciál celkově snížit celkovou produkci statků a služeb v ekonomice. Tento pokles produkce nemusí být nakonec zvýšenými nominálními příjmy kompenzován.