Italský fašismus: Zemědělství
Pietro Gorgolini se ve svém knize „The Fascist Movement in Italian Life“ zabýval poměrně dost podrobně zemědělstvím. Dle něj fašismus podporoval postupující vlastnictví půdy ze strany jejich obdělávatelů, ačkoliv dočasné stádium družstevnictví je možné k provedení ve všech regionech poloostrova. Fašismus měl dát zemědělci řádný zájem na jeho práci pomocí účasti na jejích plodech. Půda měla patřit těm, co na ní pracují. Chtěl také plně vzdělat pracující v zemědělství a vypracovat technické, administrativní, ekonomické a finanční instrukce (1).
Vedle toho však tvrdil, že: "Podle fašismu tak, ti majitelé půdy, kteří selžou ve své primární povinnosti, kterou je obdělávání jejich vlastního vlastnictví a vytvoření nějaké přímé anebo nepřímé výhody pro zemědělství, ztrácí svoje práva na vlastnictví." Dle něj mělo dojít i k dalekosáhlým změnám v zemědělství. Velkovlastníci půdy nebyli příliš vítáni, ale ani rozptýlené vlastnictví půdy: "Jak je v opozici k velkému vlastnictví půdy, tak fašismus oponuje rozptýlenému vlastnictví půdy; jak řekla Gaetano Porverelli v Národním shromáždění Fasci di Combattimento ve Florencii roku 1920: „Není to jen velké vlastnictví půdy, které škodí, ale také rozptýlené vlastnictví. Ten, kdož musí jíti do vzdáleného a rozptýleného místa ztrácí svůj čas. Mělo by zde být právní omezení na dělitelnost půdy a dědění by mělo být reformováno, aby koncentrovalo vlastnictví okolo domu a odstranilo půdu, která je rozptýlena okolo jiných center." Dále dle něj mohla býti velká agrární průmyslová podnikání převzata družstevními organizacemi. Ovšem bez zemědělských nebo národních ztrát jen v takovém případě, kdy taková organizace má dostatečné technické a administrativní schopnosti a není podřadná vůči ředitelům, které má nahradit (2).
Z těchto tvrzení se zdá se, že fašisté si byli vědomi problému s kolektivizací zemědělství v Sovětském svazu. Zopakujme, že dle Gorgoliniho fašismus tvrdí, že vlastnictví je realizací opravdového a dobrého individualismu pomocí, kterého se člověk může rozvíjet sám kompletně, pokud jde o jeho zájmy a zájmy komunity. Historie, která je učitelem života, nám dává hojné a jasné důkazy toho, že není možné násilně potlačit to, co je základem všeho lidského pokroku a zdrojem civilizace, totiž jednotlivce. Kolektivismus je proti společenský a anti-ekonomický. Toto Gorgonini dokládal neúspěchy programů na socializaci půdy v Sovětském svazu: "I v Rusku tragedie socializace půdy a průmyslu zaujala úžasnými proporcemi. V jiných zemích také pro příklad v Itálii se připouští, že železnice, pošta, kontrola jídla jsou demonstrací pošetilosti této doktríny. Miliony, které každá třída musí platit za podnikání, která nejsou řízena soukromníky, ukazují jaký bude výsledek takové socializace půdy, která je obhajována komunisty." (3). Gorgolini tak v zásadě odmítal zemědělský kolektivismus.
Paul Einzig uváděl, že díky větší zemědělsky kultivované ploše a použití intenzivnějších metod, úroda roku 1932 pokryla domácí potřeby. Podle něj velká část (veřejných) prací (nejen těch v zemědělství) byla financována vydáváním obligací ministerstva financí a půjčováním si na účet zvláštních institucí k tomu vytvořených, které získávaly finance vydáváním vládou garantovaných dluhopisů (4).
Zde přidáme ještě pár dat k zemědělské otázce. Často zmiňovaným počinem bylo vysušení a osídlení Pontinských bažin, což bylo považováno za velký úspěch fašismu. Plocha jejich měřila 200 tisíc akrů (800 km2), tyto bažiny po staletí vzdorovaly všem pokusům o vysušení, ač se o ně pokoušeli již staří Římané. Na takto získaném území byla založena tři města a četné vesnice, takže na nich mělo bydlet údajně na 30 tisících nových kolonistů. Podobně se dělo i jinde po celé Itálii (5).
(1) Gorgolini, P. The Fascist Movement in Italian Life. Ostara Publications, str. 35, 36 a 37.
(2) Tamtéž, str. 36 a 38.
(3) Tamtéž, str. 39 a 40.
(4) Einzig, P. The Economic Foundations of Fascism. American Third Position 2021 (původně 1933), str. 54 a 55-56.
(5) Kapras, J. ml. Národohospodářská soustava korporační a některé její problémy. Praha: Naše doba 1936, str. 478.