Italský fašismus: Oswald Mosley a fašismus
Oswald Mosely, prominentní britský fašista, považoval za intelektuální předchůdce fašismu pány Pareta, Nietzscheho, Hobbese, Bolingbrokeho, Stafforda a Carlyla. Ve dle nich ale i socialisty jako byli Proudhone a Sorel. Naopak dle něj hnutí pravice představované Yeatsem, T. S. Eliotem, Ezrou Poundem a jinými nemá s fašismem, co do činění. Fašismus je totiž revoluční, ale není reakcionářský (1). Koncept fašismu byl pro Moselyho v podstatě čerstvým myšlením, které bylo přidáno k původním ekonomickým konceptům vytvořeným v rámci Labour Party! Aspoň tedy ve Velké Británii. Mosley byl před svým fašistickým obdobím členem této strany. Fašismus dle něj pak samozřejmě bere něco od Pravice a něco od Levice a k tomu přidává nová fakta, aby vyhověl moderní době (2).
I v Moselyho podání má stát primát před jednotlivcem a společností: "My požadujeme od všech našich lidí vše překračující koncept veřejné služby. Ve svém veřejném životě se člověk musí chovat sám, jako zdravý člen státu, v každé své akci se musí podřídit blahu národa.“ Jednotlivec se musí v každé akci podřídit národu, čili státu, ale přitom bude míti kompletní svobodu žít a rozvíjet se (3). Jedno však dle logiky vylučuje druhé. Mosley však i přesto pokračuje tím, že fašistickým principem je soukromá svoboda a veřejná služba. Dle něj jediný způsob jak mít soukromé svobody, by byl skrze veřejnou organizaci, která přinese nějaký řád do ekonomického chaosu, který dnes existuje ve světě, a že taková veřejná organizace může být zajištěna jen metodou autority a disciplíny, kteréžto jsou fašismu vrozené (4). V tomto případě Mosley zužuje omezení svobody na otázky ekonomické, které však samozřejmě prostupují velkou částí života člověka. Opět jinde při popisu moderního césarismu, který je dle Mosleyho žádoucí, píše, že je jako všechny moderní věci kolektivní. Moderní organizace je příliš rozsáhlá a příliš komplexní, aby spočívala na jakémkoliv samotném jednotlivci, jakkoliv bystrém. Vůle a talent samotného jednotlivce jsou nahrazeny vůlí a schopností disciplinovaných tisíců, které tvoří fašistické hnutí. Každá černá košile je individuální buňkou kolektivního césarismu (5).
Více konkrétnější je Mosley v dalším textu eseje, ze které zde čerpáme. Na ideologii korporativistického státu pro něj byla zajímavá vláda silná dost na to, aby měla záchranný kruh pro výrobce a chránila zájmy spotřebitelů. Podobně jako kdysi chránila centralizovaná autorita tudorovských králů občany před plenícími loupeživými barony, kteří předtím drželi všechen soukromý život a podnikání pod výpalným. V Mosleyho době měl korporativistický systém chránit společnost a podporovat ryzí soukromé podnikání v tváří tvář velkým průmyslovým podnikům a koncentraci finanční moci. Ve Velké Británii by vláda nebo korporativní systém položili omezení, ve kterých mohou jednotlivci a jejich zájmy působit. Těmito limity by byl blahobyt národa. V rámci těchto limitů jsou všechny aktivity povzbuzovány. Individuální podnikání a vytváření zisku je nejen povoleno, ale je povzbuzováno, dokud podnikání obohacuje, než škodí svoji aktivitou národu jakožto celku (6).
Podnikání a tvorba zisku jsou v tomto případě povoleny, pokud jde zřejmě o malé a střední podnikání. Je zde však zřetelně patrný strach z koncentrace průmyslového podnikání a finančního sektoru. Paradoxně ohromná koncentrace moci v rukou státu a moci ve státem řízeném bankovnictví Moslyemu zřejmě nevadila. Nabízí se otázka, co když budou tyto instituce ovládnuty průmyslníky, bankéři nebo nějakou jinou zájmovou skupinou? Bohatí se snadněji spolu domluví, protože jich je poměrně málo a mají navíc dostatek prostředků a tedy i času na to, aby se domluvili mezi sebou a ovládli pak státní aparát. Dále se zde nabízí také otázka stran toho v čem se vlastně Mosleyho představy z čistě hospodářského hlediska liší od našeho současného stavu? I přes tyto otázky jsou, ale tyto poválečné Mosleyho názory dost daleko od socializujícího konce fašismu (Italské sociální republiky) z konce druhé světové války.
Dodejme ještě, že Mosley viděl korporativistický stát jako takový, kdy celé tělo je obecně řízeno centrálním řídícím mozkem vlády bez čehož žádné tělo a systém společnosti nemůže fungovat (7). Protože citovaná Moselyho stať byla napsána v době po druhé světové válce obsahuje i určitou kritickou reflexi, co se korporativistického systému týká. Dle Mosely byl tento systém příliš byrokratický a nedostatečně dynamický (8). Tím se ovšem paradoxně Mosleyho kritika fašismu neliší od kritiky korporativistického systému z pera tzv. pravicových ekonomů. Dalo by se říci, že v těchto Mosleyho názorech fašismus opsal de facto jistý kruh, od relativně svobodného trhu k názoru, že svobodný trh zřejmě skutečně je k něčemu dobrý.
Tímto textem dorazila tato série o (nejen) hospodářských aspektech italského fašismu do svého závěru!
(1) Mosley, Os. The Ideology of Fascism. In. Mussolini, B. aj. Essays on Fascism. Londýn: Sanctuary Press 2019, str. 5 a 6.
(2) Tamtéž, str. 7 a 12.
(3) Tamtéž, str. 9.
(4) Tamtéž, str. 9.
(5) Tamtéž, str. 11.
(6) Tamtéž, str. 21.
(7) Tamtéž, str. 22.
(8) Tamtéž, str. 22.