Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Proč už není až tak důležité být se Západem jmenovitě tedy Evropskou unií a Spojenými státy za dobře? Odpověď leží především v ekonomické oblasti. Evropská unie a Spojené státy nejsou totiž už nezpochybnitelným ekonomickým hegemonem světa. Jejich čas již pominul. Pojďme se na toto dosti radikální tvrzení podívat podrobněji.

Podíl na světovém HDP na základě parity kupní síly činil pro Evropskou unii roku 1980 silných 31 % a ještě roku 1990 to bylo 28,5 % a roku 2000 nějakých 25 %. Ovšem roku 2011 šlo již jen o asi 20 % a roku 2015 o 17 %. To je propad oproti roku 1980 o silných 14 procentních bodů a v procentech jde o propad o nějakých 45 %! Pro Spojené státy platí následující údaje: rok 1980 24,7 % a rok 1990 opět ta stejná hodnota. A roku 2000 mírný sešup na nějakých 23,5 %. Ale roku 2011 již ostřejší pokles na 19 % a roku 2015 na asi jen 16 %. To je propad oproti roku 1980 o skoro 9 procentních bodů a v procentech jde o propad o nějakých 35 %! (1) Podobný pád zažilo i Japonsko. Naopak Čína zažila velký vzestup. Podíl na světovém HDP na základě parity kupní síly pro ni činil roku 1980 pouhá 2,2 %, ale roku 2000 to bylo již asi 7 % a konečně roku 2015 asi 17 %. To je vzestup o skoro 15 procentních bodů a o asi 680 %! Indie na tom byla o něco hůře, ale i tak u ní došlo k razantnímu vzestupu. Podíl na světovém HDP na základě parity kupní síly pro ni činil roku 1980 pouhá 2,5 %, ale roku 2000 3,7 % a konečně roku 2015 7 %. To je vzestup o 4,5 procentních bodů a o asi 180 %! (2). Do roku 2018 došlo k dalším změnám:  Spojené státy nově tvořily jen 15,2 % HDP světa, zatímco Čína už 18,7 % a Indie 7,8 % (3)!

Dlouhodobá průměrná tempa růstu reálného HDP dnešních zemí Eurozóny vykazují dlouhodobě sestupnou tendenci. V letech 1950-1959 byl tento růst 5,8 % ročně. V letech 1960-1969 šlo o 4,3 % a v letech 1970-1979 pořád o dost slušných 3,1 %. V letech 1990-2000 se růst smrskl už jen na 2,1 % ročně, což ale je ještě celkem slušný údaj, zvláště z dnešního stanoviska. Po roce 2000 totiž přišla katastrofa. Údaje za roky 2000-2009 vykazují růst už jen o 1,1 % ročně a údaje za roky 2010 až 2015 už jen o 0,8 % ročně (4). Některé evropské ekonomiky se ani do roku 2018, tedy 10 let po vypuknutí finanční krise nedostaly na předkrisovou úroveň: jde o ekonomiky Řecka a Itálie. A nemylme se v tom, že by Česká republika nějak výrazně hospodářsky rostla. Nejrychlejší dohánění EU bylo v letech 2007 až 2009 ze 79 % relativní ekonomické úrovně EU-28 na 85 %. Od té doby, tedy za těch asi 10 let, činil nárůst jen na 90 % ekonomické úrovně EU-28 (5). To jest za 10 let došlo k vzestupu o pouhých 5 % bodů, a to i když naší republice pomohla značně hospodářská nemohoucnost starých zemí EU.

Co za tímto vývojem stojí? To je poměrně dost složitá otázka a není úplně předmětem tohoto krátkého pojednání. Ale konkrétně pro Evropskou unii se třeba uvádí tento poznatek: Došlo zde k přechodu od společného trhu k trhu jednotnému, který likviduje konkurenční výhody různých zemí. A od soutěže variantních národních řešení ke společným předpisům, které znemožňují tvořivost a efektivní hledání nových, lepších řešení. Mezi další důvody úpadku se uvádí i růst rozsahu a složitosti daňového systému, který odsává z ekonomiky nejen daňové platby, ale také pracovní čas a zvyšuje náklady na správu daní státem. Plus obrovský nárůst regulací všeho druhu a bobtnající právní systém EU, ale i USA (6). Soustředění se na vnitřní unifikační procesy vzalo Evropě inovační potenciál, oslabilo ji vnitřně i navenek a podkopalo její ekonomickou pozici ve světě. Všudypřítomná harmonizace totiž zamezuje konkurenci různých řešení a tím i nalézání lepších, efektivnějších variant (7). Pokroku se totiž prostě daří v konkurenčním prostředí s dobře garantovanými vlastnickými právy, kdy si mohou konkurovat mezi sebou různé přístupy. Na tom byl ostatně po staletí založen velký hospodářský a kulturní pokrok v Evropě (8)

Dozajista je další velkou nevýhodou Evropy velké daňové zatížení a vysoká míra dotací, které směřují do neživotných projektů, které by se jinak bez těchto dotací neobešly. Úspěšné projekty a firmy totiž není nutné dotovat. Doslova sebevražedné kroky v oblasti tzv. boje s klimatickou změnou pak neberou žádný ohled na ekonomickou efektivnost. Evropská unie má také problém s vysokou nákladností sociálního státu. EU má jen 7 % obyvatelstva světa a tvoří 17 % světového HDP, ale odhaduje se, že vynakládá 54 % světových sociálních výdajů (9). I díky tomu nemusí dnes celá řada lidí pracovat, a tak vyrábět zboží a služby pro druhé lidi. Řada lidí pak raději pracuje v upadajících odvětvích, jejichž výrobky plní potřeby spotřebitelů stále méně dobře anebo dává rovnou přednost práci pro stát a veřejný sektor, tedy pro práci mimo trhy. Či nepracuje vůbec a spoléhá na sociální dávky.

Od roku 1970 se s každou další dekádou růst produktivity ve vyspělých zemích zpomaluje, a platí to i pro růst celkové produktivity faktorů. Příčinou je zpomalení toku inovací s tím, že inovace, jako je internet, nyní už jen marginálně a nedostatečně vylepšují již existující technologie. Navíc po krizi roku 2008 se růst produktivity práce v mnoha vyspělých zemí téměř zastavil, někde produktivita práce klesá. HDP na hodinu práce se v letech 2007 až 2013 v některých zemích snižoval. Růst produktivity ve Francii byl třeba v letech 1950 až 1973 5,2 % pokud jde o hodinovou produktivitu práce za rok. V letech 1980 až 2006 byl tento růst už jen 2,2 % ročně (10). Dle OECD úroveň celkové produktivity faktorů (zahrnuje vedle práce ještě kapitál a materiálové vstupy a energii případně, jako u OECD, i software, hardware a telekomunikace) v roce 2013 oproti roku 2007 poklesla takřka ve všech zemích EU, v USA mírně vzrostla, a v Číně, Indii a Koreji byl její růst kolem 10 % (11).

Ryan McMaken z amerického Institutu Ludwiga von Misese napsal k nedávno uvaleným sankcím na Rusko toto: „No, podívejme se na omezený vzorek odpůrců sankcí – tj. HDP Ruska, Indie, Číny, Brasilie a Mexika dohromady – najdeme ‚blok‘ vytvářející plnou třetinu světového HDP. (Čína a Indie samozřejmě vytvářející většinu tohoto bloku). To je podobné ekonomice USA a Evropské unie dohromady. Kdysi dávno, samozřejmě, znamenalo odříznutí od USA a Evropy pro každého vyděděnce jen malý zlomek globálního trhu. V roce 1990 například USA a EU dohromady vytvářely 40 % světové ekonomiky, zatímco Čína, Indie, Mexiko, Rusko a Brasilie všechny dohromady ubohých 18 %.“ Přesněji šlo v roce 1990 o 43,2 % světového HDP versus 18 % a dnes (rok 2020) jde o 30,7 % versus 32,4 %. (12).

Časy se mění. Státy Evropská unie a Spojené státy nejsou již nezpochybnitelnými ekonomickými hegemony světa. Za 10, 20 let bude situace ještě horší. Dokonce si dovolím předpovědět i to, že země jako Německo, Francie, Itálie a celá Evropská unie (pokud bude tedy ještě vůbec existovat) budou z ekonomického hlediska (a tedy nutně  i politického hlediska) druhořadými státy. Možná se sami budou spolu s USA třást před sankcemi, které na ně třeba uvalí zbytek světa. Časy se mění.

(1) Janáček, K. a Janáčková, St. Ekonomický úpadek Evropy. Praha: Institut Václava Klause 2017, str. 9.
(2) Tamtéž.
(3) Janáčková, St. Obchodní války. Praha: Institut Václava Klause 2020, str. 61.
(4) Janáček, K. a Janáčková, St. Ekonomický úpadek Evropy. Praha: Institut Václava Klause 2017, str. 10.
(5) Janáčková, St. Obchodní války. Praha: Institut Václava Klause 2020, str. 72 a 106.
(6) Janáček, K. a Janáčková, St. Ekonomický úpadek Evropy. Praha: Institut Václava Klause 2017, str. 12 a 25.
(7) Janáčková, St. Obchodní války. Praha: Institut Václava Klause 2020, str. 11 a 48.
(8) Viz ZDE.
(9) Janáčková, St. Obchodní války. Praha: Institut Václava Klause 2020, str. 48 a 65.
(10) Janáček, K. a Janáčková, St. Ekonomický úpadek Evropy. Praha: Institut Václava Klause 2017, str. 22-23 a 18. Jistou výjimku, co se týká zmíněného internetu, nyní představuje sdílená ekonomika, které se ale bohužel (nebo naštěstí?) částečně realizuje i v šedé ekonomice.
(11) Tamtéž, str. 23-24.
(12) Russia Isn't Nearly as Isolated as Washington Wants You to Believe [online, 2022]. Dostupný z (přístup III/2022): https://mises.org/wire/russia-isnt-nearly-isolated-washington-wants-you-believe.