Cenová regulace potravin v Maďarsku
Ekonomicky zajímavou iniciativu vidíme v Maďarsku. I to se potýká s rostoucí mírou inflace. A Maďarská vláda nyní přišla se staronovým řešením této situace: „Maďarská vláda od února sníží ceny šesti základních potravin, oznámil včera premiér Viktor Orbán, který se před dubnovými parlamentními volbami snaží poradit si se stoupající mírou inflace, včetně zavedení cenového stropu na energie, paliva a hypotéky. Orbán, kterého čeká 3. dubna tvrdý boj o znovuzvolení se sjednocenou opozicí, prohlásil, že ceny mouky, cukru, slunečnicového oleje, mléka, vepřové kýty a kuřecích prsou musí od příštího měsíce klesnout na úroveň z poloviny října, uvedla agentura Reuters.“ (1) Jiný pramen uvádí, že: „Od 1. února obchody budou muset omezit cenu zboží ze seznamu na úroveň dne 15. října 2021. Ve své řeči Orbán prohlásil, že ceny cukru, mouky, rostlinného oleje, mléka, vepřové kýty a kuřecích prs budou zmrazeny na úroveň cen ze dne 15. října minulého roku. Obchodům je nařízeno snížit ceny zboží od 1. února.“ (2)
To znamená, že ceny uvedených potravin budou sníženy na cenu nižší, než je současná cena tržní. Dojde tak k vytvoření cenového stropu. Mezní výrobci, kteří vyráběli a prodávali tyto výrobky s malým ziskem, se dostanou buď do ztráty anebo jejich zisk klesne na velmi nízkou úroveň. Pokud nebude toto opatření pouze krátkodobé (což může být), bude to motivovat mezní výrobce k tomu, aby se přesunuli do výroby a prodeje jiných výrobků; výrobků, jejichž ceny nejsou regulované. Nabídka výrobků, jejichž ceny jsou regulované, tak bude snížena, oproti situaci, kdy by ceny těchto výrobků nebyly regulovány. V ekonomickém jazyce dojde k posunu na křivce nabídky doleva. Nižší cena, než tržní cena ovlivní i poptávku. Protože je nyní cena regulovaných výrobků nižší, než dříve, dojde k nárůstu poptávky po regulovaných výrobcích. V ekonomickém jazyce dojde k posunu na křivce poptávky doprava. Konečným výsledkem je tak převis poptávky nad nabídkou, a tedy nedostatečné množství výrobků, jejichž cena je regulována, čili přesněji uměle snížena. Výrobek dostane ten, kdo si pospíší anebo má dobré kontakty v obchodě. Neuspokojení spotřebitelé se tak musí obrátit k nejbližším substitutům. Třeba místo kuřecích prs si budou kupovat prsa krůtí či vepřové maso. Tyto výrobky pochopitelně vlivem vzrostlé poptávky také podraží, ale na druhou stranu mohou absorbovat uvolněnou podnikatelkou energii a kapitálové statky a práci z výroby výrobků, jejichž ceny jsou regulovány. Například producent kuřecích prs bude nově spíše pěstovat a prodávat dejme tomu právě krůty (3).
Vláda tak sice dané výrobky zlevní, ale zároveň způsobí jejich nedostatek. To v minulosti často vedlo k zavedení přídělů pro jednotlivé osoby. To je ovšem značně nepopulární opatření, které v lidech vyvolává asociace s obdobími naplněnými válkou anebo s některými etapami socialistického životního stylu (ostatně socialistické režimy nakonec většinou přídělové hospodářství sami raději opustily!). Příděly znamenají, že ten, kdo potřebuje 2 litry mléka na týden dostane 1 litr mléka, stejně tak jako ten, kdo potřebuje na týden 1 nebo 0,5 litru mléka či žádné mléko. To je přirozeně dosti nepraktické. Ten, kdo má mléko, které nepotřebuje, ho může vyměnit s tím, který ho potřebuje. Vzniká tak neformální trh, který se vyznačuje ovšem vyššími cenami. Pokud je tento obchod zakázán, jde o tzv. černý trh a ceny jsou na něm ještě o mnoho vyšší. Cukr, mouka nebo olej jsou trvanlivé a pro takový trh vhodné. Kuřecí prsa nebo mléko naopak moc trvanlivé nejsou, a proto jsou pro takový trh vhodné už méně. A budou tedy přirozeně ještě dražší. Každopádně i přes toto podstatné vylepšení jde o jevy, které mají lidé spojeni v hlavě zejména s nedobrou hospodářskou situací. Myslím, že maďarská politická opozice si toho bude vědoma a bude chtít této situace před blížícími se volbami využít.
Proto za často přichází ke slovu druhá metoda, jak si s nedostatkem zboží, jehož ceny jsou sníženy pomocí cenové regulace, poradit. A to sice dotace výrobcům, kteří toto zboží vyrábí a prodávají. Ti sice vyrábí a prodávají se ztrátami anebo nepatrným ziskem, ale stát jim ztráty hradí včetně nějakého ušlého zisku. Ve výsledku pak v daném oboru nekončí tolik podnikatelů, respektive nekončí ti, co dosáhnou na dotace (což nemusí být zrovna všichni) a spotřebitelům je dodávána stejná anebo i větší zásoba zboží (jejich poptávka totiž stoupla). Ti si tak mohou zboží koupit, protože na ně zbyde, a navíc to zboží mají za nižší cenu. Tady bychom mohli začít jásat a slavit, ale žádný oběd není zadarmo. Samozřejmě stát ty peníze, které použil na dotace pro výrobce a prodejce musí někde vzít a vezme je buď díky tomu, že zvýší daně lidem anebo se více zadluží, na úkor jiných zájemců o úvěry anebo si nechá nové peníze vytisknout, což však opět zvyšuje tržní ceny, čili inflaci ve smyslu nárůstu cenové hladiny. A konečně nebo stát omezí nějaké své jiné výdaje. Například místo výstavby nějaké nové silnice nebo opravy staré železnice stát nyní dotuje výrobcům výrobu potravin s regulovanou cenou.
Poslední třetí možností je začít regulovat další a další ceny, mzdy, úroky a tak dále. To je nutné proto, že podnikatelé přesunují výrobní faktory (půdu, práci a kapitálové statky) do jiných výrob, v kterých nejsou ceny regulované, a kde mohou vydělat aspoň něco. Tak se děje až do té doby, kdy dojde ke vzniku velmi složitého systému, který se blíží značně socialistickému hospodářskému ideálu. A to samozřejmě včetně všech doprovodných jevů. V současnosti je nejnázornějším příkladem tohoto systému Venezuela.
Kterou z těchto cest se bude maďarská vláda ubírat, je otázkou. Nejpravděpodobnější je dle mého názoru cesta spojená s dotacemi výrobcům a prodejcům. Ovšem nelze ani vyloučit to, že tato regulace bude záhy po volbách ukončena. To dokonce nelze vyloučit ani tehdy, pokud zůstane u vesla vláda V. Orbána. Z její strany totiž může jít jen o předvolební gesto.
Samozřejmě existuje zde ještě jedna možnost, kterou je nutno uvést. Realitou našeho dnešního světa jsou nejrůznější regulace, které v řadě oborů už dnes mají výrazný vliv na velikost a podobu výroby. Obecně se dá říci, že různé regulace v podobě výrobních předpisů, daní, dotací, norem, nařízení a tak dále, způsobují to, že řada odvětví výroby je určitým způsobem monopolizována, což může vést (ne nutně vždy) k tomu, že výrobci a obchodníci si mohou stanovit při prodeji svých výrobků monopolní cenu. Ta jim umožňuje dosáhnout tučného zisku. Pokud by to byl tento příklad, mohou prodejci a výrobci v daném odvětví zůstat a spokojit se se sníženou mírou zisku, zvláště pokud jde o dočasnou záležitost (4). Mimo jiné to také znamená, že za předchozího stavu trhu, výrobci a prodejci díky různým vládním privilegiím, dosahovali monopolního zisku na účet ostatních (spotřebitelů a potencionálních výrobců a jejich zaměstnanců). Čili vláda uměle způsobila to, že výrobky více stojí. Nicméně i přes značné regulace je konkurence na maloobchodním trhu v Maďarsku pořád slušná a podíl zisku na tržbách není rozhodně nijak závratný.
(1) Ceny šesti základních potravin musí klesnout. Maďarský premiér Orbán se před volbami pustil do boje s inflací [online, 2022]. Dostupný z (přístup I/2022): https://www.patria.cz/zpravodajstvi/4884649/ceny-sesti-zakladnich-potravin-musi-klesnout-madarsky-premier-orban-se-pred-volbami-pustil-do-boje-s-inflaci.html.
(2) Food prices in Hungary introduced state regulation [online, 2022]. Dostupný z (přístup I/2022): https://www.world-today-news.com/food-prices-in-hungary-introduced-state-regulation/.
(3) Blíže viz k cenové regulaci MISES, v. L. Lidské jednání: pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut 2006, str. 683 a dále. Nebo HAZLITT, H. Ekonomie v jedné lekci. Praha: Liberální institut 1999, str. 113-121.
(4) Fakticky ovšem takovíto „podnikatelé“ většinou umí u státu najít nějakou kompenzaci, kterou jim zaplatí jiní. Ostatně jinak by nebylo jejich odvětví činnosti již tak dost regulované, myšleno pro ně výhodně regulované.