Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Je to již mnoho desetiletí, co je v našich končinách zavedeno povinné sociální (tj. i důchodové a nemocenské) a zdravotní pojištění. Pro zavedení těchto pojištění byly důležité zejména roky 1888-89. V roce 1888 začal platit zákon o povinném úrazovém pojištění (přijat 1887) a o rok později zákon o nemocenském pojištění (přijat 1888). Mimochodem tyto zákony byly přijaty za konzervativní vlády premiéra E. Taaffeho, která se tak snažila reagovat na vzrůstající socialistické hnutí. Tato povinná pojištění se však nevztahovala na zemědělské, lesní a domácí dělnictvo. Již však dříve - od roku 1860 - nařizoval živnostenský zákon (přijat 1859) podnikatelům (byť v podstatě neúčinně): „…zakládat pokladny v závodech továrního typu a v provozech s nebezpečným povoláním.“ Pak: „V polovině devadesátých let došlo k novelizaci zákona o nemocenském pojištění. Menší podnikové pokladny zanikly a jejich jmění i členové se stali součástí okresních nemocenských pokladen. Větší pokladny byly podřízeny dohledu okresních hejtmanství.“ V případě pomocníků u živnostníků ukládal živnostenským společenstvům živnostenský řád starost o jejich pojištění proti úrazu či nemoci, tuto záležitost zmiňoval již řád z roku 1859 a novela z roku 1883 ji potvrdila, úprava z roku 1885 vztáhla povinnost zajistit svým zaměstnancům nemocenské pojištění na všechny živnostníky bez ohledu na jejich příslušnost k živnostenským společenstvům. Působnost zákonů z let 1888-89 se tedy postupně rozšiřovala, pořád však existoval prostor pro dobrovolné pojištění u nezahrnutých profesí. Ten zmizel roku 1926, kdy vstoupil v platnost zákon o povinném pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (přijat 1924), tento zákon byl a je dodnes považován za pokrokový. Pojištění se vztahovalo na všechny námezdně zaměstnané osoby a i domácí dělníky. A velmi důležité bylo, že neplacení pojistného bylo napříště považováno za trestný čin. Přes tak dlouhou dobu je dnes obtížné vidět, že se řada zaměstnanců sama o své vůli dobrovolně zajišťovala a nebo byla pojištěna svými zaměstnavateli pro případ nemoci, úrazu, nezaměstnanosti a případně i stáří atd. My si to demonstrujeme na řadě zaznamenaných případů, a to konkrétně na situaci v zemích Koruny české před zavedením plošného povinného pojištění v roce 1926 (především pak na situaci v 19. století). Budeme se však zabývat jen závodními, bratrskými a spolkovými pokladnami a prozkoumáme i možnost tvorby vlastních úspor. Nebudeme se naopak zabývat pojištěním v komerčních pojišťovnách, institucí výminku (u sedláků) ani „pojištěním“ pomocí velké rodiny atd.

Zatímco anarchokapitalismu je ideologií, byla zde hrst historických precedentů, které potvrzují, že může být tato ideologie v reálním světě dosažitelná. Některými z nejvíce běžnými příkladů jsou starý Západ, středověký Island a Cospaia (Ve skutečnosti je proto-anarchokapitalistických příkladů mnohem více. Pro příklad Neutrální Moresnet, Schirgiswalde, středověké a raně novověké Irsko, středověk v některých evropských zemích, včetně Čech a Moravy atd.). Je zde ještě další nádherný experiment bezstátnosti, který většinou zůstal nepovšimnut až do nedávna: Akádie v Novém Skotsku.

Narozdíl od jiných knih od Billa Warnera a Centra pro studium politického islámu, které jsem již četl a případně i recenzoval, je předkládaná kniha „Věcná argumentace: Jak debatovat o islámu“ zaměřena především na to, jak diskutovat s muslimy a obhájci islámu.