Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Niall Ferguson není žádný rakušan ani libertarián a není ani ekonomem. Je anglickým historikem a ekonomickým historikem a je relativně dosti liberální. Přesto lze v této jeho knize objevit mnoho názorů, které jsou dosti shodné s rakouskými ekonomy a libertariány. Zvláště cenné jsou části zabývající se úpadkem Západu z důvodu rozvinutého intervencionismu.

♦ s. 4-5 - skrze anglicky mluvící svět příjem sdílený 1 % domácností roste od roku 1980, stejná věc se stala, ačkoli v menším rozsahu v některých evropských státech, stejně jako v rozvíjejících se státech, včetně Číny; jiné země včetně evropské nejúspěšnější ekonomiky Německa, se nestalo více nerovné, když některé méně rozvinuté země, znatelně Argentina, se staly méně rovné bez toho, aby se stávaly více globální,
♦ s. 7 - odůvodnění pro FDA (Food and Drug Administration) rigidní standarty je vyhnout se prodeji léku jako je thalidomid. Ale nezamýšleným následkem je téměř jistě dovolit mnohem více lidem umřít předčasně, než by zemřelo na vedlejší účinky za méně restriktivního režimu,
♦ s. 8 - sociální mobilita v USA upadla v posledních 30 letech, takže se o více jak polovinu snížila pravděpodobnost toho, že člověk narozený do spodních 25 % v příjmové distribuci skončí nakonci svého života v horních 25 %,
♦ s. 19-20 - na autora měl vliv ekonom Douglas North (institucionální ekonomie) a Hernando de Soto,
♦ s. 23 - pravděpodobně klima, topografie a přírodní zdroje Evropy byly stejné v roce 1500, jako byl v roce 500; teorie Jareda Diamnoda: geografické a zemědělské konsekvence můžou vysvětlit proč Eurasaie dělala lépe než jiné části světa; ale nemůžou vysvětlit proč západní konec Eurasie dělala mnohem lépe po roce 1500 než východní část,
♦ s. 24 - pozitivní vliv Karibského cukru na výživu Evropanů, neúspěch Číňanů v srovnání s Angličany při těžbě uhlí,
♦ s. 25 - mezi dobitím Normany a Slavnou revolucí se stala Anglie z fragilního přírodního státu základním a potom dospělým státem, charakterizovaným extenzivním setem institucí vládnutí, regulací a vynucování soukromého vlastnictví půdy schopné podporovat neosobní výměnu mezi elitami (komentář: v podstatě jde o inkluzivní instituce dle autora),
♦ s. 28-9 - Britové se chovali velmi rozdílně v závislosti na tom, zda emigrovali do Nové Anglie nebo pracovali pro Východoindickou společnost v Bengálsku,
   - případ města Nogales rozděleného Mexicko-americkou hranicí, rozdíly v životním standartu mezi těmito dvěma polovinami jsou šokující, příklady rozdílů mezi NSR a NDR a mezi Severní a Jižní Koreou,
♦ s. 29 - případ Botswany zdá se ilustruje bod, že i v subsaharská africká ekonomika může dosáhnout udržitelného růstu, Botswana uspěla v ustavení inkluzivních institucí a ne extraktivních, když získala svoji nezávislost,
♦ s. 29-30 - výzkumy Hernanda de Sota: chudí mají překvapivě velké bohatství, problém je, že toto bohatství není legálně uznané jako jejich,
♦ s. 30 - de Sotovi experimenty, jak dlouho trvá dosáhnout legality: malá oděvní dílna v Limě 289 dnů, výstavba domu na státem vlastněné půdě 6 let a 11 měsíců, během niž bylo nutné jednat s 52 rozdílnými vládními úřady --> chudí jsou nuceni žít mimo právo; dle odhadu de Sotovy knihy "The Mistery of Capital" je hodnota nemovitostí vlastněná chudými 9.3 bilionu dolarů. Díky absenci legálních titulů a funkčního systému vlastnického práva, je toto vše mrtvým kapitálem --> nemůže to být legálně použito pro generování bohatství. Jen s funkčním systémem vlastnických práv může se dům stát kolaterálem, může být jeho hodnota ustavena na trhu, může být jednoduše koupen a prodán,
♦ s. 32/3 - anglický Bill of Right z roku 1689: vydávání nových daní bylo omezeno, byl garantována svoboda řeči, debaty a jednání v parlamentu,
♦ s. 42 - oficiální dluh v dluhopisech nezahrnuje často větší nekryté závazky schémat státu blahobytu - dané největšími americkými programy - Medicare, Medicad a Social Security,
   - nejlepší dostupné odhady pro rozdíl mezi čistou současnou hodnotou federálních pasiv a čistou současnou hodnotou budoucího federálních příjmů je 200 bilionů dolarů, téměř 13x více než je dluh udávaný US Tresaury; tyto čísla nezahrnují nekryté závazky státních a lokálních vlád, které jsou odhadovány na 38 bilionů dolarů,
♦ s. 44 - politici, kteří argumentují pro omezení výdajů téměř vždy narazí do dobře zorganizované opozice jedné nebo dvou skupin: příjemců plateb veřejného sektoru a příjemců vládních benefitů,
♦ s. 49 - v USA the Glass-Steagall Act z roku 1933 oddělil aktivity komerčních a investičních bank až do doby, něž byl zrušen roku 1999,
♦ s. 51 - nestala by se tato krize, kdyby nebyl zrušen Glass-Steagallův? Dle Fergusona ne, protože třeba Bear Stearns a Lehman Brothers byly čistě investiční banky, totéž platí o Countrywide, Washington Mutual a Wachovia, komerční půjčovatele, které vybuchly bez fušování do investičního bankovnictví,
   - autor by triumfoval zjištěním, že Kanada udržovala mnohem těsněji regulovaný bankovní systém než USA - a jako výsledek zaostávala v produktivitě,
♦ s. 53 - kritika toho, že před zrušením regulací nebyly krize: 70. léta byla pravděpodobně britskou největší katastrofální dekádou od 20. let 19. století, svědčící nejen o bankovní krizi, ale také o krachu akciového trhu, realitní bublině a krachu a dvojciferné inflaci, vše ukončené (?) příchodem Mezinárodního měnového fondu roku 1976, tato éra měla také své Bernie Madoffi, Bear Sterns and Lehman Brothers - ačkoli, kdo si nyní vzpomíná na Gerald Caplan of London and County Securities nebo Cedar Holdings nebo Triumph Investment Trust, autor nepopírá, že sekundární bankovní krize byla zaviněna částečně zpackanými změnami v regulacích za vlády Edwarda Heatha,
♦ s. 55 - intervence Fedu: snižuje úrokovou míru, pokud ceny aktiv klesají, ale nedělá nic, pokud rapidně rostou, pokud růst nezasáhne veřejné očekávání něčeho, čemu se říká jádrová inflace (zde nejsou ceny jídla a energií a není to schopno odhalit bublinu v cenách domů),
   - trh hypoték byl výrazně pokřiven vládou sponzorovanými entitami Fannie Mae a Freddie Mac,
♦ s. 58 - není zde nic jako neregulovaní finanční trhy,
   - autor si uvědomuje, že problémem je frakční bankovnictví,
♦ s. 59 - Dodd-Frankův akt (Wall Street Reform and Consumer Protection Act) z července 2010: vyžaduje, aby regulátor vytvořil 243 pravidel, provedl 67 studií a vydal 22 periodických reportů. Eliminoval jednoho regulátora a vytvořil dva nové,
♦ s. 61 - autor naznačil, že to byly nejvíce regulované instituce ve finančním systému, které byly fakticky nejvíce náchylné ke katastrofě: velké banky na obou stranách Atlantiku, ne hedge fondy,
   - autor se ptá, kdo reguluje regulátory (quis custodiet ipsos custodes), 
♦ s. 65 - regulatorní rámec pozdních 80. let povzbudil mnoho bank zvýšit jejich rozvahy relativně k jejich kapitálu,
♦ s. 68/9 - regulace by měly redukovat počet a velikost finančních lesních požárů. A ještě, jak jsem viděli, může to udělat lehce opačný efekt,
   - regulace, které zvažujeme dnes dělají opak (zvyšují fragilitu): protože jsou velmi komplexní - a často mají odporující si cíle - jsou pro fragilní,
♦ s. 77 - autor volá po jednoduchých regulacích a silnějšímu vynucení,
♦ s. 82 - tři principy anglické historie: a) Angličanův dům je jeho hrad (soudní případ Entick vs. Carrington), b) dělej, co chceš dokud někomu neublížíš, c) nechat druhé si rozhodovat o svém životě (?); tyto tři pilíře byly produktem pomalého, postupného procesu soudních rozhodnutích v soudech common law,
♦ s. 86 - podle některých badatelů systém common law nabízel větší ochranu pro investory a půjčovatele,
♦ s. 86/7 - common law země mají silnější ochranu investorů a poskytují lepší přístup k finančnímu majetku než země s civilním právem, jak je manifestováno větším trhem cenných papírů, více firmami a více veřejných emisí; mají větší ochranu cizích investorů ve vztahu k insiderům, když země francouzského civilního práva mají slabou ochranu; vstup firem na trh je snadnější, jak je manifestováno množstvím procedůr, počtem dnů a náklady na započetí nového byznysu; mají více efektivní soudy (protože méně formální), jak je dáno časem na vystěhování neplatících nájemníků nebo vymáhání dluhu při neproplacení šeku; regulují svůj trh práce méně a mají tedy větší účast pracovní smlouvy a nižší nezaměstnanost než země s civilním právem atd.
♦ s. 88 - Francouzská revoluce konvertovala soudce do automatů implementujících právo nadefinované a kodifikované legislativou,
♦ s. 89 - argument Timura Kurana: retardační efekt Islámského práva na otomanský ekonomický rozvoj,
♦ s. 90 - historická situace v Číně, pozdní Čhing opožděně vstupoval do komerční sféry, tak to dělal proti-produktivní cestou, nadměrné daně obchodníkům a delegování moci na monopolistické cechy bez omezování sebe sama nebo svých agentů. Výsledkem byla bujná korupce a ekonomická kontrakce,
♦ s. 93 - jeden z mála negativních dopadů anglického common law a common law právníků: případ železnic (komentář: není zde uvedeno o co konkrétně šlo, ale zřejmě to bude souviset s bořením domů chudých v Londýně pro stavbu železnic),
♦ s. 95 - lord Goff v roce 1999: když soudce rozhoduje případ, který se nachází před ním, dělá to na podkladě toho, jak rozumí tomu, co má být právem,
♦ s. 96 - proces eroze občanských svobod národním státem blahobytu se datuje do doby vypuknutí 1. světové války a projití 1914 Defence of the Realm Aktu roku 1914,
♦ s. 97 - jednou z hrozeb je rostoucí komplexita (a nedbalost) zákonodárství, vážný problém a obou stranách Atlantiku,
   - dalším problémem speciálně v USA je rostoucí cena práva. 94.5 miliardy ročně utratí na tvorbu práva, intepretaci práva a vynucení práva vláda USA ročně,
♦ s. 98 - 3.3 miliardy stojí placení lobystů, následky jejich práce jsou odhadovány na 1.75 bilionu ročně dle zprávy objednané US Small Business Administration, vedle nákladů vznikajících z komplikací s regulacemi; dopady občanskoprávních sporů jsou odhadovány na ekvivalent 8% spotřební daně nebo 13% daně na mzdy,
♦ s. 99 - práva duševního vlastnictví jsou nadměrně restriktivní, příklad jak to poškozuje nemocné, kteří nemají pojištění,
   - za současného práva týkajícího se toxického odpadu: licitační náklady reprezentují více než čtvrtinu toho, co se vydá na úklid,
♦ s. 100 - výzkum z roku 2011 ohledně 607 případů rozhodování, zda ponechat anebo přenést byznys z USA do zahraničí, v 69 případech (16 %) byl byznys v USA ponechán, zbytek byl ztracen, dotazy proč favorizovali zahraniční lokace, respondenti uvedli oblasti v nichž USA zaostává za zbytkem světa. Top ten zahrnuje i: A) efektivnost politického systému, B) komplexnost daňových předpisů, C) regulaci, D) účinnost legislativního rámce, E) flexibilitu najímání a propouštění (zaměstnanců),
♦ s. 101 - v indexu Heritage Foundation's Freedom USA dosáhla 21 místa na světě ohledně svobody od korupce, pozoruhodně daleko za Hong Kongem a Singapurem,
   - další dva podobné indexy,
♦ s. 109 - zmínka o Olsonovi: smetení dusivých zbytků cronysmu a korupce může vyžadovat válku,
♦ s. 112-3 - zkušenost autora s voluntarismem (čištění pobřeží dobrovolníky od odpadků, veřejný sektor přislíbil odstranění odpadků, ale neudělal to) jako institucí,
♦ s. 115 - dle Tocquevilleho: Američané všeho věku, všech podmínek, všech myslí se konstantně spojují. Nejen do komerčních a průmyslových asociací, v kterých se všichni účastní, ale také mají tisíce jiných druhů: náboženské, morální, pohřební, rozpustilé, velmi obecné a velmi specifické, ohromné i velmi malé; Američané používají spolků ke slavnostem, k seminářům, k stavbě hospod, kostelů, distribuci knih, k posílání misionářů k protinožcům; tímto způsobem zřizují nemocnice, vězení, školy. Konečně pokud je nutné přinést světlo a pravdu nebo rozvinout cítění s podporou velkého příkladu, tak se spojují,
♦ s. 116 - historik Marvin Olasky uváděl, že spolky spojené se 112 protestantskými kostely na Manhattanu a Bronxu na přelomu 20 století byly zodpovědné za 84 industriálních škol, 45 knihoven nebo čítáren, 44 vyšívacích, 40 školek, 29 úsporných bank a půjčovacích asociací, 21 zprostředkovatelen kanceláří, 20 gymnasii a plaveckých bazénů, 8 dispensářů, 7 celodenních jeslí a 4 nájemní domy, a to neuvádí aktivity katolíků, židů a sekulárních dobrovolných spolků, kterých také bylo mnoho,
   - Edward Banfield stavěl do protikladu amorální familism jihoitalského města s bohatým spolkovým životem St. George (Utah),
♦ s. 117 - úpadek spolkového života od doby kol 1960 nebo 1970 do pozdních 90. let 20. století: například služba jako funkcionář klubu nebo organizace upadla o 42 %, členství ve výboru lokálních spolků o 39 %, členství v rodičovsko-učitelských spolcích o 61 atd., (komentář: počet uživatelů internetu byl v rozvinutém světě roku 1997 11 uživatelů na 100 uživatelů, roku 1998 to bylo 17 uživatelů, roku 1999 24 uživatelů, roku 2011 to pak bylo 71 uživatelů (Česká wikipedie, heslo "Internet"), v roce 1994 mělo 92 % chudých domácností barevnou televizi v porovnání se 43 % všech domácností v roce 1971 (David Boaz: Liberalismus v teorii a politice, Praha: Liberální institut 2002, s. 236), čili v roce 1971 byla již televize masově rozšířena, totéž jistě platí pro kina a rádia),
   - úpadek v členství u spolků jako Elks, the Moose, the Rotarians a the Lions dle studie z roku 2003,
♦ s. 118 - v roce 1911 hrubý roční příjem registrované charity převyšoval národní veřejné výdaje Poor Law. Absolutní počet případů strázní posuzovaný (referovaný) charitami zůstal pozoruhodně konstantní,
   - po implementaci doporučení W. Beverige pro centrálně administrovaný systém národního pojištění a zdravotní péče radikálně změnil roli mnoha britských friendly societies, buď z nich udělal agentury státu nebo je přivedl k zastaralosti,
♦ s. 119 - v absolutních číslech byl vrchol v počtu spolků v roce 1914 (36 010) a vrchol v členství v roce 1908 (33.8 milionu) - v čase, kdy populace UK byla právě 44 milionů,
   - členství v "The Manchaster Unity of Oddfellows, zastřešující organizace pro friendly societies: roku 1899 712 tisíc členů, dnes 230 tisíc; podíl populace nárokující členství v jedné nebo více dobrovolných asociací kleslo z 52 % v roce 1981 na 43 % v roce 1991 (komentář: význam internetu v té době nemohl působit a význam televize musel být nepatrný, protože roku 1981 již musela být hojně rozšířena, navíc internet a televize by spíše podkopaly zábavní spolky a třeba návštěvu hospod či sportovních utkání),
♦ s. 121-2 - dlouho působící charity viděly markantní pokles v číslech. Členství v jakémkoliv typu organizací bylo nižší v roce 2007 než v roce 1997, 8 % populace počítá téměř půlku dobrovolnických hodin. Charitativní donace ukazují podobný trend. Ačkoliv průměrná donace stoupá, procento domácností přispívajících na charitu klesá od roku 1978 a více než třetina donací nyní pochází od starších 65 let, v porovnání s méně než čtvrtinou o nějakých 30 let dříve (starších za tuto dobu přibylo ze 14 na 17 % populace),
   - dle šetření "Citizenship Survey for England) z let 2009-10 jen čtvrtina lidí participuje v jakémkoli druhu formálního dobrovolnictví minimálně jednou za měsíc, počet těch, kteří dělají neformální dobrovolnictví spadl k 29 % z 35 % předchozího roku, přispívání na charitu klesá od roku 2005 (komentář: v té době připadalo již 51 uživatelů internetu na 100 uživatelů (Česká wikipedie, heslo "Internet")),
♦ s. 122 - autor pochybuje, že online komunity jsou substituty pro tradiční formy sdružování (roku 2008 měl Facebook jen 100 milionů uživatelů) (komentář: ne každý z nich musel být výrazněji aktivní),
   - studie z roku 2007 odhalila, že většina uživatelů ve skutečnosti užívá Facebook jako způsob udržení kontaktu s existujícími přáteli, často s těmi, které již déle nevídají pravidelně, protože již nežijí blízko, pravděpodobnost užití Facebooku tímto způsobem byla 2.5 krát větší než užití Facebooku k iniciování kontaktu s cizím (komentář: to je to takovéto až přijdu dom tak do dám Franto na fejsbůk, tak já jdu, ahooj),
♦ s. 124 - Tocqueville měl jistě pravdu. ne technologie, ale stát - s jeho svůdnými sliby jistoty od kolébky do hrobu - byl reálným nepřítelem civilní společnosti,
♦ s. 129 - mnoho lidí chybně věří, že Skandinávie je místem, kde staromódní stát blahobytu je živ a dobrý. Ve skutečnosti, jen Finsko si udrželo striktní státní monopol na vzdělání, úspěch dělá tuto zemi výjimkou z mého pravidla. V kontrastu Švédsko a Dánsko byly pionýry vzdělávacích reforem. Díky smělým návrhům decentralizace a voucherům, počet nezávislých škol stoupl ve Švédsku. Dánské "svobodné" školy jsou nezávisle řízené a dostávají vládní granty, ale jsou schopné vybírat školné a získávat fondy jinými způsoby, jestliže jsou schopny si to obhájit výsledky (podobné reformy znamenají, že holandští studenti jsou nyní z okolo dvou třetin v nezávislých školách),
♦ s. 130 - cílem by mělo být zvýšení počtu škol, které jsou opravdu nezávislé, ve smyslu, že jsou placené ze soukromých fondů,
   - 6 z 10 akademických ředitelů řeklo v průzkumu z března 2012, že národní ujednání o platech a podmínkách brání  ve zvýšení platů efektivním učitelům nebo v rozšíření školního dne tak, aby se poskytlo další vyučování slabším žákům. Jinde nejsou zákazy uvalené na soukromé vzdělávání. Ve Švédsku společnosti jako Kunskapsskolan (The Knowledge School) vzdělávají desítky tisíc studentů. V Brazílii soukromé řetězec škol jako Objetivo, COC a Pitágoras mají statisíce studentů,
♦ s. 131 - v Británii je jen 7 % teenagerů v soukromých školách podobně v USA, v Macau, Hong Kongu, Jižní Koreji, Taiwanu a Japonsku je tento podíl více než 25 %, autor to považuje za důvod, proč průměrné výsledky v matematických testech PISA jsou o 10 % vyšší než v UK a USA. Rozdíl mezi těmito státy a UK a USA je větší než rozdíl mezi UK a USA a Tureckem,
   - v článku z roku 2010 Martin West a Ludger Woesmann demonstrují, že 10 % vzestup v zápisu do soukromé školy zlepšuje matematické skóre dané země při nejmenším o půl roku učení a redukuje náklady na vzdělání o více jak 5 % průměru OECD --> jinými slovy více privátního vzdělávání znamená větší kvalitu a více efektivní vzdělávání pro všechny,
♦ s. 132 - autor věří, že lokální spontánní aktivity občanů jsou lepší, než centrální státní akce ne právě kvůli jejich výsledkům, ale co je více důležité kvůli efektu na nás jako občany,
♦ s. 136 - rozdíly mezi IQ (komentář: nehrají roli dle autora, ale celkem zde uvedenou dikci nechápu),
♦ s. 137/8 - dle autora je vysvětlením toho, že Západ dosahuje nyní nižšího růstu a větší nerovnosti, jinými slovy, proč se nalézá ve stacionárním stavu Adama Smithe, v defcitu demokracie (tak jak ji chápe on), v regulační křehkosti, ve vládě právníků a v necivilní společnosti,
♦ s. 139-40 - výhody velkoměst dle autora: jsou centry kreace bohatství, kreativity, inovací a invencí; je zde více vzdělávacích institucí, více kulturních událostí, více patentů je zde produkováno, více inovací apod.; autor uvádí i koeficient 1.15, který znamená, že pokud má město o 100 % více obyvatel, tak produktivita, patenty, počet výzkumných institucí, mzdy na hlavu... vzrostou o 115 % (komentář: je to dáno empirickým výzkumem, tedy pozor na to!),
♦ s. 141 - samozřejmě jsou zde i nějaké externality: problémy s kriminalitou, nemocemi a znečištěním,
♦ s. 146 - dokonce Napoleonské éry byl národní dluh Británie 250 % HDP, v době míru se udržoval přebytek díky kombinaci fiskální disciplíny a růstu (hospodářství) většímu než růstu úspor,
♦ s. 147 - empirická studie (na 26 příkladech nadměrného dluhu) Carmen a Vincenta Reinharta a Kena Rogoffa ukazuje, že nadměrný (overhang) veřejný dluh (přes 90 % HDP) byl spojen s nízkým růstem (1.2 % HDP); negativní dopad na růst nebyl nutně výsledkem vyšších reálných úrokových měr (komentář: je to dáno empirickým výzkumem, tedy pozor na to!).